…aneb Jak nám ze světa zmizely sezonní virózy a nahradila je nákaza se zbrusu novým názvem? Systém, kterým se podařilo běžné akutní respirační infekce přetavit v celosvětovou pandemii, je jednoduše geniální. Či geniálně jednoduchý?
Kdybychom měli co nejstručněji shrnout, co nás z epidemiologického a zdravotnického hlediska potkalo tak výjimečného, celá epidemie, potažmo pandemie by se dala vtěsnat do jedné jediné ultravýstižné věty: Loňská chřipka dostala mimořádně exkluzivní a působivý název.
Proč říkám pořád provokativně chřipka, když v televizi od počátku opakují, že to chřipka není, ale je to covid-19? Protože chřipka se jako samostatná diagnóza nesleduje a ve statistikách se jako taková neeviduje, respektive zaznamenává se pod úplně jiným názvem. Jaký je v tom rozdíl? Věřte, že co se týče zdraví, tak sice žádný, ale z hlediska slovíčkaření a společenských důsledků zcela zásadní.
Termín chřipka se totiž používá v podstatně širším významu, než by si většina z nás asi představovala. I proto, že jako nemoc má „chřipka“ až směšně vágní vymezení, jež bez povšimnutí většiny mediálních expertů, jakož i konzumentů, a dokonce i praktických lékařů definuje zákon. A my se na něj teď pěkně zblízka podíváme a společně se zasmějeme, protože to je skutečně švanda k popukání.
Většina lidí, kteří mají o pandemickém šílení vzhledem k jeho řekněme nestandardnímu průběhu pochybnosti a kteří jsou nálepkováni souhrnně jako „odmítači“, argumentuje tím, že jelikož nebyl údajný virus SARS-CoV-2 nikdy očištěn ani izolován – a že jsem o tom do hloubky popsal (a vy přečetli) mnoho Šifer –, nemůže být označen ani jako specifický původce konkrétní nemoci, které se říká covid-19. To je naprosto logická, leč pouze jedna část širšího problému.
Ta druhá spočívá v tom, že covid-19 není kromě použití v marketingu ani žádná konkrétní nemoc, neboť nevykazuje klinické příznaky, které by se daly označit jako pro danou chorobu specifické. Kašlete-li či smrkáte, a ještě vás k tomu bolí svaly, nikdo na světě není schopen odlišit, zda je to to, čemu jsme si zvykli říkat chřipka, covid nebo něco jiného. A pokud vás svaly nebolí, ale pouze vás pálí v krku nebo chrchláte, ani Sherlock Holmes nenajde rozdíl mezi kašlem covidovým a necovidovým. Pokud to tedy nedostane z vyšších míst přímo za úkol…
Jak jsem na něco takového, proboha, zase přišel, a kde jsem tohle sebral? Já ne, to zákon! Přísahám bohu, je to tak. Ještě teď si mohu hlavu ukroutit, když si vzpomenu, jak se kolem jednoho viru mohl strhnout tak obrovský povyk, a především jak nekriticky všechny ty manévry přijala většina společnosti.
Jenže zatímco mnoho inteligentních lidí z řad odborníků i laiků zpochybňovalo to, že se nějakému druhu virózy začalo říkat zrovna covid-19, nikoli samu existenci oné virózy – což covidisté buď nebyli schopni nebo nechtěli pochopit a rozlišit –, co kdybych vám teď, na tomto místě, řekl, že úplně stejný problém máme se starou známou chřipkou?
Až do roku 2020 jsem se domníval, že chřipka se té nemoci říká proto, že ji způsobují viry chřipky. Právě tak to ale vůbec není, a nebýt bláznivého covidu, žil bych v této nesnesitelné nevědomosti a naivitě až do konce života. Covid to ale krásně rozčísl a odhaluje, že na vodě stojí nejen celá virologie se svými pofidérními PCR testy, ale i epidemiologie se svými Prymuly. Ale nepředbíhejme.
Kam mi to strkáte?
Aby bylo možné chřipku sledovat a diagnostikovat, musely by kolem ní probíhat podobné manévry jako kolem covidu. Muselo by se na ni testovat každé pšíknutí a možná i pšouknutí, jako se to děje v případě covidu.
Každý, koho někdy skolila těžká viróza, jíž říkáme právě chřipka, nikoli pouhé nachlazení, potvrdí, že nejde o žádnou rýmičku, ale jednu z nejméně příjemných nechronických nemocí, při které má člověk – obzvláště muž – místy pocit, že odbíjí jeho poslední hodinka. Chřipka byla, je a bude ve svém těžším průběhu vždy prevít. Někdy má ale příznaky mírnější a podobá se spíš silnějšímu nachlazení. I když to může vypadat jako totéž, není to totéž. Nachlazení od onemocnění chřipkového typu se totiž dá poměrně snadno rozpoznat. Ještě než si povíme jak, dovolte mi drobnou, avšak úzce související odbočku.
I když dokáže viróza člověka pořádně potrápit a pro starší lidi a pacienty s chronicky oslabenou imunitou může být dokonce fatální, nikdy nikoho ještě nenapadlo ji diagnostikovat jinak než podle příznaků, které nemocný vykazuje při návštěvě lékaře. Jen si představte, jak by to vypadalo, kdyby tomu tak nebylo. Přišli byste k doktorovi třeba s hemoroidy, ale než by se ráčil podívat do vašeho ctěného zadku, strčil by vám nejdřív tyčinku do nosu. „Proč to děláte, pane doktore, nespletl jste si stranu?“ – „Ale, zjišťuji, zda nemáte chřipku…“ Zdá se vám taková představa absurdní? Však také až do covidu absurdní byla.
Jelikož se ale žádné takové testy neprovádějí a chřipka se diagnostikuje až podle zákonem přesně vymezených klinických příznaků, proto se musíme ptát: Je to skutečně chřipka?
Rozumíme-li jí onemocnění, které vyvolává jeden z virů chřipky typu A, B nebo C, případně chřipky ptačí (H5N1) či prasečí (H1N1), pak nikoli. Respektive až na výjimky to není možné zjistit, a proto to taky nikdo ani nezjišťuje. Taky proč by to dělal? Není to vůbec důležité. Příznaky jsou tak jako tak VŽDYCKY STEJNÉ, a jestli někoho bolí hlava z H5N1, chřipkového viru A, rhinoviru, adenoviru nebo třeba koronaviru, je každému jedno a není pražádný důvod po tom pátrat.
Ano, s výjimkou mediálně propagandistických událostí, jako byly „epidemie“ či „pandemie“ ptačí nebo prasečí chřipky na počátku tisíciletí, kdy farmaceutické firmy a politici již zřejmě trénovali na zlatou žílu covid-19, nikdy nikdo nevěděl ani nepátral po tom, zda respirační onemocnění způsobil virus chřipky, koronavirus, jiný virus, více virů dohromady, nebo dokonce kombinace virů, bakterií či plísní.
Rozpor mezi opravdovou realitou a realitou virtuální neboli mediální je stále zřetelnější a bolestnější. Proč máme tak málo informací o nanotechnologické revoluci, která bez našeho povšimnutí probíhá v posledních 15 letech? Jaké klady a zápory má její vlajková loď s názvem grafen? Kde všude se tato pozoruhodná látka nachází? A jaká to s sebou nese rizika?
Ale ruku na srdce: přiznejme si, že ochladit, transformovat a restartovat přehřátou světovou ekonomiku, kdy bylo potřeba planetu zastavit a dát na čas do karantény, by bylo za pomoci obyčejné chřipky zhola nemožné. A to především proto, že chřipku každý dobře známe (nebo si to aspoň myslíme) a jsme na ni zvyklí. Přesto, že s ní hrajeme celý život pomyslnou ruskou ruletu – „trefí“ nás, nebo nikoli?
Jelikož je ale chřipka přirozenou součástí našich životů, položme si otázku, jak by asi lidé přijali, kdyby kvůli ní měli více než rok sedět doma, nosit roušky a nemohli by jít třeba do bazénu nebo hospody. I přes obrovský vliv korporátních médií mají lidé ještě v živé paměti frašku kolem ptačí a prasečí chřipky a na další typ chřipky, tentokrát zřejmě netopýří, by těžko znovu skočili. Ale „neznámý“ a „nový“ koronavirus SARS-CoV-2, způsobující covid-19? To je jiná káva.
Ještě jednou připomínám, že tím nijak nezlehčuji těžkou virózu, ať už má zrovna jakýkoli název. Jen bychom si v tom měli udělat pořádek a nazývat věci pravými jmény, což se zde evidentně neděje.
Příloha číslo 5
Všechny viry, bakterie a další patogeny na nás běžně útočí, jelikož jsou všude kolem nás, a za normálních okolností je imunita dokáže odrazit. A pokud se patogeny přemnoží nebo se s nimi přirozená imunita nevypořádá hned v počátku, onemocníme. Chřipkou nebo akutním respiračním onemocněním, což vypadá jako jedno a totéž, ale není to totéž.
To, co se rozumí chřipkou a co akutním respiračním onemocněním, v České republice přesně definuje zákon, respektive vyhláška č. 473/2008 Sb. Tou se až do covidistické pandemie zdravotnický systém bez výjimek řídil. Vyhláška definuje takzvaný surveillance neboli systém epidemické bdělosti a jsou v ní zahrnuty sledované infekční nemoci.
Nás zajímá Příloha č. 5, která definuje Systém epidemiologické bdělosti chřipky a akutních respiračních onemocnění. Nuže, jaká je tedy klinická definice onemocnění? „Klinický obraz infekce viry chřipky probíhá ve formě chřipce podobného onemocnění nebo ve formě akutní respirační infekce,“ stojí v článku 1 přílohy č. 5 ministerské vyhlášky.
Nic jako chřipka tam právě z důvodů, že se nerozlišuje, zda nemoc způsobil virus chřipky nebo nějaký jiný – což je samo o sobě vzhledem k nevhodnosti PCR metody, kterou se to (ve výjimečných případech) zkouší, rozlišit zhola nemožné –, uvedeno není a vlastně ani být nemůže.
A protože to odborníci dobře vědí, poradili si s tím velice šalamounsky – nehovoří o chřipce, ale o „chřipce podobném onemocnění“. To zahrnuje jak chřipku, tak ostatní virózy se stejnými příznaky, a nedělá mezi nimi rozdíl. Chřipce podobné onemocnění (ILI), nikoli tedy pouze chřipka, je ve vyhlášce charakterizováno následujícími klinickými příznaky. U pacienta se musí projevit: a) náhlý nástup nemoci, a současně b) nejméně jeden z celkových symptomů, mezi které patří horečka nebo zimnice, nevolnost, bolest hlavy, bolest svalů, a současně c) nejméně jeden z následujících respiračních symptomů, mezi které patří kašel, pálení v krku nebo dechová nedostatečnost.
Jsou-li tyto podmínky splněny, máte chřipce podobné onemocnění, jemuž souhrnně, ale nepřesně říkáme chřipka. A to přesto, že to v úzce vymezeném smyslu onemocnění vyvolané právě známými viry chřipky typu A, B, C a dalšími chřipka není, dokud by to někdo laboratorně neprokázal. A to se běžně nedělá, naopak, vše se hází pod chřipce podobné onemocnění alias chřipku v širším významu tohoto slova. Podle příznaků definovaných v zákoně říkáme chřipka de facto každému onemocnění chřipce podobného typu, které způsobily i úplně jiné viry – třeba adenoviry, rhinoviry nebo, podržte se, koronaviry. A další desítky virů, o nichž si myslíme, že je známe, ač i to je ve světle toho, co jsme zjistili o jako cedník děravé virologii, velmi nejisté…
Pokud vás tedy bolí hlava či svaly nebo máte nevolnost, zimnici či horečku, a současně k tomu ještě kašlete, pálí vás v krku, nebo se vám špatně dýchá, ale zároveň vám nějaký pofidérní PCR test ukáže, že jste „covid pozitivní“, podle systému epidemiologické bdělosti máte obyčejnou chřipku. Tedy lidový název proto, co vyhláška č. 478/2008 Sb. definuje jako chřipce podobné onemocnění. To, že tomu říká někdo covid-19, je vedlejší.
Kdybyste měli rakovinu, a lékař bude mluvit o karcinomu nebo maligním novotvaru, pořád to bude jedna a tatáž nemoc splňující konkrétní diagnostická kritéria a klinické příznaky. A to i v případě, že by vás najednou všichni začali zuřivě přesvědčovat o tom, že jde o dvě různé nemoci. Tak, jako se to stalo u covidu a chřipky.
Kam zmizela chřipka? A jak se z každoročního období akutních respiračních infekcí podařilo vyrobit dvouletou pandemii? Proč trvalo připravení legislativy na tuto událost celých třiadvacet let? A kde má své kořeny? Jak vypadá globální epidemiologický dohled? Proč se čert skrývá v detailu? To vše a mnohem víc se dočtete v říjnovém časopisu Šifra č. 10/2021. Objednat si ji můžete v tištěné a digitální formě, stejně jako předplatné.
