Chci tím snad říct, že naším cílem nemá být v životě štěstí, ale bolest? Co je to za blbost? V žádném případě, právě naopak! My máme být šťastní, naplnění a sjednocení. Jen se to nestane samo od sebe, ale je k tomu potřeba v životě dojít.

Šifra „jen“ ukazuje, že k tomu vede možná úplně jiná cesta, než si většina lidí myslí. A že abychom byli šťastní a úplní, nemůžeme přeskočit jednotlivé přirozené životní fáze a jet na „ego“ či „autopilota“. A že štěstí, probuzení, růstu ani poznání nedojdeme tím, že se budeme snažit ze všech sil vyhnout všemu nepříjemnému a křečovitě předstírat, že nic takového není. Obejít to totiž nelze. Trpět tedy – ať už jako lidstvo, nebo jednotlivci – budeme tak dlouho, dokud KONEČNĚ nepochopíme, co – jak vidno – stejně celou dobu víme.

Všimněte si toho nekonečného paradoxu. Lidi se strašně bojí bolesti, pravdy a ztráty iluzí. Snaží se vidět jenom krásné věci, žít v pohodlí, radosti a nic neřešit. Ale dělají to způsobem, který přináší ještě víc bolesti, jíž se celou tu dobu snažili vyhnout. A oč více vnitřních tlaků, neuróz a trápení tento „pozitivní“ přístup přináší, o to usilovněji hledají další a další cesty, jak se mu ještě větším obloukem vyhnout. Nikoho prostě nenapadne postavit se tomu čelem a jenom tím prostě PROJÍT.

A tak ti, kteří se bolesti a nepohodlí vyhýbali nejvíc a dělali vše proto, aby se měli dobře, zažijí ve výsledku nejvíc bolesti. Pokud by své trhliny neuzavírali a transformovali je v růst a osobnostní zrání, byli by už dávno šťastní a „bezbolestní“. A v tom je ten hořký vtip.

V tomto ohledu tím nejvíce odstrašujícím příkladem, jak se to dělat NEMÁ, jsou přitom moderní ezoterici a různí duchovní učitelé, kteří se sami nic nenaučili, a přesto o tom píšou knihy nebo zakládají školy a portály, kde radí ostatním, jak dojít ke světlu. Citují cizí moudré myšlenky, nabízejí a navštěvují kurzy, čtou chytré spisy, zvou si do vysílání podobně smýšlející hosty, se kterými se vzájemně ujišťují, že příští rok už TO určitě konečně přijde; a ještě stíhají pořádat hromadné meditace a ladit se na zaručený kvantový skok. Ten se jim ale vyhýbá stejně důsledně, jako se oni vyhýbají realitě.

Nedávno třeba mluvili o tom, jak na zemi letos proudí silné božské energie skrze v srpnu se otevřevší Lví bránu, které všechno změní a pozvednou lidstvo. Změnilo se a pozvedlo se něco? Leda … Chci říct, že se nezměnilo a nepozvedlo nic. Ale teď už se zase chystají na vibrační vzestup lidstva na konci roku 2026. Učitelé, ale naprosto nepoučitelní.

Právě oni, kteří chtěli být tak výjimeční, přitom při střetu s realitou paradoxně zažijí ten nejtvrdší pád. A je to logické, protože z nejvyšších výšin se nejhlouběji a nejdéle padá, pokud jejich vnitřní stavba není pevná, ale stojí jen na představách a iluzích. A to je bohužel přesně tento případ.

Zatímco všechny velké tradice říkají stále jedno a totéž, tedy „sestup do temnoty je bránou světla“, dnešní spirituální scéna učí: „Vyhni se temnotě, soustřeď se na světlo, afirmuj, usmívej se, nemysli na bolest, ona silou tvé myšlenky zmizí.“

Jen v posledním týdnu na mě na Facebooku vyskočily dva typické statusy. První zmiňuje jedno z údajných základních zasvěcení starého Egypta a nasměrování na správnou životní cestu. Učitelova rada zní: „Měli byste zářit a milovat život. Přát si žít stovky let. A stát se světlem. A rozvíjet své radostné Já, které rezonuje s větou ,jsem na správné cestě‘.“ Možná to je správná cesta, ale slušelo by se ještě dodat, kam svým potlačováním reality a sázkou na iluze povede: k ještě větší bolesti, utrpení a prázdnotě, než před kterými se takto smýšlející lidé snažili utéct.

Druhý status je totéž, jen v tmavě hnědém: „Pozor na myšlenky – vyměňte temnotu za světlo, zaměřte svou pozornost na to, co vás dělá šťastnými.“ Jasně, a ignorujte to, co vás dělá pravdivými. Klasika. Tohle je naprostý opak struktury reality. Proto to nefunguje a nikdy fungovat nebude, ani nemůže. A proto to lidi táhne stále dolů, ne nahoru. Tahle cukrkandlová ezoterika je výdobytek až posledních zhruba šedesáti sedmdesáti let, kdy se americké hnutí New Age odřízlo od hlubokých duchovních kořenů a s „duchovními“ guruy se roztrhl pytel. 

Proč ale právě dnešní ezoterici ze všech nejvíc vyhledávají světlo a důsledně se vyhýbají tmě a stínu? Inu, proto, že absolutně nedokážou rozlišovat mezi egem a duší. Když už se zabývají duší, tak jen tak, že o ní jejich ego mluví. Když jsou na pokraji zhroucení a pádu, vysvětlují to tím, že je vyšší vibrace „čistí“ a nacházejí se těsně před finálním vzestupem. Jakmile cítí úzkost a bolest, myslí si, že to signalizuje „nízké vibrace“. A běží si zapálit vonnou tyčinku. Ve skutečnosti je to ale zvyšující se tlak na rozpad starého já, který je pro další růst a vývoj nutným předpokladem.

Další důvod je ten, že moderní doba je silně narcistní. Vše má být „příjemné“, „zážitkové“, a „nárokové“. My máme právo na trochu toho štěstíčka! Zduřelé ego prostě nesnese myšlenku svého pádu a ztráty postavení, staré „slávy“ a svých falešných jistot; však také svoji hodnotu měří jen počtem odběratelů, lajků, sledujících na sociálních sítích a svůj úspěch či neúspěch hodnotí podle algoritmů.

Proto moderní spiritualita nabízí přesně to, co chtějí lidé slyšet; a nechce vidět, že to nefunguje. „Všichni jsme výjimeční. Jen se musíme víc otevřít světlu a chodit bosi. Stačí jen zvednout vibrace. Negativní emoce jsou blok a temnota.“ Stejné kecy pořád dokola...

Dnešní spiritualita má až panický strach z hloubky. Chce jen výsledky, světlo a lízat smetanu, ale odmítá proces, jenž k tomu vede. Sází na efekt a na zázraky, ne na pochopení a zralost. 

To je ale marketing, ne realita. Temnota je obecně mezi lidmi, a na ezoterické scéně obzvlášť, velmi silně, až obsesivně tabuizovaná. A proto jsme jí také stále víc obklopeni. Dnešní spiritualita má totiž až panický strach z hloubky. Chce jen výsledky, chce světlo, chce lízat smetanu, ale odmítá proces, který k tomu vede. Sází na efekt a na zázraky, ne na pochopení a zralost. Všechna velká moudrost lidstva přitom na všech místech opakuje stále dokola jediné: „Bez trhliny není žádný růst.“

To je pořád samé medituj ve světle, opakuj afirmace, mysli pozitivně, vyhni se toxickým lidem, zavři se do jurty, vylaď se na hojnost, nasávej pránu a naslouchej synchronicitám… Jenže vibraci nezvýšíš tím, že si ji představíš. Vibraci zvýší jen jedno jediné: smrt staré identity. To je také důvod, proč lidé po ztrátách, pádech, koncích vztahů nebo hlubokých krizích často dozrávají, zmoudří, začnou žít bez pózy a autenticky, pochopí sebe i ostatní, poučí se a opustí nefunkční vzorce. Protože trhlina se otevřela a oni se ji nepokoušeli zabetonovat. Nebo na to už neměli sílu.

Dnešní ezoterika ale nevědomě a ve strachu ze stínu dělá přesný opak, a tak stav kolektivního vědomí nejenže nevylepšuje, ale ještě víc zhoršuje. Nevede lidi do hloubky, ale odvádí je z ní a „chrání“ je před ní. Vyhýbá se bolesti, kterou se snaží zakrýt, nezabývá se stínem, a vibraci se snaží pozvedat tím, že do trhlin leje po kýblech lepidlo nebo esenciální oleje. (Nic proti olejům, mám je moc rád a krásně voní.) A tím, že brání trhlině „svítit“ a dělat svou práci (aby to světlo náhodou jen nesvítilo, ale taky trochu nepálilo), transformaci nejen nepodporuje, ale paradoxně jí přímo aktivně a usilovně brání a blokuje.

A tak místo duchovního růstu vyrábí jen duchovní identitu. „Já pomáhám lidem.“ – „Já mám vysoké vibrace.“ – „Já jsem průvodce.“ – „Já cítím kristovské energie.“ Takhle nemluví duše, ale nafouknuté ego, které se opírá o fantazii, nikoli o realitu. To není žádné duchovno, ale duc-hovno.

Tam, kde Jan od Kříže vysvětloval, že světlo může přijít jedině skrze temnou noc, Rúmí říkal, že světlo vstupuje ranou a Buddha se osvítil po konfrontaci se strachem ze smrti. (Čím prošel Ježíš, radši ani nebudeme připomínat, to byl extrém.) A tam, kde hermetici oddělovali subtilní od hrubého a alchymisté přetavovali nižší ve vyšší. Tak přesně tomu místu se ezoterici vyhýbají jak čert kříži.

Nikdy, nikde a za žádných okolností žádná tradice neučila „pozitivní vibrace“ jako cestu k transformaci. Leda tak možná frontman kapely Tři sestry Lou Fanánek Hagen, který na jedné své desce z opileckého období v písni Česká hospoda zpívá: „Kup si vibrátor, může být Bimbo nebo Diktátor.“ Ale takové pozitivní vibrace vydrží stejně jenom do chvíle, než dojdou baterky.  

‍