Pokud se člověk snaží zorientovat v dnešním světě a má mu alespoň trochu porozumět, prvním předpokladem úspěchu je hodit za hlavu emoce, na jejichž škále stojí na jednom pólu strach a na druhém stejně škodlivá euforie; a zjistit si o daném tématu či aktuální situaci všechna dostupná fakta. V záplavě informací v dezinformační době, kdy si jednotlivé zdroje protiřečí a zahlcují své konzumenty ohromujícími podrobnostmi, se to může zdát na první pohled složité, ale není. Je to naopak velice snadné. Stačí pouze vyměnit emoce za zdravý selský rozum.
Situaci může poněkud ztěžovat snad pouze fakt, že jednou z nejsilnějších a nejúspěšnějších manipulačních technik mediální doby je chrlení přebytečného množství nepodstatných informací. Děje se to kromě nutnosti zaplnit stránky nebo vysílání také proto, aby zpravodajská média čtenáře či diváka zahltila a zmátla do té míry, aby nebyl schopen rozlišit relevanci předkládaných informací. Pokud se ale nad tyto třísky, přes které není vidět les, dokážeme povznést a uchovat si nadhled, díky němuž můžeme mít jako Jeníček s Mařenkou celý les jako na dlani a v dáli spatřit světýlko, máme napůl vyhráno.
Samohlídací stádo
Pokud se na titulních stranách zničehonic objeví nějaké senzační a „zásadní“ téma, které na sebe strhne veškerou pozornost a ovlivní život na celé planetě, je na místě se vždy ptát: Proč zrovna teď? Proč to tak přehánějí a některé věci zdůrazňují, přičemž jiné zcela opomíjejí? A co asi mají přední manipulátoři tohoto světa za lubem?
Relevantní fakta a argumenty potřebné k pochopení situace jsou přitom z celé té záplavy detailů a skutečností vždy ty nejobyčejnější a nejjednodušší. Úplně totiž stačí selský rozum. Platilo to jak u událostí 11. září 2001 v USA (celý seriál si můžete přečíst zdarma zde), tak o dva roky později v Iráku či v roce 2011 v Sýrii. Stejně jako na jaře 2020 téměř po celé planetě.
Můžou zbořit dvě letadla tři mrakodrapy? Jak je možné, že se jen tak začne bombardovat cizí stát, který nikoho nenapadl, a když se ukáže, že to bylo na základě podvržených „důkazů“, bombarduje se dál, aniž by to někomu vadilo? Je reálné, aby občané země povstali proti „diktátorovi“, který má k dispozici celou armádu, vedli s ním několik let vyrovnanou válku, a ještě ho během té doby několikrát zvolili ve volbách?
Stejně primitivní je to i se slavným koronavirem. Možná nejabsurdnější na současné koronavirové „krizi“ je skutečnost, že čím více a naléhavěji se o ní mluví, tím méně o ní ve skutečnosti víme. Zprávy, které popisují, jestli vzrostl počet nakažených sezonní virózou pojmenovanou covid-19 za den o 20, 50 nebo o 100, nemají jiný účel než vzbuzovat či udržovat v lidech obavy, aby drželi ústa a krok a nepřekáželi, dokud nebude „připravena“ nová ekonomická realita, v níž už bude všechno úplně jinak. Jak? To teprve uvidíme. (Více jsem se tomuto tématu věnoval v dubnovém článku Virus, který změní svět a dále v květnové Šifře.)
Vezmeme-li do úvahy skutečnost, že epidemie infekční nemoci dýchacích cest, obvykle chřipky, se vyhlašuje při 1600 až 1800 nakažených na 100 000 obyvatel, přičemž nakažených koronavirem je 868, ale na milion lidí, musel si člověk, který ještě neztratil zbytky soudnosti a zdravého rozumu, zaťukat po vyhlášení epidemie a pandemie na čelo. (O tom, jak vůbec mohla být tato falešná pandemie vyhlášena, jsem psal v čísle 4/2020.)
Tak, jako to udělal třeba svobodomyslný, a tudíž vůči kolektivní demenci imunní ing. František Moravec, známý též jako Lou Fanánek Hagen. Zpěvák populární skupiny Tři sestry si v rozhovoru pro DVTV moderátoru Martinu Veselovskému na otázku, zda je pro něj známka punku, když při rozhovoru nemá roušku, ač ji všichni ostatní na veřejnosti poctivě nosí, nejprve vysvětlil, že se mu z ní dělá špatně a že v tom nemůže dýchat. A pak odpověděl: „To si nemyslím, že je to známka punku. To je známka moje. Mám nějaký svůj rozum, a ten mi říká, že je to úplná blbost. Ale samozřejmě nejsem takovej pankáč, a nikdy jsem nebyl, abych šel do obchodu a začal bojovat s těmi lidmi kvůli tomu, že nemám roušku. A tak jsem přestal chodit do obchodu. Lidi jsou zmámení, a to stádo je teďka takhle naladěný, že se samo hlídá.“
Celé video si můžete prohlédnout na DVTV…
„Připadám si trochu blbě teď, protože mi říkáte, že jsem stádo,“ ozval se hyperkorektní moderátor, který alibisticky propásl příležitost Fanánka podpořit, připojit se k němu a divákům sdělit, že náhubek nosí také jenom proto, že musí. Na to ale jaksi bohužel neměl koule. A tak to za něj udělal aspoň host, který ho utěšil s lehkým úsměvem slovy, že on to jako moderátor musí nosit asi „kvůli vnitřním předpisům a dostatečné vzdálenosti“.
„Klidně na mě prskejte, já se těším, až zase na sebe budeme moct na koncertech všichni prskat,“ zasnil se Fanánek s tím, že je mu čtyřiapadesát let a v prskání na koncertech prožil celý život. Stálo ho to jenom pár nachlazení. „A teď se vymyslí breberka, která má být najednou strašně nebezpečná?“ kroutil hlavou.
„Vy nevěříte vládě?“ zeptal se pan Veselovský téměř stydlivě a naoko překvapeně, zřejmě aby si to s nikým nerozházel. „Nevěřím. Ale ten celej svět se zbláznil, protože epidemie, což by mělo být méně než pandemie, je definovaná, když přesáhne na 100 000 obyvatel 1600 až 1800 nakažených. Takže by muselo být v republice na epidemii 160- až 180 000 nakažených. Je jich 8500. To není ani epidemie. Proč ze mě dělají blbce? Tak ať lžou důsledněji, ať řeknou, že jich je 240 000 tisíc. A pak budu věřit, že je to epidemie a začnu se bát…“ pustil se do toho prudce inteligentní Fanánek, který ve velmi zajímavém povídání z 18. května vyjádřil rovněž rozčarování z chování a uvažování lidí. Pusťte si ho, stojí opravdu za to, protože je úžasné pozorovat, jaké to je, když někdo nemá hlavu jenom proto, aby mu nefoukalo do krku. Přišel i bolestný moment prozření. „Já jsem v tuto chvíli poprvé rozpačitej z toho českého národa, který jsem vždycky strašně obdivoval, že si z toho, co říká vrchnost, vždycky udělá svoji vlastní cestu. Ale tady jsem zjistil, že oni tomu věří. (…) Jsem zklamanej, protože úplně pominul rozum.“
Kdepak, svět se nezbláznil, jen se v tomto socio-ekonomickém experimentu poprvé zcela zřetelně ukázalo, jak jsou na tom lidi s kritickým myšlením a jak je snadné je manipulovat a řídit. Když se nic nedělo, nebylo to prostě jenom vidět. Teď už je naprosto evidentní, že když u nás prošly bez reptání i náhubky v podobě poprskaných roušek s odůvodněním, že někoho ochrání před smrtící chorobou, můžou si politici a ti, kteří řídí politiky, s lidmi dělat už naprosto cokoli. A o to právě jde.
Nač vymýšlet nějaké sofistikované konspirační akce, když stačí říct „zůstaňte doma, venku je pandemie“, zveřejnit to přes své mediální tlampače a prorežimní „experty“ lačné po funkcích a grantech a lidi se jako ovečky seřadí bez jediného výstřelu za svými pastýři a ještě tleskají? Jak hloupí lidé jako celek jsme, dokazuje nejen naše chování během takzvané pandemie, která probíhala pouze v médiích a na úřadech, ale i oficiální údaje českého ministerstva zdravotnictví. Kdybychom do nich občas nakoukli, mohli jsme si ušetřit alespoň část celé té komedie.
Stačí si například stáhnout oficiální statistiky ze stránek ministerstva zdravotnictví a podívat se na věk lidí, kteří jsou považováni za oběti koronaviru. Nejde ani tak o to, že testy sice v jejich těle prokázaly – pokud se dá na vládní údaje či přesnost testů spolehnout – přítomnost koronaviru, ale ve skutečnosti zemřeli kvůli daleko vážnějším zdravotním problémům, například rakovině, mrtvici či infarktu. I to je samozřejmě alarmující manipulace.
Čistým aritmetickým průměrem ale dojdeme ke zjištění, že průměrný věk mužů, kteří zemřeli v souvislosti s koronavirem, je 76,1 roku a průměrný věk žen, jež odešly z tohoto světa, dokonce 81,7 roku. Obzvláště pozoruhodné jsou tyto údaje ve srovnání se statistikami zemřelých, které Český statistický úřad zveřejnil za první tři čtvrtletí loňského roku. Zemřelým mužům bylo tehdy průměrně 72,8 let a zemřelým ženám 79,7 let.
Český statistický úřad k číslu udávajícímu celistvý počet dovršených let pro jistotu připočítává ještě půl roku, aby se vykompenzovaly případy, kdy někdo zemře těsně po narozeninách a jiný těsně před narozeninami. Pokud použijeme stejný postup i na data z tabulky úmrtí na koronavirus, dostaneme průměrný věk osob zemřelých s covidem-19 76,6 u mužů a 82,2 u žen.
Co z toho, při vší úctě ke všem zesnulým, vyplývá? Že osoby zemřelé v souvislosti s novou „zákeřnou nemocí“ covid-19 umírají ve vyšším věku, než umírají lidé na ostatní nemoci. Při znalosti těchto faktů bychom měli být hned o něco veselejší. Vyplývá z nich totiž, že koronavirus v Čechách prodlužuje život ženám o 2,5 roku a mužům přidává rovnou 3,8 roku života. Tak jakápak panika?
