Každým dnem měníme stará sci-fi v realitu, jedno za druhém, občas v dobrém slova smyslu, občas ve velice špatném. Jedním z potenciálně dobrých i potenciálně špatných případů může být mocná chemicko-biologická zbraň, nebo také lék, založený na mravencích přezdívaných „zombie-mravenci“ pro jejich znepokojivý vztah s některými parazity.
Univerzita ve východní Anglii se jala věnovat těmto zmíněným „zombie mravencům“, údajně ve snaze najít nová antibiotika. Vědci zkoumali jednu z největších záhad hmyzího světa, kterou nelze charakterizovat jinak než jako mocnou chemicko-biologickou zbraň. Týká se unikátních parazitů a hub, které přivedly na svět dosti výjimečný styl boje.
Jedná se o v přírodě sice poměrně výjimečný, ale přirozený chemický útok, který ovlivňuje myšlení oběti. Věda o tomto jevu dosti dlouho nevěděla, jedná se tedy o nové pole výzkumu a ještě příliš nevíme o tom, jak přesně funguje. Společný výzkum Univerzity ve východní Anglii a Centra Jona Innese spojilo síly ve snaze zmapovat fenomén kolapsu mravenčí kolonie, během něhož normálně fungující mravenčí dělníci zničehonic opustí své „zahrady“.
Jedná se o druh střihačů žijících v Jižní Americe, což je zřejmě nejvyvinutější druh mravenců ve smyslu interakce s okolím. Kultivují totiž vlastní „zahrádky“, a dokonce i speciální druh houby, který živí směsicí rozžvýkaných listů.
Jejich larvy tuto unikátní houbu konzumují, čímž se stávají nakaženými houbovým parazitem zvaným Escovopsis, který se vyvinul společně s hostitelskými houbami a přiživuje se na jejich živinách. Tato parazitická infekce se přenáší na zmíněné mravence, ale zde přichází na scénu nejúžasnější věc z tohoto zvláštního vztahu. Mravenci si vyvinuli speciální tenký „biofilm“ z bakterií, jež produkují chemikálie, které pomáhají tuto infekci udržet pod kontrolou. Pokud ovšem kolonii něco naruší. Parazit se dokáže rozmnožit po celé jejich houbové zahradě a kolonie posléze zkolabuje.
Profesor Matt Hutchings z katedry biologických věd na Univerzitě ve východní Anglii k tomu řekl: „Střihači jsou úžasnými farmáři. Hlídkují okolo svých zahrad, odstraňují cizí houby a používají bakterie, jež vytvářejí antibiotika na jejich tělech, čímž parazity efektivně využívají na zbavování se plevele.“
Způsob, jakým se parazitu Escovopsis podařilo prorazit jejich obranu, zatím ale není zcela pochopen. S výzkumem se ovšem ukázalo, že tento parazit po proražení předtím fungující obranné vrstvy nějakým způsobem donutí mravence přestat se starat o svou zahradu a prostě odejít, což je také dřív nebo později zabije, a pokud se nakazí dělníků/farmářů více, pak zkolabuje celá mravenčí kolonie.
Dává smysl, že se můžeme od těchto mravenců ledacos naučit o možnostech antibiotik, když je sami vypěstovali (tento druh se vyvinul zhruba před 60 miliony lety a dodnes funguje), nicméně není radno zapomenout, že si parazit nakonec našel cestu skrz a nyní se naučil ovládat jejich chování. Jen doufejme, že se výzkum podobných chemikálií nezvrhne v něco horšího.
Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.
Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.
Zdroj: https://www.sciencedaily.com/releases/2018/06/180607082553.htm