To, jak to evropští nedemokraté provedli v Maďarsku, nebyla náhoda. Ale plán, podle kterého se v této fázi dějin, kdy jde do tuhého a kdy vsadili vše na to, že se jim podaří zvítězit nad Ruskem – ať to stojí, co to stojí –, a tím odvrátit svoji geopolitickou porážku, jede v celé Evropě.
Čím víc jim teče do bot, tím hysteričtější jsou. A tím víc se snaží. „Na Slovensku je tento systém už také vybudovaný. Všechno se točí okolo mladého nebinárního Šimečko v Progresívném Slovensku. Opět vidíme stejný vzor – jedna ústřední osobnost, u které se nikdo neptá, kde vzala peníze na buňky po celé zemi. Kolem fungují neziskovky, které se postarají o finanční stránku věci. Opět nikdo neřeší ani program, ani další kandidáty, protože jsou to také samé vydlabané dýně typu Nerudová a je lepší, když nemluví. (…) Volby na Slovensku budou v roce 2027 na podzim, ale už teď jsou všude volební bilbórdy a vsaďte se, že za rok v tuto dobu se tam bude také integrovat, sjednocovat a odstupovat z voleb ve prospěch Šimečky,“ píše na svém blogu kolega Vidlák.
A pokračuje: „U nás se to teď zvolna chystá. Petr Pavel je naším Magyarem i naším Šimečkou. Milion chvilek už kolem něj skáče a má peníze ze zdrojů, které nemusí zveřejňovat. Děd Rozvěd už je řádně nasvěcován, je mu věnována pozornost, dělá marketingové kroky ke zviditelnění a vymezení se vůči vládě a Babišovi, má smlouvu se Seznamem, aby se ,fanoušci rozplývali radostí‘ nad Dianou z Wishe, a já počítám, že hned po prezidentských volbách najednou Pavel ohlásí nové sjednocení těch správných proevropských stran, kterému se postaví do čela. Je vlastně úplně jedno, jestli to udělá jako staronový prezident, anebo jako bývalý prezident.
V posledních letech už prostě neexistují místní proevropské strany, ale přechází se na vyšší level – objeví se někdo, koho si evropské instituce přímo pasou a futrují ho penězi. Stranu má řízenou ještě autokratičtěji než Orbán, aby se tam náhodou nenašel jiný než správný názor. Už neriskují více stran nebo nějaké spory. Všechno sjednotit do jedné osvědčené figury, materiálně a finančně to vyfutrovat! Evropské elity se přece nebudou nečinně dívat, jak se jim rozpadá jejich pašalík. (…) To není žádná geniální myšlenka – prostě dělají to, co se osvědčilo, a odvrhují postupně to, co už nefunguje. Peníze mají.
Nemyslím si, že by Magyar byl něco jako u nás Fiala a že Maďaři musejí zažít, jaké to s ním bude, aby pochopili, co měli v Orbánovi. Magyar je reakce na Orbánova opatření na omezení vlivu proevropských médií a bruselských neziskovek. On není to, co jsme si my prožili před čtyřmi roky, on je nový způsob evropských elit, jak obsadit ztracené pozice. První, co Maďaři zjistí, je, že teď si teprve zvolili Vůdce. Kam se Orbán hrabe. Už s tím začal. Vyzval prezidenta, ať ho jmenuje a pak ať rezignuje. Takhle napřímo to v Německu nemohl udělat ani svého času Dolfi. Ten se musel před Hindenburgem ještě poklonit.“
Zrychlená dynamika „futrování“ roztodivných figur v Evropě bruselskými a „neziskovými“ penězi ukazuje tři věci: strach, zoufalství a paradoxně to, že peníze – i nápady – docházejí.
Peníze jsou sice jedna věc, ale zrychlená dynamika „futrování“ roztodivných figur v Evropě bruselskými a „neziskovými“ penězi ukazuje tři věci: strach, politické zoufalství a paradoxně i to, že peníze – i nápady – postupně docházejí. Jako gamblerovi v kasinu, který potřebuje dorovnat, co už prohrál, a všechno vsadí na jednu kartu.
Navíc peníze již v této fázi nejsou všechno, protože nejsilnějším soupeřem evropských nedemokratů, kteří ztrácejí pozice i půdu pod nohama, je realita. Svět se rychle posouvá k novému multipolárnímu řádu, tak jest dáno, a o budoucnosti je už rozhodnuto. Tyto kruhy se to snaží jen zpomalit nebo oddálit.
Kormidlo dějin
Pokud taháte z klobouku jednu prapodivnou politickou figuru za druhou, za nimi je jen prázdno a váš jediný plán je válka proti jaderné velmoci, a to z pozice ekonomicky i vojensky slabšího, pak můžete před svou porážkou maximálně napáchat ještě mnoho škod, ale ne vyhrát. A z toho je třeba vycházet. Nikoli propadat malomyslnosti a bát se toho, co nemůžeme ovlivnit, ale snažit se přežít, vydržet a připravovat se na nové pořádky. A na to, k čemu to směřuje a jak to bude vypadat poté. Časy se mění, a ten, kdo bojuje proti změnám, místo aby se jim snažil přizpůsobit, tahá v této obrovské transformaci světového řádu za hodně krátký konec. A každý, kdo se staví proti něčemu, místo za něco, tenhle marný „boj“ stejně nemůže vyhrát.
Navíc co se může z dálky jevit děsivě a bezvýchodně, zblízka už tak strašidelně vypadat nemusí. Nezáleží totiž ani tak na tom, co reprezentují jednotlivé politické figury, ale na tom, jaká je celková situace a kam se stáčí kormidlo dějin.
Stačí se podívat do zmiňovaného Maďarska. Zdálo se to zprvu jako příběh s jasnou zápletkou. Brusel má Magyara, Orbán prohrál – a to je konec. Jenže co když je to teprve začátek? A co když ti, kteří stojí zdánlivě na špatné straně, můžou brzy stát na úplně jiné? A otočí se tam, kam bude foukat silněji?
Je také třeba si uvědomit, že je vlastně úplně jedno, co se píše nebo říká, protože důležité je, co se ve skutečnosti dělá. A když člověk neví, jaká se hraje hra, kdo tahá za nitky a o co komu jde, není dobré dělat rychlé závěry. Největší chyba by přitom byla řídit se nějakými mediálními výstřiky a výkřiky. Daleko moudřejší je sledovat, kam se situace posouvá, a mezitím žít svůj život.
Když například v maďarských volbách prohrál Viktor Orbán, vypadalo to na obrat v politice o 180 stupňů. Jenže místo toho teď o 180 stupňů otočil samotný Péter Magyar. Před volbami vystupoval jako nesmiřitelný protiorbánovec – i když ještě před dvěma lety byl orbánovcem a do všech svých funkcí se dostal kvůli Orbánovi – a zdálo se, že Maďarsko teď čekají krušné „sluníčkové“ časy.
Však také šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová na nic nečekala a hned po Magyarově vítězství vyzvala k zásadní změně fungování Unie. Tím měla na mysli, že by státy měly „využít současného momentu“ k prosazení hlasování kvalifikovanou většinou v zahraniční politice EU a členské státy podle ní musí být připraveny se na takové „reformě“ shodnout.
Přeloženo do češtiny, vybídla Magyara k tomu, aby pomohl v Evropské unii zrušit právo veta. A dal tak téměř absolutní moc Němcům a Francouzům a jejich přicmrndávačům, aby mohli Evropu nahnat do války. Protože jak všichni víme, tím hlavním, kdo se v Evropě bránil zrušení práva veta a přes kterého neprošla skoro žádná podobná zhůvěřilost, byl Viktor Orbán.
Natěšená Ursula, která by tak ráda pohřbila v Evropské unii hlasování členských zemí a proměnila ji ve Čtvrtou říši, kde budou všichni mašírovat, jak Brusel a Berlín vyřvávají, označila Magyarovo vítězství ve volbách za „vítězství základních svobod“. A oznámila, že chce s novou maďarskou vládou co nejrychleji navázat spolupráci a že s ní její Evropská komise začne neprodleně jednat o „reformách spojených s uvolněním evropských fondů, omezením ruského vlivu v zemi i schválením úvěru pro Ukrajinu ve výši 90 miliard eur“. Neboli za to, že jí Magyar schválí, co bude chtít, ona odblokuje Maďarsku miliardy eur z evropských fondů, které zemi zadržuje kvůli tomu, že Viktor Orbán totéž schválit odmítl. Dodala navíc, že Magyar je zřetelně na evropské cestě. A proto si to „maďarský lid zaslouží“, uvedla k možnému odblokování evropských fondů, které předtím Maďarům neoprávněně zadržela, protože neskákali, jak štěkala. Inu, demokratka…
Když člověk neví, jaká se hraje hra, není dobré dělat rychlé závěry. Daleko moudřejší je sledovat, kam se situace posouvá, a mezitím žít svůj život.
Nejen ji proto musela šokovat první Magyarova povolební tisková konference, na níž se vítěz maďarských voleb poněkud odvázal. Všichni čekali – i vzhledem k tomu, jakou špínu na něj Brusel ve sklepě má –, explozi evropských hodnot, ale když Magyar začal mluvit, znělo to, jako kdyby promluvil… Orbán.
Ve svém březnovém projevu v Evropském parlamentu Ursula von der Leyenová zdůrazňovala, že návrat k levným ruským fosilním palivům by byl „strategickou chybou“. I Magyar ještě na svém posledním předvolebním mítinku vykřikoval, za nadšeného skandování zfanatizovaného davu, že je potřeba se odpojit od ruského plynu i ropy.
Na všechny strany
Na povolební tiskovce ale začal vyprávět příběh o třech pomerančích. „Tato vláda udělá vše proto, aby diverzifikovala náš energetický mix a nákupy energií. Má to dva důvody. Zaprvé nám to zajišťuje bezpečnost, a energetická bezpečnost je v Maďarsku jednou z nejdůležitějších otázek. A zadruhé, právě tak lze ropu a plyn kupovat za nejnižší ceny. (…) Pokud nakupujete pomeranče ze tří míst – z východu, ze západu a jihu –, pak i během geopolitického konfliktu nebo války budete moct nakupovat pomeranče a budete je moct nakupovat levněji, protože vaše zdroje mezi sebou budou soutěžit. Totéž platí pro ropu a plyn,“ rozjel se Péter Magyar. A pak to přišlo: „Nezapomínejme však také na to, že geografii změnit nemůžeme. Rusko tu bude, Maďarsko tu bude. To, že se budeme snažit diverzifikovat, neznamená, že se chceme odtrhnout od ruských energií. Chceme nakupovat za nízké ceny a bezpečně. (…) Musíme se snažit o to, abychom byli schopni nakupovat energii z východu, jihu, západu i ze severu.“
To ale nebylo vše. Vzápětí hodil do pléna i myšlenku ohledně sankcí. V narážce na zrušení sankcí proti Rusku ze strany Spojených tátů amerických navrhl či připustil, že něco podobného by mohla udělat i EU. Ani tady ale neskončil a řekl, že je připraven sednout si ke stolu a vyjednávat s ruským prezidentem Putinem o míru na Ukrajině. Což je přesný opak toho, co chce a dělá celou dobu Brusel.
Magyar mluvil i o tom, že bez levných energií země EU zbankrotují. A ačkoliv před volbami horoval pro co nejrychlejší přijetí Ukrajiny do EU, najednou řekl, že během války Ukrajina do Evropské unie nemůže být přijata a že Ukrajina musí projít stejným procesem plnění smluvních kapitol jako všechny ostatní země. A korunu všemu nasadil tím, že když na to přijde, o přijetí Ukrajiny do EU rozhodnou Maďaři jedině v lidovém referendu. A to prý nebude hned.
Ani Viktor Orbán by to všechno neřekl lépe. Zazněla i věta, že Magyar souhlasí s tím, co dojednal Viktor Orbán v Bruselu v prosinci – že se Maďarsko nebude podílet na půjčce 90 miliard EUR pro Ukrajinu. Protože prý není důvod, aby se na tom něco měnilo, neb Maďarsko na takové věci nemá peníze. A souhlasí s tím, že by se z toho země měla vyvázat. Zvlášť když Evropa Maďarům zadržela peníze z evropských fondů, které jim podle Magyara náleží.
Další neuvěřitelná metamorfóza, ve kterých je tento politik nepřekonatelným mistrem. Zlí jazykové by možná řekli, že třeba jenom změnil dealera, ale nesmíme zapomínat ani na to, jak fungoval celou dobu ve veřejném životě. Vždycky se přidával jen na tu stranu, která byla momentálně silnější a měla lepší vyhlídky. Z toho vždy vytěžil, co mohl, a pak šel zase dál. Co když Magyar jako insider dávno ví, kam se otáčí vítr a kdo z geopolitického střetu o podobu nového světového řádu vyjde jako vítěz? A než k tomu dojde, bude se to prostě snažit hrát na obě strany?
To však není jediné možné vysvětlení jeho krasobruslařských piruet. Faktem je i to, že Brusel není jediný, kdo na něj může mít páku. Je spousta špinavých věcí, které na něj Brusel má a může vytáhnout. V tomto směru je Péter Magyar doslova ideálním politikem.
Pokud na něj má ale tolik věcí Brusel, znamená to, že druhá strana na něj může mít ještě víc. Stačí si jen připomenout tu fotku prázdné místnosti, po které Magyar začal sám od sebe vyprávět o tom, jak šel na divoký večírek, kde všichni ostatní fetovali, ale on jenom souložil. Tohle video přitom může být jen kapkou v moři špíny, ve kterém celý život plave. Takže nezáleží možná ani tak na tom, co už na Magyara vyplavalo – a Brusel to jen nerozmazává. Ale na tom, co by teprve vyplavat mohlo. Jinými slovy, nevíme, kdo ho drží za „jajce“ pevněji a koho chce naštvat méně.
Anebo už dávno patří druhé straně a od začátku mohl být s Viktorem Orbánem prostě domluvený? Vždyť byl ve Fideszu přes dvacet let a opustil ho teprve před dvěma roky. Tedy shodou okolností v době, kdy se začal stupňovat tlak na Orbána. Co když si Viktor Orbán – nebo ti, co jsou nad ním – vytvořil svou vlastní opozici? Aby upustil tlak z hrnce, ale nebylo přitom zničeno Maďarsko?
A co když neleží Magyarova hlavní úloha v tom, aby zachránil potápějící se Evropskou unii, ale naopak aby pomohl urychlit její rozpad? Tak jako Donald Trump úspěšně provádí proces destrukce starého světového řádu pod taktovkou hegemona USA a stažení Ameriky z této pozice, o kterém již bylo rozhodnuto a na což byl „najat“, a tak ten proces jen urychluje? Protože někdy nejde tvořit nové, dokud nerozbijete to staré, co vznik nového brzdí?
Tomu, že může být Magyarova role jiná, než by se mohlo zdát, napovídá i to, že současně se zmínkou o posílení role Visegrádské čtyřky ve střední Evropě a její rozšíření o Rakousko, Slovinsko a další státy vytáhl jako rozbušku chaosu i otázku Benešových dekretů ve vztahu k maďarské menšině na Slovensku. Což jde ale zdánlivě proti sobě.
To vše jsou věci a procesy, které je zajímavé sledovat. Ale není potřeba jim přikládat tak velkou váhu, protož důležitější než dílčí tahy ve hře a to, co kdo říká nebo neříká, je to, kam se celý svět posouvá. A důležité je, abychom se na to připravovali, posouvali se s ním a nebyli jen pasivními diváky, ale aktivními účastníky a spolutvůrci. Abychom pak nebyli zaskočeni, až se dá všechno do ještě rychlejšího pohybu.
