Zbraně dokážou obsazovat či zastrašovat jiné země, ale něco to muselo držet celou dobu pohromadě i ekonomicky. Něco muselo zajišťovat americký hospodářský růst i technologickou vyspělost tamějších firem, ale také vysvětlovat, proč bylo pro americké spojence lákavé a výhodné se tohoto systému držet..
Tím něčím byla z tohoto systému vyplývající pozice dolaru jako světové rezervní měny. Udržování síly impéria sice stálo na zbraních a dolarech (bilionech dolarů), jak jsme si ukázali v předchozím článku, ale vznik tohoto impéria stál na dolaru. Dolaru v jednotném čísle.
Nebýt dolaru coby světové rezervní měny, Spojené státy by v posledních desetiletích neměly z čeho financovat ani výrobu těch zbraní, a dávno by zkrachovaly a byly by jako stát na úrovni rozvojových či hospodářsky mnohem slabších zemí. Jinými slovy, jejich pozice je dlouhodobě udržována uměle. Bez dolarové výsady by na tom byly podobně, jako hrozí, že na tom budou ve chvíli, kdy dolar o pozici světové rezervní měny přijde. A přesně tento proces je už několik let v plném proudu a již nelze zastavit. Nanejvýš se jej Američané pokoušejí trochu přibrzdit…
Abychom porozuměli tomu, co se právě ve světě děje a proč, musíme chtě nechtě nejprve pochopit, jak se etablovala neotřesitelná pozice dolaru coby rezervní měny, která udávala sílu a moc celého impéria. Sílu, která sice na jedné straně vypadala velmi neotřesitelně, ale na straně druhé se ukázala jako nečekaně křehká.
Když Evropská unie na konci loňského roku schvalovala, že stovky miliard zmražených ruských státních rezerv na účtech západních bank zůstanou zadrženy na dobu neurčitou, administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa se to Evropanům pokoušela rozmluvit.
Agentura Bloomberg na začátku prosince informovala o tom, že Spojené státy silně tlačí na evropské představitele, aby se postavili proti plánu Evropské unie poskytnout Ukrajině půjčku z peněz ze zmrazených ruských aktiv. Američtí představitelé v diskusi s evropskými protějšky podle Bloombergu a jeho zdrojů z okruhu zainteresovaných diplomatů argumentovali tím, že aktiva jsou potřebná k zajištění mírové dohody mezi Kyjevem a Moskvou a neměla by být použita k „prodloužení války“. Místo toho Američané navrhli, aby byla zmrazená ruská aktiva použita mimo jiné na financování poválečných amerických investic.
To bylo ale jen oficiální zdůvodnění, které zřídkakdy bývá tím skutečným důvodem a motivem. Pod tím se skrývala ještě jedna, mnohem hlubší obava. Pokud totiž Západ jednou otevřeně ukáže, že rezervy uložené v jeho bankách a clearingových institucích mohou být v případě neposlušnosti nejen zmrazeny, ale nakonec i použity proti jejich vlastníkovi, přestává být západní finanční systém bezpečným přístavem. A každý stát mimo západní klub si položí jednoduchou otázku: Proč bych měl držet své rezervy u někoho, kdo mi je může zítra politickým rozhodnutím zabavit?
Zatímco Američané coby dlouhodobí lídři globální ekonomiky tohle chápou, Evropané jako černí pasažéři, kteří se celou dobu jen vezli na sedadle spolujezdce, jsou vedle jak ta jedle. a absolutně nejsou schopni dohlédnout následků svých činů.
Když Západ jednou ukáže, že devizové rezervy uložené v jeho finanční infrastruktuře nejsou nedotknutelné, nýbrž podmíněné politickou poslušností, vysílá tím signál všem nezápadním státům. Nejen Rusku, ale Číně, Saúdské Arábii, Indii, Indonésii, Brazílii, Turecku, státům Zálivu i globálnímu Jihu obecně. A ten signál zní: Vaše peníze u nás jsou vaše jen do chvíle, než se rozhodneme, že už nejsou.
To je pro dolarový a eurový systém smrtelně nebezpečné. A přesto se přesně tímto směrem Evropané pustili, když v prosinci 2025 schválili mimořádný mechanismus, jímž se zadržování ruských aktiv v EU už nemuselo každých šest měsíců znovu jednomyslně prodlužovat, ale prostředky zůstávají imobilizovány dlouhodobě.
Unie to sice eufemisticky formulovala jako dočasný zákaz převodu imobilizovaných aktiv ruské centrální banky zpět do Ruska „kvůli omezení škod pro ekonomiku Unie“, agentura Reuters to ale popsala mnohem přímočařeji jako odstranění klíčové překážky pro plán financovat pokračování války na Ukrajině přes tyto ukradené peníze.
Zatímco Američané coby dlouhodobí lídři globální ekonomiky tohle chápou, Evropané jako černí pasažéři, kteří se celou dobu jen vezli na sedadle spolujezdce a dělali ramena na slabší, jsou vedle jak ta jedle a absolutně nejsou schopni dohlédnout následků svých činů. Ruská aktiva sice zatím „jen“ blokují, ale po celou dobu otevřeně hledají způsoby, jak je použít, a připravují si půdu pro gigantickou krádež.
Právně je sice důležitý rozdíl mezi zmrazením, použitím výnosů, použitím aktiv jako zástavy či přímou konfiskací, ale geopoliticky ten rozdíl pro mnoho států nemusí být tak podstatný. Z jejich pohledu se totiž potvrdilo, že západní finanční systém není neutrální sklad hodnoty, ale mocenský nástroj. Navíc již tímto hledáním způsobů, jak někomu ukrást peníze a za ně vyzbrojit jeho nepřítele (to opravdu může vymyslet jen někdo naprosto odtržený od reality), evropští „lídři“, kteří ke své nové roli po stažení USA přišli jako slepí k houslím, neboť ještě nedávno byli jen poslušní kývači a lokajové, šlápli do pořádného lejna.
Ještě se tomu pokusilo zabránit pár rozumnějších hlasů uvnitř EU, například Viktor Orbán, zřejmě poslední evropský demokrat, jenž byl ovšem po dubnových volbách v Maďarsku odstaven od moci.
Orbán se ostře vymezil již proti mírnější variantě zacházení se zadrženými ruskými penězi, tedy jejich dlouhodobému zmrazování. „Brusel dnes překročí Rubikon. Brusel tím zruší právní stát a evropští lídři se postaví nad pravidla. Unii to způsobí nenapravitelné škody,“ protestoval tehdy Orbán – jako jediný – proti novému postupu.
Až do prosincového hlasování členské státy Evropské unie hlasovaly o zadržovaných ruských penězích každých šest měsíců a rozhodnutí muselo být jednomyslné. Jenže v prosinci se zmrazení prodloužilo na neurčito, a ještě se zrušila povinnost jednomyslného hlasování. „Jednomyslnost v Bruselu zruší tahem pera, což je očividně protizákonné,“ hřímal Orbán, podle nějž Evropská komise místo dohlížení na dodržování evropského práva sama toto právo metodicky porušuje. „Dělá to pro pokračování války na Ukrajině, která se nedá vyhrát. Po tomto rozhodnutí budou v Bruselu místo práva vládnout byrokraté a nastupuje bruselská diktatura.“
Jestliže ale Viktor Orbán zmrazení ruských aktiv na neurčito, ke kterému se uchýlil Brusel, nazval překročením Rubikonu, druhou verzi, která je rovněž stále ve hře, označil rovnou za vyhlášení války. Orbán tehdy ještě jako úřadující premiér výslovně uvedl, že ještě nikdy neviděl, aby si někdo nechal líbit, aby mu bylo ukradeno 200 až 300 miliard eur (4,8 až 7,3 bilionu korun). „Maďaři to jasně chápou, ale Západ nikoliv, protože tyto peníze chtějí použít k financování války na Ukrajině,“ citoval maďarského premiéra web index.hu. „Obcházením Maďarska a znásilňováním evropského práva za bílého dne činí Bruselané kroky k zabavení zmrazených ruských aktiv – vyhlášení války. Mezitím požadují od členských států dalších 135 miliard eur na rozdmýchání konfliktu. Maďarsko nebude hrát v tomto zvráceném bruselském plánu žádnou roli,“ citovala Orbána i Česká tisková kancelář.
Nyní již bývalý maďarský premiér v dalším, možná ze všech nejzajímavějším vyjádření upozornil i na druhý klíčový aspekt nebezpečného bruselského počínání. Tedy že nejde pouze o to, že se jisté bruselské kruhy snaží o rozpoutání přímého konfliktu proti Rusku – jako by neviděli, jak pohořeli Američané v konfliktu nepřímém, zástupném, tedy vedeném přes ukrajinskou armádu –, ale i o rozpad celého západního finančního systému.
Doslova řekl, že použití ruských aktiv by bylo problematické i kvůli tomu, že by snížilo důvěru v evropské depozitáře. A podotkl, že „jednou z klíčových otázek rusko-amerických jednání je právě použití těchto peněz“. Ano, protože Evropané, kteří dosud neměli žádnou odpovědnost, pouze blbé a ještě blbější nápady, bohorovnou frackovitost a klapky na očích, nechápou širší kontext. Na rozdíl od Američanů, kteří celý systém vytvořili a drželi a kteří si souvislosti moc dobře uvědomují.
Vymáhání škody
A spolu s nimi si to uvědomuje ještě belgický premiér, jehož země se riskantní počínání Evropské unie dotýká nejbezprostředněji. V jeho zemi totiž sídlí centrální depozitář cenných papírů (CSD) s názvem Euroclear, který spravuje většinu ruských státních aktiv zmrazených v Evropské unii po vypuknutí konfliktu na Ukrajině. Proti tomu, co se chystá EU udělat, se poměrně ostře vymezily jak Euroclear, tak belgická vláda. Euroclear varoval, že nucené zabavení, či dokonce použití ruských aktiv může podkopat důvěru v evropské finanční trhy a odrazovat státy či investory od ukládání rezerv v evropských institucích.
Belgie nese zvláštní riziko, protože většina těchto aktiv leží právě v její zemi. Na jejich zadržování se tak podílí především ona, přestože o věci rozhoduje Unie jako celek. Na právní, finanční a odvetná rizika proto upozorňovala dlouhodobě, jen to nikdo nechtěl slyšet.. Belgie vyjádřila znepokojení i před prosincovým setkáním v Bruselu, kde se to, jak se s ruskými penězi naloží, projednávalo.
Server Politico informoval o tom, že belgický premiér Bart De Wever v dopise zaslaném předsedkyni Evropské komise potvrdil pokračující odpor své země k použití zmrazených ruských aktiv na pomoc Ukrajině. Zopakoval či prohloubil v něm své argumenty, které přednesl již na summitu v říjnu a kdy trval na tom, že pokud má něco takového Belgie podpořit, pak pouze za předpokladu, že se na případném vracení peněz, bude-li to potřeba, bude podílet každý členský stát. Belgický premiér si tím kryl záda, aby případné škody nemusela hradit pouze Belgie.
Z pohledu mnoha států se potvrdilo, že západní finanční systém není žádný neutrální sklad hodnoty, ale tvrdý mocenský nástroj.
Kam tím mířil? „V případě, že Rusko nakonec nebude oficiálně prohlášeno za poraženou stranu, což je velmi pravděpodobné, bude, jak historie ukázala v jiných případech, oprávněně žádat o vrácení svých suverénních aktiv,“ vymezil se belgický premiér v dopise. A zopakoval, že by tento krok vyvolal chaos na finančních trzích EU a vystavil by daňové poplatníky v unii povinnosti splatit celou částku, pokud by byla aktiva vrácena Rusku. Minimálně Belgie by jako malý stát, pokud by se ostatní státy nezaručily, že jí pomohou, zcela nepochybně zkrachovala.
Že nemluvil belgický premiér jen tak do větru, ukázaly i následující okamžiky. Patnáctého prosince, pouhé tři dny poté, co se evropské země dohodly na časově neomezeném zmrazení aktiv ruské centrální banky uložených v Evropě, podala Ruská centrální banka na belgickou společnost Euroclear žalobu, v níž požaduje náhradu škody ve výši 18,2 bilionu rublů (4,75 bilionu Kč).
Agentura Reuters oznámila, že jde o reakci Moskvy na plány EU využít ruské prostředky k finanční podpoře Ukrajiny a že o žalobě informoval moskevský soud. Na základě jeho verdiktu by pak v budoucnu, až skončí konflikt, Ruská centrální banka mohla usilovat o vymáhání náhrady škody i v zahraničních jurisdikcích. A nebyla to jen výhrůžka. V květnu 2026 moskevský soud rozhodl ve prospěch ruské centrální banky a přiznal jí nárok ve výši 18,2 bilionu rublů. Euroclear rozsudek odmítl a oznámil, že se hodlá bránit, ale samotný signál je zřejmý: právní a finanční válka kolem ruských aktiv teprve začíná.
Ruská centrální banka k tomuto kroku uvedla, že považuje jakékoli použití svých aktiv za nezákonné a že si vyhrazuje právo využít všechny dostupné prostředky k ochraně svých zájmů.
Vzkaz zněl jasně: ukrást peníze můžete, ale vrátit je musíte. Něco takového vám tedy v žádném případě neprojde.…
