ŠMÍRÁK VYSAVAČ

Média informovala o tom, že španělský softwarový inženýr na dálku ovládl asi sedm tisíc robotických vysavačů ze čtyřiadvaceti zemí. Na dálku tak mohl šmírovat domácnosti pomocí zabudovaných kamer a díky mikrofonům poslouchat, o čem se lidé baví. Sammy Azdoufal, který vede strategii pro umělou inteligenci (AI) v jedné firmě, chtěl původně svůj nový vysavač DJI Romo ovládat pomocí bezdrátového ovladače k herní konzoli Playstation 5. Brzy ovšem jeho aplikace komunikovala s vysavači tisíců cizích lidí. Azdoufal tvrdil, že nad nimi získal kontrolu, protože přihlašovací údaje k jeho zařízení mu umožňovaly přístup k ostatním. Inženýr proto kontaktoval deník Verge, aby hrozbu zveřejnil: „Zjistil jsem, že můj vysavač je jen jedním z oceánu zařízení.“ Mohl je ovládat na dálku, sledovat jejich živé kamerové přenosy, pozoroval, jak mapují každou místnost domu a vytvářejí kompletní 2D půdorys, a nic mu nebránilo v použití IP adresy jakéhokoliv robota, aby zjistil jeho přibližnou polohu. Čínská společnost DJI zareagovala promptně a oznámila, že problém „byl vyřešen“. Zřejmě nikoho nenapadlo, že budou lidi chtít vysávat přes Playstation nebo vytvářet půdorysy sousedů. Tento problém přitom není ojedinělý. Kromě vysavačů hackeři dokázali ovládnout už i osvětlovací systémy, zámky, bezpečnostní kamery, dětskou chůvičku a topný systém. Spousta firem proto uvažuje o tom, že si budou muset uživatelé před prvním použitím podobných přístrojů nastavit heslo. Tak snad to bude stačit…

PRASÁK NA DRUHOU

Problém zjevně nebude v samotných technologiích, ale v lidech. Jiný šmírák, bývalý trenér fotbalistek Slovácka Petr V., si hráčky, které trénoval, nahrával čtyři roky skrytou kamerou po tréninku ve sprchách a v šatně. Za své jednání přitom dostal uložen směšný, tedy podmíněný trest. A k tomu pouze pětiletý zákaz trénování a náhradu škody každé oběti ve výši 20 tisíc korun. Takže pokud by si teoreticky změnil jméno a vizáž a vetřel se po uplynutí této lhůty do nějakého týmu, může kačera honit dál, třeba na amatérské úrovni. Myšleno sportovní úroveň, protože šmírák to byl takřka profesionální. Vyšlo totiž najevo nejen to, že trenér umísťoval skryté kamery do kopačky, krabice či batohu, který si nechával v šatně, ale na každou z hráček si dokonce vedl složku. Kdyby ale trenér slováckých fotbalistek a zároveň bývalý reprezentační kouč s oceněním „trenér roku ženského fotbalu“ děvčata „jen“ natáčel, zřejmě by se na to nikdy nepřišlo. On však videa dával na internet. A tam ho náhodou vyhmátli policajti. Když totiž monitorovali účty lidí na erotické seznamce Amatéři.com, kteří si tam vyměňovali dětskou pornografii, zjistili, že Petr V. tajnými kamerami nahrává ženský fotbalový tým při převlékání a sprchování. Mezi trenérovými oběťmi byla i Jana Ž., nyní útočnice Slavie a české reprezentace, která o tom veřejně promluvila: „Nesu si to dodnes. Nevkročím do sprchy, aniž bych si ji pořádně neprohlédla. Kouty i spáry. Strach a opatrnost tam je stále. Občas si připadám jak blázen.“

PĚSTITEL HŘIB?

Jestli existuje nějaké ztělesnění papalášské arogance, podlosti, nabubřelosti a absence jakékoli sebereflexe, jeho jméno by bylo Zdeněk Hřib. Tuto kreaturu stačí jen zahlédnout v televizi a člověku se otvírá kudla v kapse. Ona Pirátská strana přitahuje samé takové existence – a to říká Šifra s plným vědomím toho, že celkově v politice není osobnostní standard nijak vysoký –, ale pirátský předseda je extrém všech extrémů. Ani už proto nepřekvapí, že bývalý první náměstek primátora v roce 2024 pobíral několik měsíců neoprávněně odměny z městské firmy, kdy mu na účet chodily desítky tisíc korun za to, že byl členem představenstva společnosti Pražská Energetika Holding. Háček byl v tom, že podle zákona o střetu zájmů na ně neměl jako veřejný funkcionář nárok. Hřibovi začaly chodit platby na účet v polovině roku 2024. Nejprve mu 11. července přišlo 12 400 korun označených jako Pražská energetika H, další čtyři měsíce pak shodně částka 41 403 korun. Když to prasklo a policie Hřibův případ předala do správního řízení, kde byl v roli obviněného, bývalý primátor nejprve svalil vinu na účetní Pražské energetiky. Navzdory tomu, že do dokumentů sám vyplnil číslo bankovního účtu, ačkoliv věděl, že jako uvolněný zastupitel nemá na odměny nárok. A pak se hájil tím, že platbám, které nebyly nijak identifikovány jako odměny, nevěnoval pozornost a považoval je za přeplatek za energie. Šifra navrhuje, aby orgány prozkoumaly, zda neprovozuje Hřib ilegální pěstírnu marihuany, kterou ve velkém hulí celá Pirátská strana. Tím by se leccos vysvětlovalo…

ZACHRAŇTE MĚ

Po nedávném vypuknutí bojů na Blízkém východě zůstaly v zahraničí tisíce českých občanů, kteří měli kvůli uzavření řady letišť problém s návratem do vlasti. A to nejen turisté, kteří vyrazili do Dubaje či sousedního Ománu, ale i ti, kteří letěli do Asie, na oblíbené Maledivy či na ostrov Bali. A to proto, že letadla létají často například přes Dubaj, která je tranzitním bodem a čelila záplavě íránských raket a dronů. Český stát, který je zvyklý pečovat o své obyvatele, aby se měli jako v bavlnce, jako jeden z mála začal organizovat repatriační lety a vládními letadly dopravovat občany zpátky domů. Přesto to některým bylo málo a kritizovali každý vládní krok. Že ministři málo komunikují, že chybí informace, že museli čekat dlouho na letišti, že se o ně ministerstvo zahraničí dostatečně nezajímá. Že přece nebudou platit za letenky a „zachránit“ je je povinností státu. A také naříkali, že zdražily letenky... No hrůza. Co na tom, že se ke konfliktu na Blízkém východě schylovalo již několik týdnů předtím a rozumní lidé by cestu buď odložili, nebo by počítali s rizikem, že se něco takového může stát, a neházeli pak odpovědnost za své rozhodnutí na někoho jiného. Obzvláště nevděční byli ti, kteří považovali pomoc od státu za samozřejmost, ale zároveň jsou silně zaujatí proti současné vládní koalici. Neboli lepší lidé z převážně pražských kaváren.

Byly to až groteskní výjevy. „My velmi úzce komunikujeme s komerčními linkami, se Smart Wings, kterým patří obrovský dík za to, jak k tomu přistoupily, a Travel Service, který zajišťuje všechny odlety lidí, kteří jsou tam jako klienti cestovních kanceláří. Ty vládní lety považujeme jako jakýsi doplněk těch cest, které organizují cestovní kanceláře. Ty mají mnohdy daleko jednodušší podmínky, že jsou to letadla, která mají dlouhodobě vyřízena všechna přeletová povolení a je pro ně daleko jednodušší vzlétnout, přistát, naložit lidi a odletět. Takže my se spíš snažíme postarat o ty, kteří nemají servis cestovních kanceláří a kteří jsou tam na vlastní pěst, nemají peníze nebo jim třeba není dobře. Cestovkám zase do toho nechceme úplně mluvit, abychom v tom neudělali zmatek a lidi nedostávali protichůdné informace,“ komentoval to střízlivě ministr zahraničí Petr Macinka pro CNN Prima News a dodal: „Lidé by ale měli vzít rozum do hrsti a nebláznit. Dostal jsem informaci, že někteří lidé odlétají na dovolenou do Ománu. Já nevím, jestli ti lidé vědí, co dělají, ale já bych jim to v žádném případě nedoporučil.“ A doporučil lidem, aby třeba pro jednou obětovali i ty částky a náklady, které už do pořízení takové dovolené dali, a bezpečnost by měla být důležitější než peníze. Jak už to ale bývá – vláda podala prst, avšak někteří chtěli celou ruku. Kritika se objevila i na to, že vláda nechala ve štychu lidi, kteří se nemohli vrátit kvůli zrušeným letům z destinací jako Maledivy, Bali, Srí Lanka nebo Thajsko. Šifra rozumí tomu, že stát posílá repatriační lety do Izraele a na Blízký východ. Vypukl konflikt, byl uzavřený vzdušný prostor, šlo o stav ohrožení, a takové gesto státu je plně na místě. Ale když si někdo stěžuje, že ho nikdo nezachrání, když uvízl v luxusním letovisku v Indickém oceánu, a nadává na Babiše a Macinku? To jako vážně? Letí na Bali a chtějí pomoc státu? A ještě držkují? To prostě není normální.

SMUTNÝ PŘÍBĚH

Celá komedie kolem českého státního rozpočtu skončila jeho schválením se schodkem v tragické výši 310 miliard korun. Česká republika tak již nastoupila na trajektorii, která se zastaví až rozvalem státních financí a nutností plošných škrtů a osekávání všech výdajů až na dřeň. Místo aby se tomu politici snažili vyhnout a usměrnili výdaje předem, nikdo na to nenašel odvahu a teď už to běží samospádem. Čtvrtbilionový schodek státního rozpočtu je toho pouze začátkem. A to jednak proto, že rozbujelé výdaje na penze, zdravotnictví či obranu jsou položky, které v dohlednu nepůjde snadno osekat, a čím dál víc peněz bude Česko platit jenom za úroky státního dluhu. Již teď pouze za dluh platí kolem sta miliard ročně, a to jsou teď ještě docela nízké úrokové sazby. Takže i kdyby se hned přestalo rozhazovat, jako že to nehrozí, schodek neustále poroste. Aby se něco změnilo, bylo by nutné do toho radikálněji říznout a zrušit třeba plošně dotace nebo snížit platy státním úředníkům a zaměstnancům veřejného sektoru. A na to chybí politická odvaha. „Začíná to bobtnat ve velkém a nikdo nevidí, jak z toho ven,“ popsal výchozí podmínky stavu státní pokladny pro Seznam Zprávy ekonom Metropolitní univerzity Praha Dominik Stroukal. Alenu Schillerovou coby ministryni financí v nedávném rozhovoru pro Aktuálně.cz varovala před rychlostí zadlužování země i viceguvernérka České národní banky Eva Zamrazilová. „Abychom mohli držet měnovou politiku na neutrální, nebo dokonce nižší úrovni, potřebujeme neutrální působení veřejných rozpočtů. Obávám se, že tady je spíše expanzivní vliv,“ uvedla paní Zamrazilová, jež tak mezi řádky vyslala vzkaz: Pokud se neumoudříte, budeme muset zase zvedat sazby.

Na druhou stranu, důvodem toho, že se státní dluh vyšplhal do tak nebezpečných výšin, je právě dlouhodobě chybná měnová politika právě té bankovní rady, jíž je Eva Zamrazilová členkou. Byla to tato bankovní rada guvernéra Aleše Michla, která v rámci jakési širší politické dohody předčasně zastavila zvyšování úrokových sazeb už na 7 %, kam je dostala předchozí Rusnokova rada, a držela je tam, i když je měla zvýšit – podle samotných prognóz ČNB – někam k 11 %. Kdyby to bývala udělala, neproběhla by zbytečná inflační vlna, a vláda – nejprve Fialova a teď Babišova – by nemohla udělat takový deficit, protože by si to nemohla dovolit. To jediné, čeho politici a centrální bankéři docílili, tak bylo to, že to, co se mělo udělat před čtyřmi lety, se bude muset udělat později. A s větší bolestí. Viceguvernérka Zamrazilová v rozhovoru připomněla rovněž to, že podíl veřejného dluhu na ekonomice má teď Česko někde kolem pětačtyřiceti procent, zatímco ještě v roce 2019 to bylo devětadvacet procent. A že vládní rozhazování způsobilo i to, jak vysoké jsou teď v Česku ceny, i když by pro ekonomiku a cenovou stabilitu bylo potřeba, aby byly výrazně nižší. Jenže za tohle nese ze zákona odpovědnost Česká národní banka, která takové chování vládě umožnila. Takže kdyby Michl a spol. dělali, co měli, a ne to, co po nich politici chtěli, nemuseli teď vládu – která je stejně neposlechne – varovat, ať tolik neutrácí. Smutný příběh…

‍