Zdroj: University of East Anglia

Každým dnem měníme stará sci-fi v realitu, jedno za druhém, občas v dobrém slova smyslu, občas ve velice špatném. Jedním z potenciálně dobrých i potenciálně špatných případů může být mocná chemicko-biologická zbraň, nebo také lék, založený na mravencích přezdívaných „zombie-mravenci“ pro jejich znepokojivý vztah s některými parazity.

Univerzita ve východní Anglii se jala věnovat těmto zmíněným „zombie mravencům“, údajně ve snaze najít nová antibiotika. Vědci zkoumali jednu z největších záhad hmyzího světa, kterou nelze charakterizovat jinak než jako mocnou chemicko-biologickou zbraň. Týká se unikátních parazitů a hub, které přivedly na svět dosti výjimečný styl boje.

Jedná se o v přírodě sice poměrně výjimečný, ale přirozený chemický útok, který ovlivňuje myšlení oběti. Věda o tomto jevu dosti dlouho nevěděla, jedná se tedy o nové pole výzkumu a ještě příliš nevíme o tom, jak přesně funguje. Společný výzkum Univerzity ve východní Anglii a Centra Jona Innese spojilo síly ve snaze zmapovat fenomén kolapsu mravenčí kolonie, během něhož normálně fungující mravenčí dělníci zničehonic opustí své „zahrady“.

Jedná se o druh střihačů žijících v Jižní Americe, což je zřejmě nejvyvinutější druh mravenců ve smyslu interakce s okolím. Kultivují totiž vlastní „zahrádky“, a dokonce i speciální druh houby, který živí směsicí rozžvýkaných listů.

Jejich larvy tuto unikátní houbu konzumují, čímž se stávají nakaženými houbovým parazitem zvaným Escovopsis, který se vyvinul společně s hostitelskými houbami a přiživuje se na jejich živinách. Tato parazitická infekce se přenáší na zmíněné mravence, ale zde přichází na scénu nejúžasnější věc z tohoto zvláštního vztahu. Mravenci si vyvinuli speciální tenký „biofilm“ z bakterií, jež produkují chemikálie, které pomáhají tuto infekci udržet pod kontrolou. Pokud ovšem kolonii něco naruší. Parazit se dokáže rozmnožit po celé jejich houbové zahradě a kolonie posléze zkolabuje.

Profesor Matt Hutchings z katedry biologických věd na Univerzitě ve východní Anglii k tomu řekl: „Střihači jsou úžasnými farmáři. Hlídkují okolo svých zahrad, odstraňují cizí houby a používají bakterie, jež vytvářejí antibiotika na jejich tělech, čímž parazity efektivně využívají na zbavování se plevele.“

Způsob, jakým se parazitu Escovopsis podařilo prorazit jejich obranu, zatím ale není zcela pochopen. S výzkumem se ovšem ukázalo, že tento parazit po proražení předtím fungující obranné vrstvy nějakým způsobem donutí mravence přestat se starat o svou zahradu a prostě odejít, což je také dřív nebo později zabije, a pokud se nakazí dělníků/farmářů více, pak zkolabuje celá mravenčí kolonie.

Dává smysl, že se můžeme od těchto mravenců ledacos naučit o možnostech antibiotik, když je sami vypěstovali (tento druh se vyvinul zhruba před 60 miliony lety a dodnes funguje), nicméně není radno zapomenout, že si parazit nakonec našel cestu skrz a nyní se naučil ovládat jejich chování. Jen doufejme, že se výzkum podobných chemikálií nezvrhne v něco horšího.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Jan Petrák, časopis Šifra

Zdroj: https://www.sciencedaily.com/releases/2018/06/180607082553.htm