Pozn.: Tento text navazuje na analýzu Jak NATO válčí v Sýrii aneb Kdo, kde, s kým, proč a jak
Již v březnu 2015 Jean-Claude Juncker, předseda Evropské komise, oznámil, že Evropská unie (EU) nyní potřebuje novou a stálou armádu, neboli EU armádu – údajně, aby „chránila své hodnoty“ před náhlými existenčními hrozbami. Neodkazoval na ISIS, ale na Rusko. O dva měsíce později po této armádě volal znovu slovy: „Takováto armáda by nám pomohla vytvořit společné zahraniční a bezpečnostní politiky a dovolila by Evropě převzít si zodpovědnost ve světě. Evidentně toto není žádná náhoda, a už je tomu několik let, co se to pod našimi nosy vaří. Již v prosinci 2013, během vzrušené debaty na summitu, mluvčí Evropského parlamentu Martin Schulz volal po vytvoření armády EU.
List Telegraph napsal: „Pokud si chceme bránit naše hodnoty a zájmy, jestliže si přejeme zajišťovat bezpečnost našich občanů, pak většina MEP (členu evropského parlamentu) vezme v úvahu, že potřebujeme v Bruselu ředitelství pro civilní a vojenské mise a nasaditelná vojska.“ Geoffrey Van Orden, konservativní mluvčí Evropské obrany řekl, že ministerský předseda tím „spustil vlnu“ k vytvoření armády EU. „Bylo to dlouhé tažení dostat to do této pozice,“ řekl.
Nezasvěcený člověk by si řekl, že NATO by mohlo být voláním Bruselu po nové armádě EU znepokojeno, ale Junckerova výzva byla jen zahajující salvou k většímu transatlantickému politickému posunu, který právě teď probíhá. Abychom tento článek obhájili, můžeme našim čtenářům předvést v mainstreamových médiích rozjetou masivní propagandu, aby si veřejnost na myšlenku armády EU zvykla. „Britská veřejnost široce podporuje vytvoření stálé armády Evropské unie, jak naznačuje nové hlasování. Anketa YOUGov zjistila, že 36 procent lidí aktivně podporuje trvalou multinárodní armádu, sestavenou ze všech členů, v porovnání s pouhými 29 procenty, která takovému kroku oponují,“ píše „liberální“ The Independent.
Každý, kdo opravdu věnuje pozornost klesajícímu stavu britské armády, bude vědět, že už je snížena na takovou úroveň, že pravděpodobně už nemůže autonomně fungovat. Vše, co z ní brzy zbude, je jen pár naleštěných kusů, jako je Trident, nukleární podmořská flotila. Ale co je důležitější – klíčový komponent zůstává: rychlá reakce, schopnosti speciálních sil, které budou štěrbinou do nové matrixové armády EU. Všechno, co nenaplňuje úlohu v rámci větší infrastruktury, bude vyřazeno.
Nevěříte? Uvažte tento málo známý fakt, odhalený na začátku roku 2011 na základě šetření, provedeného UK Column ohledně Cameronova padesátiletého plánu s Francii, nazvaného „Obranný pakt „, který byl vymyšlen za zavřenými dveřmi, za použití přední organizace zvané Franco British Council, údajně zřízené pro posilování dobrých vztahů mezi Británií a Francií. To byl jeden z mnoha tichých tahů, vyprojektovaných k postrčení britské armády do případné armády EU.
Pro všechny zbývající, kteří ještě pochybujete, že EU armáda není jenom v kartách, ale že je v konečném stadiu plánování mezi Německem, Francií a Británií a dalšími, všimněte si, jak zrovna před dvěma měsíci byla Angela Merkelová viděna otevřeně „handlovat „s Davidem Cameronem – žádajíc ho, aby svou opozici (veřejnou) k armádě EU shodil … výměnou za to Německo podpoří „znovu projednání“ členství Británie v EU, pravděpodobně v otázkách sociálních výdajů a přistěhovalectví.
List Telegraph píše: „Německá kancléřka bude žádat Británii, aby zůstala stranou při prosazování ambiciózního plánu na integraci evropských kontinentálních ozbrojených sil. Zatímco se od Británie nic neočekává a není vázána k účasti na strmější integraci, vytvoření armády EU by marginalizovalo Británii v rámci NATO, a to by vyústilo v oslabení amerických zvláštních vztahu s Británií ve prospěch Paříže a Berlína, jak experti varuji. Telegraph měl možnost vidět nepublikovaný dokument, vypracovaný v Evropě na obrannou politiku výboru strany paní Merkelové – CDU, která stanoví podrobný desetibodový plán pro vojenskou spolupráci v Evropě. Je zřejmé, že to úzce odráží její myšlení, kde volá po trvalém vojenském ředitelství EU v kombinaci se zadáváním zakázek zbraní a společnou vojenskou doktrínou.“
Ten dokument říká, že je „naléhavé integrovat ozbrojené síly tváří v tvář mnohostranné krizi“.
Jinými slov, vypadá to víceméně již hotová věc. Zvlášť když uvážíme, jakým způsobem „pracuje“ NATO v Sýrii.
Existuje další zásadní problém s NATO: financování.
USA poskytují NATO přibližně 75 % jeho financování, což garantuje, že je stále pod kontrolou Washingtonu, ale USA potřebují mít skutečně zúčastněné strany za účelem skutečné ‚aliance’. Málokdo věnoval pozornost tomu, že NATO slábne ve svých vojenských aktivech, většinou v důsledku nedostatku přísunu prostředků od jeho členských států. Od každého členského státu NATO se očekává, že bude přispívat nejméně 2% svého ročního hrubého domácího produktu na výdaje na obranu. To už se neděje a šéfové Bruselu s tím nemohou nic udělat a mimo USA dávají peníze těm, kteří je potřebuji. Podpora zbraním? Ani to se neděje.
Dny NATO jsou sečteny. Všechny čajové lístky ukazují na plán pro jeho vyřazení z provozu. Všechno, co NATO potřebuje, je dobrá krize na uspíšení této nevyhnutelnosti. Možná, že ke změně hry dodalo Bruselu záminku Turecko. To nutně neznamená, že by NATO dodýchalo, ale že by ustoupilo do jiné vojenské struktury – jako armády EU.
Možná byste čekali, že Washington nebude chtít, aby NATO degradovalo až na druhý stupeň mezinárodní organizace. Přesto USA používaly NATO jako mnohostranného trojského koně svého druhu – jako alternativní vlajku, která mohla vlát za účelem obcházení řádného procesu nebo ústavních zákazů ve vedení válek po celém světě. Jinými slovy, Washington používá NATO k podvádění vlastních zákonů, expanzi své geopolitické nadvlády a zavlečení svých evropských partnerů kde je to možné, aby to vypadalo jako ‚týmové úsilí ‚a unilaterální akce. Pravdou je, co se týká mezinárodních vztahů, že USA už dávno nahradily svůj NATO tajný strojek s „koaličním „, a vedou války jak a kdy se jim zachce. Na domácí půdě nahradily konstituční vyhlášení válkyvíce plynulou a flexibilní „Autorizací vojenské síly “ (AUMF) a Aktem autorizace národní obrany (NDAA), což v podstatě znamená, že nejméně na papíru (přes barvy práva, nikov skutečného práva) jsou USA stále v nouzovém vlečném stavu.
Ze je rozkol mezi USA a EU je vidět, jeden z nich se stal evidentním při plánování převratu na Ukrajině v letech 2013 – 2014, kdy náměstkyně ministra pro zahraniční věci USA Victoria Nuland byla přistižena (nahrávkou rozhovoru ), jak říká svému kolegovi, ambasadorovi Geoffrey Pyattovi „Fuck the EU!“, když se dohadovali o tom, kterou loutku USA nainstalují v Kyjevě.
Co Washington nyní opravdu chce (a potřebuje), je velký ‚koaliční‘ partner, přednostně takový, který není přímo ovládán místní zastupitelskou demokracií, ale ovladatelný dálkově přes nevolený byrokratický systém. V tomto kontextu by nová multinarodní síla byla pro Washington perfektním ‚ koaličním ‚partnerem .
Toto je přesně kam nás komplex soutoku událostí přivádí – od Bruselu, Paříže, Sýrie, Ukrajiny a Ruska, všechny cesty vedou k armádě EU.
Autor: Patrick Henningsen
Zdroj: www.nwoo.org, http://21stcenturywire.com/2015/11/28/turkey-nato-crisis-sets-the-scene-for-new-european-eu-army/