Loni se transformace světa ve vnější rovině, o níž si v Šifře též celou dobu povídáme, nezdála na úrovni ekonomických a politických změn tak rychlá jako v letech předchozích. Až si méně pozorný člověk mohl pomyslet, že se toho zase tak moc neděje. Například česká vláda ve spolupráci s Českou národní bankou potřebné ekonomické změny, které by naši ekonomiku zdárně přenesly do právě se tvořícího nového globálního ekonomického systému, celou dobu nejenže nedělala, ale přímo je trestuhodně sabotovala. Pokud ale něco ignorujete a čekáte, jak to dopadne, neznamená to, že se nic neděje. I tím, že nic neděláte, vlastně „děláte“… Jinými slovy, podělala, co mohla. 

Stejně jako celá pošahaná a smyslů, rozumu, citu, míry i zábran zbavená Evropská unie, která míří – nebojme se říct, že naštěstí a třikrát hurá – k rychlému rozpadu a rozkladu, a tím i neslavnému konci. Dostane, co si zaslouží. S diletanty a fanatiky s totalitním nádechem zabarveným dozelena naštěstí v tomto případě platí, že čím dřív nereformovatelná a nezachranitelná EU skončí, tím lépe pro Evropu i celý svět. 

Teď nemám samozřejmě na mysli základní pilíře, na kterých kdysi vznikala, tedy společný volný trh v podobě velké bezcelní zóny, myslím tím politicko-byrokratickou organizaci prosazující bizarní agendy a ideologie a omezující suverenitu národních států, která se z původně ekonomického spolku po podpisu Maastrichtské či Lisabonské smlouvy stala. Z EU dnes už ani nemá cenu vystupovat či se o to snažit, protože po posledních rozhodnutích jejích čelních představitelů je již jisté, že brzy sama skončí. A věnovat energii a usilovat o něco, co se děje samo, by bylo zbytečné a neefektivní. Nošení dříví do lesa se tomu také říká. 

Co udělal tento předlužený moloch ve válce proti Rusku, která byla vedena zástupně jménem Ukrajiny? Ukrajina krvácela na frontě, zatímco EU se schovávala pod sukní Američanů. A co udělal ve chvíli, kdy USA nepřímo uznaly svou porážku? A kdy se USA z Ukrajiny nejenže mocensky stáhly, ale snaží se tuto strategickou porážku obratně prezentovat jako vítězství a s geopolitickým rivalem uzavřít dohodu o budoucím uspořádání, jakousi Jaltu 2.0? 

Místo aby se Evropa nadšeně přidala a svedla to všechno na Američany, s úlevným prohlášením, že vítá mírové rozhovory a je ráda, že bude na našem kontinentu zase klid, udělala pravý opak! Kromě Ruska, proti kterému štěkala ze zákrytu za americkými dolary a zbraněmi jako ratlík za plotem na vlčáka, se nyní obrátila i proti novému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi, takže zůstala stát na geopolitickém kolbišti stranou jako pověstný Jakešův kůl v plotě. 

Kdyby bývali evropští představitelé aspoň mlčeli, mohlo se na jejich podporu Ukrajiny a posílání peněz a zbraní do boje proti Rusku časem možná zapomenout. Pokud by to udělali jako Donald Trump, který coby prezident Spojených států amerických zcela ignoroval fakt, že to byly právě USA, kdo celou válku Ukrajiny proti Rusku svými penězi, zbraněmi a zorganizováním násilného státního převratu rozpoutal, a tváří se jako největší mírotvůrce. Tuto skutečnost přešel slovy, že to byla válka, kterou rozpoutali jeho předchůdci Obama s Bidenem, a on že teď musí ten jejich nepořádek uklízet. Chytré a účinné. 

Kdyby v sobě evropští lídři objevili aspoň špetku podobného politického talentu, nabízela se jim jedinečná příležitost, jak ze sebe smýt špínu a odpovědnost za neutěšenou situaci v celé Evropě. Prostě by Donaldovi poděkovali, řekli by, že válku rozpoutala Amerika a oni jen jako její spojenci, vazalové a členové NATO museli poslouchat silnějšího a podporovat něco, co ve skutečnosti nepodporovali. Za všechno by mohl stařík Biden, který už si kvůli své demenci ani nepamatuje, že nějakou válku začal, a byl by klid. 

Místo aby se Evropa nadšeně přidala a svedla to na Američany, s úlevným prohlášením, že vítá mírové rozhovory a že bude na našem kontinentu zase klid, udělala pravý opak! 

Mohli bychom se již soustředit na důležitější věci. A pokud by sjetý Macron s novým šturmujícím německým kancléřem Merzem ještě včas „otočili“, přehodili výhybku a nabídli smír i ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, mohli nás šmahem přenést do nového světového uspořádání a začít se konečně věnovat tomu, čemu je třeba. Řešili by, jak opravit katastrofálně nefunkční evropský ekonomický model, jak obnovit dodávky levných energií z Ruska a jak znovu rozjet hospodářství tak, abychom mohli konkurovat zbytku světa, a hlavně s ním spolupracovat, ne se nad něj povyšovat. 

Ano, nepovedené válečné angažmá by evropské „lídry“ asi stálo funkce a dobrou pověst, ale kdyby si vzali příklad z Trumpa a argumentovali by tím, že jako členové NATO jen drželi basu s hlavním lídrem aliance a oni nic, oni muzikanti, prostě by si umyli nad svým válečným bubnováním ruce a doufali by ve velkorysost druhé strany a to, že se v tom už vítězní Rusové po válce nebudou moc šťourat. Prostě politika. Zapomnělo by se na to jako na covid a jelo by se novým směrem dál. 

Okamžitý efekt takového řešení by spočíval v tom, že by se přestal ztrácet čas konfrontací, o jejímž výsledku je stejně předem rozhodnuto (Evropa je bez šance), mohlo by se toto trapné a nic neřešící období přeskočit a o to rychleji se přizpůsobit změnám.

Jenže tak, jako si na každé křižovatce zatím evropští politici neomylně vybrali špatnou odbočku a vydali se cestou, která míří do záhuby, vybrali si špatně i na posledním, nejdůležitějším rozcestí. Namísto zklidnění situace a snahy o urovnání vztahů s Ruskem udělala Evropa pravý opak a štve Rusy, Číňany i Američany. A když nezvládla porazit Rusa s Amerikou v zádech, určitě to zvládne bez ní. To prostě nevymyslíte, to se musí vidět. 

A když už mluvíme o tom, že dochází ke změnám na všech úrovních, společenské i individuální, tak tady můžeme krásně vidět, jak je to všechno propojené. Protože na společenské úrovni politici přistupují ke změnám úplně stejně jako občané na úrovni individuální. Místo aby je přijali, oddalují nevyhnutelné až neskutečně destruktivním způsobem. 

Už to je 

O to teď bude pro českou, potažmo evropskou ekonomiku těžší za jízdy naskočit do čínsko-rusko-amerického vlaku, který jede na nové koleji, je již pořádně rozjetý a stále zrychluje. 

To, že v naší zemi všechny ty dalekosáhlé změny, kterými prochází globální ekonomika a uspořádání, nejsou zatím až tak vidět, samozřejmě neznamená, že se nedějí. Jak mi psal jeden čtenář: „Kdy už to bude?“ Na to bych odpověděl jednoduše: „Už to je!“ 

Všechny vlaky jsou dávno rozjeté. Teď už se čeká jen na to, až narazí ty, které jedou na špatné koleji, a dál budou pokračovat jen ty, které stihly včas přehodit výhybku. To, o čem jsme mluvili v předchozích letech, nejen probíhá, ale stále se to zrychluje. Jen se to děje zatím spíše v pozadí, ne tak nápadně. Jako když se schyluje k bouřce. 

Přestože se to, co se děje v hmotném, viditelném světě, ukazuje vždy s nějakým zpožděním, smyčka se víc a víc stahuje. Tolik vidět to ale zatím není paradoxně z toho důvodu, že změny ignorujeme a zůstáváme skanzenem světa starého. Prostě nic neděláme – čekáme, jak to dopadne. To ale v žádném případě neznamená, že se nás ty globální změny, i když je sabotujeme, nedotknou nebo že se jim můžeme vyhnout. Právě naopak. Rozdíl je v tom, že místo postupných změn bude muset proběhnout spousta věcí naráz, a to bude náraz do zdi tvrdší. Za chyby se holt platí. Šifra se snažila na tyto věci upozorňovat s dostatečným předstihem, aby se ti, kdo mohou, stihli na nový svět připravit a naladit a neutrpěli náhlý šok, až se opona definitivně zvedne a s novou realitou budeme plně konfrontováni. Teď už ale začíná skutečně přituhovat a čas a prostor pro naskakování do rozjetého vlaku se nám krátí. 

Tyto principy lze přitom stejně tak dobře vztáhnout na úroveň individuální, jak jsme si ukázali. Protože se mění spolu s frekvenčním polem Země nejen svět vnější, ale i náš osobní, vnitřní. Kdo se svědomitě připravoval a nevynechal domácí úkoly, nebude tolik překvapen, a kdo se flákal a sledoval, co kde lítá, bude muset zmeškanou látku dohnat naráz. 

Tento zdánlivý klid před bouří (i když už teď se zvedá solidní vítr) doba jakéhosi zlověstného bezčasí, nám ale loni umožnil v naší „přípravce na nový věk“ pootevřít okýnko, kterým jsme mohli do naší reality vpustit i další klíčové téma, jež s tím rovněž úzce souvisí a bez kterého bychom se nyní neobešli a nemohli posunout dál – téma změny myšlení a vnitřního nastavení. Kdybychom ten prostor nevyužili, teď bychom to už jen obtížně doháněli, protože změny na všech úrovních letos nabírají na obrátkách a nedovedu si představit, jak bychom stíhali sledovat souběžně například počínání Donalda Trumpa, rozpad starého světového řádu v přímém přenosu, a zároveň se nořili do tajů neviditelného kvantového světa. Nebo jak bych vysvětloval, kde se tolik změn najednou bere, kdybychom si předtím nestihli vysvětlit třeba Schumannovy rezonance a jejich vliv na rychlost a hloubku změn. 

Šifra se snažila na tyto věci upozorňovat s dostatečným předstihem, aby se ti, kdo mohou, stihli na nový svět připravit a neutrpěli náhlý šok, až se opona definitivně zvedne

Všechno zlé je ale nakonec k něčemu dobré a odehrává se to nakonec právě tak, jak je v dané chvíli třeba a jak se to dít má. To, že se věci dějí postupně a nepraská to všechno najednou, umožňuje tento model Šifře jednotlivá témata dle libosti střídat či „integrovat“. Mezitím, co si povídáme o duchu, neviditelných procesech a kvantové fyzice, zaúřadují lídři „nového“ světa Trump s Putinem natolik, že vytvoří dost materiálu do dalších čísel o změně globálního řádu. A naopak. Když pokrýváme dění společenské a kolektivní a jeho důležité souvislosti a potřebujeme si od politiky a nelehké společenské reality zase trochu odpočinout, můžeme se na chvíli zase ponořit do kvantového světa. Tak, abychom drželi krok s dobou a nezaskočilo nás, že se všechny tyto změny odehrávají souběžně, a abychom nečučeli jako péro z gauče ve chvíli, až to všechno „vyskočí“ a vybouchne v plné síle. 

Kdybychom se věnovali jenom ekonomice, ve které jsme si udělali náskok neboli „strejčka“ v letech 2021 či 2022 a částečně i 2023, kdy jsme se naladili i na to, co se právě teď děje při přeformátovávání světového řádu, nestačilo by to. Bylo to sice ohromně důležité, protože až se to, o čem jsme psali v předstihu, bude dít v plné intenzitě, nebudeme začínat od nuly – jen si oprášíme, co už známe. Neboli to, co jsme před pár let řešili teoreticky a dřív, než k tomu došlo, si budeme moci ukázat na tom, co se děje v praxi. 

Pokud bychom zase probírali jen (geo)politiku a válčení o to, kdo bude řídit svět v novém uspořádání, nechápali bychom, proč se to děje a chyběl by nám k tomu ekonomický „background“. No a kdybychom uvízli jen ve světě kvantové fyziky a duchovních zákonitostí a pravidel a osobního rozvoje, utíkalo by nám to, co se děje v džungli přímo za našimi okny, a kdybychom pak vyšli nepřipraveni na tu spoušť ven, mohlo by nás něco sežrat nebo bychom neobstáli v praktickém světě. Všechno totiž souvisí se vším a změny se dějí na všech možných i nemožných úrovních a dobře zvolený rytmus nám umožňuje nést se na jejich vlně, a nejen je všechny obsáhnout a postihnout, ale krásně je mezi sebou propojovat. 

Další věc je, že kdybychom to nedělali, bláhově bychom mohli podlehnout iluzi, že se například onen zmiňovaný světový řád mění jen tak sám od sebe. Na první pohled by se totiž mohlo zdát, že to, že se mění politický a ekonomický globální systém, přece musí souviset jen s politikou, volbami, penězi, válkami. 

Rozhodně by nás ale nenapadlo, že to může být způsobeno a vyvoláno nějakými erupcemi na Slunci či neviditelným elektromagnetickým vlněním. A už vůbec bychom nedokázali všechny tyto jevy celkem snadno vysvětlit a pochopit, a už vůbec ne vidět, že jsou na všech úrovních kvantově provázány a propojeny. Jen bychom vyděšeně sledovali, co se děje, cítili, že to nejsou běžné změny a že je v tom něco víc, ale byli bychom schopni pouze popisovat, co máme před očima, ale ničemu z toho bychom nerozuměli na hlubší úrovni. 

A protože bychom tomu nerozuměli, tak bychom se toho buď báli, nebo bychom naopak vyhlíželi události příští s naivním, až nemístným optimismem, a podléhali bychom buď škodlivým emocím strachu, nebo podobně nezdravé euforii, což by nám znemožnilo zachovat si nadhled a zdravý rozum, a to by nás ve výsledku mohlo pořádně semlít tak, jako to mele a ještě semele neprobuzené masy. 

‍