Když říkám, že odpadne vše, co se nemůže opřít o realitu, a zůstane jen to, co v „nové“ realitě obstojí, není to samozřejmě myšleno doslovně. Protože ten nepořádek, který jsme si tady vytvořili, fyzicky nikam nezmizí. Je to myšleno tak, že jsou jen dvě cesty, jak je možné fungovat v nové realitě. První je pochopit, že se změnily podmínky, a upravit podle toho přístup, myšlení i konání. Protože nejde dost dobře žít v novém poli se starým myšlením. Pokud ale bude člověk v souladu s realitou a rezonancí okolního pole, půjde to snáze. K tomu je ale nejprve třeba realitu vnímat a přijmout ji, ne stát mimo ni, lakovat si věci narůžovo a pak se divit, že to nejde.

Nestane se žádný zázrak, ani se samo nic nevyřeší. Člověk ale ucítí, že když se bude snažit a dělat to, co má a co odpovídá novým podmínkám, bude mu to všechno fungovat líp, než když to nedělá. Zkrátka pozná ten rozdíl, protože realita mu sama ukáže, kudy cestička vede a kudy nikoli.

Druhý způsob je samozřejmě ten, že jakkoli se mění podmínky a s nimi se odkrývá realita, člověk se nezmění a pojede si pořád svou. Nebude konat a smýšlet podle toho, jaká je realita, ale jakou by ji chtěl mít. Jinými slovy, bude se snažit nadále zůstat ve světě iluzí.

Realita ale bude mít takovou sílu, že je rozptýlí jako vítr mlhu nad blaty. A v takové chvíli realita alespoň k dílčím změnám nebo alespoň jejímu uznání a přijetí donutí. A buď to člověk zkusí jinak, i když to pro něj bude dost tvrdé, nebo ho to nakonec zlomí.

Šifra o tom mluví proto, že již ztrátou iluzí a následným přijetím a vnímáním SKUTEČNÉ reality sama prošla a prochází. A proto ví, že když člověk přestane bojovat se světem i s tím, že realita není taková, jakou by si ji přál, a přestane chtít, aby taková, jaká je, nebyla, a začne naopak s realitou spolupracovat, nikoli ji sabotovat, stane se něco velmi pozoruhodného. Když si vyčistí hlavu od iluzí a nesmyslů a starých přesvědčení a nechá ji „prázdnou“, nastalý klid umožní místo ruchů a hluku přijímat úplně jiný signál. Realita mu sama začne ukazovat směr a vést ho. A jak se na ni postupně naladí, víc a víc ho nese to, čemu říkám proud.

Úplně všechno

Ne, neznamená to, že už nemusí nic dělat a má hotovo. Naopak, je toho čím dál víc, protože úměrně s lepším vnímáním vidí, co vše je třeba udělat, aby udržel s realitou krok. Ale čím čistší je „příjem“ a čím lepší „naladění“, tím se zároveň zvyšuje kapacita řešit různé věci. A je to zejména proto, že když plujete po proudu, který vás nese, je to efektivnější, než když si postavíte hlavu a budete chtít plout opačně a proti němu.

Ten, kdo bude realitu i nadále odmítat, bude tedy muset vynakládat stále větší úsilí a energii na to, aby to vydržel. A když bude věci pořád dělat postaru, bude to pro něj stále těžší a nepříjemnější. A čím mu bude hůř, tím víc z toho bude vinit realitu. Nebo ty, kdo to podle něj zavinili. To klidně může, ale moc mu to nepomůže. Dokud totiž realitu nepřijme takovou, jaká je, a bude ji chtít přepsat nebo popřít, bude se v tom pořád plácat. Ale hlavně, dokud nepřijme svůj podíl na tom, jak se cítí a kam se dostal, a neuvědomí si, že to, co by se mělo změnit, není realita, ale jeho přístup k ní. Teprve až toto pochopí, může se postupně začít měnit i jeho realita.

V této fázi, kdy to pár lidí už pochopilo, ale většina stále vzdoruje a myslí si nebo věří, že se realita bude měnit podle jejich přání a že to bude moct nadále běžet postaru, se tedy hraje už jen o jednu jedinou věc. O to, jak rychle lidi pochopí, že už není kam uhnout, protože skončila doba iluzí a začala éra tvrdé reality. Kdybychom to chtěli glosovat lakonicky, vrátil bych se k názvu blogu kolegy Vidláka, ve kterém popsal vše, na co sázel a co nefungovalo, a který zněl: Co se změnilo? Odpověď by zněla: „Úplně všechno.“ A z toho, že to, co fungovalo dřív, teď fungovat přestává, je třeba vycházet v první řadě.

Jak je tedy možné, že starý svět vydržel tak dlouho, když vidíme, že je vlastně úplně mimo realitu? Celou dobu přece nemohl být tak tupý a stát jen na vzduchoprázdnu...

Ale jak je tedy možné, že starý svět vydržel tak dlouho, když vidíme, že je vlastně úplně mimo realitu? Celou dobu přece nemohl být tak tupý a stát jenom na vzduchoprázdnu. Tak by se přece nemohl udržet ani dosáhnout některých technologických, civilizačních či ekonomických úspěchů, které mu nelze upřít a díky kterým teď můžeme žít v nejlepší a nejbohatší době, v jaké kdy lidstvo žilo. (Mluvím o historii naší civilizace; úspěchy a vyspělost starověkých civilizací teď nechme stranou, na to přijde čas někdy později.) Nějak musel vzniknout, něco jej muselo držet a muselo jej to držet docela pevně, jinak by to přece nikdy nedotáhl tak daleko.

To je do značné míry pravda. Ale je to způsobeno dlouhodobým vývojem. Když budete stavět zeď, tak na začátku milimetrová odchylka nebude vidět. Ale čím ta zeď bude delší, tím lépe bude vidět, že je křivá. A my jsme právě na konci stavby celé zdi, která se stavěla několik tisíciletí. Stačí se ohlédnout nebo podívat trochu z výšky a je jasné, že je celá křivě. A do toho nám právě shora přichází stavební inspekce a říká, že je třeba postavit novou zeď, ale tentokrát rovně…

Starý systém – nebo alespoň to nosné, co v něm fungovalo a na čem vyrostl – stál na řádu, povinnosti i smyslu. Ty věci nevznikaly jako nesmysly nebo zbytečnosti a na realitě zpočátku stály. Alespoň částečně, protože bylo potřeba, aby to nějak fungovalo. Jenže přístup vrchnosti i lidí realitu i systém různě ohýbali, a tím řád zároveň oslabovali. A proto, že nestál pevně a jeho nosnost byla oslabována vrstvou paralelní iluzorní reality, o níž jsme celou dobu mluvili, ve své poslední fázi je již tak křehký, že už nestojí na smyslu ani řádu, ale jen na těch slovech. Prostě zdegeneroval a došel na konec své životnosti, takže je třeba upgradeovat na nový. Už to není systém, který by něco nosného drželo pohromadě, ale hrad z písku, který realita podhrabává zdola.

Celý starý svět totiž fungoval či aspoň držel do chvíle, než se změnily vlastnosti okolního pole, pohromadě zejména na dvou věcech: vykonávání naučených úkonů a jejich automatickém a bezmyšlenkovitém opakování. Jinak by se „složil“ už mnohem dřív.. 

‍