Redaktor Jan Petrák představuje mladý vědní obor, o kterém se zatím moc nemluví, ale brzy bude. Má před sebou totiž netušené možnosti…
Rita Elliotová, izolovaná od ostatních účastníků, nahodile vybírá z krabičky karty s pěti různými zvířaty a promíchává je. Profesor Soal se nachází opodál, dohlíží na přísné podmínky experimentu a hlásí Ritě čísla, jimiž se označují karty v pořadí. Basil Shackleton sedí za stínidlem tak, aby neměl šanci karty vidět. Testu se neúčastní nikdo další, panuje naprosté ticho, mluvit je zakázáno. Pokaždé, když Rita otočí jednu ze zamíchaných karet, experimentátor mlčky pokyne Basilovi; ten se zavřenýma očima intuitivně hádá, na jakou z karet se Rita dívá.
Píše se rok 1941 a probíhá jeden ze série pokusů zkoumajících mimosmyslové vnímání pod vedením Samuela George Soala, uznávaného profesora matematiky na Londýnské univerzitě. Ten v tu chvíli ještě neví, že čelí vpravdě nevídanému úspěchu.
Hádalo se celkem 3789krát. S. G. Soal předpokládal zhruba 776 uhodnutí, což by byl vzhledem k pravděpodobnosti i tak zajímavý výsledek. Basil Shackleton však určil správně v 1101 případech. Šance na zopakování takového výsledku je 5 x 10-35 (35 nul). Aby vyšly stejné výsledky dílem pouhé náhody, musela by celá dřívější populace Země přijít na způsob, jak provést jeden pokus za vteřinu, a každý obyvatel by dnem i nocí nečinil nic jiného, než horlivě odhadoval kartičky.
I tak by trvalo zopakovat totožný výsledek 1 000 000 000 000000 000 let, což je doba podstatně delší, než je předpokládané stáří sluneční soustavy.Co se tedy stalo? Variantu náhody neboli šťastné shody okolností prokázala matematika za zcela nemožnou. Spirituálněji založený jedinec by mohl tvrdit, že šlo o zásah vyšší bytosti. Parapsychologie, tedy vědecká disciplína zabývající se jevy, jež se vymykají základním pěti smyslům, označovanými také jako paranormální, vám však řekne, že se jedná o naprosto přirozenou, jen málo probádanou schopnost lidské mysli. A skeptik? Ten se začne vztekat, že nic takového není možné a všichni jsou lháři.
A tak, jak už tomu bývá v podobných případech, kdy je rozum v koncích, krátce po zveřejnění výsledků pokusu se na do té doby váženého profesora sesypali kritici a začali snášet důkazy o tom, že podváděl či použil špatné vědecké metody.
Těžká cesta průkopníka
Faktem však je, že i přes důslednou snahu o diskreditaci londýnského výzkumníka ke stejným či podobným výsledkům došli i další badatelé. Například J. B. Rhine, považovaný za otce moderní parapsychologie, provedl 33 experimentů na stejném či podobném základu a 26 z nich přineslo výsledky nad rámec pravděpodobnosti. V roce 1989 byla zveřejněna analýza rozsáhlé série pokusů, provedených v letech 1935–1987; uvádí statistiku z 309 studií, v nichž figurovalo 62 různých experimentátorů. Souhrnná pravděpodobnost činila šanci 10-24, tedy 0,000000000000000000000001, že by se výsledků dosáhlo náhodným výběrem. Nutno dodat, že za statisticky významné je považováno už číslo 0,05.
Mnoho lidí si dodnes spojuje tuto mladou vědu, kritiky často napadanou jako pseudovědecká, se záhadným nadpřirozenem, s okultismem, spiritismem, se svíčkami, duchy a ohýbáním lžiček.
Parapsychologie má však s okultismem asi tolik společného jako alchymie s moderní chemií. Jedná se o čerstvě zrozený vědní obor, stejně na tom byla třeba fyzika v době prvních Newtonových objevů.
A o tom, jaké to je přijít s novými objevy, se přesvědčila celá řada průkopníků od Galilea Galileiho po Nikolu Teslu. Možná právě odvaha výzkumníků v této oblasti vrhá na jejich práci stín nedůvěry mnoha vědců a veřejnosti. Zatímco fyzikové, biologové či chemici zkoumají svět v rámci přírodních zákonů, které můžeme vidět, osahat si, spočítat, parapsychologové se vrhají do končin, kam naše běžné smysly nesahají. Žádné z jejich tvrzení přitom neodporuje přírodním zákonům – nabízí jen nové pohledy a směry, jakými se výzkum bude ubírat.
Široký záběr parapsychologie lze vymezit dvěma základními jevy – mimosmyslovým vnímáním neboli ESP (odvozené z anglického extra sensory perception) a psychokinezí čili PK. Mimosmyslové vnímání dokáže zachytit informaci nezávisle na vzdálenosti, a jak se v současné době potvrzuje, nezáleží ani na tom, jestli se věc již stala, děje právě teď či se teprve stane. Psychokineze, jak již vyplývá z názvu, je schopnost ovlivňovat materiální svět vlastní psychikou. Výsledky jsou fascinující.
Lomonosov měl sen
Už jako malý kluk jsem miloval duchařské příběhy a prakticky vše, co se vymykalo běžnému chápání. Svět nadpřirozena byl vzrušující, přinášel kombinaci děsu a úžasu v jednom. Když jsem se před sedmi roky, to mi bylo čtrnáct, poprvé dozvěděl od staršího bratra o existenci parapsychologie, otevřel se mi nový svět, kde platí docela jiné zákonitosti.
Mnoho z nás uvnitř cítí, že je zde něco více, než vidíme. Lidstvo to tušilo tak dlouho, jak dlouhé jsou jeho dějiny, alespoň ty oficiální. Ale po mnoho let bylo toto tušení zatíženo tendencí schovávat pravdivá odhalení za siluety bohů a jiných bytostí, čímž se vytrvale bránilo přistupovat k poznání kritickým okem, ale i touze zacházet hluboko do nepoznaného.
Parapsychologie tyto zdánlivě nadpřirozené jevy pečlivě zkoumá a snaží se do nich vnést pochopitelnější světlo. Přestože výzkumníci v tomto oboru považují za hlavní cíl výzkum ESP a PK, přivádí je k fascinujícím závěrům a novým teoriím o mnoha dosud jen těžce vysvětlitelných fenoménech, počínaje jasnovidci a léčiteli přes nespočet historických nepochopených událostí až po odvážné končiny, jako je reinkarnace a posmrtný život.
Nejedná se ale pouze o záhadné a nevysvětlitelné jevy. ESP se projevuje v běžném životě možná více, než si dovedeme představit. Vzpomeňte si jen, kolik „zázraků“ a podivných náhod jste již zažili. Vzbudíte se jen pár vteřin předtím, než vám zavolá člověk, na nějž celý den čekáte. Vtíravý pocit, který vás donutí změnit rozhodnutí a vyhnout se netušeným budoucím potížím. Projevy jsou velmi pestré. Často je mysl prezentuje zkresleným a fantastickým způsobem, jenž vede k prožitkům, jako jsou vidiny, náhlá vnuknutí, hlasy, nepochopitelná nutkání, ale i divoké sny nebo samovolně se pohybující končetiny.
„Vzpomeňte si jen, kolik „zázraků“ a podivných náhod jste již zažili. Vzbudíte se třeba jen pár vteřin předtím, než vám zavolá člověk, na nějž celý den čekáte…“
Například známý myslitel M. V. Lomonosov měl sen, v němž jeho otec rybář ztroskotal na jednom z neobydlených ostrovů. Po probuzení nezůstal klidný a zařídil rybářskou výpravu, jež se vydala na místo, kde dle jeho snu měl otec ztroskotat. A skutečně tam bylo nalezeno otcovo tělo.
Další příklad pochází z biografie Konrada Hiltona, zakladatele dnes známého a bohatého řetězce hotelů. Jako mladík na počátku své kariéry si vybral budovu v Chicagu, již měl v plánu přebudovat na hotel. Po poradě se svými přáteli nabídl prodejní společnosti určitou částku. V noci se mu zdál sen o jiné, vyšší částce. Ten ho přiměl, aby následně nabídku zvýšil. Podle stanovených podmínek totiž připadla budova tomu, kdo nabídl nejvíc. Bylo tedy nutné nabídnout víc než ostatní, ale zase ne o moc, aby na koupi neprodělal. Když určil částku ze snu, budovu dostal; jeho nabídka přesahovala druhou nejvyšší o pouhých 200 dolarů…
Tajuplná mysl
Nejzdravější a nejlepší přístup k neznámému je ptát se, zpochybňovat, ale nepodléhat předsudkům. Základním kamenem k pochopení takových jevů jako mimosmyslové vnímání či psychokineze je připustit si, že existuje další existenční rovina než nám známý fyzikální svět. Jiná dimenze, chcete-li. Dalším předpokladem je uvědomění si, že může existovat i „energie“ nepodléhající zákonům fyzikální roviny. V parapsychologii se pro tyto jevy používá neutrální termín PSI, podle řeckého písmena „psí“. Jak je ale možné, aby ESP či PK vůbec fungovaly?
ESP se chová velmi „podivně“. Nelze přesně určit, co se stane, jestli se dění zopakuje a kdy. Největší otázkou stále zůstává činitel, který ESP umožňuje. Jisté je spojení s nervovým systémem. Jedině živý mozek dokáže operovat s PSI energií. Zajímavé je, že nemusí být lidský. Historie zná mnoho příkladů, kdy se ESP projevilo u zvířat.
Dne 1. 12. 1948 se jisté rodině Burkových zaběhl pes. Nenašli ho a po nějaké době se rodina odstěhovala do nového domova, vzdáleného 1200 mil. Za necelý rok se před jejich novým domem objevil pes – rodina v něm svého ztraceného mazlíčka bezpečně rozpoznala. Měl stejnou jizvu na tlapce, protivily se mu sykavé zvuky a při jízdě autem s oblibou seděl na sedadle za řidičem a opíral se mu o ramena svými předními tlapkami.
Jiný případ popisuje příběh zaměstnance továrny na výbušniny. Jeho kolie ho denně doprovázela do práce. Jednou se ale zastavila na kraji města a odmítala pokračovat. Pán se divil, ale musel jít dál. Jeho pes se po neúspěchu pána zadržet vrátil domů. Později zavolala manželka do továrny, že se pes chová divně. Manžel jí popsal zvláštní chování na kraji města a shodli se, že je asi nemocný. O hodinu později došlo v továrně k explozi a všichni zaměstnanci zemřeli.
Psychopotenciál
Centrem a hlavním dějištěm ESP je mozek, jenž disponuje pozoruhodnou vlastností PSI energii vytvářet či nějakým způsobem získávat, přičemž se dodnes parapsychologové dohadují, jak přesně vzniká. Jedna teorie poukazuje na vlastnost neuronů, zvanou „psychopotenciál“ neboli psychický potenciál. Při jakékoli činnosti neuronů se projeví, ale intenzita se různí. Provází každý nervový vzruch. Pokud je slabý, akce proběhne, ale člověk ji vědomě nezaznamenává (například řízení tlukotu srdce). Silnější vzruchy naopak vědomě prožívá (bolest). Pokud se psychický potenciál vyšplhá na další hranici, zřejmě se vytvoří PSI energie. Proto každé užívání ESP i PK vyžaduje pevné soustředění, tedy vyvolání silných vzruchů v neuronech. Závažné okolnosti mozek upřednostňuje, proto se ESP samovolně projeví při intenzivních prožitcích, jako je strach, vztek nebo usilovné přání.
Není tajemstvím, ač se tomu mnoho laiků i vědců nesmyslně brání, že lidé v daleké minulosti mimosmyslové vnímání znali a hojně využívali. Vzpomeňme na starý Egypt, na delfské orákulum a mnoho dalších případů, kdy se předpovědi bezezbytku plnily, a mnozí lidé ovládali schopnosti, jakým dnes stěží uvěříme. Všimněte si, že ve všech případech se jednalo o jedince, kteří dokázali úžasné věci pomocí vlastní mysli. Možnost kontrolovat PSI energii v nás zůstala, jiná otázka samozřejmě je, proč jsme postupně ztratili tuto schopnost využívat.
Přestože z velké části závisí přežívání mysli na fyzickém mozku, důkazy stále jasněji poukazují na přítomnost i dalších vlivů. Mysl je sama svou podstatou neuchopitelná, neměřitelná, stejně jako ESP. Můžeme si ji představit jako něco, co živý hmotný mozek produkuje, ale nejedná se o jedno a to samé. Nelze říci, kde mysl končí a začíná, kde je přesně umístěna a z čeho se skládá. Všemi svými vlastnostmi se vymyká zákonům hmoty. Vychází z čistě materiálních tkání, nebo hraje roli i jakási duše? Zdá se, že právě nervová soustava je klíčová svou unikátní schopností fungovat jako průsečík mezi těmito rovinami.
„Nelze říci, kde mysl končí a začíná, kde je přesněumístěna a z čeho se skládá. Všemi svými vlastnostmi se vymyká zákonům hmoty.“
I když se zbavíme nádechu nadpřirozena, parapsychologie nepřestává být poněkud tajuplná. Je to radikální věda, bortící tradiční kosmologickou koncepci a posouvající chápání do jiných sfér, pro nás nezvyklých. Především pak odhaluje skrytý potenciál lidského ducha. Můžeme se donekonečna snažit vypátrat všechna tajemství mysli pitváním se v mrtvých tkáních a obsypáním spících lidí diodami, nebo přistoupíme na širší obrázek jejího chápání a spojíme všechny vědy tak, abychom skutečně pronikli hlouběji. Potlačování alternativ vždy bránilo pokroku. Jako náboženství dříve bránilo vědě, tak původní dynamická věda se postupně změnila ve strnulou moderní víru, která se dalšímu pokroku brání stejně zarputile.
Je jistý paradox, že jedním z nejvýznamnějších průkopníků tohoto vědního oboru je příslušník národa, který je považován za nejméně „věřící“ – Čech Milan Rýzl. Celosvětově uznávaný parapsycholog získal doktoráty z fyziky a chemie na Karlově univerzitě. Rýzl, jenž byl později nucen z politických důvodů emigrovat do USA, dokázal propojit znalosti ze svých oborů a s pomocí dalších parapsychologů shrnout výzkum z posledních sta let a posunout jej mnohem dál. Je autorem víc než stovky vědeckých pojednání a dvaceti knih přímo o parapsychologii či na ni odkazujících.
Život po životě
Největší očekávání vkládá většina parapsychologů v budoucnost samotné vědy, přesněji v její dopad na společnost. Předpokládají totiž postupné přijetí ESP i PK širokou veřejností a snad i jejich vyrovnání s běžnými smysly. Věří, že by se jednoho dne ESP mohlo využívat stejně přirozeně jako zrak či sluch. Vždyť vývoj mimosmyslových schopností by mohl započít novou éru lidského myšlení.
Kladou si na svá bedra odhalení, jak ESP a PK fungují, jejich ovládnutí a otevření cesty k odpovědím, po nichž prahne lidstvo už celá tisíciletí. Už se jim podařilo spojit se s kvantovou fyzikou či odhalit nepozorované síly mozku, na které s mikroskopem nelze narazit.
Nakolik své ESP a PK ovládáte, si můžete vyzkoušet sami, a to v klidu a pohodlí domova. Nejenom že se u toho královsky pobavíte, ale začnete si všímat, jak často ESP využijete v běžném životě.
Mě osobně nejvíce oslovilo Rýzlovo poslední dílo Parapsychologie o životě po smrti, jež nabízí důkladnou studii všech příbuzných fenoménů, od duchů po zážitky při klinické smrti. Při jeho vědecké, a přesto velmi příjemné a pochopitelné argumentaci jsem měl pocit, že se stránku po stránce přibližuji odhalení toho, co nás vlastně na druhém břehu čeká. Kniha zveřejňuje i fascinující svědectví Stefana von Jankoviche, jemuž se podařilo díky včasnému zásahu lékaře přežít klinickou smrt. A jaký zážitek si odnesl von Jankovich z nefyzického světa? „Moje smrt pro mne byla tím nejkrásnějším zážitkem v životě.“
Roztočte to
Nejjednodušší a efektivní metodou psychokinetického cvičení zůstává i po sto letech experiment s kartami. K této praktice potřebujete další osobu. Načrtněte si na pět karet stejného rozměru různé vzory – čísla, znaky, cokoliv. Je důležité, aby papír nebyl průhledný. Úkolem pomocníka bude obráceně vám ukazovat zadní strany jednotlivých karet. Vy se pokusíte uhodnout, jaký vzor je na nich nakreslený. Usilovně se soustřeďte a řekněte to, k čemu vás pobízí intuice. Výsledky si pomocník zapisuje a sdělí vám je až na konci pokusu.
Na procvičování psychokineze se mi nejlépe osvědčil PSI-wheel. Je zábavný a snadno se sestrojí. Stačí vám papír, nůžky, jehla, a podložka, do níž jehlu zafixujete, aby držela pevně (osobně používám svíčku, do níž lze jehlu snadno zapustit). Prvním krokem je vystřihnout čtverec. Uchopíte jej za levý dolní roh a přehnete k pravému hornímu. Pak pravý dolní k levému hornímu. V dalším kroku přehnete čtverec v půli zleva doprava a ze shora dolů. Teď již můžete vytvarovat jehlan, který nasadíte na zafixovanou jehlu.
V tomto pokusu je důležité zavřít všechna okna a nejlépe si zakrýt ústa šátkem. Než začnete, zkontrolujte, zda se PSI-wheel netočí sám od sebe, v tom případě musíte najít místo, kde vzduch neproudí. Nyní už stačí jediné. Hluboce se soustřeďte, přiložte ruce a nuťte papír, aby se otáčel.
Po určité době se naučíte ovládat rychlost otáčení i směr. Pokud si budete dostatečně jisti svým výkonem, přiložte na PSI-wheel třeba skleněnou mísu. Dělejte si podmínky těžší a těžší a vaše PK bude sílit.
Jan Petrák
