V kultovní sáze Duna od Franka Herberta měla voda cenu nejvyšší. Stala se měnou, objektem nábožného uctívání. Všechno zlato a peníze v Duně před vodou bledly a stávaly se bezcennými. Letošní horké léto nám zase jednou připomnělo, že Herbertova sci-fi, podobně jako mnoho dalších filmů a knih, nemusí být až tak daleko od skutečnosti. Stále častěji a naléhavěji se o vodě hovoří jako o komoditě budoucnosti. Jak ale ukazují i následující řádky, voda je již žhavou komoditou současnosti…
Přes 1,8 milionu občanů ze 13 států Evropské unie letos svým podpisem protestovalo proti tomu, aby se prostřednictvím výběrových řízení spustila privatizace komunálních vodáren. Pod tlakem iniciativy na konci července Výbor pro životní prostředí Evropského parlamentu deklaroval, že „podporuje požadavky kampaně a že souhlasí s tím, že voda je veřejný statek, nikoli komodita“. Ovšem Evropská komise, která tříme v rukou reálnou moc, o rok dříve požadavky organizátorů sice schválila, ale nikterak se neměla k tomu, aby zavedla konkrétní zákonná opatření.
Voda je přitom v mezinárodním právu již dlouho ukotvená mezi základními lidskými právy, a nemělo by se s ní proto kšeftovat. Teoreticky. Ale jaká je praxe? Obchoduje se s ní čile po desetiletí. Stolní voda, minerálky, vodovody, kanalizace, koupaliště, aquaparky, lázně a tak dále a tak dále…
Avšak v zemědělství a průmyslu se používá stále více chemie, která se mimo jiné dostává i do spodních vod. Situaci moc neprospívají ani četné nelegální skládky a rostoucí tuny odpadků. Vzhledem k našemu způsobu života asi nikoho nepřekvapí, že množství kvalitní pitné vody klesá. Co naopak roste, je počet lidí na Zemi a spotřeba vody na jednotlivce. Praní, sprchovaní, mytí nádobí, automobilů, záchody… Především se však voda používá ve výrobním procesu nakupovaných produktů.
Málokdo tuší, kolik činí průměrná spotřeba vody na člověka. Je to 150 litrů. Denně! Šokující číslo, nemyslíte? Podstatně víc vody se například použije na chov zvířat a „výrobu“ masa než na pěstování plodin. Mezi státy existují samozřejmě obrovské rozdíly. Žebříček suverénně vede se spotřebou 575 litrů denně Američan. Nor prolije 301 litrů vody, Němec 193 a třeba Číňan 86. Statistiku uzavírají subsaharské oblasti se spotřebou mezi 10 a 20 litry denně.
„Existují dva pohledy na věc. Jeden hovoří o univerzálním lidském právu na vodu. To znamená, že jako člověk byste měl mít právo dostat se k vodě. To je ten extrémní názor. Druhý pohled naopak tvrdí, že voda je potravina jako každá jiná a měla by mít svoji cenu na trhu,“ prohlásil v plně neoliberálním duchu dnes již bývalý šéf firmy Nestlé Peter Brabeck-Letmath. Podle něj pomůže privatizace vody všem. Otázka ovšem je, koho „všeho“ měl na mysli. Nestlé, Coca-Colu, Bechtel či Veolii? Kdysi jsme vtipkovali: „To už můžou prodávat i vodu!“ Dnes už to tak vtipně nezní. „Ještě máme alespoň vzduch,“ mohli bychom říkat dneska…
Celý článek o vodě, který je hlavním tématem Šifry č. 7/2015, si můžete přečíst v tištěné či elektronické verzi. Aktuální číslo je skvělými tématy a zajímavostmi nabitá od začátku do konce. Po zakoupení vám přijde tištěná verze bez placení poštovného a dopravy, tedy za skvělých 59 Kč (nebo 2,40 EUR), až domů do schránky, v Česku i na Slovensku, elektronickou, která je oproti tištěné ještě levnější a stojí pouhých 44 Kč (nebo 1,80 EUR), můžete číst ihned po zaplacení přes platební bránu GoPay na svém PC, mobilu či tabletu kdekoli. Zakoupením či objednáním tištěného či elektronického předplatného přispějete jak na vydávání jedinečného časopisu, který píše o věcech, které hlavní média zásadně nezveřejňují, tak i na provoz tohoto webu.
Anton Smataník, slovenský publicista a spolupracovník Šifry
