Tak je to venku! Ministr zdravotnictví Roman Prymula zřejmě usoudil, že virus, kterým vláda děsí občany již od jara, není tak nebezpečný jako ještě před pár dny, a rozhodl se to těsně před tím, než se o tento čerstvý objev podělí se světem, oslavit v pozdních večerních hodinách v restauraci. A při té příležitosti se konečně nadechnout čerstvého vzduchu a odložit svou roušku. Ta byla zřejmě vzhledem k pozdnímu času, kdy se schůzka uskutečnila, stejně již notně zaplivaná.
To se naštěstí nedá říct o restauraci Rio’s pro vyšší vrstvy, která slavnostně otevřela jen pro tuto příležitost, aby mohl pan ministr sdílet svoji úlevu s šéfem poslanců vládního Hnutí ANO Jaroslavem Faltýnkem, šedým emisarem premiéra Andreje Babiše.
Jenže je u toho vyfotili nějací bulváristi, kterým dal kdosi velmi podezřelé echo, kde se plukovník nachází, a došlo k jednomu velkému „nedorozumění“. Pokud to tedy nebyl nějaký stranický úkol místopředsedy Faltýnka, který je na různé zákulisní čachry expertem.
Díky této „chybě v komunikaci“ to vypadá, že ministr nedodržuje platná „bezpečnostní“ opatření proti neviditelnému nepříteli, která v zemi již nějakou dobu – kvůli němu – platí. „Je to moje chyba, já jsem ho prostě ten den nedohnal (…),“ kál se Jaroslav Faltýnek, který se moc často neomlouvá. „Potkali jsme se ve středu večer v uzavřené restauraci v salonku (…) Bylo to ve středu, nikoliv včera. Ta nová pravidla platí od čtvrtka,“ snažil se omluvit skutečnost, že byli oba politici vyfoceni při odchodu z restaurace bez roušky.
Plukovník Prymula, voják tělem i duší, má ale jiný názor – na tiskové konferenci, kde se očekávalo jeho odstoupení z funkce, řekl, že neodstoupí. „Vypadá to, že tu před vámi stojí někdo, kdo káže vodu a pije víno. To, co je nesmírně důležité, je dodržování jakýchsi symbolů – tedy, že by lidé, kteří rozhodují o opatřeních, je měli samozřejmě dodržovat. Na základě obrázků, které se dneska objevily v Blesku, to vypadá, že jsem něco porušil. Já tady s plnou vážností říkám, že jsem nic neporušil,“ oznámil jako vždy ledově klidný ministr, disciplinovaný muž bez emocí. No bodejť!
Co vlastně pil, se už asi nedozvíme. Ale při vysvětlování se mu trochu zamotal jazyk. „Na schůzku jsem odjel ve voze, kde jsem měl roušku. Na Vyšehradě jsem z vozu vystoupil, opět v roušce. A šel jsem přes to dané zařízení do soukromých prostor vyšehradské kapituly. Tam proběhlo jednání. (…) Když toto jednání skončilo, vracel jsem se prostorem, který je venku. Byl jsem tam sám, šel jsem bez roušky, přišel jsem k automobilu, sedl jsem si do něj a vzal jsem si roušku. Takto to bylo. Omezení shromažďování platilo až od šesti hodin od rána.“
Venku prý můžeme chodit bez roušky, když nikoho nepotkáme, a jediná chybička se stala, když ministr „nečekaně“ u auta potkal svého řidiče, který mu otevíral dveře. Ten proradný paparazzi z Blesku musel spoušť zmáčknout zrovna v „řádu sekund“, je to pech.
Prymulova smůla připomíná potíže premiéra Babiše, který taky chudák pořád nosí roušku či respirátor, s výjimkou mnoha fotek a záběrů, kde ho neměl, a tak to často vypadalo, že je nenosí, i když je vlastně nosí. A vůbec, je to kampaň…
Předsedu vlády tito covidoví kverulanti namíchli už v létě, kdy jim musel důrazně doporučit, ať nevystrkují paty z republiky, a odjel si od nich odpočinout na Krétu. Ale uběhlo jen pár měsíců a už je to tu zase. Lidi jsou zkrátka nepoučitelní. Politici se tady obětují pro zdraví národa, riskují smrtící nákazu, pracují do noci tak, že si ani nestihnou nasadit roušku, a když si ji nasadí, tak se nakazí (Hamáček, Rážová…) a pořád by je někdo kritizoval, odvolával či jinak obtěžoval takovými podružnostmi, jako jsou třeba zákazy shromažďování mimo Poslaneckou sněmovnu v době celostátní karantény. Kde jinde by ale měli opravdový klid na práci, a pokoj od lidí, kteří sedí doma a neruší, než v uzavřené restauraci?
Ač ministr na tiskovce vysvětloval, že nic neporušil, protože roušku mít venku nemusel a v restauraci během konzumace také ne, pokusil se chytře přesunout pozornost od základního faktu, že neměl co pohledávat v restauraci, která má mít podle JEHO nařízení zavřeno, k rouškám. V jejich přínos už beztak může – obzvláště při tak velkých číslech nakažených – věřit leda tak mikroflóra, které se uvnitř roušek žije skvěle.
Jo počkat, ona to vlastně nebyla restaurace, ale soukromé prostory vyšehradské kapituly. Anebo ne? Já byl taky jednou v soukromém klubu, kde bylo pěkně zakouřeno, i když se v žádném případě nejednalo o hospodu.
Takže schůzka s duchovním přesahem? V hospodě, která se v noci mění na klášter? „Já jsem dojel na jednání, které tedy bylo v restauraci, v salonku restaurace,“ popisoval ráno ministr. Večer už to bylo místo Boží.
„Omlouvám se za to, že jsem narušil důvěru, že jsem poprosil pana ministra, abychom se potkali v uzavřené hospodě,“ komentoval uměle rozdmýchaný skandál (někdo ten Blesk zkrátka zavolat musel) druhý hříšník, Jaroslav Faltýnek, tvrdý materialista, který mezi shromážděním členů kláštera a prostou nálevnou nevidí rozdíl.
Pak je tu ale ještě jedna možnost – hospoda s duchovním přesahem. O restauraci Rio’s se ví, že se v ní dlouhá léta scházejí samí svatí lidé, politici od ODS po ČSSD, ale i bankéři, zkrátka všichni papaláši napříč politickým i byznysovým spektrem. Této možnosti by nasvědčovalo i prohlášení děkana Vyšehradské kapituly Michala Němečka: „Všechny prostory má pronajaté restaurace Rio’s. Samozřejmě je tam nějaké zázemí, kuchyně a sklad. Jestli stáli u dřezu, to já nevím. Žádné další prostory tam ale nejsou, to by spadli ze skály.“ Zajímavá varianta…
Po zveřejnění fotografií z Blesku nastalo rodeo. Jak jen mohl! Náš hlavní bojovník proti epidemii svojí hybou ohrozil porážku koronaviru v Čechách. Opravdu by ale někdo mohl být tak hloupý a udělat takovouto školáckou chybu? Kdyby přece chtěli papaláši jednat v utajení, zvlášť když jich tam bylo jen pár, jak by se o tom mohl dozvědět Blesk? Kdo ho zavolal? A proč?
Že se nejednalo o náhodu, muselo napadnout při pohledu na to, co se okolo rozpoutalo, leckoho. Byl to snad řízený odstřel ministra Prymuly? Nebo jde o součást vyšší politické hry? Kdy místo Prymuly, jehož tvrdá ruka posloužila při represivních opatřeních a velká část občanů milující autoritářský přístup jej vynesla mezi nejpopulárnější veřejné figury, zaujme někdo umírněnější, třeba bývalý ministr zdravotnictví a šéf motolské nemocnice Miloslav Ludvík, který má úplně jiné názory a koronavirovou hysterii nesdílí? To ukáže až čas.
Třeba ale dostane konečně větší slovo v „řešení pandemie“ i rozumnější, nehysterická část politiků a osobností, kteří si uvědomují, že zavřít všechno je sice hezké, ale protože umějí také počítat, vědí, že si naše země nemůže další uzavírky dovolit a je třeba ubrat plyn nebo rovnou zařadit zpátečku a vycouvat. Pandemie už bylo zkrátka dost.
Tvrdě se opřel do ministra Prymuly například exprezident Václav Klaus, jeden z vůdčích kritiků hry kolem pandemie: „Pochybnosti, které mnozí z nás měli od počátku, byly posíleny autoritářským jednáním, které stačil (Prymula) v této funkci za jeden měsíc předvést. Strašil nás, ale z jeho chování je vidět, že svým slovům sám nevěřil. Zdiskreditoval nejen sebe, ale i všechna opatření, která prosadil.“
Určitě se ale přidají další rozumné hlasy, které byly v této hysterické době zesměšňovány a potlačovány, protože se v zájmu rozpoutání paniky dopřávalo sluchu například fanatikům typu profesora Flegra, kteří tady straší scénářem v Itálii a mrazáky s mrtvolami, které nikdo neviděl, a vypadají, že si to užívají.
Teď je každopádně na tahu premiér. Jeho první vyjádření naznačovalo, že ministr Prymula odstoupí buď sám, nebo ho okamžitě odvolá. Ještě se ale musí na Hradě poradit s prezidentem Zemanem, který je Prymulův spojenec a který tomuto vojenskému epidemiologovi hodlá udělit státní vyznamenání v boji proti covidu-19, i když média pořád píšou o tom, že máme nejhorší statistiky na světě. To je prostě politika. Nakonec to vypadá, že pan Prymula, který neodstoupil sám, odvolán nakonec bude. Víme ale, jak to s odvoláváním u pana prezidenta chodí.
To ale vůbec není podstatné. Podstatné je to, že muž, který je podle premiéra symbolem toho, jak jsme zvládli první vlnu, se mění v symbol toho, jak jsme nezvládli vlnu druhou. Přeloženo do normálního jazyka, Roman Prymula svou dějinnou úlohu už zřejmě splnil.
Více než co jiného se takzvaná „Prymulova aféra“ jeví jako geniální ukázka základní politické metody, která se podle stejnojmenného filmu nazývá „Vrtěti psem“. Celá země teď bude řešit naprosto nepodstatnou věc, jako je Prymulova rouška. Svědčí o tom i diskusní smršť pod články o „kauze“, kde počet komentářů několikanásobně vzrostl.
Než se sežene nový ministr, než se lidé i politici vypovídají o plukovníkově průšvihu, uplyne zase spousta vody. A někde na pozadí se rozhoduje o těch opravdu podstatných věcech. Třeba jak se v české ekonomice projeví největší pokles v dějinách. Nebo kdo provede zemi nejtěžší dobou po Andreji Babišovi, který definitivně ztrácí dech a to, co jeho tým předvádí, nemůže dlouhodobě ustát. Roušky vem čert, ale co a jak bude po nich? To je přece to, oč tu běží.
