PŘÍŠTÍ ZASTÁVKA: TRŽNICE

Novým dopravním terminálem za 120 milionů korun v Heřmanově Městci za celý den projede nanejvýš deset autobusových spojů, zatímco na zastávce na náměstí v centru města jich ve všední den staví kolem sto dvaceti. Kde udělali soudruzi chybu? „To nádraží je sice blízko vlaku, ale daleko od centra, a proto není využívané. Myslím, že se nemělo vůbec stavět,“ shrnul verdikt jeden z místních, když se ho na ten bizár ptali reportéři MF Dnes. Předchozí vedení města si od terminálu slibovalo, že náměstí nebude po celý den plné autobusů a v centru se uvolní místa pro parkování. Na stavbě se zastupitelé shodli i proto, že na ni město získalo padesátimilionovou dotaci z Evropské unie. Noví radní ale dospěli k závěru, že terminál je příliš daleko od škol, obchodů, lékařů a úřadů. Dohodli se proto s krajem, že tam bude zastavovat jen hrstka spojů. Plánovali sice oživit nádraží postupně, ale to se nedaří, neboť místní chtějí nastupovat a vystupovat právě na náměstí. Teoreticky by mohly busy stavět tam i tam, ale to nejde, protože by to prodloužilo trasy a stálo by to víc peněz, které platí kraj. Když se zeptali novináři šestasedmdesátileté paní, jež bydlí hned vedle nového terminálu, zda odtud někdy jezdí autobusem, rozesmála se: „Nikdy. Chodím samozřejmě na náměstí. Jak můžu vědět, jestli tady můj spoj zastaví?“ Radní proto uvažují, že by po uplynutí „dotační lhůty“ z nádraží udělali tržnici. Tak snad se podívají, jestli už nějaká nefunguje na náměstí.

FALEŠNÉ PRODUKTY

V prosinci se italská kuchyně, kterou díky její jednoduchosti a důrazu na čerstvé suroviny miluje celá planeta, zaslouženě dostala na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. V listopadu ale řešil italský ministr zemědělství obrovský skandál v sídle Unie v Bruselu. Italy rozhořčilo, že se přímo v budově Evropského parlamentu začala ve sklenicích prodávat falešná omáčka carbonara. Pravá carbonara přitom obsahuje vepřový lalok guanciale, nikoliv pancettu, kterou je často nahrazován, nebo dokonce anglickou slaninu. Když proto belgický výrobce Delhaize začal prodávat omáčku s pancettou, způsobil mezinárodní skandál. Ministr zemědělství Francesco Lollobrigida to řeší oficiální cestou a požaduje důrazné prošetření celé záležitosti. „Vynechme, že tato omáčka carbonara obsahuje pancettu… Všechny ingredience představují to nejhorší z italsky znějících produktů,“ napsal ministr na sociálních sítích. „Je nepřijatelné něco takového vidět na pultech supermarketu v Evropském parlamentu,“ dodal Lollobrigida. Záležitost není pro ministra jen otázkou špatného vkusu, ale národní hrdosti. „Italsky znějící“ jídla prý nejen poškozují reputaci autentických pokrmů, ale podle ministra jde o jeden z nejdůležitějších aspektů italské kultury. Možná by bylo načase po falešné omáčce zakázat i celý falešný parlament, kde poslanci stejně o ničem nerozhodují, protože reálnou moc drží pouze nikým nevolená a vysoce toxická Evropská komise. Jen si představte tu krásu: žádná falešná carbonara, žádný green deal…

SPRÁVNÝ KÁDR

Když měl jít kandidát na ministra životního prostředí Filip Turek na kobereček k prezidentu Petru Pavlovi, aby se mu pokusil vysvětlit své mediální kauzy, například že psal v mládí na Facebook nepřijatelné rasistické příspěvky, chytly ho zrovna vyhřezlé plotýnky. A možná je to dobře. Tedy ne že ho bolí záda, to je samozřejmě nepříjemné, ale že se ta šaráda neuskutečnila. Nemohlo by být nic trapnějšího, než kdyby se zvolený poslanec jako školák vykrucoval a omlouval za to, že dělal v pětadvaceti (a možná i později) ramena a vylomeniny, zrovna tomuto člověku. Jak napsal v Lidových novinách Petr Kamberský: „Právě pan prezident by mohl mít pochopení. Nejhorší příspěvky pana Turka jsou z doby, kdy mu bylo 25 let – a všichni víme, co dělal a kým byl Petr Pavel ještě ve svých 28 letech… Označuje-li hlava státu svá tehdejší slova i činy za ,mladickou nerozvážnost‘, mohla by se stejně velkoryse dívat i na zcela nepřijatelné výroky pana Turka, ne?“ Ještě explicitněji to popsal český senátor a vsetínský starosta Jiří Čunek: „Myslím si, že pan prezident je ten poslední, kdo by mohl něco Filipu Turkovi vyčítat. Podívejte se, co dělal ve třiadvaceti on. Toho kdyby poslali na Národní třídu, tak tam bude mydlit studenty pendrekem. Je štěstí, že ho tam neposlali. On rozvědčík, jeho otec rozvědčík, manželka studovala na politruka. (…) To, že byl předtím v Rusku a že byl předsedou základní organizace KSČ, na to se zapomnělo? A teď bude kádrovat Filipa Turka…“ Právě v tom je kouzlo všech kádrováků – na druhé hledat špínu, která po nich jen stéká.

VÁLKA ŘÍPOVÝCH

O budoucnosti jednoho z největších podniků ve východních Čechách se po třiceti letech existence rozhoduje u soudu – v gigantickém sporu, který nemá v našich končinách a možná ani v žádných jiných obdoby. Všechno to začalo před čtyřmi lety smrtí zakladatele firmy Františka Řípy, po které se na dědictví jako kobylky vrhli příbuzní. Jestli to něco připomíná, tak hollywoodskou klasiku Válka Roseových, kde si jdou tvrdě po krku Michael Douglas s Kathleen Turnerovou, anebo seriál Boj o moc, vlajkovou loď HBO Max, kde povedené dětičky už už porcují mediální impérium, ale starý otec ne a ne umřít. A všehoschopný J. R. Ewing z legendárního Dallasu? Ten by byl ve vedení jaroměřského Karsitu jen jedním z mnoha. František Řípa se v průběhu života rozvedl a znovu oženil, a tak měl dvě rodiny. Ty se přitom obě podílely na řízení firmy – na jedné straně Řípovi synové Roman a David z prvního manželství a na straně druhé nová žena Alena, její a Řípova dcera Kamila a její manžel Vít K., který se rovněž do všeho pletl. No a právě nové klice se podařilo firmu s miliardovou hodnotou po smrti šéfa ovládnout, což si nenechali líbit Řípovi synové a dali macechu a spol. k soudu. Kolem kořisti se navíc začali slétat i další supi, třeba zbrojařský magnát Michal Strnad. A jak to po čtyřech letech sporů vypadá? Vdova a macecha v jedné osobě byla zatím nepravomocně odsouzena k pěti letům vězení za to, že vytvořila falešnou závěť, díky které obrala ostatní dědice minimálně o 117,5 milionu korun. A to tím, že se podle spisu chtěla stát jedinou dědičkou pozůstalosti po smrti o dvacet let staršího manžela a nepominutelní dědici by dostali „jen“ takzvaný povinný díl. Na závěti se měl podle kriminalistického ústavu nejprve objevit podpis pana Řípy a až potom byl vytištěn text.

Baba to sice považuje za komplot, jenže praskla i její další verze reality, podle níž její dceři otec před smrtí daroval pohledávku ve výši 1,9 miliardy korun, a krajský soud v Hradci Králové rozhodl, že patří do pozůstalosti, neboť nebyla předložena žádná originální darovací smlouva. Dále bylo rozhodnuto i o tom, že syn David Řípa byl macechou a spol. rovněž nezákonně vyloučen z firmy Karsit, když byl odvolán z představenstva společnosti. Ale aby to nebyla taková nuda, obžalován je i zeť paní vdovy. Vít K. totiž chvíli celou firmu vedl, když jej do funkce jmenovala přímo manželka Kamila. Teď má ale na krku obvinění z toho, že ve funkci firmu tuneloval a čachroval s majetkem skupiny. Podle vyšetřovatelů vyváděl peníze i aktiva mezi spřízněnými firmami a osobními účty. No a do toho se Kamila K. s manželem rozvádí, takže se řeka špíny, která teče soudními síněmi, mohutně rozšiřuje – chce po něm například to, aby vrátil dary v hodnotě desítek milionů korun. A tak se nabalují další dědické či insolvenční spory. Novinářům si vdova postěžovala například na podezřelé „nátlakové“ zprávy z neznámých čísel, které jí chodí na mobil, a její dcera prý zaznamenala neobvyklé technické problémy s autem. Pozoruhodné je, že ještě nikoho z nich nenapadlo se na to vykašlat, shrábnout jisté miliony, kterých rozhodně není málo, hodit minulost i firmu za hlavu a jít si vlastní cestou. A buď prostě jenom žít, anebo vybudovat něco svého. Inu, některým hladovcům je prostě všechno málo.

TIMUR A JEHO PARTA

 Američané se poté, co se stal prezidentem Donald Trump, jenž je zadobře s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, snaží s Ruskem dohodnout na ukončení války. Ale překáží jim v tom ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a mafie kolem něj, která na válce vydělává obrovské peníze. Zelenskyj totiž ukončit válku nemůže, protože válka je to poslední, co jej – na rozdíl od běžných Ukrajinců – drží naživu. Kdyby kývl na americký plán, půjdou po něm oligarchové, kterým skončí byznys. A pomstít se mu budou chtít i rodiny, jež přišly o syny. Ale když Trumpovi, který na ukončení války tlačí a chce po něm, aby podepsal do Vánoc, na „dohodu“ Zelenskyj nekývne, Američané začnou vyšetřovat jeho korupci. A o tom, že mají silnou munici, není pochyb. Z Ukrajiny již totiž utekl Zelenského hlavní kumpán Timur Mindič, protože Američané jako součást svého tlaku, aby Ukrajina kapitulovala, již zahájili protikorupční tažení. Tím se stahuje smyčka i kolem Zelenského, kterému hrozí buď smrt, nebo basa. Mindič coby Žid sice našel azyl v Izraeli, ale na konci listopadu se jej někdo pokusil zabít. Proč? Protože se lidé kolem Zelenského bojí, aby nezačal mluvit, až se dostane do rukou Američanům. Na Mindiče mimo jiné prasklo, že si z nakradených peněz (protože už jich bylo tolik, že nevěděl, co s nimi) pořizoval zlaté záchodové mísy. Pozoruhodné je, že všem těm fialovým a jiným liberálům, kteří na Ukrajinu a její „demokracii“ posílali miliardy z kapes daňových poplatníků, vůbec nevadí, že ty peníze skončily v hajzlu.

TO BYLA JÍZDA!

Že si lidé vůbec neuvědomují, co jim reálně hrozí, když se pouštějí do riskantních dobrodružství, dokazuje nejen ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Ten to sice pojal ve velkém, když neváhal obětovat kvůli své moci a prospěchu celý ukrajinský národ, ale napodobit se jej ve volbě „na kremaci, nebo do chládku“ pokusil i vzrušený sedmatřicetiletý řidič, který se při rychlosti 140 kilometrů za hodinu na dálnici v západním Německu oddával sexu s třiatřicetiletou spolujezdkyní. Při předjíždění je zahlédl svědek, jenž se snažil zjistit příčinu řidičovy náhlé „indispozice“, a když to uviděl, okamžitě vyrozuměl policii. Oznamovatel na lince tísňového volání sdělil, že se na dálnici A1 ve směru na Dortmund pohybuje vozidlo stylem od kraje ke kraji. „Svědek poskytl informaci o fordu, u nějž opakovaně hrozilo, že vyjede ze silnice rychlostí kolem 140 kilometrů za hodinu. V jednu chvíli vozidlo vytlačilo nákladní automobil na krajnici,“ potvrdila policie v Münsteru. A dále dodala, že poté, co se svědek snažil zjistit příčinu šíleného manévrování, při předjíždění zahlédl „pohlavní styk, přesně takový, jak si lze představit“. Muž prý seděl za volantem a – nejen – řídil. A jezdila spíš spolujezdkyně, která měla pevně v ruce i šaltpáku… Smrti sice šílený řidič unikl, ale teď mu hrozí, že stráví příštích pět let v chládku. A Šifra by mu ještě napařila mastnou pokutu za hrubé porušení zákazu stání.