Do svého pravidelného pořadu Na prahu změn si tentokrát bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný pozval bývalého poradce pražského primátora, vrchního ředitele sekce zahraničních vztahů ministerstva obrany, prvního náměstka ministra obrany, velvyslance v Indii a Japonsku, někdejšího architekta českého vstupu do NATO, bezpečnostního poradce a svého jmenovce Jaromíra Novotného. Ten už je v penzi, a tak mohl prozradit některé zásadní informace, například z roku 1989.
„Napsal jsem ministrovi školství na devítiletce, že bych se chtěl věnovat diplomacii, a jakou školu mám studovat. Odpověděl mi, že nejdřív musím odmaturovat a pak že bych měl jít na zahraniční obchod na VŠE nebo na právnickou fakultu, obor mezinárodní právo,“ prozradil Jaromír Novotný se smíchem, jak se dostal ke své profesi. Jelikož se ale oženil s dcerou Josefa Smrkovského, jednoho z mužů pražského jara, nejenže po roce 1968 nemohl sehnat práci v oboru, ale nemohl sehnat jakoukoli práci.
Až se na něj usmálo štěstí a vzali jej alespoň do Domácích potřeb Praha, kde vykládal vagony. I to byl ale „politický problém“: „Byla tam kádrovačka, která si to vzala na triko. Vytýkali jí, že mě zaměstnala, a ona jim odpověděla, že horší práce už by byla jen to, kdybych likvidoval potkany a krysy v kanalizaci, a tam bych si prý vydělal víc.“
Jak se ale říká, všechno zlé je pro něco dobré. „Vykládání vagonů, to bylo jako další univerzita, potkal jsem se tam se spoustou lidí, kteří něco uměli a věděli a taky byli vyhozeni. To bylo samé ,pane inženýre, podal byste mi ta kamna‘ a ,jistě, pane doktore, tady jsou‘. Pracoval jsem i jako noční recepční v hotelu Tatran, tam jsem se zase potkal s exministrem vnitra Barákem. To byl důležitý protagonista z 50. let, měl hodně kompra a příliš mnoho toho věděl, a tak ho zavřeli. Dozvěděl jsem se věci, které jsem ještě nevěděl,“ vzpomíná Jaromír Novotný, jenž hned po revoluci nastoupil jako poradce pro ekonomiku pražského primátora Jaroslava Kořána. To byly také zajímavé časy. „Setkával jsem se tam s takovým množstvím podvodníků, že to bylo až neuvěřitelné. Ten první rok 1990, to byla opravdu síla.“
Ještě předtím se ale octl přímo ve víru událostí v listopadu 1989. Letos si budeme připomínat třicetileté výročí změny poměrů, a tak je na čase se na tehdejší dobu dívat více realisticky a méně naivisticky. Byla to jen taková dobře režírovaná komedie a začíná to přiznávat stále více lidí, kteří o tom něco vědí. Jako například Jaromír Novotný, který zrovna pracoval v Domě obuvi na pražském Václavském náměstí, jejž po „revoluci“ přebíral Tomáš Baťa.
I vzhledem k tomu, z jaké byl rodiny, i své důvěryhodnosti se brzy dostal do středu událostí. „Tenkrát za mnou přišli ze sovětského velvyslanectví dva lidi a vyprávěli mi neskutečné věci. Ptal jsem se jich, proč to říkají mně a nejdou to říct do Laterny Magiky, kde byli všichni. A oni: No nám by nikdo nevěřil, ale vy jste z takové rodiny, že vám to uvěří. V podstatě jsem vyřizoval vzkazy z politického politbyra o tom, co se tady bude dít, jaké jsou jejich podmínky, a tak dále.“
Jinými slovy, převrat byl režírován a koordinován Sovětským svazem a lidmi z KGB, na naší straně pak jejich „pomocníky“ z StB. „Jsem rád, že to říkáte, vnímavý posluchač si uvědomí, že ti náfukové, kteří odtud odváděli sovětská vojska, jsou jen tlachalové. A vy jste živoucím důkazem toho, že se vzkazy předávaly úplně jinak, například o tom, že se nezasáhne proti demonstracím…“ poznamenal moderátor Stanislav Novotný, který zastával v 90. letech funkci policejního prezidenta a ke spoustě materiálů, ze kterých valil oči, se také dostal.
„Například. A že nemají být žádné protisovětské excesy a násilí, a že kdyby se někdo chtěl dopustit násilí, zasáhnou sovětští vojáci. Dohoda byla, že vznikne smíšená vláda národní jednoty, že může být z ústavy vypuštěna vedoucí úloha strany, že to musí být mírovou cestou a že to musí být do setkání Gorbačova s Reaganem na Maltě. Všechno se to stalo,“ doplnil Jaromír Novotný.
Letos je skutečně rok, kdy by pravda mohla konečně začít vycházet najevo po větších doušcích. „V roce 30. výročí se sluší nalít čistého vína, a aby se tady příliš mnoho vůdců něčeho, co se nikdy nedělo, nepředvádělo, protože to má k realitě velmi daleko,“ glosuje Stanislav Novotný. Ano, místo šašků, jako je Michael Kocáb, by mohli mluvit lidé, kteří popíšou, co se tehdy OPRAVDU dělo. Občané si zaslouží vědět pravdu a ta fraška kolem přestala být dávno důstojná.
V další části pořadu se oba Novotní dotkli například mezinárodního práva a geopolitického dění. Od Sýrie po EU. „V Sýrii se tenkrát uvažovalo o dvou ropovodech, Asad se rozhodl pro ten íránský. A tak začala válka,“ říká zkušený diplomat. „Žijeme v době, kdy platí právo silnějšího, protože už neplatí mezinárodní právo.“ Minimálně od doby, kdy Američané v čele s „krvavou“ Madeleine Albrightovou bombardovali Srbsko a odtrhli od něj protiprávně Kosovo.
„Technický pokrok je veliký, ale psychika lidí zůstává stejná, jako ve středověku. Jen dnes máme místo oštěpů atomové zbraně,“ myslí si Jaromír Novotný, jenž se vyjádřil i ke stavu Evropské unie. „EU je ve špatném stavu. Měla by se vrátit před Lisabon či Maastricht. EU chce budovat nadnárodní stát, to ale nefunguje. Chce vytvořit ideu evropského občana tak, jako SSSR chtěl vytvořit sovětského občana. A jak to dopadlo, víme.“
„Nacisté taky chtěli vytvořit nového člověka. Ta tendence ve 20. století je velmi silná, a jestli má EU přežít, musí toho nechat. Obávám se ale, že už zkorumpovala tak velké množství lidí, kteří jsou na ní závislí, ti kulturtrégři, úředníci, neziskovkáři… Ti se nechtějí pustit a reforma je nereálná,“ doplnil jej moderátor.
Poslední slovo patřilo Milionu chvilek pro demokracii. „Ti mladí nevědí, o čem mluví. Protestují, aby sundali vládu. (…) Mají ale vůbec představu, co se stane, když vláda padne? Tak budou nové volby a oni je zase nevyhrajou. Tak k čemu to je? Akorát vyvolávají chaos.“
Každý týden pro vás přináším shrnutí zajímavého rozhlasového pořadu Na prahu změn, kam si zve Stanislav Novotný různé zajímavé hosty a který si můžete poslechnout zde.
