Tak už to, zdá se, pomalu leze ven. Sice jako z chlupaté deky, ale přesto leze. O čem si již dlouho cvrlikali netopýři v jeskyni, začíná docházet jak stále většímu počtu normálně myslících lidí, tak odborníkům, kteří se nebojí vyjádřit svůj názor navzdory všeobecné hysterii. Ve svém komentáři pro Reflex napsal profesor Pavel Kolář, slavný fyzioterapeut a jeden z nejuznávanějších expertů na lidské tělo na světě, že má koronavirus, kvůli kterému vlády mnoha zemí Západu a některých států v Asii přidusily či téměř kompletně zastavily svoje ekonomiky, minimální smrtnost a opatření podle něj nemusejí odpovídat závažnosti tohoto onemocnění. Pavel Kolář si dal ve svém článku úzkostlivý pozor na to, aby nepřirovnal koronavirus k chřipce, ale z jeho slov vyplývá, že není na místě žádná hysterie. Proč? Protože na chřipku, respektive komplikace spojené s ní, umře stejné nebo podobné množství lidí.
Velký rozdíl u obou nemocí je ale v přístupu k nim. „Výrazné úzkosti pomáhá i rozdílný způsob informování, než je tomu u jiných onemocnění. Běžně se nepíše, že máme v daný čas tolik a tolik případů úmrtí na chřipku, kolik bylo dnes nových případů rakoviny a tolik a tolik lidí na ni zemřelo apod.,“ napsal profesor Kolář.
A vysvětlil také, že tímto „individuálním“ přístupem ke koronaviru jsou ve výsledku čísla, kterými politici a média děsí veřejnost, značně zkreslena. „Je také nadmíru jasné, že zvýšeným testováním zjistíme, že lidí s koronavirem přibývá, což bude interpretováno tak, že se vir rozšiřuje. V dnešní době je mezi námi rozhodně mnohem více lidí s koronavirem, než uvádějí oficiální statistiky. Jen proto, že dostatek populace nebyl dostatečně vyšetřen, protože řada nositelů viru je i bez příznaků, se o nich neví,“ dodává s tím, že soubor opatření by neměl přinést horší dopad než samotná nemoc.
Zatímco u chřipky se uvádí nemocnost na 100 tisíc obyvatel (například v tom a tom kraji je 1722 nemocných na 100 000 lidí), u koronaviru se vytahují jednotlivé případy, přičemž by nemocnost vycházela pár stovek nakažených na milion…
O něco otevřeněji popsala humbuk kolem koronaviru primářka antibiotického centra Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Václava Adámková v rozhovoru, který s ní pořídil Pavel Štrunc na serveru Info.cz. Zásadní rozdíl mezi koronavirem a ostatními infekčním nemocemi v čele s chřipkou spočívá podle ní v tom, že koronavirus má nejlepší marketing ze všech nemocí. O důvodech, proč to tak je (více se dozvíte v dubnové Šifře, která vyjde příští týden), primářka raději nechce spekulovat, a tak jen řekla, že si to „nedovede vysvětlit“: „Děsí mě síla médií a co to dokáže s těmi lidmi udělat, když nemají dostatek informací a neumí si z nich vybrat. Reakce lidí je pochopitelná, ale mrzí mě ta prezentace. (…) Slovo pandemie působí katastrofickým scénářem, ale kdyby se stejně prezentovala data o ostatních infekčních onemocněních, tak jsou daleko horší. Třeba na tuberkulózu v roce 2018 zemřelo 1,5 milionu lidí.“
Nejpodivnější na tom všem je, že běžně se mezi infekcemi dýchacích cest nerozlišuje a všechny se házejí do jednoho „chřipkového“ pytle, protože je průběh vždy podobný. Pokud by se tedy z nějakého důvodu z tohoto pytle nevytáhl zrovna koronavirus, nikdo by nevěděl, že má nějaké speciální onemocnění, kterému se říká COVID-19. To potvrzují i profesoři Ladislav Machala a Jiří Beneš z Kliniky infekčních nemocí 3. LF UK Nemocnice Na Bulovce v textu určenému směrem k veřejnosti.
Profesoři v něm píší: „Nemoc COVID-19 nemá typické klinické projevy, podle nichž by bylo možné ji aspoň přibližně odlišit od běžných virových infekcí, které jsou v tomto ročním období časté. V oficiálních materiálech evropských i světových autorit (ECDC, WHO) se stále píše, že nemoc se projevuje náhle vzniklou horečkou, suchým kašlem, dušností, slabostí a bolestmi ve svalech. My zdravotníci ale vidíme, že většina nemocných s prokázanou koronavirovou infekcí má jen lehce zvýšenou teplotu a k tomu známky zánětu nosohltanu čili rýmu, mírné bolesti v krku a někdy i kašel. Nejsme tedy schopni podle projevů nemoci vytipovat osoby, které prodělávají koronavirovou infekci, a odlišit je od lidí s běžným nachlazením.“
Když dostal koronavirus britský princ Charles nebo Boris Johnson, měli horečku a kašel, ale během nemoci ani nepřestali pracovat. A to již oba nejsou žádní junioři…
Největší pecku ale odpálili svou studií britští vědci z Oxfordu, kteří tvrdí, že velká část lidí – konkrétně až polovina Britů – se už koronavirem nakazila, a že může jít o „starší“ virus, jehož přítomnost většina lidí ani nezaznamená.
Kdyby podle vědců byli testováni na přítomnost koronaviru v těle všichni občané, díky přítomnosti viru v těle zdravých lidí by se podle jejich názoru přišlo na to, že jde o virus, který už v populaci delší dobu koluje.
Je tedy možné, že nejde o žádného zbrusu nového „mutanta“, který se zničehonic odněkud vylíhl, ale o kontiniuálně se vyvíjející a mutující virus? Napovídalo by tomu i zjištění čínské vlády, která přiznala, že téměř třetině lidí, u kterých byl zjištěn koronavirus, nic nebylo.
Tvrzení Britů vychází z analytických modelů. „Rozsáhlé testování potřebujeme proto, abychom dokázali posoudit, v jaké fázi epidemie se nyní nacházíme,“ prohlásila profesorka Sunetra Guptová, vedoucí oxfordského vědeckého týmu, která si rýpla do analýzy britské Imperial College, na jejímž základě i zprvu racionálně reagující britská vláda začala zavádět tvrdá opatření, na která si zvykáme například my v Česku. „Jsem překvapená, že model z Imperial College všichni tak bezvýhradně akceptovali,“ prohlásila profesorka Guptová.
Velká část odborníků i laiků argumentuje řáděním viru v Itálii, ale i tady spíše platí slova profesora Pavla Koláře, že jde o řádění víceméně „statistické“. Logicky, stejný virus se nemůže chovat tak rozdílně. Rozdíl je spíše v tom, že Italové netestují plošně, ale naopak do statistik úmrtnosti přidávají každého umírajícího či mrtvého, který měl v těle koronavirus, ačkoli zemřel primárně na něco úplně jiného.
Jak přiznal i poradce italského ministra zdravotnictví Walter Ricciardi – informovaly o tom Seznam zprávy.cz – „pouze“ 12 % všech úmrtí v Itálii bylo možné přičíst infekci COVID-19. Kdyby, čistě teoreticky, měla koronavirus v těle už hezkých pár let většina populace a najednou by se u zesnulých začala zjišťovat přítomnost viru v těle a zanášet to do statistik jako oběti koronaviru, vyděsilo by to možná i ty mrtvé. Němci naopak testují více a plošně a smrtnost je tam zcela mizivá, oproti Italům dvacetkrát menší (0,4 %).
A takové Bělorusko nebo Švédsko koronavirus nijak zvlášť neřeší. V Bělorusku se hraje fotbal a lidi chodí normálně ven, ve Švédsku je vše otevřené, a v obou zemích se nic zvláštního neděje. Stejně jako se nic zvláštního neděje v zemích, kde nikdo nesmí ven a přes obličej má roušku. Takže jak to tedy vlastně je? Dostaneme někdy odpovědi?
