Jak dokázala americká supervelmoc ovládnout celý svět? A proč její éra končí? Toť ústřední otázka březnové Šifry, která právě vyšla. A je to tedy strhující čtení, nic pro citlivky a bábovky.
Nejspolehlivějším způsobem jakéhokoli manipulování s lidmi, potažmo celými národy, je odjakživa metoda cukru a biče. Používal ji i končící hegemon z USA. Cukrem se rozuměly dolary z USAID a jiných podobných „rozvojových“ fondů na šíření „demokracie“ a budování „otevřené společnosti“, které financovaly nejen sektor takzvaných politických neziskovek, ale sponzorovaly též korporátní média, aby psala takzvaně to, co je třeba. Tedy všechny ty lži a srágory, které jsme museli dvacet let číst, přestože drtivá většina mediální produkce byla v přímém rozporu s realitou. Bič naopak představovaly americké vojenské základny, rozeseté po celém světě včetně Evropy, a jejich jaderné hlavice, které určovaly, jak moc „demokratické“ (rozuměj proamerické) jednotlivé státy budou a jak hluboko polezou do… nebo možná spíš jak ochotně budou podléhat a podlézat americkým zájmům. Podrobněji se tomu věnuje úvodní článek Zbraně a dolary.
Evropa, částečně Američany uplácená a částečně vojensky „chráněná“ (tak, že nikdy ani nepípla), byla z pohledu USA „doma“. Stejně jako například vedle Německa rovněž poražené Japonsko, které „ohlídala“ masivní americká vojenská základna na ostrově Okinawa. O Austrálii či Kanadě, které formálně patří pod Velkou Británii (a Británie až dosud fungovala prakticky jako další pobočka USA v Evropě), ani nemluvě. Pokud se ale Spojené státy a jejich hlavní kamarád Izrael potřebovaly mocensky realizovat i na Blízkém východě a po vítězství ve studené válce opanovat celou geopolitickou šachovnici, muselo přijít něco, co by jim umožnilo expandovat i do zemí, kam až dosud vstupovat nebyl důvod. Myšleno důvod zdánlivě legitimní a formálně přijatelný. Tím se nakonec stalo 11. září 2001, které se s odstupem času ukázalo jako Den plný zázraků.
Toho dne spadly v New Yorku po údajném nárazu dvou letadel tři mrakodrapy Světového obchodního centra (WTC), což už samo o sobě bylo podezřelé. Ještě podezřelejší ale bylo, kolik příslušníků amerických elit vědělo o chystaných teroristických útocích v předstihu. A buď nešli toho dne do práce a zachránili si život, anebo na tom vydělali nekřesťanské peníze. Ti nejlepší zvládli obojí. My ale budeme v textech Andělé a démoni a následném Jen první den zkoumat, jakou roli v tom, co se stalo a co se pak o tom dozvěděla veřejnost, sehrála velká západní média. Těm se podařilo nejen přikrýt zfušované oficiální vyšetřovací zprávy, které zkoumaly příčiny pádu budov WTC ať už agentury FEMA, nebo amerického Národního institutu standardů a technologií (NIST), ale i rozšířit zcela falešné a nepravdivé historky o zapojení Usámy bin Ládina, Afghánistánu či Iráku, ač nikdo z nich neměl s 11. zářím 2001 absolutně nic společného. A na druhé straně se jim podařilo „zatlouct“ (byť ne dokonale) skutečné příčiny pádu budov WTC, kterými bylo s pravděpodobností blížící se jistotě provedení tří řízených demolic za pomocí výbušnin za bílého dne. A my si povíme jak…
Vlivem propracované propagandy a síly dolaru má sice většina lidí o kolébce svobody a demokracie značně zkreslené představy, pravda ale po celou dobu leží takříkajíc přímo před očima, jen ji chtít vidět. To někdy není snadné i proto, že se historie sice často opakuje, ale pokaždé s nějakými úpravami a vylepšeními. Právě Američané se totiž do dějin zapsali geniálním chytákem, který neměl obdoby. Ač dělali to samé, co impéria před nimi, tedy dobývali a drancovali, ale celou dobu se u toho dokázali tvářit, že žádnými imperialisty a dobyvateli vlastně vůbec nejsou… Prostě s*ině převelečené za kamarády. Více se dozvíte v článcích Právo silnějšího a Učitel a žák.
Není to přitom nic tajného ani skrytého, všechno je to oficiální. Veškerá morální nadřazenost USA, víra ve vlastní vyvolenost a poslání „zachránit“ svět bez ohledu na zájmy a potřeby ostatních se zhmotnily v rasistické a silně násilnické doktríně Manifest Destiny. Manifest Osud totiž není žádným reliktem dávné barbarské minulosti, americká zahraniční politika se jím řídí po celou dobu své existence, tedy i v současnosti! Podle amerického pohledu je totiž oprávněný a nevyhnutelný, je to dáno Bohem a americkou výjimečností, a civilizovat a amerikanizovat svět je americkou povinností. Pojednává o tom můj text s názvem Předurčeni k vítězství.
Když chcete dělat něco hodně ošklivého, a nebýt za padouchy, musíte to zkrátka umět podat a prodat s patřičnou grácií. A charismatem sňatkového podvodníka. A je úplně jedno, jestli zrovna berete Kubu Španělsku, Texas Mexiku, nebo kolonizujete Filipíny či „zachraňujete“ Ukrajinu. A koneckonců i odpalujete věže Světového obchodního cen tra. Jak se to dělá, se dočtete v článcích S osudem za zády nebo Svobodu pro všechny, ale také v textu Výbušná směs. A celé to uzavře naše velké finále s názvem Americké goodbye, kde se dozvíte nejen to, proč to Američanům tak dlouho vycházelo, ale co udělali a udělají ve chvíli, kdy jim to vycházet přestalo…
To vše a mnohem víc se dočtete v nové Šifře, která je jako vždy od začátku až do konce nabitá důležitými informacemi a souvislostmi. Objednat si ji můžete v našem eshopu, a to v digitální i tištěné podobě, stejně jako předplatné. Poštovné a balné je zdarma.