Každá voda nakonec steče dolů a Stázina se dostane Kubovi za ženu. A každá velká lež jednou praskne a ukáže se, že to bylo zase všechno jinak. Tak by se dal parafrázovat nový vývoj ohledně teroristických útoků z 11. září 2001, které před dlouhými 17 lety definovaly neradostnou podobu současného moderního světa.
Americká a světová veřejnost měla po celou dobu věřit tomu, že lze dvěma unesenými a z trasy odkloněnými letadly zbořit tři mrakodrapy, a dalšími boeingy si jen tak si létat nad Washingtonem v nejstřeženějším leteckém prostoru na světě a narazit do budovy ministerstva obrany USA tak, že se zničí pouze účetní oddělení vyšetřující ztrátu 2,3 bilionu dolarů z rozpočtu a závažné hospodářské kauzy a zůstane ve zdi malá díra neodpovídající rozměrům letadla, které se navíc úspěšně vypaří neznámo kam.
I kvůli mediální propagandě tomu hlavně zpočátku mnoho lidí uvěřilo a někteří tomu věří nebo chtějí věřit dodnes. Jak ale přibývaly podivnosti a díry v oficiální verzi, přibývalo lidí, kteří pochopili, že věci se 11. září 2001 nestaly v žádném případě tak, jak bylo americkou vládou deklarováno. Nikdo samozřejmě neví, co a jak se přesně stalo (kromě strůjců této megalomanské akce), ale víme alespoň již, jak se to nestalo.
Nyní nastal konečně průlom. Nezisková organizace Lawyers Comittee for 9/11 Inquiry (LC), která zastupuje i několik rodin pozůstalých, doručila 10. dubna 2018 dvaapadesátistránkovou petici s 57 důkazními materiály na newyorské státní zastupitelství. Na tom by nebylo nic až tak neobvyklého, různých výzev k vyšetřování už tu bylo vícero, překvapivé ovšem je, že ji soud přijal. V listopadu 2018 totiž dostali právníci Lawyers’ Committee dopis, že jejich žádosti bude dle zákona vyhověno.
Po 17 letech se tak začne u amerického soudu projednávat žaloba pozůstalých po obětech útoků z 11. září proti pochybné závěrečné zprávě americké organizace NIST (Národní institut standardů a technologie je laboratoř měřicích standardů při ministerstvu obchodu USA), která odporuje fyzikálním zákonům i elementární logice.
Důkazů, které organizace LC předložila, je dost a dost. Více než sto hasičů vypovědělo o explozích ve Světovém obchodním centru, stejně jako mnoho očitých svědků, členové organizace předložili soudu i videozáznamy z televizních přenosů z 11. září, studie stavařů či demoličních expertů.
Máme se tak na co těšit, protože pokud u soudu zazní jen zlomek informací, které celou dobu média úspěšně tutlala, celá oficiální verze se zbortí jako domeček z karet.
FEMA (Federal Emergency Management Agency), která útok na USA vyšetřovala jako první, i NIST se například ve svých vyjádřeních od počátku dušovaly, že žádné výbušniny nebyly v troskách nalezeny. A nelhaly. Důvod je jednoduchý: ani je nehledaly. Investigativní novinářka Jennifer Abelová, píšící například pro britský The Guardian, se ptala NIST na přítomnost výbušnin. Tento rozhovor připomínající skeče Monty Python se opravdu odehrál a zveřejněn byl 29. ledna 2008. „Co lze říci o zprávě, v níž NIST uvádí, že to nevypadá na důkazy o přítomnosti výbušnin?“ Michael E. Newman, mluvčí NIST a jeden z autorů zprávy: „Jistě, vždyť žádné známky něčeho takového neexistovaly.“ Abelová: „Ale jak můžete vědět, že žádné známky neexistovaly, když jste po nich nepátrali?“ Newman: „Pátráte-li po něčem, co neexistuje, plýtváte časem a penězi daňových poplatníků.“
William Rodriguez, který pracoval dvacet let jako údržbář v budovách Světového obchodního centra, výbušniny také nehledal, zato je dost pravděpodobně našel. Po útocích na WTC zachránil v budovách zhruba dvacet lidí a za svou obětavost byl oceněn jako hrdina v Bílém domě přímo prezidentem Georgem W. Bushem.
Rodriguez se hlásil Komisi pro 11. září jako svědek výbuchů v suterénu severní věže WTC, avšak k jeho rozčarování bylo toto svědectví, stejně jako dalších klíčových svědků, ve vyšetřování ignorováno. „Byl jsem tam v 8.46 a najednou rána – výbuch tak silný, že nás to odhodilo. (…) Ve chvíli, kdy jsem si říkal, panebože, objevil se chlapík z jedné kanceláře a křičel exploze, exploze, exploze. Tenhle chlapík měl roztažené ruce a kůže z obou paží mu visela, jako kdyby se svlékala. Uvědomil jsem si, že mu chybí část obličeje,“ vyprávěl na stanici CNN či v dokumentu Zero: Vyšetřování 11. září.
Stejně znepokojivá jsou i zjištění týmu amerického fyzika Stevena Jonese a dánského nanochemika Nielse Harrita z Kodaňské univerzity, kteří našli v prachu z budov WTC obrovské množství zbytků armádní nanotermitové směsi, jež může být použita k tavení kovu a po smíchání s dalšími látkami zároveň jako výbušnina. Tyto výsledky byly publikovány v roce 2009 v článku ve vědeckém časopise The Open Chemical Physics Journal. Harrit o tom rovněž dánské televizi TV2 i dalším stanicím poskytl poměrně rozsáhlý rozhovor; i s českými titulky jej najdete zde. Nikdy jste o tom neslyšeli ani nečetli? To je druhá věc; média a jejich role v událostech 11. září by vydala na několik samostatných textů.
Pokud vás toto téma zajímá, na stránkách Šifry si o tom, co se (ne)stalo 11. září 2001, můžete přečíst celý velký seriál.
