Po koronavirovém zchlazení ekonomiky stojíme na prahu úplně nové etapy, kde tuhý socialismus střídá drsný kapitalismus, jaký tato země ještě nezažila. A pokud ano, tak jen krátce za první republiky. A to je také důvod, proč to stále tolika lidem nedochází.
Jeho průvodním jevem je velká sociální nerovnost, vysoká nezaměstnanost, boj o přežití a to, že se bude mít dobře jen ten, kdo chce pracovat, něco umí a dokáže dobře hospodařit, nikoli ten, kdo se stará jen o druhé, za málo práce chce hodně muziky a všem, kteří se mají lépe, by nejradši objel auto korunou.
Každý se teď bude muset postarat sám o sebe a své blízké, protože do natažené ruky směrem ke státní kase už nebude co dávat. Propouštění sice nabíhá díky dojíždějícím socialistickým programům typu Antivirus velmi pozvolně, ale jsme teprve na samém začátku této pro mnohé bolestivé etapy. Pozná se to i podle toho, že čím jsme novému modelu blíže, tím více klesají preference vládních stran. Pořád jsou ale na to, k čemu směřujeme, překvapivě vysoké…
To lze vysvětlit velice jednoduše tím, že většina voličů Andreje Babiše z řad zaměstnanců ve své slepé víře ještě netuší, že po krachu firem a zchudnutí hospodářství dojde i na ně. Kdyby si uměli dát jedna a jedna dohromady, preference současné vládní garnitury by již dávno musely být v záporných číslech. Obzvláště proto, že se české vládě kromě intenzivní přeměny ekonomiky daří i jiná „práce“ – třeba jak se totálně znemožnit a ztratit důvěryhodnost.
Nic naplat, i když se Andrej Babiš těšil dlouhodobě největší popularitě, jakou kdy česká vláda měla, a zdálo se, že jeho pozicí nemůže nic otřást, jeho éra je u konce.
Z politiky se obvykle neodchází s fanfárami. Je to špinavá hra, a jakmile někdo splní svoji dějinnou roli nebo se ušpiní příliš, protože je až moc nenasytný a počíná si jako slon v porcelánu, nahradí jej jiné kolečko v soukolí. Jen pár jedinců a nejlepších hráčů se v tomto „showbyznysu“ udrží delší dobu – jednak jsou šikovní politici, a jednak jsou schopni budovat si moc a dlouhodobě se v této džungli pohybovat. Některé náhlá moc zmámí, a místo aby své politické impérium moci rozvíjeli trpělivě a postupně, řídí se heslem „po nás potopa“.
Tento druh takzvaných politiků na jedno použití se zkrátka snaží vytěžit pro sebe co nejvíc bez ohledu na následky. Tito politici tak trochu připomínají fotbalisty, jejichž kariéra je časově velmi omezená, a tak si musejí vykopat co nejvíc během pár „aktivních“ let.
A někteří kopou docela s vervou. Ministr Prymula, velvyslanec farmaceutického průmyslu, si například již v červnu založil živnost na výrobu a prodej zdravotnických pomůcek, po kterých je kvůli jeho nařízením velká sháňka. Nejnověji pak vyšlo najevo, že firma jeho dcery Karolíny, která je již několik let ve ztrátě, dostala státní dotaci na nákup technologií k výrobě dezinfekčních prostředků. Tedy komodity, která zažívá – opět díky Prymulovi a spol. – nebývalý rozkvět.
Rodinný byznys pěstoval tento politik již v době svého šéfování Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Z místa ředitele byl nakonec odvolán, neboť se provalilo, nebo spíš bylo provaleno, že šikovná dcerka inkasovala miliony od farmaceutických firem. Po celou svou kariéru pak plukovník Prymula horlivě propaguje co nejplošnější očkování na co nejvíc nemocí. Ostatně lze očekávat něco jiného od předsedy České vakcinologické společnosti?
Jeho úkol po nedávném jmenování do vlády byl ale úplně jiný. Na to, jak intenzivně obchodoval nebo neobchodoval bokem, nemělo to, zda dělá ministra nebo zmocněnce pro vědu a výzkum, žádný vliv. „Měkkého“ právníka Adama Vojtěcha ale vystřídal voják z povolání – guma, která všechny srovná do latě a má za sebou v případě potřeby hierarchický armádní systém. Ten může pomoct v případě potřeby tu s plošným testováním, tu s „chytrou“ karanténou, a tak vůbec, kázeň musí být, tak je to správně.
Žádný lampasák navíc netrpí něčím tak zbytečným, jako jsou útlocitné ohledy či emoce, a proto dokáže lidi velmi snadno „srovnat“. Buzerování mu nedělá problém, a tak mezi jeho oblíbené termíny patří například slovo přitvrdit. Buď budete, panáčci, poslouchat, nebo vás zavřu na ještě delší dobu, až zčernáte. Máte tedy na výběr… Historickým úkolem plukovníka Prymuly, hrdiny babišovského národa, kterému ještě na jaře všichni zobali z ruky a vyhlašovali jej za nejdůvěryhodnější osobnost českého veřejného života, bylo vyhlásit druhý nouzový stav. A to se mu povedlo skvěle.
Nicméně vláda jistě pečlivě sleduje přes své PR poradce nálady obyvatelstva, a tak musí také myslet dopředu. Zlý policajt (v tomto případě voják) může sice vyhrožovat, zakazovat, nařizovat a peskovat obyvatelstvo, že nedrží vojenské rozestupy, ale pokud víte, že se dá virus brzy na ústup a v dohledné době budete muset naopak „rozvolňovat“, je lepší neprovokovat a do popředí postavit policajta hodného.
A tak byl ministr zdravotnictví Prymula – na internetu vtipně parodovaný kvůli tomu, že ve funkci vydržel od září do října pouhý měsíc, jako Měsíčník z pohádky Princ a Večernice – zase rychle stažen do pozadí. Své rodinné kšefty si tak prominentní vakcinační lobbista může dělat jako expert dál zase pěkně v závětří.
Dnes již víme, že jeho skandál, kdy byl vyfocen v hospodě, která měla být podle jeho nařízení zavřená, bez roušky, kterou musíme všichni nosit kvůli jeho nařízení i venku, byl jen uměle a umně sehranou komedií. Podle dosavadních informací jej na Vyšehradě takto v nedbalkách vyfotil fotoreportér Blesku. I kdyby to byla pravda, každému musí být jasné, že Blesk by se na Vyšehrad sám nepozval, a kdyby nedostal svolení ke zveřejnění, takový článek by v době covidové nikdy nemohl projít cenzurou. Někdo tak Blesk logicky musel objednat a říct mu, kdy a v jaké zavřené hospodě ministr Prymula bude „jednat“.
Jenže komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček v pátek v pořadu Interview ČT 24 oznámil, že má spolehlivé informace o tom, že Prymulu na Vyšehradě nefotil deník Blesk, ale někdo úplně jiný, od koho Blesk fotografie pouze koupil. Že by seriálový lobbista Tonda Blaník?
Ale teď vážně. Buď to mohl být někdo z politických kolegů, kdo chtěl ministra odstřelit. Premiér Babiš? Jeho pravá ruka „Efko“ Faltýnek? To by ale těžko zůstal Prymula jako vlivná figura na ministerstvu, která bude dál vše ovlivňovat z pozadí, a byl by zcela jistě „pro ztrátu důvěry“ vyhozen. Jenže nebyl. Mimochodem všimli jste si, jak byl po provalení „aféry“ v úplném klidu?
Nabízí se totiž ještě jedna varianta. A sice že byl ministr se vším srozuměn, do „léčky“ vstoupil dobrovolně a bylo to jen divadýlko, aby se uvolnilo místo hodnému policajtovi… Napovídá tomu i trend počtu nakažených. Jakmile nastoupil zakřiknutý ministr Blatný, počet případů se náhle začal snižovat. Na rozdíl od nástupu Prymuly, kdy začal naopak největší růst. Nebo je to jen další náhoda?
Podle toho, co předvádějí vládní politici v čele s ministerským předsedou Babišem, to vypadá, že si dobře uvědomují, že se jejich dny v politice krátí, a že je následky koronaviru smetou rychleji než druhá vlna. A tak se snaží „dodělat“, co mohou, a dovést svůj historický úkol pomocí covidu-19, který bývalý prezident Klaus označil trefně jako „nástroj ke změně společnosti“, do konce. Když se kácí les, lítají třísky. Vzhledem k množství podezřelých zakázek na ministerstvech při nákupech pomůcek, a různých nápadů, jakými jsou třeba stavba polních nemocnic, a dalších obchodních příležitostí snů, lze očekávat, že politici či všelijací „experti“ nijak škodní nezůstanou.
O tom, že si nedělají politické iluze a tuší, že půjdou brzy od válu, svědčí i jmenování nového ministra zdravotnictví Jana Blatného, které se ukázalo jako další PR katastrofa, i když to tak zpočátku nevypadalo.
Dětský hematolog a náměstek z Fakultní nemocnice v Brně jakožto hodný policajt již stihl oznámit, že za svou prioritu považuje komunikaci s veřejností, že je nutné změnit náladu ve společnosti a místo slova strach preferuje raději respekt. A také oznámit, že se chystá plán na rozvolňování, a rozhodně se nebude přitvrzovat. To slovo prý vůbec nemá rád. Na rozdíl od Prymuly, který jiné slovo neznal a pro cokoli jiného, než je utahování šroubů, se zdá „nevhodný“ a „nezpůsobilý“.
Jenže hned vzápětí přišla „mediální sebevražda“. I když vypadá nový ministr ve funkci tak trochu jako plachý popleta a polovina slavného dua Pat a Mat, zkoušku z politiky složil hned v prvních dnech. Ihned po jeho jmenování týdeník Reflex přinesl zprávu, že v roce 2018 podepsal tento lékař petici Chvilka pro rezignaci, která vyzývala trestně stíhaného agenta StB Andreje Babiše k rezignaci! V dokumentu stálo: „My, níže podepsaní, pokládáme za nepřijatelné, aby 71 let po komunistickém puči a 30 let po sametové revoluci byl premiérem naší země trestně stíhaný člověk, vedený jako agent StB. Nebudeme dělat, že je to normální. Chceme, aby se Andrej Babiš vzdal funkce!“ Následně podepsal ještě jednu protibabišovskou petici Milionu chvilek pro demokracii.
Ale teď, když mu Andrej Babiš zavolal a nabídl mu funkci, ho neposlal někam, vyrazil za ním do Strakovy akademie a stal se ve vládě tohoto trestně stíhaného estébáka klíčovým ministrem. Prezident Zeman sice říká, že jen blbec nemění své názory, ale tento akrobatický veletoč je z hlediska reputace až neskutečný. Umocněný tím, jak celá kauza pokračovala.
Celé by se to možná dalo ještě pochopit, vždyť kvůli funkci a penězům jsou lidé schopni dělat i horší věci, a při troše zručnosti vládního PR týmu by se dala vyrobit z nouze ctnost. Třeba ve stylu „ministr se bez ohledu na své politické názory rozhodl pomoci vlasti v nouzi“ nebo „pan premiér neřeší takové malichernosti, jako kdo ho má či nemá rád, protože jediné, na co mu záleží, jsou životy lidí, a pan Blatný je nejlepší odborník, který může se zvládnutím epidemie v tuto chvíli pomoci“. Však znáte ty fráze, které se v podobných případech používají.
Andrej Babiš přesně v tomto duchu odpověděl. S nabídkou funkce ministra nejprve oslovil jiné odborníky, například šéfa Fakultní nemocnice v Olomouci Romana Havlíka nebo šéfa Fakultní nemocnice v Brně Jaroslava Štěrbu. Právě profesor Štěrba coby nadřízený doporučil svého náměstka Blatného. V situaci, kdy se vládní bárka potápí, nebylo zřejmě snadné najít ministra, když každý kandidát chápe, že jeho politickou kariéru pobyt v Babišově vládě nenastartuje, ale dost pravděpodobně spíše rychle ukončí. Je to celé zkrátka politicky sebevražedná mise, a tak premiér možná takový detail, jako že jeho adept usiloval ještě nedávno o jeho odvolání, pragmaticky přešel. O nic už vlastně nejde.
Jenže pak se nového ministra zeptali na petici novináři. A stal se zázrak. Ministr, který obě petice podepsal, najednou po svém jmenování zjistil, že je vlastně nepodepsal. Nikdy! A i když od začátku tvrdil, že není politik, ale jde do funkce jen kvůli své odbornosti, ukázalo se, že je rozeným politikem a na tohle místo se skvěle hodí, neboť umí perfektně „otáčet“, o kolik stupňů je potřeba.
Na přímý dotaz, zda se opravdu podepsal pod petici žádající Babišovo odstoupení, nový ministr na své první tiskové konferenci při uvádění do úřadu odpověděl: „Prosím, pod jakou peticí?“ Po zopakování otázky pak ministr, s Andrejem Babišem přímo za zády, zakroutil hlavou a řekl: „Ne.“
Druhý den už připustil, že pod peticí jeho podpis je. „Neumím vám k tomu nic říci, prostě neumím,“ kroutil se pan Blatný v rozhovoru pro Právo. „Obecně se k tomu vyjádřím tak, že jste viděli například můj údajný twitterový účet, který také není můj.“ Aha, takže jeho podpis pod peticí Milionu chvilek pro demokracii za něj a jeho manželku přidal někdo jiný? Třeba Kalousek?
Kolikrát nový ministr lhal, než se přiznal, že petici podepsal? Jak svoji morální otočku zdůvodnil? Jak a proč vláda ohýbá vědecké argumenty? Najde se v téhle zemi kromě nejskalnějších voličů hnutí ANO, kteří nosí roušky, i když jdou sami po ulici, a podobně smýšlejících, ještě někdo, kdo věří, že jde v téhle hře o boj s koronavirem? Proč pravda a politika nejdou dohromady? Jaká nás čeká budoucnost? Co se bude dít, až bude pandemie oficiálně ukončena? A jaká budou pravidla nového světa?
Celý článek si budete moci přečíst v prosincové Šifře. Předplatné objednávejte zde.
