Ukázali jsme si, co všechno současná věda již dlouho zná, neboť to prokázala prostřednictvím nejvybroušenějších experimentů. Takže již díky vědcům, kteří dokázali vybočit ze slepé mainstreamové uličky, víme například to, že vše, co existuje, veškerý život a všechny známé i neznámé jevy se odehrávají v takzvaném éteru. Interaktivním poli polí, které je nejen živé, ale má i svou vlastní inteligenci a vědomí. Díky nim také víme, že veškerý pohyb, a tedy samotný život v tomto poli vytváří světlo, které má dualistický charakter, neboť se chová zároveň jako částice, a zároveň jako vlna. A víme i to – a je to nade vši pochybnost a přísně vědecky prokázáno (a také pečlivě politicky vymlčeno) –, že světlo dopadající či přicházející na naši planetu z hvězdy zvané Slunce dává nejen energii veškerým procesům, které se zde dějí a ke kterým dochází, ale část jeho nízkofrekvenčních vln, jež jsou důsledkem bouřkové aktivity a nazývají se Schumannovy rezonance, ovlivňuje rytmus života na Zemi.

A to tak, že kmitá ve stejném frekvenčním pásmu jako naše mozkové vlny alfa a určuje cirkadiánní rytmus celé přírody. Zbývá nám vysvětlit si, jak tyto vlny pojmenované po německém fyzikovi ovlivňují lid-ské vědomí, a co to vlastně to vědomí vůbec je. A také to, jak a proč se zrovna teď intenzita těchto vln, a s ní i civilizační vývoj na Zemi, proměňuje, jaké jsou v tom zákonitosti, co to všechno znamená a jak se tomu dá čelit.

Skeptik, který pořád ještě doufá, že tohle nemůže být pravda a že neblázní celý svět, ale jenom Vidlák, a že se určitě brzy vše vrátí do starých kolejí a lidstvo bude moct dál nerušeně spát, hrát své hry a točit se – aniž by se muselo měnit – v začarovaném kruhu, by mohl zkusit v posledním záchvěvu zvolat: „To, že nějaká vlna, způsobená bouřkovou aktivitou, kmitá na podobné frekvenci jako náš mozek, může být jen shoda okolností.“ A vůbec to nedokazuje, že to má vliv na nějaké vědomí či co to tu pořád melu.

Nerad bych takovému pochybovači podrazil vratkou stoličku, na níž jeho touha zůstat na místě, neohrožovat své ego, nevyvíjet se spolu se zbytkem vesmíru a neměnit svůj zažitý pohled na svět stojí. Ale nic jiného mi – bohužel pro něj – nezbývá. Můžu tu jeho rozviklanou stoličku vzít a hodit rovnou do kotle, neboť fakta i souvislosti hovoří jasnou řečí. Já vím, že ve světě, kde část lidí věří v liberální demokracii, část v socialismus a část v to, že je Země placatá, se může zdát, že fakta ani souvislosti zase tolik neznamenají…

Ale pro každého, kdo chce vykročit ze světa iluzí, porozumět realitě a dostat se dál, jsou základním stavebním materiálem pro stavbu mostu, který nás může bezpečně převést do nového světa, až se ten starý s lomozem úplně „složí“ a všechny bludy a falešné jistoty se rozplynou jako české státní finance.

Náhoda není

Až dosud, v naší „staré“ době, tedy posledních pár tisíc let (k rozdělení jednotlivých epoch a cyklů se dostaneme později), to mohlo vypadat jednoduše. I kdyby základní frekvence Schumannových rezonancí (7,83 Hz) udávala rytmus životu na Zemi a rezonovala se základní hladinou mozkových vln alfa, v praktickém životě nás to nemuselo až tak zajímat. Různé dějinné epochy se sice od sebe lišily (středověk, novověk, renesance, baroko…), ale žádná doba nebyla odlišná natolik, abychom museli přikládat význam nějakým tajemným vlnám, o nichž beztak neměl nikdo tušení. A bylo by to tak i nadále, kdyby…

Kdyby se nezačaly Schumannovy rezonance ruku v ruce s intenzitou slunečního záření měnit natolik, že se otáčí svět téměř vzhůru nohama a padají i poslední zbytky jistot, byť třeba falešných a iluzorních, o něž jsme se mohli v posledních dekádách opírat. A inten-zita těch změn se zvýšila natolik, že co dřív trvalo deset, dvacet či padesát let, zvládne se dnes udát během pár týdnů, měsíců či roků, takže i zaťatí materialisté a odmítači nových pohledů na cokoli silně znejišťují, panikaří a někde uvnitř cítí, že se mění celá hra.

A oč silnější je ten pocit, o to silněji se mu brání, kopou kolem sebe a sami sebe se snaží přesvědčit o tom, že to je nějaká náhoda. A že se brzy vše vrátí do kolejí, jež oni považovali za normál. A vůbec si nepřipouštějí realitu a fakt, že nejen že už se nic do starých kolejí nevrátí, ale VŠECHNO bude jinak. Jiný systém, jiné paradigma, jiná ekonomika, jiné „energetické zákony“ a fungování vztahů, způsoby tvoření, vnímání, jiné klima… A taky jiné informace, jiná historie a jiná pravda o světě, neboť staré vzorce se (z)bortí s kulisami starého světa, jež ty vzorce tvořily a podpíraly.

Změní se zkrátka i to, co si teď ještě ani neumíme představit. I proto se Šifra snaží ukázat, že nemá smysl lpět na tom, co skončí, ale jediným rozumným a životaschopným přístupem je otevřít se tomu a naladit se na to, co přijde. Respektive co už dávno přichází, ač si to většina lidí stále ještě nechce nebo nedokáže přiznat.

Ne, nestřílím od boku, ani si nevymýšlím a nehledám senzace, na to jsou tu jiní experti. Já jen vím, co se děje a proč. A kam to povede. Protože něco podobného se stalo v minulosti už několikrát a děje se to vždy podle stejných vzorců, schémat a přírodních zákonitostí, které jsou již dlouhou dobu známé, perfektně zmapované, vědecky popsané a celkem snadno pochopitelné. To, že jsme je coby lidstvo upozadili, odmítli, nebo to dokonce schizofrenně popíráme a sami před sebou ukrýváme, na věci vůbec nic nezmění. Kdo chce, ten vidí, a kdo nechce, ten se pak diví…

Náhoda, že pulsuje mozek na stejné frekvenci jako základní frekvence planety Země, jak objevil profesor Schumann a jeho následovníci již ve druhé polovině minulého století, to samozřejmě není. Protože prostor pro náhody v živém a inteligentním poli polí, jaké představuje éter, ve kterém je propojeno všechno se vším v jednom dechberoucím a obdivuhodném celku, neexistuje.

‍