„Situace je nadmíru výtečná,“ hlásil v srpnu roku 2002 tehdejší pražský primátor Igor Němec. Jen pár hodin po této dnes již legendární hlášce, ke které v rozhovoru pro Českou televizi přidal i větu, že Praha není ohrožena a všechny orgány plní své úkoly, jak mají, zatopila povodňová vlna pražské metro.
Tak trochu pana Igora připomínají dnešní orgány (nebo orgáni?). Současná vládní garnitura svými chaotickými kroky koronavirovou situaci povyšuje na stále zábavnější grotesku. Jejím fackovacím panákem se za celou vládní skvadru stává ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který se nachází ve velmi obtížné roli. Na jedné straně musí u občanů vzbuzovat dojem, že „smrtící“ nákaza ještě neskončila, a tím je udržovat ve strachu z toho, že se pořád něco děje. Jde o logický psychologický tah, kterým se snadno docílí toho, že se pozornost odvrací od skutečných problémů, jako je propouštění, snižování platů, finanční potíže a obrovská ekonomická nejistota řady lidí v daném místě. Na straně druhé je pak třeba opatření nepřehnat, protože cíl globálních koronavirových manévrů, tedy ochlazení ekonomiky, byl již splněn.
I proto mohl předseda vlády Andrej Babiš již na začátku června, kdy se údajně objevilo nové „ohnisko“ výskytu koronaviru v Karviné a kdy čelil výtkám opozice, že není vláda připravena na případnou druhou vlnu nákazy, o níž se v médiích pořád mluví, i když ještě ani pořádně neskončila (nebo nezačala?) vlna první, „jasnovidecky“ ohlásit a přiznat barvu: „Naším úkolem je, abychom zvládli ekonomickou krizi… Nechápu, co od nás opozice chce, už nikdy nezavedeme plošná opatření (myšleno ve smyslu uzavření ekonomiky, nikoli epidemických opatření).“
V této situaci je pozice ministra zdravotnictví vskutku nezáviděníhodná, až schizofrenní: držet lidi ve strachu z koronaviru, aby se nezačali bouřit, ale nezavřít je doma a neohrožovat dál ekonomiku, je úkol velice obtížný. Není proto divu, že se tak celá „proticovidová“ akce odehrává v duchu pohádky o chytré horákyni, která byla oblečená neoblečená. V tomto případě tedy máme opatření neopatření.
Poté, co havíři v OKD po celou dobu od začátku epidemie neepidemie na konci února pořád fárali a každému bylo fuk, jestli spolu jezdí pod zem v jedné kleci, došlo i na ně. Jako poslední ze všech začali být testováni na koronavirus a ponecháváni doma v karanténách za 60 procent mzdy, pročež karvinské Sdružení hornických odborů vydalo v poslední červnový den rozčilené prohlášení: „Je s podivem, že nikomu nevadilo, že od začátku pandemie museli havíři dál pracovat a fárali do dolu společně v klecích, sprchovali se společně ve sprchách, převlékali se společně v šatnách, obědvali společně v jídelnách, jezdili do práce společně v autobusech. A to vše bez možnosti rozestupu či bez možnosti aktivně používat doporučené postupy. (…) Teď se najednou všichni chovají, jako by se stalo něco nečekaného. Média nás staví do role roznašečů nebezpečné nemoci po celé zemi a jsou i tací, kteří navrhují uzavřít okres Karviná a Frýdek-Místek do nepropustné karantény. (…)“
Ale to byl teprve začátek něčeho, jako je druhá vlna nevlna. Po desítkách ujištění, že karvinská ohniska neohniska jsou pod kontrolou a masivnější šíření nákazy nehrozí, natož aby se dalo mluvit o druhé vlně, přišel zničehonic v pátek 17. července odpoledne plošný zákaz větších akcí, povinnost nosit roušky i omezení provozu restaurací pro celý Moravskoslezský kraj. Například v okresu Bruntál byla přitom jen hrstka nakažených. „Aktuální stav na Krnovsku: 43 tisíc obyvatel, jeden nakažený pacient covid-19. Vzdálenost lokálních ohnisek: Karvinsko: 83 km, Frýdecko-Místecko: 80 km, Novojičínsko: 68 km. Opatření Krajské hygienické stanice (KHS): okamžitý zákaz akcí nad 100 osob, roušky ve všech prostorách, omezení provozu restaurací, sportovišť… Tomu se říká chytrá karanténa,“ napsal na Facebooku starosta Krnova Tomáš Hradil. Přisadil si i lékař a senátor Jan Žaloudík: „Mě docela rozesmálo, jak se jede autobusem z Ostravy do Karviné. Když byla zavřená ještě jenom Karviná, tak jste v autobuse nemuseli mít roušku, ale po minutí cedule okresu Karviná jste si ji museli nasadit. Já jenom upozorním, že žádný virus netuší, jaké máme uspořádání okresů a krajů.“
Na rozdíl od někdejšího primátora Prahy, kterou po jeho „nadmíru výtečném“ odhadu situace spláchla tisíciletá voda, jde v případě covidu-19 evidentně spíš než o reálná rizika o snahu, jak ze strany vlády udržet situaci a obyvatelstvo na uzdě, v klidu a pod kontrolou. Vždyť v Moravskoslezském kraji, kde prý byla situace ze všech regionů nejhorší a kde vyhlásili nová protiepidemická opatření, ačkoli zde není a nebyla žádná epidemie (u chřipky je hranice 1600 až 1800 nakažených na 100 000 obyvatel), se koronavirem nakazilo zhruba 25 lidí na 100 000 obyvatel. Podobně komicky situace působila i v Kutné Hoře, kde zničehonic nařídili nošení roušek, a po 14 dnech jej zase zničehonic zrušili, aniž by se v obou případech cokoli dělo nebo měnilo. Nebo dřívější nařízení. rouškách v MHD, kdy spolu stejní lidé stáli deset minut na zastávce bez roušek a při vstupu do vozu si je všichni nasazovali.
Vláda zkrátka ze všech sil nadále předstírá, že se něco vážného děje, aby lidi neměli čas přemýšlet o tom, proč kvůli tomu, že se nic vážného neděje, přicházejí o práci, úspory i výhledy do budoucna. Asi nejvtipnější situaci tato schizofrenie přinesla poté, co na základě „zhoršující se epidemické situace“ zavedla vláda plošná omezení v Moravskoslezském kraji a v jiných ohniscích z minuty na minutu s odůvodněním, že počet nemocných prudce roste, načež ministerstvo přepočítalo nakažené a zjistilo, že jich je o 1775 méně, než uvádělo. A tak zatímco na počátku (ne)epidemie se vážnost (ne)epidemie přeháněla a přifukovala a každý člověk s rýmou měl čtyřiadvacetihodinovou mediální pozornost, nyní se ze statistik naopak poprvé ufukuje. Možná proto, aby se nepřiblížila situace druhé vlně a vláda se zbytečně nedostala pod tlak lidí, které koronavirem vyděsila k smrti a kteří by mohli volat po zavírání ekonomiky jako na jaře?
Podobně kreativně se k pandemii nepandemii přistupuje i v jiných zemích. Nejvíc případů přibývá tam, kde už lidé manévry prokoukli a dochází jim, že je za tím vším něco „vyššího“ než uváděné zdravotní důvody. A kde již lidé tvrdě pocítili dopady uzavření světové ekonomiky na vlastní kůži – například v USA a Izraeli lidi vyrazili do ulic. A čím víc lidí se bouří, tím víc je v zemi koronaviru. V Izraeli, kde již nezaměstnanost překročila 20 %, lidé protestují přímo před rezidencí premiéra a chtějí jeho hlavu, a ten reaguje slovy přísnějšími opatřeními kvůli druhé vlně pandemie.
Asi nemá cenu dále popisovat tento tanec mezi vejci, který jedni pozorují s pokračujícím strachem z mediálního viru, a jiní s rostoucím znechucením a znepokojením z toho, kam vše směřuje. V rozhovoru pro DVTV tyto tábory trefně pojmenoval místopředseda senátního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a nestranický senátor za ČSSD Jan Žaloudík, který jako jeden z prvních lékařů již na jaře české veřejnosti veřejně odkryl, že král covid-19 je nahý. Psali jsme o tom zde.
Nyní reagoval takto: „Vládní rouška lidu zkouška. Už v březnu jakýsi zahraniční analytik, já jsem tomu nevěřil, říkal, že po této covidí době se společnost definitivně rozdělí na ty, kteří se cítí zachráněni, a ty, kteří se budou cítit oklamáni – a jedni druhé už nepřesvědčí.“ Ti první se nazývají rouškofilové a ti druzí rouškofobové. „Já jsem rouškofob a myslím si, že jsou za tím vším ještě jiné věci,“ prohlásil senátor, ale jako člověk, který v tom umí chodit a ví, jak nebezpečné je dnes otevřeně říkat svůj názor, lišácky s odkazem na Giordana Bruna a mistra Jana Husa dodal: „Všechny teorie, které bych teď vyslovil, můžou být konspirační. Já umím být zapálen, ale nerad hořím.“ O tom, jaké jiné věci mohou za tím vším být, jsme psali například zde.
V rozhovoru senátor Žaloudík trefně a vtipně popsal i nesmyslnost současných koronavirových manévrů z hlediska zdravotního. Z hlediska společenského je naopak jejich smysl jasný a zřejmý. Zatímco všechny jiné nemoci se odjakživa řeší až ve chvíli, kdy jsou lidé nemocní, u koronaviru se hledá přítomnost jakéhosi viru i v případě, že je člověk zdravý. „Dělil bych lidi na ty, co jsou nemocní, a na ty, co jsou pozitivní. A to si myslím, že je základní nedorozumění ve světě v současné době. Můžu být na leccos pozitivní, a nemusím být nemocen. Medicína přece vždy řešila lidi nemocné a u nich se snažila najít diagnózu a pak něco řešit…“ poznamenal senátor a známý onkolog.
Moderátorka Daniela Drtinová namítla, že člověk, když je pozitivní, může virus vylučovat a být rizikem pro ostatní, ale tento argument doktor Žaloudík odpálil se slovy, že to smrtelné není, je to „mírný virus, titěrná věc“, takto: „Ale to můžete být pozitivní na 15 dalších virů, státní zdravotní ústav jich testoval patnáct, respektive 13 v dalších podtypech, a teď už je měsíce testovat nemůže, takže kdo ví, na co všechno jsem pozitivní. Já jsem možná pozitivní na adenovirus, parainfluenzavirus, na orthomixovirus, a ten nikdo netestuje.“
Natrefil zde na velmi důležitý paradox: „Někdo kašle, je testován na covid-19, a test se ukáže jako negativní. Tak to je nezajímavé, on je jenom nemocný, ale nemá TU konkrétní hledanou nemoc. Už se netestuje, jestli je příčinou jeho onemocnění chřipka, nebo úplně jiný vir. To jsme přestali dělat.“
Celý covidový trik zkrátka spočívá v tom, že se choroby, které mají stejné nebo podobné příznaky jako viróza způsobená koronavirem, až dosud označovaly jako respirační onemocnění nebo lidově chřipka bez ohledu na to, který ze sledovaných patnácti virů ji způsobil. Poté, co se vytáhl z klobouku „nový“ koronavirus s efektním názvem SARS-CoV-2, se ostatní viry přestaly sledovat a testovat a existuje jen mediálně zajímavý koronavirus, který by normálně spadl do stejné škatulky infekce dýchacích cest nebo chřipka, protože mezi viry způsobujícími respirační onemocnění nejsou větší rozdíly. Ale vládní a mediální psi štěkají a karavana jede dál.
