SESTRA V AKCI

Pokutu ve výši 2500 eur (v přepočtu více než 60 tisíc korun) má zaplatit dnes již bývalá pečovatelka domova pro seniory v bavorském městě Bad Neustadt. Jako zaměstnankyně se totiž naplno nevěnovala činnosti, za kterou ji platil zaměstnavatel, ale v pracovní době natáčela pornografické klipy a zveřejňovala je na erotickém portálu. Pornosestra ale udělala osudovou chybu, když v jednom záběru zavadila o kameru a na obrazovce se objevil klient s mentálním postižením a interiér domova, podle čehož byl ústav identifikován. Devětatřicetiletou multifunkční pečovatelku, která pečovala nejen o blaho seniorů, ale postavila do pozoru i mnoho klientů ve virtuálním světě, totiž „naprášil“ jiný pečovatel, který na její videa „narazil“ (a bude někoho moralizovat!). A který je prý také youtuberem. Zřejmě madam záviděl sledovanost. Člověk tak maně přemýšlí, zda je horší, když někdo točí v práci „péčko“, nebo domácí videa, která to, co dělají ostatní, bonzují úřadům. „Nemohl jsem tomu uvěřit. Myslel jsem, že jde o filmové kulisy, nikoli o skutečný domov důchodců,“ řekl jedenatřicetiletý Kevin H., jenž kauzu rozpoutal. „Podařilo se mi zjistit, o který ústav jde. Jeho vedení jsem pak o všem informoval.“ A dodal, že pečovatelka „jasně upřednostňovala svou produkci před péčí o klienty“. To se dá prý mimo jiné doložit nejen tím, že natáčela v prostorách ústavu zcela nahá, válela se po postelích pacientů a masturbovala; ale poté prý rozdávala seniorům jídlo, aniž by si umyla ruce! Ať tak či onak, musela to být pořádná honička… 

DVOJÍ METR

Že se naše liberálně demokratická „elita“ vyznačuje podivuhodně nepřesným dvojím metrem, už dávno víme. Ty jejich evropské hodnoty totiž platí jen pro druhé. Když něco, co kritizují na ostatních, udělají oni, morálku, pravdu i lásku vždy zapomenou v podzemních garážích či u popelnic. A tak třeba zuřivě bojují proti komunismu, ale když jsou komunisti oni, nevadí to, protože oni stojí „na správné straně“. Brojí proti korupci a Babišovi, ale když „čerpají“ oni, říkají tomu „poradenská činnost“. Vrchol pokrytectví nyní předvedl český prezident Petr Pavel, známý svým nálepkováním lidí s jinými názory a jejich házením do jednoho „proruského“ pytle. Ten nejprve musel řešit šlamastyku svého poradce Petra Koláře (poradce je formálně, ve skutečnosti je jeho nadřízený). Na toho prasklo, že dostával miliony korun z rozpočtu Českého vysokého učení technického, když mu je posílal dnes již bývalý děkan Vojtěch Petráček za služby, jejichž přínos nelze ověřit. A dokonce ani to, zda pro školu vůbec něco dělal. Prezident vzkázal, že jeho vztah s Kolářem se nemění. Ale Petráčka, toho prý odvolá hned, jak dostane na stůl návrh z ministerstva školství. A tak také učinil. Kolářovu aféru pak přebila karta vypraných bitcoinů, kdy Fialova vláda – věda, že po volbách končí – zlegalizovala výnosy z kryptoměny pocházející z prodeje zbraní, drog a jiných lahůdek na nelegálním internetovém tržišti, jež se pak rozutekly neznámo kam. Co na to prezident? Prý jde o selhání jednotlivců a pád vlády by zemi neprospěl. A když začali Izraelci a Američani jen tak bombardovat Írán? Úder Izraele je pochopitelný a jediným agresorem je přece… Rusko.

V ZÁJMU BEZPEČNOSTI

Dalším takovým „liberálním“ komikem (či komediantem?) je bývalý pirát a šéf české diplomacie Jan Lipavský (já vím, v jeho případě to zní až nepatřičně). Ten si kvůli směsi své nekompetentnosti, podlézavosti a ideologické zaslepenosti, kdy západním státům servilně přikyvuje, a na východní dělá ramena a nemluví s nimi, takže česká zahraniční politika de facto přestala existovat, vysloužil přiléhavou přezdívku „kinderministr“. Nebo také Lipánek. Jediné, co před neschopností člověka, který si plete ministerstvo zahraničí s politickou neziskovkou, Českou republiku chrání, je skutečnost, že ho neberou vážně nejen nepřátelé, ale ani ti, kterým podkuřuje. A tak už vlastně ani nezáleží na tom, co říká. Přesto by se Šifra zastavila – čistě pro pobavení a poučení – u jednoho z jeho posledních výroků, který stojí za to. Vše začalo, když zmocněnec amerického prezidenta Trumpa pro Ukrajinu Keith Kellogg nahlas řekl to, co vědí všichni rozumní lidé a co jsme my dezoláti tvrdili od začátku. Tedy že válku na Ukrajině nezpůsobila expanzivnost Ruska, ale naopak přibližování NATO k jeho hranicím, a že obavy Moskvy z rozšiřování NATO jsou oprávněné. Na to konto Lipánek, jenž opět propásl šanci mlčet, na síti X napsal: „Rozšiřování NATO je v zájmu ruské bezpečnosti. Tam, kde Rusko hraničí se státy NATO, se neválčí. Jinde ano.“ Jo, a kdyby se NATO se svými vojsky „nenápadně“ nasunulo přes Ukrajinu až do Ruska, máme tu hned světový mír…  

MOC, ANEBO MÁLO?

Před aktuální turistickou sezonou zaplnil kanály českých médií neobvyklý spor. Pustili se v něm do sebe představitelé Správy Krkonošského národního parku a provozovatelé Luční boudy, jež se v chráněném území nachází. Ti druzí nakonec po ostré výměně názorů oznámili, že jednu z nejznámějších krkonošských chat uzavřou pro veřejnost, protože nejsou kvůli šikaně ze strany vedení národního parku zajistit odpovídající služby. Od června si tak zde mohou dát polévku, pivo či si jen odskočit na toaletu pouze ubytovaní hosté. A v čem ona šikana spočívá? „Za každý oprávněný vjezd našich dodavatelů jim přijde pokuta nejméně 20 tisíc korun. Dokonce pokutovali i řidiče, který mne vezl k naší boudě. Pokutu dostávají i řemeslníci, kteří nám přijedou pomoci například s havárií na toaletách pro veřejnost,“ řekla serveru Seznam Zprávy spolumajitelka Luční a také Labské boudy Klára Sovová. K ní se přidává i řada dalších podnikatelů, kteří mají podobné problémy. Například správce chaty Výrovka v klidové zóně národního parku řešil problém s vodovodem. Provozovatelé tedy zavolali řemeslníka. Ten přijel, potrubí opravil a chata mohla fungovat dál. Jenže když se autem vracel zpět do Vrchlabí, čekalo jej nepříjemné překvapení – dostal pokutu osm tisíc korun. Národní park totiž vyhodnotil jeho vjezd do nejpřísněji střežené oblasti parku jako nelegální. Dovnitř mohou jen auta, jejichž majitelé si předem zažádají o povolení vjezdu a vyčkají na schválení, což trvá v průměru měsíc. „Trvání na dodržování pravidel, která platí pro všechny, ani kontrolu jejich dodržování nepovažujeme za šikanu, ale za práci, kterou od nás veřejnost právem očekává,“ reagoval na stížnosti mluvčí KRNAPu Radek Drahný.

Jako že by provozovatel s rozbitou vodou čekal měsíc, než byrokrati placení z peněz daňových poplatníků vstanou z postele a vydají razítko? Vážně? Šifra si ale položila jinou otázku. Co se najednou změnilo, když i mluvčí parku tvrdí, že „pravidla jsou už třicet let stejná“? V článku na Seznamu to částečně zaznívá: novinkou jsou moderní technologie a tři čerstvě instalované kamery, díky kterým KRNAP vidí každého řemeslníka a každé auto. Zatímco dříve mohla platit nějaká tichá dohoda, a pokud možností vjezdu provozovatelé boud nezneužívali či nenadužívali, nikdo to neřešil. Dnes ale představitelé parku vidí, že by z toho mohlo něco kápnout, a sledují pečlivě kamery. A zřejmě zatím nedošlo k nějaké obchodní dohodě. Třeba tolik aut vám pustit nemůžeme. Ale možná bychom se nějak domluvit mohli… Anebo současný spor znamená, že už vyjednávání proběhlo a obě strany se nedomluvily, protože jedna z nich žádala na základě záběrů z kamer příliš? Ať tak či onak, zůstává zde jedna nevyřešená řečnická otázka. Tu pokládá Michaela Šťastná, provozovatelka chaty Výrovka, kterou vlastní Klub českých turistů: „Jistě, vybrala jsem si podnikání v klidové zóně. Jenže to znamená, že mi praskne voda a já budu jenom tak sedět?“

NEJDE TO

nejde to. Kvůli liknavosti úřadů a postupujícím finančním problémům obyvatelstva se stále častěji stává, že lidé přijdou bez náhrady o ojetý vůz, který si právě zakoupili. Důvod? Proti prodávajícímu je vedena exekuce. Počet případů roste tak rychle, že před tím dokonce varuje i samotná Exekutorská komora, jež nemá zrovna pověst instituce překypující empatií. Před nákupem je sice možné prověřit si majitele v centrální evidenci exekucí, potíž je ale v tom, že tam nejsou zaneseny všechny. Chybí v ní třeba pohledávky, které vymáhá stát. A lidí, kteří neplatí sociální a zdravotní pojištění, je spousta. „Jakmile dlužník dostane oznámení o exekuci, má obecný zákaz nakládat s majetkem. I kdybych nevěděl, že auto prodal, můžu se dovolat neplatnosti převodu,“ popisuje exekutor Jaroslav Kocinec v článku pro server Aktuálně.cz, který na to upozorňuje. A jak celý proces probíhá? „Nejprve kontaktuji dlužníka a zjistím, jak se stalo, že už vůz nemá. Buď mi dluh zaplatí, anebo vyzvu nového majitele, ať mi vozidlo přistaví.“ A protože se dlužník zbavil auta dřív, než dorazil exekutor, inkasuje peníze od kupujícího, který už je neuvidí, a po pár dnech mu zmizí i auto. Stačilo by přitom, kdyby se v registru vozidel objevila informace, že je majitel v exekuci. Tuto informaci přitom už někteří exekutoři do registru běžně posílají, neboť jim to ukládá zákon. Exekutor Kocinec ale dodává: „Jenže jednotlivé dopravní referáty se tomu brání, posílají nám dopisy, ať jim to nehlásíme, že to tam nebudou zapisovat. Oni tu povinnost totiž ze zákona nemají.“ A co na to lenochodi z ministerstva dopravy? Prý to technicky „nejde“.

ÓDA NA BOLEST

Necelé dva měsíce vydržela nedaleko Velkých Pavlovic originální socha Ježíše Krista. S výborným nápadem přišel umělec Marek Lacina, který artefakt zasadil k vinické trati Lizniperky na Břeclavsku. Jeho Ježíš se vymykal hravostí, lehkostí i vtipem a lépe než v jakémkoli jiném zpodobnění ukazoval vlastnosti, které skutečný předobraz sochy nejen obdivoval, ale i sám ztělesňoval, jak plyne z jeho promluv a kázání. Boží syn se zde nekroutil na kříži zmožený vyčerpáním a bolestí, kterou mu svou krutostí způsobili lidé, ale uvolněně seděl na rameni kříže s pohárkem místní frankovky v ruce. Sochař tak dokázal úžasným způsobem spojit Kristovu lidskost a civilnost s obdivem k jihomoravskému vínu. A ještě v díle, které pojmenoval Óda na frankovku, odkázal na Ježíšův zázrak, jímž na svatbě v Káně Galilejské proměnil vodu na víno. Proč píšu v minulém čase? Inu, nějaký fanatik Ježíše v červnu rozřezal motorovou pilou a kříž skácel na zem. Socha se ale nelíbila ani Biskupství brněnskému, které ji pohanilo, protože by prý „pohled na uvolněně sedícího Ježíše, připíjejícího vínem, mohl věřící i zraňovat“. Jasně, protože všichni, kteří věří v Boha, by se neměli dívat na šťastného Ježíše, ale vidět ho trpět. „Mrzí mě to, socha byla udělána v dobré víře,“ řekl zdrcený autor, když se o zničení díla dozvěděl. Mimochodem, možná kdyby se naopak rozřezali a zničili všichni Ježíšové přibití na kříži a místo nich se dosadil ten šťastný a rozjímající, žilo by se na tomhle světě o hodně líp. Třeba to někdy dojde i biskupům.    

‍