Války, které provázejí lidskou historii a které byly původně střetem živých lidí, se dnes stávají bojem znepřátelených stran prostřednictvím poškozování Země. Válčící strany sice deklarují, že usilují jen o zničení vojenské síly protivníka, ale vidíme, že válečné přípravy i průběh ozbrojeného zápasu nevratně poškozují planetu. Naše vnitrodruhové nepřátelství tak nechtěně demaskuje pravdu o predátorské povaze dnešní kultury – veřejně vyzrazuje její pohrdání a přezíravost vůči pozemské přírodě.
Ještě neolitické kultury Zemi uctívaly a lidé přinášeli přírodě za její plodnost část obtížně získané úrody. Proto kladu otázku, co se stalo s lidskou vědeckotechnickou kulturou, která tak okázale pohrdá svým jediným možným domovem? Proč jsou pro mocenské politické neshody a netoleranci nejdůmyslnější objevy vědy namířeny proti planetě? Co se odehrává v duchovním životě lidí, ve společenských vědách a hlavních médiích, že se intelektuálové nebouří proti této zjevné absurditě?
Jako by nestačilo, že se Zemí vedeme studenou válku prostřednictvím techniky výrobní, dopravní i spotřební, že planetu vykrádáme, oteplujeme a chemicky otravujeme. Proč nebereme vážně, že se šíří autismus, digitální demence mladých lidí a jejich neschopnost počít děti? Na jaké důkazy selhání chybného nastavení kultury ještě čekáme?
Již dlouho hájím názor, že na rozdíl od přírody, kterou v její neživé oblasti integrují čtyři fyzikální interakce (silná, slabá, elektromagnetická a gravitační), a v živé oblasti genetická informace, je lidská kultura umělým systémem s odlišnou vnitřní informací. Touto integrující informací je totiž kultura duchovní. Spolu s kulturou materiální, do níž náleží také technika včetně vojenství, vytváří duchovní kultura umělý systém, který je přibližně takový, jaká je duchovní kultura sama. Také všechny živé systémy jsou přibližně takové, jaká je jich vnitřní informace. Když i pro kulturu použiji zavedené biologické pojmy, pak je kulturní systém fenotypem svého genotypu (duchovní kultury).
Co vadného je v genotypu kultury, tj. v poznatcích, hodnotách a regulativech, když lidé mlčky schvalují bombardování Země? Proč dnešním hlavním médiím nepřipadá zrůdné, že morálka, právo i politika dovolují ubližovat Zemi, jedinému obyvatelnému ostrovu života v pustém a chladném vesmíru?
V obecné filozofické rovině nabízím toto vysvětlení. Naše dnešní duchovní kultura, to jest její věda, morálka, politika i právo, není tak úchvatná a vznešená, jak si útěšně po celý novověk namlouváme. Již od řecké antiky je bohužel skrytě predátorsky nastavená. Nekriticky nadřazuje myšlení nad bytí, vůči přírodě je povýšená a kořistnická. Pojmy morálka a právo se vyprázdnily. Politika, dovolávající se lidských práv, svobody a demokracie, neřídí ani vědu, ani techniku, neřídí ekonomiku ani vojenství. Stala se ornamentem predátorské kultury, jde za vozem jejího samopohybu.
Právo už není minimem morálky, dalo se koupit kapitálem, přiznalo subjektivitu korporacím, ale upírá přiznat subjektivitu, tj. i práva a ochranu, nám všem společné a nadřazené Zemi. Bez zásadního biofilního obratu duchovní kultury můžeme proto z vlastní viny předčasně vyhynout.
Více o problému subjektivity Země: www.ustavazeme.cz
