KDO ZA TO MŮŽE?

V době, kdy mají lidé v hlavách, že by je měl pořád někdo vodit za ručičku a v případě, že se něco pokazí, za jejich špatná rozhodnutí přebírat odpovědnost, se bohužel může stát i to, co zažil nedávno řidič pražského metra. Žena s batohem, kufrem a psíkem na vodítku dobíhala k metru ve chvíli, kdy se souprava chystala k odjezdu. Panička však ignorovala červené světlo nad dveřmi i oznámení o zavírání dveří a pokusila se nastoupit. Pejsek kráčel vedle ní, ovšem cestou ho zaujal odhozený ubrousek. Žena vodítkem pejska strhla a ten pokračoval za ní, ovšem na rozdíl od své paničky již nestihl nastoupit, zatímco vlak se mezitím rozjel. Na sociálních sítích se hned začala objevovat tvrzení (která média, dychtivá po senzaci, obratem zveřejnila), jež z psíkovy smrti vinila nikoli jeho majitelku, ale začala spekulovat o pochybení řidiče! Podle některých svědectví na něj lidé bouchali a mávali, cestující též údajně stiskli nouzové tlačítko, ale metro přesto jelo dál a zastavilo až na Rajské zahradě. Dopravní podnik se však na základě místního šetření i kamerového záznamu tvrdě ohradil a zveřejnil, jak to bylo doopravdy. Kvůli úhlu u prvních třech dveří prvního vagonu strojvedoucí psa nemohl vidět. Nikdo na něj zvenčí nebouchal, jen mával, a na bouchání zevnitř řidiči nereagují, neboť to běžně dělají opilí cestující. A tlačítko bylo zmáčknuto až 15 vteřin po rozjezdu vlaku, který už byl skoro celý v tunelu, takže podle předpisů i logiky musí dojet do další stanice a řešit problém až tam, nikoli v tunelu. Kdyby jej někdo zmáčkl dřív, vlak by stanici neopustil. Ale především, za deset minut (byla neděle) jelo další metro. 

PAT A MAT PARKUJÍ

O tom, že se přílišná hamižnost nevyplácí – bez ohledu na to, zda jsou ve hře miliardy, nebo desetikoruny – se přesvědčili dva experti v Táboře. Ti se v dubnu účastnili jako stánkaři Street Food Festivalu. A ačkoli byla vysoká pravděpodobnost, že si ten den vydělají slušnou částku, rozhodli se ušetřit na… parkování. Člověk by ještě pochopil, kdyby něco takového udělal – při dnešních extrémních maržích v gastronomii – návštěvník. Ale prodejci? Ať tak či onak – protože věděli, že v Táboře jezdí od února takzvaný skenovací vůz městské policie, který načítá poznávací značky a zachytí ty vozy, jejichž řidiči nezaplatili parkovné v automatu – nastříkali stánkaři registrační značku svého vozu sprejem. Jestli ti dva patřili k LGBT komunitě, nebo prostě neměli nic jiného po ruce, Šifra netuší. Sprej měl každopádně růžovou barvu. (I kdyby platila druhá možnost, nijak to nevysvětluje, kde sebrali růžový sprej.) A značka přestříkaná růžovou barvou je všechno, jenom ne nenápadná. Takže skenovací vůz sice registrační značku skutečně nenačetl – parkujícímu Patovi a Matovi to přesto nijak nepomohlo. „Akce měla opačný efekt. Svým počinem na sebe jen a jen upozornili. Skenovací vozidlo je sice nezaznamenalo, strážníci ale ano,“ nechal se slyšet mluvčí táborských strážníků Pavel Šimek. A tak to měli růžoví provinilci místo za dvě nebo tři stovky (cena parkování na Žižkově náměstí, kde své auto nechali, je 30 Kč/h) rovnou za patnáct set.

JAK MAKÁ SUPERMAN

Když už jsme u té hamižnosti, nic se nemá přehánět. Kromě toho, že je Petr Fiala předsedou české vlády, poslancem parlamentu a předsedou ODS, ponechal si při svém nástupu do nejdůležitější a nejvyšší funkce výkonné moci v zemi ještě pětinový úvazek na Masarykově univerzitě, kterou předtím řídil jako rektor. Šifra sice chápe, že pedagogem může být dnes kdokoli (zdravíme paní Nerudovou), a tomu odpovídá úroveň současného vzdělání – ale i tak je to drzost, až se tají dech. Každému je jasné, že takovou zátěž nelze poctivě zvládat, že se v tak náročné funkci nedá stíhat ještě učit a že to zavání podvodem a úvazkem jen formálním, což by znamenalo porušení zákoníku práce a bezdůvodné obohacení. V tomto případě zhruba o milion korun. Ale i kdyby mu kolegové dosvědčili, že je Superman a na univerzitě opravdu něco dělá (prý se věnuje „koncepčním otázkám“), a porušení zákona by se nepodařilo prokázat, i tak je to ostuda jako… Brno. Znamenalo by to totiž, že oficiálně „fláká“ funkci premiéra. Zkuste si představit třeba generálního ředitele velké firmy, který chodí ještě na brigádu. Letěl by na hodinu! Omluvou pro premiéra nemůže být ani to, že čím méně zrovna on ve funkci stihne vykonat, tím méně škod způsobí. A že kdyby do práce nechodil vůbec, nebylo by to horší. Jo jo, tak to dopadá, když lidi s největšími platy vypadají, jako by neměli ani na rohlík… 

NÁHLÁ SMRT

Jaký byl hlavní argument zastánců vakcíny, která měla udělat tečku za neexistující a uměle vytvořenou „fake“ pandemií a jež byla aplikována do těla lidí, kteří si ji nechali vpíchnout – ať už s nadšením, či pod nepříjemným mediálním a společenským nátlakem? Tvrdili, že prý bylo očkováno mnoho milionů lidí, ale bezprostředně po očkování zaznamenal nějakou nepříznivou reakci vzhledem k celkovému počtu jen zlomek z nich. „Kouzlo“ mRNA vakcín je však jinde – působí totiž na imunitní systém dlouhodobě, navíc každý je na tom zdravotně jinak a vykazuje různou míru „odolnosti“. Kdyby všichni „popadali“ najednou, způsobilo by to poprask. Ale když se někdo zhroutí měsíc, rok nebo tři roky poté, jak to kdo prokáže? A i kdyby – každý podepsal informovaný souhlas, a očkování bylo prováděno experimentálními látkami na „dobrovolné bázi“, takže je z právního hlediska nenapadnutelné. Nejnovějším známým případem náhlého kolapsu, který údajně s očkováním „nesouvisí“, je smrt třiapadesátiletého filmového producenta Pepeho Rafaje. Tomu se den po Velikonocích udělalo v noci špatně a začal kolabovat. „Jela jsem do nemocnice s ním, ale bohužel už ho nedokázali oživit. Doteď nevím, co se stalo a proč se to stalo. Pepe nebyl vážně nemocný, ani neměl zdravotní problémy, nevím, proč zemřel,“ nechala se slyšet jeho partnerka Bára Vaculíková, která je dcerou zpěvačky Petry Černocké. Rafaj byl přitom jednou z angažovaných celebrit, vakcíny doporučoval a v létě 2021 je označoval jako „světlo na konci tunelu“. Samozřejmě že kdyby vědci směli zkoumat souvislosti, dávno by je odhalili. Ale protože mají výzkum zakázán, zní oficiální závěr pořád stejně: „Škodlivost vakcín nebyla vědecky prokázána.“

No, bodejť – když to nikdo nesmí zkoumat. A když se nic nezkoumá, nemůže se přece nic prokázat. Absence důkazu však není důkazem absence. I když ale chybí přímé důkazy – pitvy se neprovádějí, data se nezveřejňují a souvislosti se nezkoumají – korelace je už dnes nepřehlédnutelná. Kdo má oči k vidění a hlavu k myšlení, už dávno tuší, k čemu vakcíny doopravdy slouží. Šifra je v nadsázce a s dávkou černého humoru považuje za sociální a důchodovou reformu, která svět připravuje na nový věk, v němž tak jako tak většinu pracovních míst nahradí umělá inteligence a roboti a na Zemi zbude oproti současnosti jen velmi málo lidí. A to nejen proto, že regulační potenciál vakcín je obrovský, ale i proto, že – přestože na covid nefungují – výrazně snižují porodnost. Díky úsilí bývalé senátorky Jitky Chalánkové či skupiny nekonformních vědců s názvem Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS) a jejich analýze dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) pro rok 2023 víme, že ačkoli ve věkové skupině 18–39 let byly dvě třetiny žen proti covidu očkované a jedna třetina neočkovaná, té neočkované třetině se za rok 2023 narodilo 57 % všech novorozenců. Jinými slovy: 1000 neočkovaných žen → 114 dětí; 1000 očkovaných žen → 42 dětí. Ten rozdíl bije do očí. Čímpak to asi bude?

ŘEKNI, KDE TY PRACHY JSOU

Kde skončily finanční prostředky, které proudily ve velkém z USA a Evropy na válčení Ukrajiny proti Rusku? Ukrajina sice prohrála a špatně skončí, ale alespoň část peněz daňových poplatníků se zbůhdarma neprostřílela – bylo o ně dobře postaráno. Deník Ukrajinska pravda informoval, že na tamějším ministerstvu obrany byla odhalena korupce a zpronevěra ve výši 733 milionů hřiven (zhruba 385 milionů korun). Tato částka se ale týká jen nákupu potravin pro vojáky. Ministerstvo pořizovalo balíčky, do nichž bylo – alespoň formálně – zařazeno přes 409 položek z katalogu. Vojáci však potřebovali jen asi 10 % z nich. Logicky – koření, želatinu či prášek do pečiva asi moc nevyužili… Zato voda, brambory, maso a cereálie šly na dračku. Trik byl v tom, že cena balíčku se neodvíjela od skutečného obsahu, ale od průměru všech položek v katalogu. Dodavatelé podhodnocovali nepotřebné produkty, a zároveň výrazně předražovali ty, které se skutečně objednávaly. „To dodavatelům umožnilo nadhodnocovat ceny u oblíbených produktů a podhodnocovat je u málo používaných nebo těch, které kvůli sezónnosti nelze objednat (třešně či meruňky v zimě). Například brambory, jež se dodávaly v tisících tun, stály několikanásobek běžné ceny, zatímco sezónní ovoce, které se téměř nikdy neobjednávalo, stálo pár haléřů,“ píše Ukrajinska pravda. O „tržby“ z předražených potravin se firmy dělily s lidmi na ministerstvu výměnou za to, že si nikdo „nevšiml“ kreativní cenotvorby. A protože peněz bylo dost, za část z nich se například nakupovaly hotely v Chorvatsku.

To byla ale jen svačinářská kauzička pro zasmání. Když ministr obrany Oleksij Reznikov aféru s potravinami popřel, ukázalo se, že novinám poskytl informace přímo protikorupční úřad – který ale někdo musel „zaúkolovat“. Bez politického krytí by nic nevyšetřoval, to dá rozum. Reznikova ale nakonec stála křeslo až druhá, ještě výbušnější část kauzy. Po potravinách totiž vyšlo najevo, jak se nakupovala munice. Tam se prokazatelně ztratilo dalších 1,5 miliardy hřiven, což je přes 787 milionů korun. To ale pořád ještě nic není! V únoru se po nástupu Donalda Trumpa Bílý dům podivoval, kam zmizelo asi 100 miliard dolarů z americké „pomoci“ Ukrajině. Když ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj prohlásil, že o tom vůbec nic neví (a i ta částka podle něj nesedí), Elon Musk na síti X napsal: „Zelenskyj přiznává, že 58 % dolarů z americké pomoci se ztratilo.“ Oleje do ohně pak přilili i Rusové. Šéf jejich špionů Sergej Naryškin uvedl, že podle ruské rozvědky zůstalo Zelenskému a členům jeho týmu „za nehty“ přes 1,5 miliardy dolarů – tedy bezmála 33 miliard korun – jen z fondů na nákup munice. A to už by vysvětlovalo, proč chce Zelenskyj válku tak vehementně prodlužovat. Jednak je to skvělý byznys, a jednak – dokud se válčí – nemůže se nic vyšetřovat. A taky nemůžou být volby, ve kterých by s jistotou prohrál. Jak asi takový člověk skončí, až budou uspořádány volby? Nebo až Rusko a Amerika uzavřou dohodu, jejíž hlavní překážkou je právě on? Blbě… 

‍