Tím se dostáváme k poslední rovině stěží uvěřitelného systémového a civilizačního rozkladu. Tady nejde jen o to, že si lidi spletli pojmy s dojmy a revizoři toho využili. To by byla ta lepší varianta. Příběh ale ukazuje něco jiného, mnohem děsivějšího – že nikdo nic nechápe a nic nefunguje, protože starý systém držela pohromadě pouze forma. Ale pod ní nic není. A otázka je, jestli vůbec kdy bylo.

Navíc toto není příběh o kontrole kotlů, ten je jen symptomem něčeho hlubšího. Tohle není chyba systému, nad kterou by se dalo buď zasmát, nebo zanadávat, ale uzavřít to tím, že takhle to prostě v přebyrokratizovaném či přebruselizovaném světě chodí. To by ale bylo příliš jednoduché a konejšivé, protože bychom mohli dál předstírat, že v jiných oblastech to funguje lépe a chyby se prostě dějí. A mohli bychom si říct, že tady si jen Šifra vybrala absurdní případ, jemuž se zasmějeme, řekneme si, že je tu bordel, a budeme se cítit lépe, protože my ten bordel vidíme, a tím se od něj distancujeme.

Byla by to ale jen poslední iluze před odkrytím a rozbitím finální skořápky celé té Potěmkinovy vesnice, které říkáme systém, a o kterém si spousta lidí myslí, že je všemocný a neporazitelný. Tohle, co jsme si tady na jednom vhodném příkladu ze života ukázali, není totiž chyba systému, ale celá jeho podstata. A my si rozkrýváme mechanismus, podle kterého to všechno „funguje“.

To, že si majitelé kotlů zaměňují revizi za kontrolu, by se přitom dalo docela pochopit. Z toho, že v tom nevidí rozdíl, se ještě nestřílí. Jsou to laici a většinou o té povinnosti stejně slyšeli jen zprostředkovaně. Buď od jiného majitele kotlů, nebo třeba z médií či odborných serverů. Tedy spíše „odborných“.

Nejvíce fascinující je totiž to, jak se na prvotní záměnu nabalil ten zbytek a z nikoli nerozumné povinnosti mít v pořádku kotel se vyklubala epizoda jak vystřižená z nesmrtelné komediální série Rowana Atkinsona, třeba z dílu Pan Bean v pokoji č. 426.

Když jsem si pročítal různé reflexe k zákonu o ochraně ovzduší, narazil jsem pokaždé na stejnou píseň – všichni opakují, ale nikdo neví, co mluví, protože si to buď nepřečetl, nebo nechápe psaný text. První chybu udělali majitelé kotlů, když si nepřečetli příslušnou pasáž přímo pasáž v zákoně, která se jich týká. Kdyby mrkli třeba na výborný nástroj v podobě on-line legislativní sbírky s napovídajícím názvem Zákony pro lidi, pochopili by to snáz, než když se spoléhali na sekundární, například „odborné“ zdroje.

Z nikoli nerozumné povinnosti mít v pořádku kotel se vyklubala epizoda jak vystřižená z nesmrtelné komediální série Rowana Atkinsona, třeba z dílu Pan Bean v pokoji č. 426.

Tak jako já. Jakmile jsem se na to podíval, věděl jsem – zákon vyžaduje kontrolu od způsobilé osoby, jež je zapsaná v databázi, kterou najdete během pěti vteřin na internetu. Dobře se ovládá a snadno se v ní hledá. Díky tomu jsem zjistil, že v okolí dvaceti kilometrů mohou tuto kontrolu konkrétního typu kotle provádět tři osoby, a v databázi je na ně uveden i telefonický kontakt. Nic složitého na tom vskutku není.

Než jsem si to přečetl, myslel jsem si však, že je to tak, jak jsem od příbuzných slyšel – na kotel je třeba revize. Protože jsem si říkal, že když mají kotel, asi to vědí. A kdyby nepřišel ten revizní technik, co se vytasil s nádrží a dal razítko, nikdy bych se o tom nedozvěděl, protože bych neměl důvod to hledat.

Tak jako já jsem to slyšel od nich, oni to zřejmě zase slyšeli od jiných příbuzných nebo známých, a ti jejich příbuzní či známí to také někde zaslechli. Nebo si o tom přečetli na nějakém odborném serveru.

To by byla za normálních okolností ideální cesta. Těžko mohou normální lidi zaznamenat každičkou změnu zákona, která by se jich mohla týkat. Kdyby poslanci jen schválili nějaký zákon a ten začal platit, ani by to nezjistili. Většinou se to rozkřikne právě v médiích či na odborných serverech a dál se to šíří jako tichá pošta. Takže by vlastně stačilo, kdyby fungovaly tradiční informační kanály, kterými se to dostane do světa. Objeví se to v médiích nebo oborových serverech, kde to zaznamenají jak normální lidé, tak koneckonců třeba i ti revizoři nebo topenáři.

Fajn, tak co se píše třeba o novele zákona z roku 2018, která prodloužila interval kontroly kotlů ze dvou let na tři roky, na serveru Envi profi.cz? To je fakticky databáze odborných článků, formulářů, řešení a vzorů z oblasti ochrany životního prostředí. Kde jinde by to měli vědět, že? Výborně, článek s názvem Změny v revizích kotlů od 1. 9. 2018 po novele zákona o ochraně ovzduší, něco takového by hledal člověk, který zaslechl o tom, že se mění zákon. Autorkou je právnička, nějaká paní JUDr., takže expertka na zákony. To je přesně to, co potřebujeme.

„Každý, kdo provozuje spalovací zdroj na pevná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, pokud tento zdroj slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, má podle § 17 odst. 1 písm. h) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, povinnost zajistit v pravidelných intervalech provedení REVIZE tohoto zdroje. Novelou zákona o ochraně ovzduší provedenou zákonem č. 172/2018 Sb. bylo ustanovení týkající se REVIZÍ významně pozměněno…“ píše právnička. Aha, tak nic…

Ona sice asi o pár odstavců dál zmiňuje, že REVIZI kotle provádí osoba proškolená výrobcem kotle, jak stojí v zákoně – tu část ale zkopírovala, aniž by ji pochopila. Protože jen papouškovala. A tak tím, že zaměnila revizi za kontrolu, což je odborně něco jiného, podsouvá a evokuje přesně tu myšlenku, která napadne laika – revizi provádí revizní technik. A tak si člověk automaticky domyslí, že ten revizní technik byl automaticky proškolen i výrobcem kotle, když může dělat jejich revizi, a dál to neřeší. Tím mu unikne to jediné důležité, co autorka článku, protože si nezjistila fakta a nerozumí tomu, nezmínila a nevysvětlila – že tou osobou nesmí být revizní technik, ale osoba, která je zapsaná v příslušné databázi. A fáma je na světě…

Pojďme dál. Co o změně legislativy, tentokrát loňské novele zákona o ochraně ovzduší, na jednom ze svých serverů píše vydavatelský dům Vltava Labe Press, jenž provozuje mimo jiné i síť regionálních Deníků Bohemia? Novela sice platí již od loňského března, ale různé části vstupují v platnost postupně. Celý článek redaktorka postavila na tom, že Česko od ledna zpřísňuje podmínky pro domácí vytápění. Dřevem, v krbových kamnech, kotlích apod. Již v úvodu madam oznamuje, že se zásadně mění podmínky vytápění, a ptá se: Co nás tedy čeká? Máme se bát topení dřevem? A v jakých kotlích topit lze a v jakých ne?

Již po pár řádcích je ale jasné, že se to nedozvíme. „Nová emisní vyhláška zpřísňuje limity a mění podmínky pro provoz krbů, kamen a dalších malých spalovacích zdrojů. (…) Pro mnoho starších spotřebičů to znamená jediné – buď se modernizují, nebo se budou muset z provozu vyřadit. Proč tato změna vznikla, koho se týká a jaké mohou být důsledky?“ blouzní autorka v článku, který působí jako slohové cvičení žáka osmé třídy inkluzivní základní školy. Nic takového totiž zákon nedělá.

Článek ale fabuluje dál: „Zpřísnění emisních limitů je reakcí na dlouhodobý problém znečišťování ovzduší v Česku, kde spalování dřeva a dalších pevných paliv v domácnostech patří k významným lokálním zdrojům prachu a škodlivin. Česká republika se tak snaží plnit jak své národní cíle, tak i závazky vůči Evropské unii a ochraně veřejného zdraví. Emise z lokálního vytápění ovlivňují kvalitu ovzduší zejména v zimních měsících, kdy dochází k nárůstu koncentrací jemných částic.“ Chybí tu už jen věta o plnění emisního plánu podle socialistické pětiletky.

Po několika odstavcích je patrné, že paní autorka nejen nečetla onu novelu, ale zjevně nic netuší ani o původním znění zákona, který je v platnosti od roku 2012, s povinností kontrol kotlů od roku 2016. To jí ale nebrání v tom, aby psala články, ve kterých „edukuje“ veřejnost.

Autorka zjevně nic netuší ani o původním znění zákona, který je v platnosti od roku 2012, s povinností kontrol od roku 2016. To jí ale nebrání v tom, aby „edukovala“ veřejnost. 

Někdo to ale přece musí vědět, nebo ne? Co třeba veřejnoprávní Česká tisková kancelář (ČTK)? Ta se jala o změně informovat například již v roce 2012, kdy upozorňovala na to, že musí být podle zákona provedena kontrola každého kotle nejpozději do roku 2016 a pak každé dva roky (po změně v roce 2018 každé tři roky). Pozvala si na to dokonce odborníka, který redaktorům a čtenářům oznámil: „Lidé se musí připravit na to, že budou mít od 1. 1. 2017 povinnost na základě požadavku obecního úřadu s rozšířenou působností předložit revizi kotle. Zde bude mimo jiné označena emisní třída kotle. Pokud ji nepředloží, bude jim hrozit pokuta až 20 000 korun. První revize je povinná do 31. 12. 2016 a revize budou povinné jednou za dva roky.“ A vzápětí dodal: „U domácnosti provozující starý kotel bych odhadl, že tento kotel zpřísněným požadavkům nevyhoví. Bude tedy nutná jeho výměna za modernější zdroj vytápění.“

Aha, a kdo byl tím expertem? Šéf sdružení Klastr Česká peletka, tedy národní asociace výrobců a prodejců kotlů a kamen na biomasu, jež má přímý zájem na tom, aby si lidé koupili jejich moderní kotel. Tak díky za nezávislé informace, milá ČTK.

Co veřejnoprávní Český rozhlas? Ten by mohl být aspoň trochu při smyslech, pevně doufám. Aha, tak ne. Nová pravidla pro vytápění: Revize kotle nebo pokuta až 20 tisíc korun. Záměrně ten titulek článku z prosince 2016 cituji jak s věcnou chybou a záměnou revize za kontrolu, tak i s pravopisnou chybou bez čárky před nebo. Opět spousta slov, ale ani jedno o tom, kdo má ty jejich „revize“ provádět. Nevědí, protože   ustanovení v zákoně nečetli, a tak napsali  „způsobilí technici“.

Není divu, že si lidi chybně domysleli, že to mají být revizní technici kotlů. Novináři to nevědí a jsou líní to zjistit, tak to opíšou obecným „technici“ či „způsobilé osoby“, ale už nepoví, co si pod tím představit. Majitelé kotlů už si ale někoho představit a objednat musí. A tak usoudili, že by to mohl být revizní technik. Nikdo jim totiž nebyl schopen říct, že to má být někdo jiný. Korunu všemu nasadil zpravodajský server iDnes.cz s titulkem článku z listopadu 2016 Firmy nestíhají kontrolovat kotle, za topení bez revize hrozí pokuta, kde se smíchalo kontrolování kotlů s revizí. A jak správně tušíte, zamotal to celé i obsah článku.

Dobře, někdo v téhle zemi to ale snad musí vědět. Tedy kromě legislativců, kteří tvořili zákon, a metodiků ministerstva životního prostředí, kteří k němu provedli srozumitelný výklad, jejž umístili na internetové stránky ministerstva, ale nikdo se jej – stejně jako těch pár řádků v zákoně – neobtěžoval přečíst. Ani majitelé kotlů, ani právníci vykládající zákony, ani odborníci, ani novináři…

A jak jsem zjistil, tak ani úředníci. Natož ministr… „Více než tři čtvrtě milionu domácností mělo mít do konce letošního roku hotovou další revizi kotle na tuhá paliva dle zákona o ochraně ovzduší. Na základě zkušeností z roku 2016, kdy proběhly první zákonné revize, MŽP novelizovalo zákon o ochraně ovzduší. Novela přináší několik novinek, které lidem ušetří výdaje, a přínos revizí pro kvalitu ovzduší přitom zachová. Od 1. září letošního roku stačí mít revizi pouze každé 3 roky. Nově se tak povinnost další revize posouvá až na rok 2019,“ oznámilo ministerstvo životního prostředí v tiskové zprávě vydané v srpnu roku 2018. 

„Povinné revize kotlů zavedl zákon o ochraně ovzduší v roce 2012 s tím, že první prohlídku museli mít provozovatelé kotle na tuhá paliva do konce roku 2016. My jsme po zkušenostech s první vlnou revizí navrhli změny a ty prosadili ve Sněmovně. Revize jsou nově povinné ne každé dva, ale každé tři roky, což lidem ušetří peníze, ale efekt revizí zůstane zachován (…)“ vysvětloval v tiskové zprávě tehdejší ministr Richard Brabec.

A nemohlo to zachránit ani to, že bylo na konci tiskovky ve vysvětlivce zmíněno, že „revizi (dle zákona o ochraně ovzduší „kontrolu“) může podle zákona o ochraně ovzduší provádět pouze tzv. odborně způsobilá osoba; jedná se o technika, který byl proškolen přímo výrobcem spalovacího stacionárního zdroje a má od něj udělené oprávnění k jeho instalaci, provozu a údržbě“.

Formálně to sice mluvčí ministerstva zkopírovala ze zákona správně, problém je ovšem v tom, že nerozumí jeho obsahu. Protože kdyby to ona, úředníci, odborníci, novináři, ministr nebo kdokoli ostatní chápali, říkali by v první větě „pozor, odborně způsobilá osoba není revizní technik kotlů s kulatým razítkem, ale jakákoli osoba proškolená výrobcem kotlů, uvedená v naší databázi“, a nikdy by nemohl vzniknout takový paskvil. A tak všichni sice něco říkají, ale nikdo z nich ve skutečnosti netuší, o čem mluví a co vlastně dělají. Vítejte v realitě.   

‍