Prý jednoduchost, jednoduchost… To se lehko řekne. Jak ale, u všech pekelníků, může intenzita slunečního záření přímo souviset s úrovní lidského vědomí? A s tím, jestli míří civilizace nahoru, nebo do … ehm… dolů? A proč by měl být zrovna náš pozemský svět založený na dualitě neboli protikladech, když zároveň tvrdím, že je součástí jednoho celku, kterému je vlastní rovnováha a jednota?

Inu, jak bylo řečeno a jak jsme si vysvětlovali již dříve, důležité pro pochopení tohoto vlivu jsou takzvané Schumannovy rezonance. Tedy vlny vyvolané bouřkovými jevy, které kmitají mezi ionosférou a zemským povrchem. Jejich existenci i vlastnosti popsal elitní německý fyzik a elektroinženýr Winfried Otto Schumann v roce 1952 a o pár let později později je i zaznamenal a prokázal. To byla obrovská věc a šlo o objev té nejvyšší důležitosti. Šifra nebude ani trochu přehánět, pokud řekne, že šlo jeden z nejvýznamnějších objevů, které kdy moderní věda učinila. Tak proč o tom skoro nic nevíme, když nás jinak vědci informují o kdejaké ptákovině a prezentovat se umějí jinak velice dobře? Právě proto! Schumann totiž patřil mezi těch nemnoho géniů a skutečných vědeckých kapacit, jejichž práce dokázala doslova měnit a transformovat nejen povahu naší reality, ale i to, jak na ni lidé pohlížejí a jak ji mohou chápat (nebo nechápat). Svědčí o tom i skutečnost, že zatímco pro širokou veřejnost se o tomto průlomovém objevu zveřejnilo jen pár strohých řádek bez vysvětlení smyslu i kontextu, od začátku se tím velmi detailně zabýval armádní a vojenský výzkum nebo inženýři amerického úřadu NASA. Ale tak zase nemu-síme vědět všechno, že? Kdo moc ví, zbytečně moc se ptá. Navíc většina lidí má stejně tendenci přehlížet „neviditelné jevy“ a vše, z čeho není patrný okamžitý a hmatatelný prospěch. Tak proč jim takovým zásadním objevem, který zcela mění pravidla hry, komplikovat jejich konzumní život?

Doktor Schumann nejprve pracoval na Technické univerzitě v Mnichově, kde byl jmenován profesorem a ředitelem Elektrofyzikální laboratoře, později Elektrofyzikálního ústavu. Zabýval se zde například výzkumem takzvané antihmoty, která, jak napovídá název, je protikladem hmoty, pozorovatelné ve srážkách vysokoenergetických částic kosmického záření. Jde v podstatě o zrcadlový obraz částic hmoty s opačnými znaménky. Když se částice antihmoty a hmoty setkají, dochází k anihilaci (srážce), při níž obě zaniknou a přemění se na čistou energii ve formě fotonů.

Tím si vysloužil pozornost tehdejších německých špiček, jež rády zkoumaly i ty vrstvy reality, které nebyly tak známé, ale mohly by jim přinést výhodu při snahách o ovládnutí světa. A tak si pro Schumanna v roce 1933 přijela ozbrojená organizace Schutzstaffel se značkou SS (v překladu Ochranný oddíl). Až do konce války pro nacisty vedl profesor Schumann program Rundflugzeug (RFZ), který využíval jeho výzkumu antihmoty a kvantové fyziky k testování létajících disků.

Schumann patřil mezi těch nemnoho géniů, jejichž práce dokázala doslova měnit a transformovat nejen povahu naší reality, ale i to, jak na ni lidé pohlížejí a jak ji mohou chápat.

Klid od hlavounů ale neměl tento mimořádný učenec ani poté, co nacisti válku prohráli. Okamžitě si jej totiž v rámci tajného projektu zpravodajských služeb s krycím názvem Operace Paperclip „převzali“ jejich následovníci ze Spojených států amerických. Šílení Američani předním německým vědcům, kteří pracovali ve strategicky důležitých oborech jako raketový a zbrojní průmysl, medicína či vývoj chemických a biologických zbraní (a zároveň měli politický škraloup), zajistili beztrestnost. Ochrání je, pokud se nebudou žinýrovat a budou pokračovat v tom, co dělali pro německé nacisty.

Vlastně tyto vědce Američani tvrdě vydírali. Na stole byly tři možnosti. Buď jim odevzdají všechny své plány a dokumenty k výzkumu. Nebo pro ně budou přímo pracovat. Případně, kdyby se jim náhodou nechtělo, budou souzeni jako váleční zločinci.

Jasně, byli mezi nimi i magoři jako Kurt Blome, jenž při vývoji biologických zbraní testoval „vynálezy“ na vězních z Osvětimi, či Hubertus Strughold, který zkoumal účinek extrémně nízkých teplot na lidské tělo v koncentrácích. Ale taky zde byli raketový konstruktér a vesmírný architekt Wernher von Braun. Nebo Winfried Otto Schumann… Američanům, kteří si – ač největší predátoři – hrají po celou svou historii na svatoušky, samozřejmě nikdy nešlo o etiku či morálku, to vždy byly a jsou jen řečičky pro média a naivy. Jakmile se na konci války dostali do Německa a zjistili, kolik je zde vědeckých mozků a jak pokročilý mají ve skutečnosti Němci výzkum, veškerá morálka nadzvukovou rychlostí ustoupila snahám posílit jejich vlastní výzkum a ovládnout světové zdroje. Například bez Brauna by neexistoval jejich vesmírný program a na výzkumu vědců, kteří pracovali pro nacisty, stál i rozmach Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA).

Kdy spát a kdy bdít

Je jasné, že ani Schumanna si Američani nemohli nechat ujít. Naverbovali jej, aby pokračoval v tajných výzkumech. A zrovna v době, kdy detailně zkoumal Schumannovy rezonance, jej v roce 1947 – jaká náhoda – převezli na Wrightových–Pattersonovu vojenskou leteckou základnu v Ohiu. Proč tam? Protože zde byly umístěny vojenské výzkumné laboratoře amerického letectva, které se mimo jiné zabývaly zkoumáním elektromagnetických technologií. I to nám napovídá, že výzkum Schumannových rezonancí měl a má silný strategický potenciál v oblasti elektromagnetických technologií, například pro komunikaci či jiné vojenské aplikace.

A nejen to! Jelikož základní Schumannova frekvence 7,83 Hz odpovídá frekvencím lidských mozkových vln v „základním“, tedy klidném alfa stavu; a jelikož to fakticky znamená, že Země a člověk jsou naladěni na stejnou základní „pulsaci“; vyplývá z toho jediné – veškeré odchylky frekvencí v této oblasti mohou ovlivnit fyzické i psychické fungování lidí. To má samozřejmě vojenský i komunikační význam zásadních rozměrů.

Výzkum vlivu Schumannových rezonancí na život lidí a zvířat byl v roce 2023 zařazen do desetiletéhostrategického plánu NASA.

Strategické využití je zde široké. Elektromagnetické vlny v tomto pásmu mohou být využity pro dálkovou komunikaci, radary, ale i psychologický vliv či manipulaci. I proto si Schumannův objev vzaly tak rychle „do parády“ armády, zpravodajské služby a NASA. Vojenské složky i kosmický výzkum si byly vědomy vlivu Schumannových rezonancí na lidskou psychiku a vědomí od počátku, ale informace byly veřejnosti poskytnuty jen strohé a v suchých technických termínech. A jejich skutečný význam nebyl oficiálně přiznán. V podstatě se z nich udělala taková zajímavá fyzikální kuriozita, jež slouží primárně ke sledování globální bleskové aktivity…

Opět to ale v žádném případě neznamená, že se o skutečném významu a vlivu těchto vln na život na Zemi neví. Naopak. Jen to „složky“, které to vědí, neventilují veřejně. Výzkum vlivu Schumannových rezonancí na život lidí a zvířat byl například v roce 2023 zařazen do desetiletého strategického plánu NASA a americké Národní akademie věd, inženýrství a medicíny (NASEM) pro oblast biologických a fyzikálních věd ve vesmíru. Cílem těchto desetiletých plánů je vždy shromáždit od vědecké komunity návrhy a doporučení, co by se mělo během následující dekády zkoumat v oblasti biologie a fyziky v podmínkách vesmíru. Na základě těchto návrhů pak vzniká oficiální prioritní seznam výzkumných témat, který pak NASA a další agentury používají při plánování misí, rozpočtů a grantů. NASA vždy nejprve vyzve vědce, univerzity, výzkumné ústavy i soukromý sektor, aby podali Topical White Papers – to jsou odborné dokumenty navrhující konkrétní témata, experimenty nebo směry výzkumu. Tyto „white papers“ se seřadí podle oblastí a posoudí je komise NASEM. Výsledkem je pak závěrečná zpráva s doporučením pro příštích 10 let.

Němečtí raketoví inženýři, kteří byli v rámci Operace Paperclip hned po druhé světové válce převezeni z nacistické Třetí říše do Fort Bliss v USA, aby tam pokračovali ve svých projektech. Šestý zleva ve spodní řadě (v tmavém obleku) je největší kapacita a eso všech es Wernher von Braun.

No a v rámci Decadal Survey on Biological and Physical Sciences 2023–2032 byl 31. října 2021 podán autory z NASA a Stanfordovy univerzity i dokument The Impact of the Schumann Resonances on Human and Mammalian Physiology neboli Vliv Schumannových rezonancí na fyziologii člověka a savců, který se odkazuje na experimentální data, kdy bylo zjištěno, že tkáně kuřecího a kočičího mozku reagují na sinusoidální elektrická pole (1, 16, 32 nebo 75 Hz), včetně rozsahu Schumannových rezonancí.

Však již Schumannův kolega a následovník na Mnichovské univerzitě Herbert König v roce 1979 (pět let po Schumannově smrti) prokázal jasnou souvislost mezi Schumannovými rezonancemi a mozkovými vlnami! Porovnával totiž záznamy frekvencí lidského mozku s Schumannovými frekvencemi a přirozenými elektromagnetickými poli okolního prostředí a zjistil, že se Schumannovy rezonance víceméně shodují se základní frekvencí lidského mozku, kterou nazýváme mozkovými vlnami alfa. Změřit to bylo možné díky rovněž německému psychiatrovi Hansi Bergerovi, který již v roce 1924, kdy Schumann začínal se svými výzkumy antihmoty, sestrojil metodu zvanou elektroencefalografie a příslušný přístroj elektroencefalograf (EEG), jenž dokáže elektrickou aktivitu mozku neboli mozkové vlny měřit.

Bylo tedy zjištěno a experimentálně prokázáno, že mozkové vlny alfa rezonují se základní frekvencí Země, která na člověka a jeho mozek působí jako pozadí ovlivňující obvody našeho mozku a těla. Nebo jako dirigentská taktovka. Jinými slovy, člověk je naladěn na stejné vlně jako celá planeta. A nejen člověk, ale všichni živí tvorové, kterým tato frekvence určuje biorytmus. Všechny biologické systémy i celá planeta totiž pracují ve stejném frekvenčním rozsahu.

Vůbec nejpozoruhodnější pokus, který se dostal na veřejnost, v tomto směru podnikl v roce 1970 profesor Rütger Wever z Institutu Maxe Plancka pro behaviorální psychologii. Profesor postavil podzemní bunkr, který byl záměrně odstíněn od elektromagnetického pole Země a Schumannových rezonancí, a do něj pak na měsíc zavřel své studenty. Úplně jim tím rozhodil biorytmy neboli vnitřní biologický proces zvaný „cirkadiánní rytmus“. Studenti trpěli migrénami i úzkostmi a nevěděli, kdy mají spát a kdy bdít. Jakmile jim ale byly připojeny Schumannovy rezonance ve vlnách alfa (kolem 10 Hz), jejich zdravotní stav se zlepšil a srovnal.

„Jsem nějaký ospalý, máme zapnuté Schumannovky?“ V srpnu 2025 se po sedmi měsících na ISS z oběžné dráhy úspěšně vrátili v lodi SpaceX Dragon američtí a ruští astronauti.

V 90. letech 20. století se v německém tisku, konkrétně v časopisech Die Welt a Der Spiegel, objevily články o tom, že ruské kosmické programy i americký úřad NASA testovaly nové zařízení pro generování základní Schumannovy rezonance v kabinách dlouhodobých misí Mir a ISS, aby astronauti – s nadsázkou řečeno – „nevypadli z rytmu“. V publikaci Handbook of Biological Effects of Electromagnetic Fields z roku 1996 v kapitole o biologických účincích nízkofrekvenčních polí, kde jsou zmiňovány i výsledky výzkumů německých odborníků Herberta Königa a Wolfganga Ludwiga, se píše, že při experimentech v prostředích izolovaných od přirozeného elektromagnetického pole Země, jako jsou kabiny kosmických lodí, byly po-zorovány poruchy cirkadiánních rytmů, deprese a poruchy imunity. Přičemž „zavedení umělých generátorů Schumannovy základní frekvence (7,83 Hz) obnovilo fyziologickou rovnováhu u sledovaných subjektů“. Technické memorandum 58234 – Spacecraft Environmental Control Systems: Overview z dílny NASA z roku 1985 pak v části „Environmental Simulation“ popisuje, že při dlouhodobých misích je potřeba simulovat i vybrané přírodní elektromagnetické podmínky, které mohou ovlivňovat psychofyzický stav posádky. Některé sekundární zdroje uvádějí, že součástí návrhů byly – znovu – i nízkofrekvenční oscilace v rozsahu Schumannovy rezonance.

Jedna věc je, že máme vědecky prokázáno, kterak je základní frekvence Schumannových rezonancí doslova propojena s mozkovými vlnami alfa a vnitřními biorytmy živých organismů. Jen se to nikde neroztrubuje. My se teď ale pustíme ještě mnohem dál. Ukážeme si totiž nejen to, jak Schumannovy rezonance ovlivňují rytmus člověka, ale i to, jak silný vliv mají na jeho vědomí. A také to, co se stane, když se intenzita Schumannových rezonancí začne nečekaně proměňovat – tak, jako se to děje právě v této době překotných změn, kdy končí starý kosmický cyklus a začíná nový.

Ale ukážeme si, že je vědecky dokázáno i to, jaká je v těchto střídání kosmických cyklů, která to vše ovlivňuje a řídí, zákonitost. Tak, abychom už nejen nemohli předstírat, že se nic neděje; ale abychom si konkrétně ukázali, jak a proč se to děje a co konkrétně to způsobuje. A jak se na to dá v klidu a správně zareagovat tak, aby nás vlna, která přichází, nespláchla dolů…

‍