Elektrická auta nahradí už brzy ošklivé benzinové a dieselové motory, nadšeně volají média, automobilky a ekologové. Zatím to ale vypadá na další z řady okázalých způsobů, jak vypadat zeleně, a přitom stav životního prostředí nejen nezlepšit, ale ještě ho zhoršit.
To, že je naše společnost závislá na fosilních palivech, s sebou přináší celou řadu známých problémů. Znečištěný vzduch ze spalovacích motorů či rizika ropných havárií jsou jen viditelnou špičkou ledovce. Ropa se totiž používá ve všech průmyslových odvětvích a vyrábí se z ní úplně všechno. I to, co by člověka ani nenapadlo. Běžně používáme až 4000 produktů vyrobených z této společně s vodou a vzduchem nejdůležitější suroviny. Obaly, domácí spotřebiče, palubní desky v autech, pneumatiky, barvy, parfémy, make-upy, rtěnky, ale i vitaminy nebo léky, to všechno je z ropy.
Už dávno není pravda, že vitaminy pocházejí z ovoce a třeba aspirin z vrbové kůry, jako to bylo po staletí. V ovoci a zelenině už – i díky ošetřování hnojivy a pesticidy, která jsou samozřejmě také z ropy – beztak moc vitaminů není a z kilogramu vrbové kůry se dalo získat jen 27 gramů aspirinu, takže je jednodušší jej podobně jako celou řadu jiných prášků vyrobit z ropy.
Přemýšleli jste někdy, jak by to na světě vypadalo, kdyby se podařilo prosadit různé ekologické trendy a novinky, zatočilo by se s jadernými elektrárnami, uhlím, ropou a čoudícími automobily a zelenou by dostala zelená? V televizi a na internetu to vypadá cool, a protože idealismu není nikdy dost, tak jsem to udělal za vás. Krásný nový zelený svět jsem si představil a na aktuální ekologické nápady, řešení a návrhy, jež hýbou světem, jsem se podíval střízlivým a praktickým okem. Výsledek byl překvapivě neekologický. Řeknu vám, zlatá ropa…
Dříve jsem například třídil odpadky v naději, že to aspoň trochu pomůže životnímu prostředí. Než jsem viděl popeláře, jak můj vytříděný odpad ze žlutého, modrého a zeleného kontejneru hodili do korby bez přepážek. Než jsem spatřil video, jak maník na pražském Hlavním nádraží hází všechno do jednoho pytle. A než jsem četl rozhovor s expertem a jednatelem firmy z oboru odpadového hospodářství, který sice pochválil Čechy, že odpad výborně třídí, ale jedním dechem dodal, že minimálně sedmdesát procent tříděného odpadu stejně končí na skládce, nebo se spálí, protože „nemá smysl recyklovat něco, co je ve finále dražší než původní surovina; to je ekonomický nesmysl a nikdo by takovou surovinu od vás nekoupil“.
Pán prozradil i to, že nejlépe v Evropě třídí Němci, ovšem jenom proto, že překódovávají odpady, a tím falšují statistiky. Což je ekologické asi tak jako softwarem uměle snížené emise u jejich slavných dieselových Volkswagenů. Od té doby, co jsem pojal důvodné podezření, že nejde o planetu, ale o byznys, a vyrovnal se s hořkou deziluzí, třídím papír a PET lahve jen proto, že v koši a popelnici překážejí a je pohodlnější odvézt je do barevných kontejnerů.
O nejznámějším pokusu o ekologii v podání geniálního Nikoly Tesly, který chtěl čistou a volnou energii pro všechny, toho bylo napsáno již dost. Když Teslovi mecenáši v čele s bankéřem a jedním ze zakladatelů dnešního lichvářského finančního systému Johnem Pierpontem Morganem pochopili, že to vědec myslí vážně a že by to skutečně mohlo fungovat, okamžitě ho přestali financovat a pro jistotu zbořili Wardenclyffskou věž, laboratoř, kde vynálezce prováděl veškeré pokusy.
To vše z jednoho jediného důvodu: kdyby měli lidé k dispozici volnou energii, nebylo by komu posílat složenky a svůj monopol na měděné dráty by si J. P. Morgan mohl strčit… za svůj velký klobouk.
Od těch dob uplynulo už hodně ropy, ale hlavní důvod pro setrvání u této suroviny se nikterak nezměnil. Tím důvodem jsou pořád peníze. A co víc, globální byznys nabral ještě obludnějších rozměrů a z pohledu finančních toků neexistuje jeden jediný důvod, proč by se to mělo změnit. Ekologie s tím nijak nesouvisí. Tedy, přesněji řečeno, dnešní ekologie s byznysem samozřejmě souvisí, nikoli však s ochranou životního prostředí.
Naopak, když si uvědomíme, kdo za čím stojí, můžeme si ušetřit spousty planých nadějí a poskakování před kontejnery s tříděným odpadem. Stačí, když si uvedeme jméno prvního ekologa skutečně světového významu. Nebyl jím nikdo jiný než první ropný magnát a miliardář světa, sám velký John D. Rockefeller.
Rockefeller vybudoval největší ropnou společnost světa Standard Oil of Ohio. V roce 1877 ovládal Standard Oil 95 % trhu s ropou. V roce 1982 musel kvůli antimonopolnímu zákonu slíbit, že rozpustí komplikovaný slepenec firem a části svého impéria rozprodá. Jenže milý John D. založil nové firmy a prodal je sám sobě. Mezi nimi byly Exxon Mobil (v Evropě čerpací stanice Esso), BP (v Německu Aral), Unilever, Chevron i Texaco. Své ropné bohatství Rockefeller skvěle využil a rozšířil a jeho doménou se od počátku 20. století stalo i bankovnictví. Stál i u vzniku bankovního kartelu jménem Federální rezervní systém, známého pod neformálním názvem Fed, který bývá nepřesně označován jako americká centrální banka. Od vzniku Fedu v roce 1913 tento kartel vydává peníze a půjčuje je vládám a firmám.
Kromě toho jsou tito a jim podobní lidé pod rouškou filantropie dominantní v mnoha dalších oborech, které ovlivňují rozhodující běh věcí tohoto světa. Uchráněno nebylo životní prostředí ani lidské zdraví. Rockefellerova nadace způsobila například revoluci v medicíně tím, že financovala ve velkém univerzity, nemocnice a vědecká pracoviště, která propagovala výzkum léků. Nechemické postupy dotovány nebyly. V roce 1939 založili Rockefellerové spolu s kartelovým partnerem, německou korporací I. G. Farben (dnes Bayer a BASF), se kterou čile za války obchodovali a jež mimo jiné vyráběla Cyklon B na plynování Židů, Fond léků. Léky se samozřejmě též vyrábějí z ropy. Impérium ovládlo i významnou část farmaceutického průmyslu a začalo sponzorovat (a ovlivňovat) Americkou zdravotnickou asociaci.
Ovšem Rockefellerům a jejich Nadaci přírodní vědy můžeme například „poděkovat“ i za přechod od tradičního obdělávání půdy k syntetickým hnojivům. Ano, i ta se vyrábějí z ropy. Revoluce, kterou magnáti rozjeli ve spolupráci s velkými zemědělskými podniky a cynicky ji nazvali „zelená“, způsobila i přes krátkodobé zvýšení výnosů vylidňování venkova, likvidaci drobných zemědělců, zamoření pesticidy, vyčerpání půdy a kontaminaci potravin. Globální agrobyznys nicméně naftařům získal nové trhy.
Je to jednoduchá rovnice. Pokud bychom chtěli hovořit o skutečné ekologii, která bude mít nějaký pozitivní efekt na životní prostředí, je třeba nahradit ropu. Otázka samozřejmě je, proč by ji někdo chtěl nahrazovat, když je na ní založen celosvětový obchod a všichni zainteresovaní na tom vydělávají a jsou šťastní, že ji máme.
Jiné řešení než nahrazení ropy nemá z pohledu ekologie smysl, a tak ekologii, myšleno tu část zabývající se životním prostředím, můžeme do té doby klidně zrušit a soustředit se na smysluplnější aktivity. Zvlášť když nápady, které v tomto oboru vznikají, jsou paradoxně škodlivější než samotná ropa tryskající ze všech vrtů světa.
Nenasytná lodička
To, že auta čoudí, je nezpochybnitelný fakt a každý den to vidíme a čucháme kolem sebe. Na poli spalovacích motorů ale existuje jeden přeborník, o kterém se tolik nemluví – finský motor Wärtsilä RT-flex96C. Tenhle drobeček je vysoký jako třípatrový dům, jeho výkon pohání 109 000 koní a váží 2300 tun. Bez vody a paliva. Ukrývá se v největší nákladní lodi světa Emma Maersk a žízeň má skutečně velikou. Každou vteřinu spotřebuje 3,8 litru paliva.
Kdyby tímhle tempem žral váš kombík, tankovali byste každých patnáct vteřin plnou nádrž. Jenže zatímco autem dojedete do práce a z práce, na nákup, sem tam na výlet nebo na služební cestu a po zbytek týdne stojí v garáži, nákladní loď je v provozu většinu roku 24 hodin denně; za jeden jediný den tak pozře přes 300 tun paliva. Čtyři sta metrů dlouhý otesánek navíc není žádný gurmán, krmí se v podstatě zbytky – těžkým topným olejem neboli mazutem, který vzniká při rafinaci nafty z ropy. Zapomeňte na nějaký oxid uhličitý, emise mazutu jsou plné sazí, oxidů síry a dusíku a obsahují až třítisícpětsetkrát více síry než nafta v automobilech. Lodě přitom nevyužívají filtry pevných částic jako auta…
Skutečně cynický člověk s vytříbeným smyslem pro černý humor pak musel vymýšlet jméno pro druhou největší výletní loď na světě, která byla na moře spuštěna v roce 2016 a na délku měří 365 metrů. Harmony of the Seas, Harmonii moří, jak zní celý její název, pohání šest dieselových motorů, přičemž každý spotřebuje 250 000 litrů paliva denně. Třeba za to ty čtyři bazény a deset vířivek, kasino a ručně vyřezávaný kolotoč na palubě stojí…
Ne, to není argument ve stylu „nemá cenu stavět čistá auta, protože něco jiného škodí víc“. Ale příklad, na kterém je možné ukázat, že i kdybychom všichni začali jezdit na koloběžce, nijak to neumenší skutečnost, že pouhých patnáct největších lodí světa podle studie dánské vládní agentury pro ochranu životního prostředí z roku 2009 zatěžuje životní prostředí škodlivinami víc než všechny automobily na světě, kterých v té době bylo asi 760 milionů, dohromady. Takže o čem se dohadujeme? Jestli žere vaše octavie pět, nebo sedm litrů?
Nejžhavějším ekologickým hitem jsou elektromobily. Nulové emise, konečně! Záchrana je na dosah. Kdo nemá hybridního Lexuse nebo Teslu, není dostatečně a uvědoměle zelený. Pravda, na první pohled vypadá auto bez výfuku tak nějak zdravěji a nezávadněji. Je to ale stejné, jako byste se chlubili krásným zameteným dvorečkem a haldu smetí jste nahrnuli k sousedům.
Zatímco jeden kilogram benzinu vydá 12 000 Wh energie, akumulátor zvládne maximálně 170 Wh na kilogram. Do akumulátorů vychvalovaného elektromobilu Tesla S, které váží cca 600 kilogramů, se „vejde“ 100 kWh elektřiny, což odpovídá necelým deseti litrům nafty. Běžné auto na stejnou vzdálenost spotřebuje 25 litrů nafty. Obrovská hmotnost „paliva“ u Tesly způsobuje horší jízdní vlastnosti, především manévrovatelnost, protože si veze „v batohu“ půl tuny navíc. To by asi tolik nevadilo, fatální problém ale nastane, až auto ujede oněch 500 kilometrů.
Měl jsem na jaře domluvenou schůzku s jedním obchodníkem, který Teslu vlastní. Byl trochu ve stresu (…)
Proč jsou elektromobily jen nafouknutou bublinou? Proč je jejich masové rozšíření nereálné? Kolik by se muselo postavit nových Temelínů? Co by se stalo, kdyby dalo ve stejnou dobu ve stejné ulici elektromobil do nabíječky šest lidí? Co je to environmentální žal? A co na to životní prostředí? Celý článek si můžete přečíst v Šifře číslo 8/2019, v tištěné či digitální verzi.
