Quirra v jihovýchodní části Sardinie působí na první pohled jako rajská zahrada. Obec se skládá z domů, které ladí s krajinou plnou polí a pastvin. Velkou část této krajiny však zabírá vojenský prostor, jenž má rozlohu ohromujících 12 000 hektarů. Střelnice Salto di Quirra je považovaná za největší vojenský prostor na střelbu a cvičení v Evropě. Otevřena byla v roce 1956 a na válku tady trénuje nejen italská armáda, ale manévry zde provádějí také ozbrojené síly téměř všech zemí NATO. Kromě toho italské letectvo pozemky pronajímá každému, kdo může zaplatit 50 000 eur za hodinu, a vyzkoušet tak nové zbraně, zařízení nebo vozidla. Ještě nedávno byly tyto informace vojenským tajemstvím.
Pozemek využívají firmy jako Fiat a italské zbrojařské a letecké koncerny Finmeccanica a Alenia, švýcarský Oerlikon Contraves, výrobce zbraní Thompson, výrobce motorových vozidel Iveco a firma Centro sviluppo materiali, kterou z 15 % vlastní ThyssenKrupp. Pro římské ministerstvo obrany jsou takové pokusy vítaným zdrojem příjmů.
Jenže…
Na počátku roku 2011 Domenico Fiordalisi, prokurátor z velkého města Lanusei, zahájil proti provozovatelům střelnice rozsáhlé vyšetřování. Jaký k tomu měl důvod? Padlo totiž podezření z rozsáhlého znečištění životního prostředí a úmyslného zabití, protože se prokázalo zamoření celé oblasti škodlivými rakovinotvornými látkami. Předpokládá se, že mezi tyto látky patří i ochuzený uran (Depleted Uranium/DU). Jedná se o odpadní produkt, který vzniká při štěpení uranu pro jaderné elektrárny. Na celém světě se ho ve skladech nachází zhruba 500 000 tun. Pro atomový průmysl je nepotřebný, a protože je radioaktivní, je obtížné ho zlikvidovat.
Nikdo neví, kam s ním. Zbrojní průmysl však našel pro ochuzený uran praktické využití. Používá se do raketových hlavic a nábojů, které jsou díky své průraznosti v armádách NATO považované za zázračnou protipancéřovou zbraň.
Munici s ochuzeným uranem oficiálně používají Spojené státy, Francie a Velká Británie. Takový zbrojní arzenál používají západní aliance ve vojenských operacích za svými hranicemi. NATO samozřejmě popírá, že ochuzený uran ohrožuje člověka a životní prostředí, nicméně mnoho vědců věří, že po dopadu uranových projektilů se uvolní částice uranu, oxidy uranu a nanočástice a ty se následně do lidského těla dostanou při vdechnutí nebo prostřednictvím jídla a vody.
Během posledních desetiletí se u vojáků NATO, kteří se vraceli z vojenských operací v bývalé Jugoslávii, objevovalo stále víc případů rakoviny krve. V médiích se psalo o „balkánském syndromu“ a Severoatlantická aliance musela chtě nechtě přiznat, že v Kosovu a Bosně se skutečně používala protipancéřová munice s ochuzeným uranem. Uranová munice se používala již ve válce v Iráku v roce 1991 a na misi OSN (UNOSOM) v Somálsku v letech 1993–94. Že by tato munice v misích NATO během občanské války v Libyi (operace Odyssey Dawn) nehrála žádnou roli, je jen velmi nepravděpodobné.
„Kde si všichni otestují svoji uranovou munici, když ne v Salto di Quirra, které je hlavní cvičnou střelnicí NATO v Evropě?“ ptá se Massimo Zucchetti, jaderný fyzik a profesor radiační ochrany, kterého státní zástupce Fiordalisi pozval jako experta k vyšetřování. Již v roce 1999 se objevilo podezření, že se na třech střelnicích na Sardinii, v Salto di Quirra, Capo Teulada a Capo Frasca, používají zbraně s ochuzeným uranem. Tehdy se začaly objevovat a zveřejňovat první případy italských vojáků, kteří po vojenské službě na Sardinii onemocněli leukémií a Hodgkinovým lymfomem. Jedná se o stejný druh rakoviny, která byla dříve zjištěna u válečných veteránů z bývalé Jugoslávie.
Sardinská občanská iniciativa Gettiamo le basi (Vyhoďme základnu pryč) si také stěžuje na neobvykle vysoký počet onemocnění rakovinou u vesničanů, kteří bydlí poblíž Salto di Quirra. Mladí muži na ostrově umírají celkem brzy, o problému se ale obyvatelé bojí mluvit. Ministerstvo obrany celá věc nezajímá a italský stát se za své občany nepostaví. Lidé se bojí o práci, penze, jistoty…
V návaznosti na „balkánský syndrom“ hovoří místní obyvatelé o „syndromu Quirra“. Již od 80. let minulého století se v okolí střelnice rodí překvapivě velký počet dětí s deformacemi. Je to následek přímého nebo nepřímého kontaktu s ochuzeným uranem?
Profesor Zucchetti říká, že ochuzený uran je radioaktivní materiál, a stejně jako všechny látky tohoto typu je schopen způsobit genové mutace, nádory a další abnormality. Odmítá obvyklou námitku, že je tato radioaktivita příliš slabá, aby mohla poškodit zdraví: „Lidské buňky se v přímém kontaktu s částicemi uranu mohou přeměnit na rakovinotvorné buňky.“ Od roku 2007 v Itálii existuje 2536 podezřelých případů na takové onemocnění.
O nebezpečné střelnici na Sardinii informovala již kdysi i německá veřejnoprávní televize ZDF…
Přiletěl i Kormorán
Podnětem pro vyšetřování státního zástupce Fiordalisiho byly studie na ministerstvu obrany v Římě dlouho pod zámkem. Někdo je v roce 2011 předal novinářům, kteří je následně zveřejnili. Podle této „kontroverzní“ studie 65 procent pastýřů na ostrově trpí nějakou formou rakoviny. Míra onemocnění pastýřů a jejich stád klesá se vzrůstající vzdáleností od střelnice. Ještě na začátku roku 2011 mohli pro svá zvířata pastýři využívat i uzavřenou vojenskou zónu. Na příkaz státního zástupce je to nyní zakázané i přes protesty místních obyvatel, kteří přirozeně žijí hlavně ze zemědělství.
Z předchozích výzkumů vyplývá, že na Salto di Quirra se odpalovaly vyřazené zbraně z celé Evropy a některé z nich se datují až do druhé světové války. Detonacemi se uvolnily mikro- a nanočástice těžkých kovů, které kontaminovaly zahrady, zemědělskou půdu a pastviny. Do půdy se tak dostaly napalm, kadmium, chrom, měď, sloučeniny rtuti a thorium, které není o nic méně radioaktivní než ochuzený uran.
Státní zástupce Fiordalisi podal zpočátku trestní oznámení na celkem 20 lidí z regionální vlády a vedoucí představitele italského letectva kvůli znečišťování životního prostředí a s tím spojenými riziky. Obvinil je z porušení bezpečnostních předpisů, nekonání a falešných úředních výpovědí. Vojenským orgánům nařídil, že musí celou oblast dekontaminovat. Vyšetřování pokračovalo i dalším směrem, protože se jedná o několikanásobné zabití. Přezkoumaly se rovněž výroky kapitána Giancarla Carrusciho, který tvrdí, že na střelnici Quirra se v roce 1988 zkoušela německá raketa Kormorán. Tuto raketu vyrobil zbrojařský koncern MBB a v její hlavici se v neposlední řadě nacházel ochuzený uran.
Exhumace pastýřů
Zbrojovka European Aeronautic Defence and Space Company (EADS), která je součástí MBB, vše samozřejmě vehementně popírá. Do pokusů bylo podle kapitána Carrusciho zapojené i německé letectvo. Na přímou otázku sice uznal, že se v letech 1985 a 1999 na Salto di Quirra experimentovalo s raketami Kormorán, ale současně tvrdí: „Bundeswehr nedisponuje a nedisponoval raketami, řízenými střelami nebo jinou municí, která obsahuje ochuzený uran.“ Dementi, které nic neříká.
Sotva někdo věří tomu, že dnešní Bundeswehr stejně jako italská armáda tyto střely již nevlastní. V sedmdesátých a osmdesátých letech se uranové hlavice testovaly na téměř všech běžných raketách, než se zjistilo, že nejlépe se hodí pouze pro řízené střely.
Profesor Zucchetti v kostech berana, který se narodil s dvěma hlavami, nalezl ochuzený uran. Stopy této látky se dají v půdě jen obtížně detekovat, ukládají se ale do lidských kostí. Proto prokurátor Fiordalisi v květnu 2011 nařídil exhumaci všech pozůstatků 15 pastýřů, kteří umřeli na rakovinu, aby se vyšetřily stopy uranu a dalších těžkých kovů. Další exhumace bude pokračovat, ale státní zástupce nechtěl poskytnout o probíhajícím vyšetřování žádné další informace. Takové opatření by mělo vyloučit jakoukoliv náhodu.
Jak se dalo očekávat, obvinění se od počátku snažili zdiskreditovat vědeckého poradce a experta, který pracoval pro státního zástupce. Mezi obyvateli ostrova si státní zástupce udělal také řadu nepřátel, protože pastevci nemohli hnát svoje stáda na kontaminovanou půdu.
V roce 2013 soud rozhodl, že pro trestní stíhání neexistuje dostatek důkazů, neboť vědecký expert a poradce není nestranný. Soudce proto vybral jiného odborníka, který měl znovu přezkoumat, zda vojenská cvičení skutečně způsobila škody na životním prostředí a zdraví obyvatel. Skutečnost, že již existuje dostatek důkazů a studií, soudce vůbec nezohlednil. Celá hra tak začala úplně od začátku a na výsledek si musíme počkat.
Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.
Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.
Aureliana Sorrento
Překlad: Jan Běhůnek, homaterapie.cz
Zdroje: https://www.freitag.de/autoren/der-freitag/sardiniens-waffenparadies, https://www.swr.de/-/id=11156212/property=download/nid=660374/tnyhr0/swr2-wissen-20130423.pdf
