Jakmile jsem poprvé ukázal návrh obálky tohoto čísla člověku, kterému věřím a kterého si vážím, upřímně se zhrozil. „Tohle přece nemůžeš dát na titulku. To je nebezpečné. Václav Klaus na tyhle věci není. A lidi to možná vůbec nepochopí. Bude zle.“

V tu chvíli jsem si uvědomil, že to přesně tak musím nechat. Protože právě takové reakce jsou dnes všude kolem nás. Rychlé soudy bez čtení, bez hlubšího zamyšlení, bez ptaní. Stejně jako dezinterpretace bez obsahu. O prázdných slovech, emotivních výkřicích a převrácených významech, které jsou povrchní a zbytečné a – jak by řekl klasik – falešné a prázdné, ani nemluvě. Jen se dbá na to, aby to hezky znělo a aby se jejich nositelé dělali hezčí, ozvěnou je ale jen děsivé prázdno.

Dlouho jsem si nad tím titulkem lámal hlavu. Nejdřív jsem zkoušel „klasiku“ – ale všechno to znělo příliš vážně, doslovně, pateticky nebo nudně. Anebo se mi to tam nevešlo. Až jsem si položil otázku, co jednu z nejvýraznějších českých osobností našeho stále ještě mladého státu vystihuje nejlépe.

Václav Klaus je člověk, který málokoho nechává chladným. Liberály dráždí už jen tím, že má mozek a místo opakování prázdných floskulí přemýšlí, argumentuje, popisuje a odkrývá společenské dění tak bystře a kousavě, že jim tím nemilosrdně kácí modly. Málokdo se s ním odváží pustit do diskuse, a o to víc se na něj z různých stran útočí. Stále víc občanů ale naopak jeho racionální, věcné a analytické postřehy a vhledy upozorňují na to, čeho by si jinak nevšímali. Jen málo lidí ale dokáže bez emocí – ať už pozitivních, či negativních – docenit a pochopit jeho skutečnou roli. Tu současnou i historickou.

A právě proto se Šifra rozhodla celé červnové číslo věnovat člověku, který tvořil dějiny a už v devadesátých letech viděl dál než ostatní. A dál vidí i dnes. Který nám nadělil do té doby nepoznaný a pro jedny velmi lákavý dárek – svobodu. A který se pro část lidí stal naopak – obvykle paradoxně z podobných důvodů – symbolem čerta.

Jediné, co by tohle vše dokázalo vystihnout a pojmout, byl nějaký symbol, silná zkratka. Anebo něco, co umožní vnímavějším jedincům nejen porozumět, ale i odhalit hlubší vrstvy, které ostatním zůstávají skryty. Taková královská disciplína se nazývá šifra. A Šifra miluje šifry!

Obálka s názvem Santa Klaus a přesmyčkou není výsměchem ani bulvárem, ale promyšlenou šifrou. A pokud se najde někdo, kdo si bude myslet, že je to „moc“, má na to právo. Ale jen do doby, než si celou Šifru opravdu přečte. Protože pak by vypadal jako někdo, kdo nepochopil šifru. A to už nikdo nechce.

Po přečtení červnového čísla zjistíte nejen to, proč právě on. Ale i to, proč právě teď.

Provoz a činnost Šifry můžete podpořit libovolným příspěvkem na účet č. 123–3079870247/0100 (KB). Platbu prosím označte jako Dar. Jakékoli podpory si vážím a děkuji za ni.

Inspirativní čtení přeje

Milan Vidlák

‍