KOMPLETNÍ RESET

Když se snaží firmy a lidi oportunisticky zavděčit, chovají se poplatně módním trendům a kašlou na své zákazníky, místo aby si udržovali a budovali svoji osobitost, mohou dopad-nout jako kdysi slavná britská automobilová značka Jaguar. Je tedy pravdou, že motoristická legenda to vzala pořádně od podlahy a po takzvaném „rebrandingu“, který proběhl loni v listopadu, se její prodeje v Evropě propadly o neuvěřitelných 97,5 %, což je absolutní světový rekord. Už když vedení značky s velkou pompou ohlašovalo „transformaci, aby Jaguar obnovil svou originalitu a inspiroval novou generaci“, šel z toho strach. Realita ale ještě předčila očekávání. Média a sociální sítě totiž krátce nato zaplavil Jaguar reklamami, v nichž vystupovali nebinární“ modelové v pestrých barvách se slogany jako „Nekopíruj“ a „Žij naplno“. Spoty ukázaly jen přehlídku bizarně vymóděných strašidel v barevných kostýmech na růžovém pozadí, a přitom vynechaly to nejdůležitější – samotné vozy. To už v té hrůze ale stejně nevadilo, protože se ukázalo, že „nová éra“ má ohlásit proměnu značky na plně elektrickou. „Kompletní reset“, jak to nazvalo vedení firmy, se tedy podařil. A protože si od té doby jejich auto nikdo nekoupil (například letos v dubnu automobilka v Evropě prodala pouhých 49 aut, zatímco loni to ještě bylo 1961 kusů), mohli by udělat novou reklamu – na první značku, která produkuje „nulové emise“. A která za pár vteřin zrychlí nejen z 0 na 100, ale stejně rychle se umí dostat na nulu.

AŽ TEN VLÁČEK ZAPÍSKÁ

Protože si úředníci a politici stále myslí, že z cizího krev neteče a z peněz daňových poplatníků se krást nejen může, ale přímo musí, stav veřejných financí je stále zoufalejší. Na druhou stranu – čím rychleji se to sesype, tím rychleji se systém změní, protože jsme ve stadiu, kdy už žádné kosmetické úpravy nepomohou. Takže vlastně platí „čím hůř, tím líp“. Výborným příkladem budiž unikátní a technicky zdařilý zvedací železniční most v Lužci nad Vltavou, který je v provozu zhruba čtyři roky a vyšel erár skoro na 250 milionů korun. Má jen jedinou chybu – trať, na které byl postaven, je slepá. Končí pár kilometrů za mostem a je téměř nevyužívaná. Teď, když byl most zprovozněn, zakáz-ky zadány, provize předány a faktury proplaceny, se jednotlivé instituce dohadují, kdo za to může. „Po celou dobu bylo zachování provozuschopnosti tratě jednoznačným a nepřekonatelným požadavkem kraje i obce a ani ministerstvo dopravy nemůže dráhu s osobní dopravou zrušit. Ani před začátkem prací v roce 2019 nebyly signály o možném dalším neobjednávání spojů,“ argumentuje ministerstvo dopravy s tím, že pro období 2020–2021, kdy byl most uveden do provozu, byla krajská objednávka na trati Vraňany–Lužec devět párů vlaků každý všední den. Kraj tvrdí, že v roce 2020 bylo ministerstvo informováno o tom, že do dvou let přestane kraj objednávat na této trati osobní dopravu z důvodu nevytíženosti spojů. Jenže to už byla stavba před dokončením. Jo jo, to se to staví, za cizí prachy…

LÍBÁŠ JAKO ĎÁBEL

Ač se někdy zdají kosmické síly nevyzpytatelné, je to většinou proto, že se lidé nezabývají jejich zákonitostmi a nerozumí jim. A pak, když udeří, diví se a žehrají na smůlu či náhodu. Vesmír má přitom často doslova ďábelský smysl pro humor. Naposledy to ukázal na koncertě skupiny Coldplay v ame-rickém Foxborough. V jednom momentě totiž oblíbené kiss cams (líbací kamery) ukázaly natěsno tančící a dobře se bavící postarší pár, jenž ovšem zareagoval velmi nečekaně. Namísto mávání či líbání do kamery – jakmile zahlédl svou tvář na obrazovce – s sebou totiž šedovlasý elegán plácl zděšeně o zem, jen aby se dostal ze záběru. A dáma, kterou předtím ochmatával, se otočila ke kameře zády a po chvilce utekla. Zpěvák slavné kapely Chris Martin se jen zasmál: „Cože? Buď mají ti dva aférku, nebo jsou stydliví.“ A virální video bylo na světě. Ukázalo se, že přistiženými hříšníky byli (ženatý) generální ředitel americké společnosti Astronomer, jež se věnuje umělé inteligenci, a jeho kolegyně z práce. Hned poté, co video proběhlo internetem a médii, nevěrníka opustila manželka. A k tomu byl vyhozen (i s milenkou) z práce. Naproti tomu firma, kterou nikdo neznal, má teď reklamu zdarma. Nejvtipnější na tom ale je, že kdyby si ti dva dali normálně pusu, nic by se nestalo. Manželka seděla doma a záběr se dostal ven jen kvůli tomu, jak provinile zareagovali poté, co na jejich skrývanou lež posvítily reflektory.

POPCORN ZDARMA?

Darmojedi z výboru Evropského parlamentu odhlasovali návrh, který by umožňoval brát si na palubu letadla příruční kufr zdarma – bez ohledu na leteckou společnost. V ceně letenky by tak nově bylo zahrnuto malé zavazadlo do velikosti 40 x 30 x 15 centimetrů, jako je například kabelka nebo batoh, a příruční kufřík o rozměrech do 100 centimetrů (v tomto případě jde o součet délky, šířky a výšky) a sedmi kilogramů. Návrh ještě sice musí odsouhlasit alespoň 55 % členských států EU, ale při mentálním nastavení politických lídrů se to zdá být pouhou formalitou, neboť řešit nesmysly a důleži-té věci ignorovat je jejich denním chlebem. Zablokování pitomého návrhu by bylo skutečným překvapením. Proč pitomého, když má zdánlivě usnadnit a transparentnějšímu cestování“, jak uvedl v tiskové zprávě místopředseda Výboru EU pro dopravu a cestovní ruch Matteo Ricci? Protože – jako každé sociální inženýrství – způsobí pravý opak, jak již v reakci na nový předpis uvedli zástupci aerolinek. Až dosud to fungovalo tak, že pokud chtěl někdo letět nalehko, mohl si vzít batůžek, který se vešel pod sedadlo. V rámci jiného tarifu pak měl cestující možnost připlatit si za přednostní nástup do letadla a příruční zavazadlo do 10 kg, jež bylo umístěno v úložných prostorech nad hlavami pasažérů. A jiní, kteří letěli na delší dobu, si zaplatili za velký kufr (do 20 kg), který byl převážen v zavazadlovém prostoru letadla. Pokud někdo přesáhl limity, platil sice pokutu, na čemž si mohly aerolinky slušně přivydělat, ale pravidla byla daná a na každém bylo, aby si to ohlídal.

„Náš letecký trh je postaven na možnosti volby. Zavedení povinného příručního zavazadla cestující této možnosti zbavuje a nutí je platit za služby, které možná nechtějí či nepotřebují,“ vysvětlila v tiskové zprávě Ourania Georgoutsakouová, výkonná ředitelka společnosti Airlines for Europe (A4E), jež zastupuje nízkonákladové aerolinie Ryanair, EasyJet nebo Smartwings. Cena kufru „zdarma“ se totiž automaticky propíše do ceny letenky, kterou budou muset zaplatit i lidé cestující nalehko. Dalším problémem je omezený prostor v přihrádkách na palubě letadla, jež by nemusely všechna zavazadla pojmout. Protože když si někdo musel za kufr připlatit, netahal s sebou tolik krámů. Takhle si lidi vezmou další kufr jen proto, že mohou. Lze rovněž očekávat, že EU vytvoří v cestování chaos, protože pravi-dla se mají vztahovat na lety v rámci EU. Samozřejmě, protože jinde by taková konina nikoho nenapadla. A co když někdo poletí za oceán s mezipřistáním v Evropě? Bude v tom mít hokej. Paní Georgoutsakouová ze společnosti A4E se ironicky ptá: „Co bude dál? Povinný popcorn a nápoj jako součást vstupenky do kina? Evropský parlament by měl nechat cestující, aby si sami vybrali, o jaké služby mají zájem a které si zaplatí. A hlavně – o jaké služby zájem nemají.“ Třeba je ale důvod přijetí návrhu úplně jiný – možná se jenom nechce eurokratům, kteří létají do Bruselu a berou za svou „práci“ miliony, platit za kufr…

TO JE PAK TĚŽKÉ

Lidé se běžně chovají jako nemyslící stádo. A dokud se tohle nezmění, nemůže se změnit ani nic jiného. Další důkaz poskytly manévry kolem změny koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas. Ty byly nejen zvýšeny, což by ještě nebylo to nejhorší, ale zároveň byl zcela hanebným způsobem uměle a podvodně navýšen počet plátců. Novela zákona, kterou si televizáci a rozhlasáci prolobbovali u čes-ké pětidemoliční vlády, s níž jsou jedna ruka, totiž uzákonila, že nově musí platit i ti, kdo nevlastní televizor nebo rádio, ale mají mobil, počítač či tab-let s připojením k internetu! Což jsou skoro všichni. Takže již nejde o poplatek, ale o plošnou daň či výpalné. Platí to nejen pro domácnosti, ale i pro fir-my. Tam jsou sice osvobozeni od placení poplatků podnikatelé a firmy do 25 zaměstnanců, ale i oni se musejí u ČT a ČRo podle zákona přihlásit, přestože jim bude vyměřen nulový poplatek. Neuvěřitelné! Dosavadní praxe přitom byla taková, že firmy plati-ly podle počtu televizních a rozhlasových přijímačů. Ještě bizarnější než to, že mohl být takový zločinný paskvil vůbec schválen, je ale to, jak se k tomu postavili občané, především živnostníci. A to přesto, že jim samotní zákonodárci a veřejnoprávní média dali návod, jak se otravnému registrování vyhnout. Ačkoli se tedy teoreticky všichni musí registrovat i v případě, že jim je vyměřen nulový poplatek, v praxi to vůbec není třeba. „Český rozhlas neplánuje jakkoli sankcionovat ty právnické osoby a fyzické osoby podnikající, které mají povinnost se registrovat jako poplatník, mají zároveň méně než 25 zaměstnanců, ale rozhlasu počet zaměstnanců nenahlásí,“ uvedl generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Logicky – rozhlas přece nebude ztrácet čas a peníze tím, že bude hledat lidi, kteří se měli registrovat, ale nebudou mu platit poplatky. Co by z toho měl? Stejně tak televize.

Z toho vyplývá, že i když se formálně povinnost na podnikatele vztahuje, pokud se neregistruje, vůbec nic se nestane. Přesto žádosti o registrace subjektů, kterým byl posléze vyměřen nulový poplatek, zahltily registrační weby ČT i ČRo tak, že začaly 30. června, kdy končila lhůta, kolabovat. Kdyby se ale lidi trochu zamysleli, nemuseli by se nejen registrovat, ale ani nic platit! Jak předchozí zákon, tak jeho novela totiž umožňují se platbě výpalného vzepřít. Pokud se člověk nedíval na ČT, ve staré podobě zákona stačilo, když poslal čestné prohlášení, že nevlastní televizní ani rozhlasový přijímač. A i když třeba televizi vlastnil, ale na ČT nekoukal a tu žumpu nechtěl podporovat, nikdo nemohl přijít k němu domů a zkontrolovat to. Teď je to sice těžší, protože veřejnoprávní a poslanečtí darebáci vztáhli povinnost platit na každého, kdo má mobil a počítač (přestože ČT ani ČRo nesleduje), ale princip se nemění. Kdyby někdo napsal čestné prohlášení, že má doma psací stroj a starou tlačítkovou Nokii, nikdo z televize ani rozhlasu nemůže dokázat opak. Navíc by ani takové prohlášení – při staré ani nové podobě zákona – nemusel psát, dokud by ho k placení nevyzvala ČT či ČRo. Prostě by se nepřihlásil. Na hrubý pytel by přišla hrubá záplata. Místo toho se ale registrují desetitisíce lidí „dobrovolně“ jako ovce jen proto, aby jim byl vyměřen nulový poplatek. To je pak těžké…

‍