To ještě bylo docela štěstí, že se Evropská unie na poslední chvíli trochu zbrzdila. Částečně možná zafungoval americký tlak. Protože očekávat, že by někdo z evropských představitelů pochopil, proč to nebyl dobrý nápad, by nebylo vůbec rozumné. Neboť něco takového není vůbec reálné. Kdyby totiž cokoli z toho chápali – až na výjimky, jako jsou Viktor Orbán, belgický premiér Bart De Wever nebo slovenský Robert Fico –, tak v první řadě o ničem takovém ani neuvažují. Jenže oni to téměř schválili!
Druhým možným důvodem, proč Evropská unie prozatím ustoupila od šíleného plánu ukrást cizí peníze, a tak ještě více podkopat důvěru v západní finanční systém, udávající až dosud tón celé světové ekonomice, pak bylo to, že se evropští vůdci tohoto kroku zalekli. A to proto, že je někdo nebo něco muselo pořádně vyděsit.
O couvnutí v poslední možné chvíli se nakonec pravděpodobně zasloužili oba kverulanti – nyní již bývalý maďarský premiér Viktor Orbán a belgický předseda vlády Bart De Wever. Tedy zřejmě jediní dva evropští státníci, kteří ještě zůstali při smyslech. Necelé dva týdny před jednáním Evropské rady se belgický politik svěřil se svým trápením například křesťanům na Velké katolické konferenci, která se konala na začátku prosince ve známém bruselském kulturním centru Palais des beaux-arts de Bruxelles, známém jako Bozar.
Ač je Belgičan známý svou zdrženlivostí a uměřeností, zde se – vyděšený a zřejmě hledající ochranu u všech svatých – zpátky rozhodně nedržel. Naopak se otevřeně rozpovídal o tom, co zažívá za poslední týdny ve svém úřadě v ulici Rue de la Loi č. 16. „Tlak v této věci je neuvěřitelný. Mám tým, který na tom pracuje dnem i nocí. Bylo by to krásné: vzít peníze zlému Putinovi a dát je hodné Ukrajině. Ale ukrást zmrazená aktiva jiné země, její státní fondy, to se ještě nikdy nestalo. Jedná se o peníze Ruské centrální banky! Ani během druhé světové války nebyly peníze Německa zabaveny.“
V rozhovoru pro přítomná média v čele s vlámskou televizí VTM vysvětlil, jak obrovský je to pro jeho zemi problém. Nejen reputační. A nejen pro ni: „Během války se státní aktiva zmrazí. Ale na konci války musí poražený stát odevzdat všechny nebo část těchto aktiv, aby odškodnil vítěze. Ale kdo opravdu věří, že Rusko na Ukrajině prohraje? To je bajka, naprostá iluze. Není ani žádoucí, aby prohrálo a aby v zemi, která má jaderné zbraně, nastala nestabilita. A kdo věří, že Putin klidně přijme konfiskaci ruských aktiv? Moskva nám dala vědět, že v případě zabavení to Belgie a já osobně pocítíme ,navěky‘. To se mi zdá jako dost dlouhá doba.“
Ten už musel být hodně zoufalý, když si takto pustil ústa na špacír. Nějaká Belgie možná může být předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové a jejím komplicům, kteří šílenou variantu okradení cizího státu o stamiliardy eur, za něž by proti tomuto státu navíc ještě chtěli válčit, doslova a do písmene ukradená. Tak jako jim bylo ukradené, když prezident s vychováním ukrajinského mafiána Volodymyr Zelenskyj vyhrožoval maďarskému premiérovi, že pokud bude dál blokovat půjčku Ukrajině, předá jeho adresu ukrajinským vojákům, aby mu vysvětlili jazykem, kterému bude rozumět., proč by měl hlasovat pro miliardovou půjčku Ukrajině. Půjčku, o které všichni vědí, že ji Ukrajina nebude splácet, takže je to technicky spíše dar, na který si darující strana sama musela půjčit.
Nebo když Zelenskyj vyděračsky zastavil ruskou ropu, která vedla do Maďarska a na Slovensko přes ropovod Družba na ukrajinském území. Pod vymyšlenou záminkou, že Rusové ropovod poškodili; ačkoli bylo od začátku každému rozumnému jedinci jasné, že by těžko někdo poškozoval svůj vlastní ropovod, kterým proudí ropa k zákazníkovi. Že si Zelenskyj vymýšlí, se ostatně potvrdilo hned po dubnových maďarských volbách, kde zvítězil Orbánův protivník (a bývalý spolupracovník) Péter Magyar. Ukrajinci hned po oznámení výsledků řekli, že se Družbu podařilo opravit a znovu spuštěna může být na konci dubna.
Tohle všechno vedení Unie ostentativně přehlíželo a podporovalo, tak proč by je měl zajímat potenciální krach nevýznamné Belgie a obavy jejího premiéra? Když zkrachuje, můžou přece europarlament přesunout do Štrasburku, no ne? Tedy pokud mezitím nezkrachuje i Francie, která je na pokraji bankrotu i bez ruských aktiv. Nebo Německo, které celou Unii řídí a taky mu to zrovna nešlape…
Ukrást zmrazená aktiva jiné země, její státní fondy, to se ještě nikdy nestalo. Jedná se o peníze Ruské centrální banky! Ani během druhé světové války nebyly peníze Německa zabaveny.
Jenže to nejdůležitější – aby i ti největší zaslepenci a hlupáci pochopili, že nejde pouze o Belgii, ale o celý Západ – si Bart De Wever nechal až na konec, když pronesl tato mrazivá slova: „Rusko by také mohlo zabavit některá západní aktiva: jen Euroclear má v Rusku 16 miliard eur. Mohly by být zabaveny také všechny belgické továrny v Rusku. A co kdyby západní aktiva zabavily také Bělorusko a Čína? Přemýšleli jsme o tom všem? Ne, nepřemýšleli. Zeptal jsem se svých evropských kolegů, zda jsou připraveni sdílet rizika, kterým Belgie čelí. Pouze Německo řeklo, že je k tomu připraveno… Bez tohoto sdílení udělám vše pro to, abych tento projekt zablokoval.“
Jeho slova posléze podpořil i belgický ministr zahraničí Maxime Prévot, když doplnil – a citovaly jej například britský deník The Guardian nebo finské Helsinki Times –, že plán Evropské komise použít ruská zmrazená aktiva jako formu reparační půjčky neřeší obavy Belgie z arbitráží, které by podle něj Belgie jednoznačně prohrála. A pak by musela Rusku vrátit nejen to, co Unie ukradla, ale rovněž uhradit všechny škody, které tím byly Rusku způsobeny. Prévot si postěžoval, že návrhy Komise „neřeší naše obavy uspokojivým způsobem“, a obvinil Brusel z „bagatelizace“ právních a finančních rizik.
A zřejmě právě z těchto důvodů nakonec EU z krádeže ruských miliard těsně před svým prosincovým summitem vycouvala a uchýlila se k náhradnímu, jen o něco méně slabomyslnému řešení. Tedy spíše „řešení“.
Pravé důvody toho, proč EU v poslední chvíli od krádeže ustoupila, propálil a potvrdil i druhý unijní „potížista“. Viktor Orbán, jenž se ty hazardéry snažil celou dobu ze všech sil brzdit: „Důvodem byla vážná zákulisní jednání, která se týkala toho, zda lze zmrazená aktiva Rusku odebrat a předat Ukrajině. Večer se ukázalo, že je to mrtvý nápad, ale jeho autoři to nevzdali a bojovali dál s tím, že z toho nějak vytvoří realistickou verzi a prosadí to. Avšak při jednání, jež začalo v devět hodin večer, se ukázalo, že existují neřešitelné potíže.“
Celkově mají členské státy EU a jejich soukromé společnosti v Rusku více majetku, než je zmrazených ruských aktiv tady. Evropa by na tom celkově nezbohatla, ale naopak ztratila.
Co si pod takovým pojmem představit? I tohle Orbán perfektně a srozumitelně vysvětlil: „Nejedná se o intelektuální lenost nebo nedostatek znalostí, ale jednoduše o několik rizik, která není možné podstoupit. My jsme to samozřejmě předem odmítli, takže jsme se toho neúčastnili. Řekli jsme, že Maďarsko je proti tomu a nenese za to žádnou odpovědnost. Ale i ti, kteří se chtěli účastnit, zjistili během jednání řadu důležitých věcí. Za prvé to, že celkově mají členské státy EU a jejich soukromé společnosti v Rusku více majetku, než je těch zmrazených aktiv tady. Pokud tedy jako odvetné opatření Rusové zabaví majetek, který mají u sebe, Evropa na tom celkově nezbohatne, ale naopak ztratí.“
Ano, protože objem toho, co by evropským zemím mohlo v odvetě zabavit Rusko, minimálně dvojnásobně převyšuje to, co chtěli evropští představitelé ukrást Rusku. A provádět akci, na jejímž konci na tom budete hůř než na začátku, se skutečně nejeví jako dobrý nápad. I když ani to není v Evropě posledních let nic neobvyklého – a co víc, stává se to jejím standardem.
Jak je libo
Stačí se podívat na to, jak se EU hrdě odstřihávala od ošklivých ruských energií. Nejprve si za ukrajinské účasti a přinejmenším pod nosem Američanů nechala odpálit rusko-německý plynovod Nord Stream 2, jímž měly v roce 2022 proudit dodávky laciného a spolehlivého zemního plynu. Na něm spolu s levnou ruskou ropou stála německá průmyslová dominance a s ní i celá evropská prosperita a konkurenceschopnost.
Jenže potom prohlásila EU ruské suroviny za politicky nekorektní, a místo aby je kupovala levně a napřímo, jako to dělají všechny normální země a kontinenty světa, nechala tytéž suroviny nakupovat ostatní, kteří za ně byli rádi a neohrnovali nos. Načež je pak od nich začala odebírat s obrovskou přirážkou, protože teď už prý nejsou ruské, a nechala si je draze dovážet okružní cestou kolem světa. Je libo dovézt ruskou ropu třeba z Indie nebo Turecka? Není problém – necháme Indii či Turecko ropu z Ruska zpracovat, ačkoli jsme to mohli udělat sami nebo nám dřív stejná surovina přišla rovnou trubkami, a díky kouzlu už to není produkt ruský, ale indický nebo turecký.
Vrcholem pak bylo, když se k nám místo levného „nepřátelského“ ruského plynu začal vozit „přátelský“ plyn ze Spojených států amerických, jenže za pořádnou raketu. Všichni obchodují. A vydělávají. Pouze Evropa moralizuje. A bankrotuje.
Mezi plynem a ropou je přitom v logistice významný rozdíl, a tak si ukažme, co se vlastně stalo a jak moc absurdní to bylo. Politici většinou mluví o tom, že Evropa dramaticky snížila dovoz ruského potrubního plynu a chlubí se tím, jako by to bylo nějaké vítězství a jako by to bylo pro Evropu dobře. Je to přitom přesně naopak.
Podle Rady EU spadl podíl ruského potrubního plynu na dovozu EU z přibližně 40 % v roce 2021 na asi 6 % v roce 2025. To je pravda. Když se ale sečte potrubní plyn i LNG, Rusko pořád v roce 2025 tvořilo kolem 12–13 % celkového dovozu plynu do EU. Takže věta „zbavili jsme se ruského plynu“ je politicky zjednodušená a mnohem přesnější by bylo říct, že Evropa výrazně omezila přímý ruský potrubní plyn, ale ruský plyn z evropského systému nezmizel a nezmizí. Část se přesunula do zkapalněného LNG a část se po vstupu do západoevropských terminálů rozpustila v evropské síti.
U zkapalněného plynu LNG je ten paradox nejvýraznější. Média a politici sice blábolili o tom, jak jsme teď hodnotově a morálně očištěni a odstřiženi od ruského plynu, podle Reuters ale Rusko bylo v roce 2025 stále druhým největším dodavatelem LNG do EU, zatímco USA už měly 53% podíl na evropském LNG. A nejenže to nevyřešilo starý problém, ale způsobilo to problémy mnohem větší a roztočilo spirálu, ze které bude pro Evropu moc těžké vystoupit… Protože Evropa si nepořídila „nezávislost“, jak se nám její nepříliš bystří lídři snažili celou dobu namlouvat, ale pouze jinou závislost. A ještě k tomu dražší a nestabilnější, přestože politicky zabalenou jako ctnost. Jenže blbost není žádná ctnost.
