Musel jsem se štípnout do tváře, jestli se mi to nezdá, už ve chvíli, kdy jsem zjistil, že se sice v roce 2025 novelizoval zákon o ochraně ovzduší z roku 2012, ale změny se vůbec netýkaly provozu domácích kotlů.
Stále jsem ale chtěl věřit tomu, že je ta nová povinnost, se kterou přišel revizní technik, napsaná někde jinde. A tak jsem hledal dál. Přiznám se teď bez mučení, že bych byl snad radši, kdyby měl ten technik pravdu a nějaký předpis akumulační nádrže skutečně nařizoval. Bylo by to možná pro majitele kotlů nepříjemné, pořizovat si takové příslušenství jen proto, aby byl Brusel spokojený. Ale to, co jsem zjistil já, bylo z celkového pohledu mnohem děsivější. Protože kdyby platila první možnost, tedy povinnost mít nainstalovanou nádrž, znamenalo by to, že systém alespoň v základních věcech ještě funguje a prochází pouze nějakou přestavbou nebo byrokratickou krizí…
Zjistit pravdu tedy nebylo důležité jen proto, abych věděl, jestli je, nebo není kotel provozován v souladu se zákonem, ale především kvůli tomu, aby bylo jasnější, v jakém stadiu rozpadu se systém – a s ním i naše civilizace – nachází. Lze ještě věřit jeho základním pravidlům a struktuře? Dá se s tím případně něco dělat? Anebo je to už opravdu tak špatné a celá potěmkináda se nezadržitelně chýlí ke svému rychlému konci?
Já už instinktivně tušil, jak to asi dopadne, a proto jsem se do ověřování pouštěl s nepříjemně staženými svěrači. Ale iluze už jsem ztratil dávno a pravdy se nebojím. Chtěl jsem to prostě vědět, ať už je to jakkoli, neboť zdaleka nejde jenom o nějakou pitomou nádrž. Ta je totiž pouhým symptomem, důsledkem a průvodním jevem něčeho mnohem hlubšího a důležitějšího.
Na tomto místě bych chtěl upozornit všechny laskavé čtenářky a čtenáře se slabším srdíčkem, že by měli zvážit, zda budou ve čtení článku pokračovat dál. Ať tak či onak, pro jistotu se, prosím, zhluboka nadechněte.
V zákoně, kterým se revizní technik oháněl, se píše, jak již bylo řečeno, pouze to, že musíte provozovat kotel v „souladu s podmínkami pro provoz stanovenými tímto zákonem, jeho prováděcími právními předpisy, výrobcem a dodavatelem“. Takže kromě toho, že vám někdo musí jednou za tři roky kotel zkontrolovat, a toho, že v něm musíte pálit jen uhlí a dřevo (či obecně druh paliva) určené pro konkrétní kotel (a ne třeba mrtvoly), se máte řídit prováděcími předpisy. A hlavně tím, co píše v návodu ke kotli výrobce. To je velmi zásadní informace.
Vyžaduje to EU?
Zbývalo tedy zkontrolovat poslední dvě věci. Nejprve prováděcí předpis nebo metodiku ministerstva životního prostředí, zda není zmíněná povinnost v nějakém jejich dokumentu. Přece jen, ministerstvo až donedávna vedl člověk, který tvrdil, že se Česká republika otepluje dvakrát rychleji než zbytek světa…
A pak to přišlo. Tedy vlastně nepřišlo. Přečetl jsem si pozorně takzvané Sdělení ministerstva životního prostředí, odboru ochrany ovzduší k provozování a ke kontrole spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším. Prostě metodiku ministerstva k provozování kotlů. Já četl tu z 9. dubna 2025, ale teď mají už na stránkách i aktualizovanou listopadovou verzi.
A co že se v této metodice „mižipro“ píše? Inu… „Zvláštní pozornost je nutno věnovat skutečnosti, zda je ke kotli na pevná paliva instalována akumulační nádoba. V důsledku platnosti více verzí normy ČSN EN 303-5 (z let 2000–2013 a po roce 2013, 2021, 2022 a 2023) a některých nejasností v textu příslušné části normy se může lišit přístup jednotlivých výrobců a informace, které uvádí v návodech k montáži (instalaci). Současný text technické normy (2023) stanovuje dvě možnosti: Kotel s ručním přikládáním byl testován při sníženém výkonu a splnil požadavky na účinnost a emise stanovené touto normou – pak není nutné ho doplňovat akumulační nádobou.
Zjistit pravdu nebylo důležité jen proto, abych věděl, zda je, či není kotel provozován v souladu se zákonem, ale i kvůli tomu, aby bylo jasnější, v jakém stadiu rozpadu se systém nachází.
Kotel s ručním přikládáním nebyl testován při sníženém výkonu, musí tedy být připojen k akumulační nádobě minimálně o objemu stanoveném postupem podle výše uvedené normy a toto musí výrobce uvést v technické dokumentaci.
Závazný je tak vždy text návodu k instalaci (a to ke konkrétnímu výrobku a platného v době pořízení zdroje), zda je instalace akumulační nádoby povinná, nebo ne. Z toho pak vychází i závěr, zda je její absence porušením povinnosti § 17 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně ovzduší.“
Jinými slovy: stát říká revizorům i majitelům kotlů – dívejte se do návodu výrobce. Pokud tam nádrž je povinná, tak musí u kotle být. A pokud tam nádrž povinná není – a je jen doporučená, nebo není zmíněná vůbec –, tak to není zákonná povinnost.
Aha, takže jediné, na čem to ve skutečnosti záleží, je návod ke konkrétnímu kotli. Že by tedy technik znal všechny kotle nazpaměť a pouhým pohledem a stáním ve dveřích odhadl povinnost akumulační nádrže? To se mi nezdálo. Zvlášť proto, že vůbec neřešil, jaký zrovna kontroluje kotel – mluvil o tom, že kotle 3. emisní třídy musí mít akumulační nádrž plošně. Jenže to není, jak vidno, pravda. A když někdo kecá v jedné zásadní věci, je jasné, že nemůže rozumět ani ničemu jinému.
Pokud by tedy byla pravda, že tento konkrétní kotel má mít akumulační nádrž, tak by to muselo být pouze proto, že to stojí v manuálu a on se náhodou trefil – ne proto, že by to věděl.
Šel jsem tedy hledat návod ke kotli. Výsledek? „Pro dosažení hospodárného provozu soustavy doporučujeme montáž akumulačního zásobníku.“ Tedy doporučení, nikoli povinnost. Protože podle zákona povinnost mít akumulační nádrž nastává jen tehdy, pokud ji předepsal výrobce. A pokud není v návodu povinnost, ale doporučení, absence nádrže není porušením § 17 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně ovzduší. Tečka.
Ovšem jelikož technik blábolil něco o nějakém školení a o tom, že změny byly inspirovány jakousi evropskou směrnicí, tak když už jsem byl v tom hledání, našel jsem si i příslušnou evropskou legislativu, abych mu náhodou nekřivdil.
Evropské směrnice bývají sice implementovány do národních legislativ, takže by to muselo být zaneseno v zákoně a té jeho loňské novele, ale zajímalo mě, jestli na tom není alespoň nějaké zrnko pravdy. Nebylo.
Jediné, co by to mohlo řešit, jsou evropské ekologické předpisy, pro které se vžil název Ecodesign. Patří sem například směrnice 2015/1189 či 2015/1185, jež upravují požadavky na kotle a kamna, týkající se zejména emisních limitů a účinnosti. Jenže to se týká jenom nových kotlů a kamen uváděných na trh. Ty směrnice tedy sice určují emisní limity a účinnost, ale v žádném případě neříkají občanům, že musejí dodatečně instalovat akumulační nádrže ke starým kotlům. Povinnost nádrže je jen technickým parametrem pro výrobce při certifikaci kotle!
Takže technikovo tvrzení „vyžaduje to EU“ je buď absolutní nepochopení, nebo záměrná či neúmyslná mystifikace.
Není to pravda
Že by to udělal technik naschvál, jsem ale záhy vyloučil. Tím, že o tom při revizích mluví, si totiž vůbec nijak nepomáhá. Kdyby nám dal bez řečí razítko, dostal by třináct stovek za pět minut práce a všichni by byli spokojení. Jestli ale takhle celý den jezdí a říká a píše lidem do revizních zpráv, že porušují zákon o ochraně ovzduší, nejeví se to jako moc klidný, stabilní a perspektivní byznys. Někdo si toho možná v tom spěchu nevšimne, ale spousta lidí si tu zprávu přečte nebo uvidí, co tam píše, a nebudou chtít platit za papír, který je dostane do problémů. Tak, jako to bylo v našem konkrétním případě, kdy jsme potenciální průšvih hasili až zpětně.
Jediné možné logické vysvětlení, proč tedy technici jezdí po domácnostech a informují lidi o tom, že musejí ke svému starému kotli nainstalovat akumulační nádrž, je ten, že si to z nějakého důvodu skutečně myslí. A otázka je, která z variant je vlastně horší.
Ten člověk ale vlastně otevřeně řekl, jak na to přišel a odkud to má. Vzhledem k tomu, že evidentně nečetl ani zákon, ani metodiku ministerstva zahraničí, ani evropské směrnice a předpisy pro Ecodesign, ani ČSN EN 303-5 a asi ani nic jiného, tak se tuto informaci musel dozvědět na tom školení, o kterém mluvil. Byla to jediná možnost. A celé to jeho nepochopení situace mohlo tudíž vzniknout souběhem několika věcí.
Jakmile člověk uslyší od „odborníka s razítkem“, že je nová povinnost, bez ověřování tomu uvěří. Občané totiž taky nečtou a nezjišťují, jestli je něco pravda.
V roce 2024 a 2025 například probíhala velká vlna kontrol kotlů kvůli zákazu těch nejstarších, spadajících do 1. a 2. emisní třídy. Na školeních pak některým revizorům prezentovali normu ČSN EN 303-5 a její požadavky na akumulační nádrže. A protože se to špatně vysvětluje, mohlo se to zjednodušit na heslo: „Od roku 2025 musí mít kotle s ručním přikládáním akumulační nádrž.“ Školitelé mohli mít na mysli ale nové kotle, anebo to říkali s přihlédnutím k tomu, že revizoři znají zákon a vědí, že u starých kotlů musí nádrž být jen tehdy, pokud to výslovně požaduje výrobce v návodu. Revizoři na školení ale zřejmě slyšeli jen to, že kotle musí mít akumulační nádrže.
Předloni šlo hlavně o to vyřadit kotle 1. a 2. třídy. „Trojky“ byly ještě v klidu. Loni se ale pod všudypřítomným zeleným tlakem rozšířila určitá nervozita: předpisy se zpřísňují, úřady tlačí na striktnější kontroly, revizoři chtějí mít klid, a tak možná začali přitvrzovat výklad. A protože se často odvolávají na „Evropu“ (to funguje jako kouzelné slovo, proti kterému se těžko argumentuje) – ve skutečnosti nikdo nic neví –, schovají to pod kouzelnou mantru: „To chce EU“.
MILANŮV TIP: CBD Gummies.
Když toho na mě jeden čas bylo moc a měl jsem problém přijmout realitu, protože jsem nemohl uvěřit, jak je to všechno v háji, špatně se mi spalo. Zpětně se tomu ani nedivím. Bylo třeba se s tím smířit, trochu si zvyknout a uvědomit si, jakým směrem se ubíráme. Ztráta iluzí a neochota uvěřit, že lidská pošetilost, omezenost a zaslepenost nemají hranic, a uvědomění si, že budeme muset jít tou těžší cestou, tehdy způsobily, že jsem čuměl dlouho do noci do stropu a nemohl usnout. Pomohly mi tenkrát americké medvídky Strong s obsahem konopných látek CBD a CBN od značky Gummy Life (gummylife.cz). Pozor, CBD není psychoaktivní THC. Přírodní konopné sloučeniny CBD ani CBN nejsou návykové a tělu umožní nejen dobře usnout, ale i hluboce zregenerovat. A hlavně, umožní tělu se srovnat a pomoci mu, aby to zase za čas dokázalo samo. Teď spím dobře i bez nich.
Ale není to pravda. Je to jen chybný a zjednodušený výklad normy a alibismus revizorů, který se mezi nimi šíří jako dogma. A celé to vzniklo jen tak, že šli na školení. Tam někdo z ministerstva, inspekce nebo dodavatelů kotlů udělal prezentaci. Aby to bylo jednoduché, mohl říct něco ve smyslu: „Kotel by měl mít nádrž, jinak je to problém.“ Vysvětlovat rozdíl mezi „musí být“ a „doporučujeme“ by bylo složité, zdržovalo by to, a navíc by to vyžadovalo, aby lidé přemýšleli. Zmíní také ještě jako legislativní novinku novelu zákona o ochraně ovzduší.
Revizoři to uslyší, a spousta jich to vezme jako písmo svaté s názvem „Říkali to na školení“. Nečtou zákon, nečtou vyhlášku, nečtou metodiku – prostě jen papouškují, co slyšeli na školení. A ještě blbě.
No a totéž pak udělá část občanů. Jakmile uslyší od „odborníka s razítkem“, že je nová povinnost, bez ověřování tomu uvěří. Občané totiž taky nečtou, nezjišťují, jestli je něco pravda, a hlavně je – pochopitelně – ani nenapadne, že by to ten pán s razítkem mohl nevědět a tvrdit špatně. A protože nikdo nechce riskovat pokuty, tak si raději doinstalují nádrž, kterou vůbec nemusejí mít. Případně přejdou na jiný zdroj vytápění, třeba na plyn. Anebo to risknou a budou provozovat kotel „načerno“. Výsledkem jsou zbytečné náklady, stres a pocity, že je stát zase někde nutí do nesmyslů a že to přece takhle už dál nejde. A mají pravdu. Tím ale příběh nekončí. Ve skutečnosti to je totiž ještě mnohem horší, než jak to z tohoto článku může vypadat. Nevěříte? Věřte!
