Matěj Valentin Kramerius, známější pod svým „vlasteneckým“ jménem Václav Matěj, byl vůbec prvním člověkem, který začal v českých zemích vydávat vlastní NEZÁVISLÉ, česky psané TIŠTĚNÉ noviny. Šifra, která vychází již osm let, zdá se, zůstává jako tištěný nezávislý měsíčník psaný v jazyce českém posledním mohykánem a tuto linii uzavírá.
Mohu-li se do Krameria vcítit a do kůže zakladatele novodobé české žurnalistiky se na chvilku převtělit, se vší zodpovědností si dovolím prohlásit, že to takoví výstředníci neměli a nemají snadné. Vybrali si totiž tu nejtěžší možnou cestu. On ji celou prošlapával, já na ní poněkud osaměle kráčím. Jak ale zpívá vynikající český zpěvák Jan Macků, který si říká Protheus, v písničce se symbolickým názvem Jsme pořád tady, „slova, co se řeknou, zpátky nejdou vrátit, nejdál cestou dojdeš, když si nejmíň chceš ji zkrátit“.
Nevybrali jsme si takovou cestu proto, že bychom nebyli pohodlní a nechtěli se vydat po nějaké kratší a prošlapanější, ale proto, že jiná cesta nebyla ani tehdy, na konci 18. století, ani v dnešní době prostě možná.
Kramerius začínal v roce 1786 jako (šéf)redaktor Schönfeldských císařských a královských poštovských novin, které vydával knihtiskař Johann Ferdinand rytíř ze Schönfeldu; a podařilo se mu jejich mizernou úroveň výrazně zvýšit. Ovšem velkomožný vydavatel mu do práce zasahoval natolik, že vzal Kramerius kramle. Aby mohl svobodně psát a pracovat, založil si tento průkopník v roce 1789 raději noviny vlastní. Zatímco Schönfeldův plátek zamířil k rychlému úpadku, první ryze české nezávislé Krameriovy c. k. vlastenecké noviny sehrály významnou roli v českém národním obrození i informovanosti a osvětě mezi českým obyvatelstvem.
Z podobných důvodů, tedy možnosti poctivě dělat novinářskou práci, která jinak víc a víc degraduje v překrucování reality, šíření bludů a propagandy a pouhé posluhování mocným (a je to víc a víc vidět), přičemž zcela rezignovala na svou informačně-vzdělávací funkci, jsem se musel osamostatnit i já. Prostě bych nedokázal nosit roušku nebo v jeden den ignorovat radikální Banderovce i jejich pohrobky a nekriticky podporovat Ukrajinu, a druhý den, bez jakéhokoli kontextu, již horlivě odsuzovat Palestince a volat po jejich vyhlazení Izraelem.
Stejně jako já, i Kramerius připravoval své noviny téměř sám. Jeho noviny často brojily proti bludům, pověrám a zažitým omylům a mýtům, a zabývaly se i ekonomickými a historickými tématy. Jako Šifra. Kramerius se narodil v roce 1753 v Klatovech, já přesně o 230 let později v nedalekých Domažlicích. A i když to byl obrovský zápřah a skoro nikdo by to nevydržel, nikdy to nevzdal a dělal to, co ho naplňovalo, až do konce života. Ani já to nevzdávám. Je to obtížná cesta, ale jako jediná vede ke svobodě.
Proto jsem poctěn a dojat, že mi byla Asociací nezávislých médií pro rok 2023 udělena právě Krameriova cena za nezávislou žurnalistiku, a to za vynikající publicistiku a vydávání časopisu Šifra. Na předávání cen se můžete podívat zde (autor Šifru dostal cenu hned na začátku přenosu):
Děkuji tímto šéfům ANM Stanislavu Novotnému, Petru Žantovskému a Viktorii Hradské, porotě a také svému laudátorovi a věrnému čtenáři Šifry Michalu Semínovi, který pronesl jako obvykle velmi vtipné a brilantní laudatium. A samozřejmě děkuji také vám, vlídným čtenářkám a laskavým čtenářům, a svým nejbližším.
Spolu s autorem a vydavatelem Šifry byli tento rok oceněni ještě Peter Kršiak za posilování české a slovenské novinářské spolupráce a působení ve Slovenském vysielači v Banské Bystrici; Petr Bohuš za televizní žurnalistiku a portál Modrý jelen; Jaroslav Čvančara za badatelskou a publicistickou práci v oblasti moderní historie; Jovan Dezort za celoživotní dílo v oblasti fotožurnalismu; Roman Michelko za vynikající esejistiku v oblasti politologie a sociologie a Alex Koenigsmark in memoriam za mimořádný přínos české esejistické tvorbě. Šifra je tedy ve velmi dobré společnosti.
(Kdybyste se chtěli dozvědět o mé cestě a o tom, jak Šifra vznikla a dostala se až tam, kde je, můžete si poslechnout rozhovor se mnou na Slobodném vysielači v pořadu Na prahu zmien.)
Velmi si tohoto ocenění vážím a beru jej jako velkou vzpruhu do dalších těžkých let. A teď už běžím zase rychle psát. Není totiž nic staršího než včerejší noviny.
Milan Vidlák, časopis Šifra
