Když už jsem tu legislativu a metodiku ministerstva životního prostředí pročítal – a zjistil jsem, že povinnost instalovat akumulační nádrž existuje jen v popletené revizorově hlavě –, prostudoval jsem si ji celou.
A to byla chyba. Tedy, myslím to obrazně a s nadsázkou, protože Šifra nikdy nepatřila mezi zbabělce, kteří nemají odvahu pohlédnout realitě do tváře, byť by byla sebehnusnější. Opravdová chyba by to byla jen v případě, že by dávala přednost pohodě, klídku a tabáčku, které vedou z krátkodobého pohledu k úlevě, ale v dlouhodobém horizontu ke zkáze a smrti duše. Ve skutečnosti to byl dar z nebes, protože moje důslednost byla odměněna a vedla – jako vždycky, když se na to člověk nevykašle – k několika aha momentům i hlubšímu pochopení. A dokonce jsem si i zasmál, protože kdyby měl tohle panoptikum bát člověk vážně, musel by se z něj dočista zbláznit.
Kromě povinnosti nechat u kotle provést jednou za tři roky kontrolu dokument s názvem Sdělení ministerstva životního prostředí, odboru ochrany ovzduší – k provozování a ke kontrole spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším vysvětluje, jak se ty kontroly mají provádět a hlavně to, kdo je má provádět. A tady mi spadla brada podruhé.
Jakožto člověka s citem pro jazyk mě zaujalo, že navzdory všeobecně zakořeněnému přesvědčení, že má tuto činnost v popisu práce revizní technik kotlů, se slovo revize nebo technik neobjevuje v zákoně a ani ministerské metodice ani jednou. Jak by tedy mohl kontrolovat kotle někdo, o kom není v zákoně ani zmínka? To byla první logická otázka, která mě napadla.
A díky tomu jsem následně zjistil, jaký je rozdíl mezi revizí a kontrolou. Nebudu vás napínat – jsou to dvě zcela odlišné věci. A protože lidi jsou starým systémem vycepováni k tomu, aby nevnímali a neřešili realitu, ale věřili jen slovům, aniž by zkoumali jejich význam a co se za nimi ukrývá, dopadlo to jako vždycky – to, co podle zákona mají dělat, nedělají, ale naopak nesmyslně a mechanicky dělají to, co dělat nemají. Všechno je tedy úplně naopak a vzhůru nohama.
V tomto konkrétním případě je potíž v podobnosti slov revize a kontrola. Obecně mají totiž podobný význam – jsou to synonyma. Když si zadáte do on-line slovníku českých synonym slovo kontrola, jednou z alternativ bude i revize. A naopak – když zadáte revizi, vyjede vám mimo jiné kontrola. A jako kontrolu, prozkoumávání, úpravu, přehodnocování nebo prozkoumávání vám revizi vysvětlí i slovník cizích slov.
Leč má to jeden háček. Spíš hák. V odborném významu je totiž revize něco jiného – konkrétně vymezeného a specifického. V technických oborech je činnost, která se nazývá revizí, spojena především s ověřováním technického stavu v souvislosti s bezpečností provozu různých druhů zařízení. Jinými slovy, testuje se, jestli je zařízení bezpečné a způsobilé provozu. Již z logiky věci to tedy musí být úplně něco jiného než kontrola.
Hlava XXII
Jediný legislativní předpis, který mluví o revizi, je 47 let stará vyhláška č. 18/1979, o určených tlakových zařízeních a podmínkách jejich bezpečnosti. Ta byla v roce 2022 zrušena a nahradil ji Zákon č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů. Tato odborná revize se týká mimo jiné i parních a horkovodních kotlů, které patří mezi vyhrazená tlaková zařízení. Jednotně se tato zařízení nazývají v zákoně jako kotle.
Ovšem parní a horkovzdušné kotle nemají vůbec nic společného s domácími kotli na pevná paliva, kterým se říká stacionární zařízení. Není zkrátka kotel jako kotel. A už vůbec není revize jako kontrola. Natož aby byl revizní technik kotlů totéž co osoba způsobilá provádět kontrolu stacionárních zařízení…
Revize se totiž provádějí jen na parních a horkovzdušných kotlích. To jsou ona „vyhrazená technická zařízení“. Má to jasnou logiku, protože vyhrazeným technickým zařízením se rozumí „tlakové, zdvihací, elektrické nebo plynové zařízení, které při provozu svým charakterem nebo akumulovanou energií, v důsledku nesprávného použití, výskytem provozních rizik vyvolávajících nebezpečné situace nebo nedodržením podmínek bezpečného provozu představuje závažné riziko ohrožení života, zdraví a bezpečnosti fyzických osob“. A takovou kontrolu – revizi – může ve stanovených lhůtách provádět pouze revizní technik, což je „odborně způsobilá fyzická osoba oprávněná provádět revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, která má pro tuto činnost osvědčení o odborné způsobilosti vydané podle tohoto zákona“.
Tomuto člověku se odborně říká revizní technik kotlů, protože „parní a kapalinové kotle“ se v zákoně dále nazývají jen „kotle“. A to je taky ten expert, který přijel k nám na kontrolu normálního domácího teplovodního kotle na pevná paliva (dřevo a uhlí) a který tak rád navštěvuje odborná školení.
Milanův tip: Zayferus. Když systém za realitou pokulhává a nestačí s ní držet krok, pomáhá neřešit systém a nespoléhat na to, že zrovna on nás zachrání. Stačí si uvědomit ten paradox: Proč a jak by mě mělo zachránit to, co zjevně již dlouho nefunguje a na co každý nadává? Proto dávám před chimérami přednost věcem, které fungují a jsou reálné. Jako je třeba Jiří Hrotek a jeho obecně prospěšná společnost Zayferus. Narazil jsem na něj a jeho dravé ptáky kdysi v zahradách lednického zámku. A teď, po letech na mě na Facebooku vyskočila jeho úžasná videa. Pan Hrotek, jenž vlastní největší sbírku dravců a sov v ČR, má s orly kamčatskými, sokolem loveckým, supy či orlem bělohlavým úžasný vztah založený na respektu a důvěře. Každý den s nimi létá, skvěle se o ně stará, a když zavolá, ušlechtilý tvor se okamžitě snese z výšky a přistane na jeho ruce. Sleduju to vždycky pro radost a někdy na uklidnění...
Co z toho vyplývá, je ovšem nad slunce jasné. „Revize kotlů jako tlakových zařízení, spočívající především v tlakové zkoušce či zkoušce těsnosti, se teplovodních kotlů v domácnostech vůbec netýkají. A už vůbec nic nemají společného s jejich pravidelnými kontrolami podle zákona o ochraně ovzduší,“ vysvětloval v roce 2018 i Zdeněk Lyčka, prezident Asociace podniků topenářské techniky.
Pravidelné kontroly teplovodních kotlů na pevná paliva se provádějí za účelem minimalizace dopadu jejich provozu na životní prostředí. Tyto kontroly jsou tedy zaměřeny na hledání skutečností, které mohou významně ovlivnit množství do ovzduší vypouštěných emisí. Primárně nesouvisí s bezpečností provozu kotlů, i když závěrečný protokol může obsahovat nějaké doporučení.
Situace se tedy rázem úplně a nečekaně kafkovsky otočila. To, čemu lidé běžně říkají „revize kotle“, není revize v technickém smyslu. Je to kontrola technického stavu a provozu zdroje podle úplně jiného zákona, konkrétně § 17 zákona o ochraně ovzduší. A to je úplně jiný režim než revize tlakových zařízení nebo elektrorevize. K nám ale přijel revizor. Jak je to možné?
Takže z nepříjemné situace, kdy my jsme neměli nějakou pofidérní nádrž, jsme najednou došli až do absurdního bodu, kdy technik s kulatým razítkem neměl oprávnění provádět kontrolu a měl ji dělat někdo úplně jiný. Tohle prostě nevymyslíte. Tohle je realita..
