Veřejně přístupné válečné dokumenty potvrdily, že atomová válka je stále v kurzu a na tabuli Pentagonu.
V potaz musíme vzít hlavně to, že v porovnání s rokem 1950 jsou dnešní atomové zbraně mnohem dokonalejší a systém dodávky zbraní je preciznější. Čína, Rusko, Irán, Sýrie a Severní Korea jsou cílem protiopatření prvního atomového útoku.
Otevřeně a bez iluzí: plán Pentagonu na výbuch planety s použitím moderních atomových zbraní je stále na denním pořádku.
Válka je ke všemu dobrým obchodem – v čele jsou vždy hlavní dodavatelé „obranných“ prostředků (jako jsou Lockheed Martin, Northrop Grumman, Boeing, British Aerospace aj.). Úřad Baracka Obamy navrhl plán za jeden bilion dolarů na období třiceti let na rozvoj nové vlny atomových zbraní, bomb, ponorek a ICBM (mezikontinentálních balistických střel), zaměřených především na Čínu a Rusko.
Závod ve zbrojení se rozvíjí. Rusko samozřejmě odpovídá na hrozby ze strany USA ústřední modernizací jejich strategie a zásob, co se nukleárních zbraní týče.
Použití atomových bomb je bezděčně schvalováno kandidátkou na prezidentku Hillary Clintonovou, která věří, že tyto zbraně jsou nástroje k vytváření míru. Není divu – její volební kampaň je financována z amerického vojensko-průmyslového komplexu, který produkuje zbraně hromadného ničení.
Video simuluje více než 2000 jaderných výbuchů na Zemi od roku 1945.
Nicméně i vědci ve smlouvě s Pentagonem schvalují použití jaderných bomb, neboť je jim řečeno, že „mají poselství neubližovat civilistům, protože výbuchy budou podzemní“. Taktické atomové bomby, prezentované v „dobré víře“ jako termonukleární zbraně, mají dosah výbuchu tři- až šestkrát větší než bomba shozená na Hirošimu. O jejich použití v boji rozhoduje americký Senát, a to bez souhlasu vrchního velitele.
Studená válka jako začátek atomové krize
Nedávno unikl tajný dokument Pentagonu z roku 1959, který potvrzuje, že během studené války bylo 1200 měst východního bloku Evropy cílem systematického ničení.
Podle plánu z roku 1956 byly jaderné zbraně myšleny jako priorita vzdušných sil s cílem na Sovětský svaz, Čínu a východní Evropu. Hlavní města sovětského bloku, zahrnující i východní Berlín, byly výsadní prioritou „systematické destrukce“ atomového bombardování. (William Burr, U.S. Cold War Nuclear Attack Target List of 1200 Soviet Bloc Cities “From East Germany to China”, National Security Archive Electronic Briefing Book No. 538, December 2015.
Jenže politika atomových zbraní je stále aktuální. Jména zemí na seznamu Pentagonu jsou samozřejmě tajná. Země jako Rusko, Čína, Střední východ, Severní Korea jsou na tomto listu stoprocentně. Zpráva tiskové agentury AP o Pentagonu z 6. června 2015 potvrzuje následující:
Pentagon aktivně zvažuje používání atomových raket a střel proti válečným cílům uvnitř Ruska – Pentagon zvažuje tři možnosti jak v rámci umístění svojí protiraketové obrany v Evropě cílit na střely Ruska, které krouží na obloze. Tato možnost protisměrných sil ukazuje, že ve světě existují preventivní protijaderné úkony na ruské raketové jednotky. Americe jde o schopnost vyrovnání sil útoku proti cílům uvnitř Ruska.
Všechny možnosti nejsou zdaleka vysloveny – mohly by zajistit zlepšení schopností USA atomového ničení ruského území. Jinak řečeno, USA se aktivně připravuje na atomovou válku s Ruskem.
Robert Scher, který se podílel na nukleární politice Jimmyho Cartera, bývalého prezidenta USA, v dubnu v Kongresu prohlásil, že rozmístění protisměrných by znamenalo “chystáme se a vlastně zaútočíme na rakety, které jsou v Rusku”. Navzdory jiným prohlášením Pentagonu by tahle možnost mohla způsobit vlnu řízených pozemních střel vypouštěných napříč Evropou.
Zločiny a bezohlednost zahraniční politiky Washingtonu a jeho spojenců NATO jsou závratné. Anticipované nukleární útoky proti ruským silám – a spousta z nich v blízkosti osídlených oblastí – mohou mít za následky smrt milionu životů, nebo dokonce rozpoutat válku, která vyhladí lidstvo.
Protiatomové státy
Existuje celkem pět nedeklarovaných jaderných států: Belgie, Nizozemí, Německo, Itálie a Turecko. Paradoxem je, že právě na jejich území jsou také rozmístěny a nasměrovány atomové zbraně. Těchto pět států nasadilo taktiku nazvanou B61 proti cílům Středního východu a Ruské federace. Poslední a nejvíce moderní verze je B61-12, která se zvažuje jako náhrada B61.
Taktické atomové zbraně byly specificky vyvíjeny po studené válce a zaměřené na konflikty v zemích třetího světa. V říjnu roku 2001 bezprostředně po jedenáctém září ministr obrany Donald Rumsfeld představil použití taktiky nukleárních bomb B61-11 v Afghánistánu. Cílem byl bunkr z jeskyně, kterou údajně obývala al-Káida v horách Tora Bora.
Použití B61-11 bylo znovu zvažováno při invazi a bombardovaní Iráku v roce 2003 a stejně tak v roce 2011, kdy NATO bombardovalo Libyi.
B61-11 je považována za přesnou, zemí pronikající a nízkonákladovou nukleární bombu určenou proti podzemním cílům s vysokou hodnotou – což zahrnovaly právě bunkry Saddáma Husajna. Bomba měla být jakousi pojistkou pro případ, že by Sadám dělal problémy.
1996: Jaderný plán k napadení Libye
Užití taktické nukleární zbraně B61-11 v Libyi v roce 1996 bylo kritizováno i ze strany Pentagonu. Pět dní potom asistent ministra obrany Harold Smith jednal pro uspíšení realizace a dokončení B61-11. Vyšel tak na veřejnost s tvrzením, že letectvo může B61-11 použít.
„Vyšší úřad Pentagonu rozpoutal v dubnu 1996 spor ohledně zbraně, schopné proniknout zemí, která bude brzo k dostání pro případ nutnosti: na podezřelou podzemní chemickou laboratoř postavenou v libyjském Tarhunahu.“ (David Muller, Penetrator N-Bombs, International Action Center, 1997)
V Tarbunahu žije více než 200 000 obyvatel – muži, ženy i děti. Je asi 60 km východně od Tripolisu. Měly být vypuštěny tyto „humanitární bomby“ s kapacitou výbuchu dvou třetin té, co byla svržena na Hirošimu? Jsou to právě ty obávané zbraně hromadného ničení, které mohly mít za následek desítky tisíc zmařených životů, nemluvě o dopadu, který by to mělo na naši planetu a životní prostředí. Mužem stojícím za tímto ďábelským projektem jaderného útoku na Libyi byl náměstek ministra obrany Harold Palmer mladší. „Dokonce ještě předtím, než přišla B61 na scénu, Libye byla určena jako potenciální cíl.“ (Bulletin of the Atomic Scientists – September/ October 1997, p. 27 )
Když uvážíme, co provedl Washington s některými výše uvedenými státy, aniž by byl kýmkoli jakkoli ohrožen, je opravdu moudré tyto plány přehlížet nebo podceňovat?
Jaderná válka, která hrozí vyhubit veškerý život na Zemi, samozřejmě není pro korporátní média téma na hlavní strany, na rozdíl od lokální kriminality nebo novinkách o životě hollywoodských celebrit. Právě tato média skvěle zakamuflovala důsledky americké jaderné doktríny po skončení studené války, která byla zformulována na tajné schůzce nejužšího amerického vojenského vedení 6. srpna roku 2003. Kde? V japonské Hirošimě. Jak stylové…
Velký článek o tom, co se vlastně tenkrát stalo v Hirošimě a Nagasaki, si můžete přečíst zde.
Překlad: Simona Patelisová
Autor: Michel Chossudovsky
