„Vžijte se do toho takto. Vysoko na obloze máte lidi, individua, která vymýšlejí naplnění svých nejhlubších tužeb, uskutečňují je ve světě bez ohledu na cokoliv – a dole, míle pod zemí, máte další jednotlivce, kteří by mohli dělat to, co ti obyvatelé nebe, ale nechali se doběhnout představou, že nemohou. Místo toho si myslí, že jsou uvězněni v každé malé reakci, kterou mohou mít na jakýkoliv starý podnět, který přichází. Obě skupiny lidí jsou tvořivé, ale nasměrovaly své představy a tvořivosti nesmírně odlišnými způsoby. Probuzení může být těžké, ale buď to uděláte, nebo ne.“ (Poznámky z knihy Výstup z Matrixu, Jon Rappoport)
Někteří oslniví mediální učenci teď naznačují, že obviněný střelec v San Bernardino, Syed Farook, byl možná „spuštěn“ vánoční oslavou v budově, na kterou později zaútočil.
Víte, existence vánoc přispěla k jeho spuštění, protože jeho víra byla odlišného typu. Vánoce byly vážnou urážkou. Najdou se lidi, věřte nebo ne, kteří si myslí, že tato „analýza“ má svou hodnotu.
„No jasně, vidím to. Vzhledem k povaze jeho víry je pochopitelné, že opustil oslavu v rozrušeném stavu, šel domů, hodil na sebe vojenskou výstroj, sebral několik automatických zbraní, tunu munice, trubkové bomby, počkal na svou manželku až to udělá taky a pak, impulsivně se vrátil do budovy…byl spuštěn.“
„Spuštěn“, to je nová realita. Zejména pro mladé a naivní, zvláště ty, kteří hledají cestu, jak se zviditelnit na středních školách.
„Páni, já mohu získat pár minut pozornosti, když řeknu, že jsem byl spuštěn. Jdu na to. Je to snadné. Nemusím dělat nic. Nemusím ničeho dosahovat. Celé je to o nedosahování ničeho. Je to perfektní výmluva. Jsem paralyzován. A důvodem je, řekněme, že jsem nebyl profesorem varován, že bude diskutovat předmět, který má v sobě spouštěče. Jo, líbí se mi to.
Jak to vypadá, blbost nemá žádné dno.
Tento citát z článku v New Yorkeru, který jsem použil už ve svém předchozím článku, stojí za opakované připomenutí:
„Jednotliví studenti práv (na Harwardské universitě) žádali často učitele, aby nezahrnovali do zkoušek zákon týkající se znásilňování, a to z důvodu strachu, že by tato látka mohla u nich způsobit nižší výkony. Jeden z učitelů, kterého znám, byl nedávno požádán studentem, aby nepoužíval při výuce slovo „porušit“- jako ve větě „Porušuje toto chování zákon?“, protože to slovo je spouštěcí. Někteří studenti dokonce navrhovali, že zákon o znásilnění by se neměl vyučovat kvůli jeho schopnosti vyvolat úzkost. (Jeannie Suk, New Yorker, 12/15/14)
Působí zde několik základních principů: Jedním z nich je: Jestliže dáte lidem možnost úniku, výmluvy pro nicnedělání, způsob, jak se stát obětí, značný počet těch, kteří nejsou vůbec neschopní v žádném směru, tak po ní sáhnou a popadnou ji.
A dokonce si vymyslí podpůrný příběh plný křivd. A traumat. Cokoliv je k tomu zapotřebí. Je to určitá forma umění. Divadlo. Může to být špatné umění a špatně divadlo, ale je to tak.
„Kéž bych uměl napsat hru, novelu. Kéž bych mohl vytvořit budoucnost, kterou si opravdu přeji. Ale nevypadá to, že mohu. Takže udělám něco jiného. Obsadím sám sebe do hry, která již získává páru. Vezmu roli oběti. Budu osobou, která je v nebezpečí, že bude spuštěna pokaždé, když vstane ráno z postele. Vložím do té role úplně vše a možná posbírám i pár dobrých recenzí.“
Tady jde ale o něco daleko podstatnějšího. Celý ten byznys na podporu „spouštění“ je řízená propaganda. Jejím cílem je přesvědčit lidi, že žijí ve světě, kde funguje podnět-odezva a tento svět je uzavřený. Objeví se podněty a nevyhnutelně následují reakce. Tečka. Konec příběhu.
Svoboda? Mýtus. Individuální volba? Nemožná. Lidská bytost? Pouhý biologický stroj naprogramován k dodávání x, y nebo z, a to v závislosti na externích podnětech v daném okamžiku. Osobní síla? Nic takového. Toto je Pavlovův mokrý sen.
Od dávných časů se vůdci a lidé za a nebo nad těmito vůdci pokoušeli nainstalovat podnět – odezva jako jedinou formu lidské činnosti, a ze zřejmých důvodů. Podnět – reakce je podstatou kontroly mysli.
Zvráceně chytrou věcí v podpoře „spouštění“ jako platném a universálním znepokojení je: dostanete lidi k tomu, že se budou programovat sami. Sami budou sahat po výmluvách, vymyslí si jakoukoliv, jen aby mohli předstírat že jsou negativně stimulováni – a budou požadovat ochranu, která v dlouhodobějším horizontu se rovná fantazii o „bezpečných místech“, kde mohou žít – vakua, kde nemůže žádný nepříznivý obsah spustit ani málo emocionální časované bomby.
Další fungující zásadou je: nikdy nezvažovat pozvednutí lidi k tomu, aby vyjadřovali a naplňovali svá nejhlubší přání; místo toho je stáhnout na dno, kde žijí nevyléčitelně zranění. To je cíl.
A jestliže nevidíte následky tohoto programu, potřebujete strhující výzvu k probuzení.
Každý jedinec je nekonečně tvořivý. Jestliže se z jakéhokoliv důvodu rozhodne a věří, že nemůže tuto schopnost vědomě vyjádřit způsobem, který je provázán s jeho nejhlubšími tužbami, a vymýšlí si svou realitu v jiném směru – pak je to jeho problém a nikoho jiného. Důkaz pudinku? (pozn. že jde o pudink poznáte jeho ochutnáním, jde o rčení, které znamená, že hodnotu či kvalitu něčeho poznáte až ji odzkoušíte či otestujete). Nikdo jiný za něj nemůže vymyslet jeho požadovanou realitu. Je to jeho práce. A je to také, pokud je schopen to vidět, jeho radost.
Tady nejde o to co je fér a nebo nefér, spravedlivé či nespravedlivé. Je to samozřejmost.
Každý jedinec má svobodu a sílu. Rozsah těchto kapacit je nekonečný.
To, o čem tady píši, není v žádném případě recept, který umožní veřejné korupci vzkvétat a pak obvinit jednotlivce za poměry, ve kterých se nacházejí. Zcela naopak. A všichni ti studenti, kteří se v současné době programují, aby byli „spuštěni“? Mohli by vytvářet zcela jinou atmosféru na svých školách.
Mohli by, například, vyšetřovat, odkud všechny ty dotační peníze pocházejí. Mluvím o dotacích na výzkum vysoce toxických léčiv. Mluvím o ovlivňování obsahu vědeckých kurzů a vzdělávání lékařů společnostmi farmaceutického průmyslu. Mluvím o penězích od vlády na výzkum jedovatých pesticidů a genetické vměšování. Mluvím o penězích na výzkum „mapování mozku“, což je vlastně předehrou k úsilí přeprogramovat mozky a tedy je ovládat. Mluvím o penězích na výzkum lepších metod na sledování mas. A tak dále, a tak dále.
Vytvořte to drama. Vytvořte drama o odhalení pravdy o tom, co školy skutečně dělají a zveřejněte to, a postavte zaprodané výzkumníky do světla reflektorů ze správných důvodů.
Anebo se pomalinku pohybujte ve „spouštění“ a mějte tuto společnost místo toho.
Existuji jisté nevyvratitelné skutečnosti. Nemají nic společného s tím, co již existuje a co existovalo nebo bude existovat. Mají co dělat s jedincem a jeho schopností si představovat a tvořit realitu.
Dokáže porozumět, uchopit tuto svou moc a vědomě ji používat k dosažení svých vlastních cílů, a nebo může tyto své záměry podvrátit a nalézat se ve slepé uličce, kde podstata jeho života se ukáže zcela pod kontrolou vnějších sil, s žádnou dostupnou nadějí.
To jsou ony nesmrtelné karty a to je ta nesmrtelná ruka, která je na stole rozdává. Hrajte s nimi, jak si určíte.
