Keporkak patří mezi tvory, které v člověku vzbuzují údiv na první pohled a fascinují ho nejednou vlastností. Tito třiceti tunoví mořští živočichové jsou známí především svými obrovskými rozměry nebo překrásnými velrybími písněmi. Keporkaci ale v posledních letech poutají pozornost vědců i kvůli dramatické změně v jejich sociálním chování. Nová studie ukazuje, že keporkaci mění své migrační trasy a začínají tvořit velmi početné skupiny, což u nich v minulosti vůbec nebylo zvykem. Ačkoliv vědci tento jev zkoumají již několik let a první ze tří výzkumných plaveb podnikli už v roce 2011, dodnes se jim nepodařilo zvláštní změnu chování mořských obrů vysvětlit.
Formováním početných skupin keporkaci překvapují nejednoho vědce. Dosud se totiž mělo za to, že keporkaci jsou spíše samotáři, a dokonce by se dalo říct, že donedávna keporkaci samotáři skutečně byli. V učebnicích a encyklopediích byste si o těchto kytovcích přečetli, že se během migrace při vyhledávání potravy mohou sdružovat ve skupinách, ale většinu času tráví o samotě nebo jen v malých skupinkách. Něco se však muselo změnit. Dokazují to informace získané během tří výzkumných plaveb z let 2011, 2014 a 2015. Shrnující studii vydali vědci na začátku tohoto měsíce a informace jsou více než překvapivé. Během tří plaveb v oblasti jihozápadního pobřeží Jihoafrické republiky vědci narazili na 22 různých skupin keporkaků, z nichž některé čítaly až 200 jedinců. Velkých skupin keporkaků nazývaných také termínem „super groups“ si všimla i místní veřejnost. V posledních letech bylo zaznamenáno několik pozorování tohoto jevu v okolí Kapského Města, a to především z letadel.
„Nikdy jsem nic takového neviděl,“ uvedl jeden z výzkumníků Ken Findlay z Cape Peninsula University v Kapském Městě pro časopis New Scientist. Formování početných skupin však není jedinou zvláštností, kterou keporkaci nedávají vědcům spát. Takzvané super groups totiž byly v okolí jižního pobřeží Afriky spatřovány v období, kdy by migrující velryby už měly být dávno někde úplně jinde. V letních měsících totiž velryby měly vždy ve zvyku cestovat do studených antarktických vod bohatých na kril a malé ryby, kde střádaly tukové zásoby na zimu. V zimě se zase vracejí do teplých vod, kde přivádějí na svět mláďata. Něco tedy přinutilo stovky velryb, aby se začaly shromaždovat ve velkých skupinách, a navíc se doslova vykašlaly na sezonní migraci za potravou.
Co ale keporkaky k tak dramatické změně chování vede, je zatím záhadou. V posledních letech se odborníci pracující na studii snažili shromáždit co nejvíce dat o tom, jak se změny chování keporkaků projevují. Zjistit příčinu změn je až dalším krokem. Nebyli by to ale vědci, aby neměli nějaké to čistě hypotetické vysvětlení. Jedním z možných vysvětlení podivného chování keporkaků by mohla být jejich vzrůstající populace. Člověka zvyklého na povětšinou pesimistické zprávy o vymírání všech možných živočišných druhů by toto vysvětlení mohlo překvapit, keporkaků ovšem v posledních letech skutečně dramaticky přibývá.
Podle vedoucího výzkumu Kena Finldlayho by změna v chování keporkaků mohla dokonce znamenat návrat k původním návykům, které velryby měly přibližně do začátku 20. století. Tedy do doby, než se jejich populace vlivem rozvoje lovu velryb snížila o 90 %. V této době se totiž skupiny keporkaků okolo pobřeží Jihoafrické republiky objevovaly docela běžně. Jestli to tak opravdu je, byla by to v této oblasti nezvykle pozitivní zpráva.
Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.
Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.
