Jakmile jsem poprvé ukázal návrh obálky tohoto čísla člověku, kterému věřím a kterého si vážím, upřímně se zhrozil. „Tohle přece nemůžeš dát na titulku. To je nebezpečné. Václav Klaus na tohle není. A lidi to možná vůbec nepochopí. Bude zle!“
V tu chvíli jsem si uvědomil, že to musím nechat přesně tak, jak to je. Protože právě takové reakce jsou dnes všude kolem nás. Rychlé soudy bez čtení. Bez hlubšího zamyšlení. Bez ptaní. Stejně jako dezinterpretace bez obsahu. O prázdných slovech, emotivních výkřicích a převrácených významech, které jsou povrchní, zbytečné a – jak by řekl klasik – falešné a prázdné, ani nemluvě.
Důležité je jen, aby to hezky znělo. Aby se jejich nositelé dělali lepšími. Ozvěnou je ale často jen děsivé prázdno. Dlouho jsem si nad tím titulkem lámal hlavu. Nejdřív jsem zkoušel „klasiku“ – ale všechno to znělo buď příliš vážně, doslovně, pateticky, nebo nudně. Anebo se mi to tam nevešlo. Až jsem si položil otázku, co jednu z nejvýraznějších osobností našeho stále ještě mladého státu vystihuje nejlépe.
Václav Klaus je člověk, který málokoho nechává chladným. Liberály dráždí už jen tím, že má mozek a místo opakování prázdných floskulí přemýšlí, argumentuje a odkrývá společenské dění tak bystře a kousavě, že jim tím nemilosrdně kácí modly.
Málokdo se s ním odváží pustit do diskuse – a o to víc se na něj z různých stran útočí. Stále více občanů ale naopak jeho racionální, věcné a analytické postřehy a vhledy upozorňují na to, čeho by si jinak nevšímali.
Jen málo lidí však dokáže bez emocí – ať už pozitivních, či negativních – docenit a pochopit jeho skutečnou roli. Tu současnou i historickou. A právě proto se Šifra rozhodla červnové číslo věnovat člověku, který tvořil dějiny a už v devadesátých letech viděl dál než ostatní. A dál vidí i dnes. Který nám nadělil do té doby nepoznaný a pro jedny velmi lákavý dárek – svobodu. A který se pro jinou část lidí stal – obvykle paradoxně ze stejných důvodů – symbolem čerta.
Jediné, co by tohle všechno dokázalo vystihnout, byl nějaký silný symbol. Anebo něco, co umožní vnímavějším jedincům nejen porozumět, ale i odhalit hlubší vrstvy, které ostatním zůstávají skryty. Taková královská disciplína se nazývá šifra. A Šifra miluje šifry!
Obálka s názvem Santa Klaus a přesmyčkou není výsměchem ani bulvárem, ale promyšlenou šifrou. A pokud si někdo bude myslet, že je to „moc“, má na to právo. Ale jen do chvíle, než si celé číslo opravdu přečte. Protože pak by vypadal jako někdo, kdo nepochopil šifru. A to už nikdo nechce.
Po přečtení červnové Šifry zjistíte nejen to, proč právě Václav Klaus – ale i proč právě teď. A pokud byste snad hned na první dobrou hledali rozhovor s panem prezidentem – ano, je tam. Ale nečekejte ho na začátku. Je tam, kde má být. Na konci. Jako zlatý hřeb celé Šifry.