Většina britských studentů se nikdy nedostane z dluhů. Američtí je splácejí i do stáří

18.7.2017

Šokující výsledky nedávné studie IFS (britského Institutu pro fiskální studie) ukázaly dramatický spád už dříve nebezpečného trendu neschopnosti splácet studentské dluhy. Podle nich až 77,4 % absolventů vysokých škol ve Velké Británii v roce 2017 nedokáže splácet své studentské dluhy.

Jedná se přitom o prudké zhoršení oproti roku 2011, kdy už byla situace dostatečně drastická – z tehdejších absolventů „jen“ 41,5 % nedokáže splatit dluhy. „Reformy“ z roku 2012 sice kosmeticky zlepšily situaci pro spodních 30 % zadlužených studentů, ale to jen díky tomu, že výrazně oddálily dobu, od které je potřeba začít dluhy splácet. Současný systém v Británii funguje takovým způsobem, že od momentu, kdy si vydělají 21 000 liber, začínají splácet ve výši 9 % ročního příjmu; přesto většina absolventů bude splácet i po svém 50. roce života.

Ve Spojených státech je situace podobná. Až 70 % absolventů odchází ze školy zadlužených, ale jejich schopnost dluh splatit je na první pohled méně děsivá, než ukazují průzkumy v Británii. 44 milionů amerických absolventů dohromady dluží přes 1,4 bilionu dolarů jen ve studentských půjčkách. Očekává se, že dluh splatí do 10 let, mnohým to ovšem trvá až dvakrát déle, pokud si tedy vůbec najdou práci. A jsme u toho. Výzkum od Citizens Financial Group ukázal, že 60 % zadlužených amerických studentů dluh splatí až okolo 40. roku života. OneWisconsin Institute provedl podobnou studii a výsledky ukázaly, že bakalářům trvá v průměru 19,3 let své dluhy splatit. Až si člověk říká, k čemu je takové studium vlastně dobré, kromě toho, že ze studentů udělá otroky.

O zadlužení amerických studentů se často hovoří jako o nejhorším na světě, ale nové informace z Británie ukazují, že mají v této prestižní pozici silného rivala. Tlaky pro ukončení placeného školství se ovšem setkávají s velikým odporem. Zejména ve Spojených státech člověk, který považuje vysokoškolské vzdělání za právo moderního člověka spíše než placenou výsadu (například neúspěšný prezidentský kandidát Bernie Sanders), je často nálepkován jako komunista, přestože řada evropských zemí (například Dánsko) provozuje politiku relativně štědrého sociálního zabezpečení v oblasti zdravotnictví a školství a nezdá se, že by v nejbližší době měli hladovět, upadat nebo stavět gulagy. Ale bankéřům by byznys studentských půjček určitě moc chyběl…

Raketový růst zadlužení v podobě studentského dluhu není dlouhodobým trendem, naopak až do roku 2005 stoupal velice pomalu a udržoval se při relativně nízkých hodnotách, ale až mezi lety 2008 až 2010 se dramaticky zhoršoval, v roce 2015 překročil hranici 900 miliard a letos se pohybuje okolo 1,4 bilionu dolarů. Ne každá země s placeným školstvím se ale propadá do takové pasti. Například australští studenti, podobně jako v Británii, začínají splácet až po určité době, a posléze splácejí 4 % z celkového zisku a zcela bez úroků.

Proti ukončení tohoto systému zadlužování studentů a přechodu na způsob, který praktikuje nejedna dobře fungující prosperující země, se ozývají silné hlasy i mezi politiky. Britský ministr školství Jo Johnson například varuje, že zrušení poplatků by znamenalo zatížení státního rozpočtu o 100 miliard liber do roku 2025, což je zhruba dvojnásobek britského rozpočtu na obranu (ačkoliv je diskutabilní, zda se nejedná o schválně děsivé číslo). Ohánět se děsivými čísly je ale jedna věc, věc druhá je být studentem v zemích, které se ohánějí svobodou, a vkročit do dospělého života až po zuby zadlužený za něco, co jiné země poskytují v rámci normálních daní…