Rozpustná taška byla představena v Chile. Foto Soulbag

Poslední dobou se mluví stále více o tom, kterak plasty devastují planetu a že jejich hromadění a nerozkládání v přírodě je nejaktuálnější ekologickou katastrofou dneška z těch všech, které nám hrozí. Každým rokem v oceánech končí dle údajů OSN 10 až 20 milionů tun plastového odpadu, který neblaze poznamenává jak život pod hladinou moře, tak na souši.

Některé země, mezi nimi třeba jihoamerické Chile, tak přikročily k jejich zákazu. Řeč je samozřejmě o plastových sáčcích a taškách, nikoli o tvrdých plastech.

Právě v Chile skupina byznysmenů přišla s řešením, které by se mohlo stát alternativou používání plastových sáčků a tašek, kterým říkáme igelitky. Nejprve Chilané vyměnili v chemickém vzorci plastu ropu za vápenec a nyní dokážou vyrobit tašky, které prý neznečišťují životní prostředí a hlavně v něm nezůstávají. Úplně totiž zmizí, respektive rozpustí se ve vodě.

Roberto Astete a Cristian Olivares, tvůrci inovativního produktu, nejprve začali experimentovat s výrobou v přírodě rozložitelných saponátů, na konci ale přišli s chemickou formulí založenou na PVA – polyvinylalkoholu, rozpustitelného ve vodě, který nahrazuje deriváty ropy (příčinu nezničitelnosti plastů, které se pak drží v potravním řetězci a zamořují životní prostředí).


„Má nulový dopad na životní prostředí,“ vysvětlil ředitel Robert Astete na tiskové konferenci v Santiagu výhod tašky. V Chle má taška určitě potenciál, neboť tam od ledna platí zákaz klasických igelitek, jako vůbec v první jihoamerické zemi.

Velké obchodní řetězce na to, aby našly řešení, mají jeden rok, střední a menší podniky pak mají roky dva – do té doby by měli najít alternativu. Původně měl zákaz platit pouze pro pobřežní města, ale prezident Sebastián Pinera rozšířil zákaz na celou zemi. „Udělali jsme zásadní krok k tomu, abychom se lépe starali o Chile, potažmo o planetu,“ napsal prezident na Twitteru.

Šéf firmy Solubag na prezentaci tašky vzal sklenici, naplnil ji vodou a vložil do ní tašku, kterou během chvíle rozmíchal – rozpustila se, zmizela. K překvapení přítomných pak sklenici vyopil s tím, že to, co z ní zbylo, je uhlík, a ten je neškodný. Pokud to nebyl nějaký trik, znamenalo by to perfektní recyklaci.

„Poté, co jsme zjistili, že se na planetě globálně použije za rok zhruba miliarda plastových tašek, jsme si přišli s ideou výroby produktu pro denní použití, který neškodí životnímu prostředí,“ vysvětluje Astete pohnutky pro vynález rozpustné tašky. „Velký rozdíl mezi tradičním a naším plastem je v tom, že náš nezůstane v prostředí 150 až 500 let, ale jenom pět minut. Vy se rozhodnete, kdy plast zničíte,“ řekl Astete na konferenci v Chile. K plastové tašce Solubag přidal i rozpustnou síťovku, opět na bázi PVA.Cena by přitom měla být srovnatelná s běžnou igelitkou a vyrábí se v Číně.Co se ale stane, když zaprší? Pokud by se rozpustila taška do pěti minut a vysypal se vám nákup na ulici, asi by to nebylo to pravé ořechové. Výrobci, ujišťují, že mohou naprogramovat teplotu, při níž se taška rozpustí, takže by to neměl být problém. Pokud by to fungovalo, bylo by skvělé, kdyby se přestaly válet tašky na ulici, v lese, příkopech či v moři. Důležité ale také bude zjistit jestli opravdu rozpuštěná taška nezanechává ve vodě nějaké jedovaté látky a nehrozí žádné nebezpečí, jak uvádí pokrokový výrobce.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra