Festival Future Port Prague navštívil mimo jiné britský kybernetik Kevin Warwick, jenž je velmi zajímavý tím, že na sobě testuje různé čipy, díky kterým se vždy stane kyborgem . napůl člověkem a napůl robotem. statně proto si také vysloužil přezdívku Kapitán Kyborg.
Během jeho návštěvy Česka poskytl nanejvýš zajímavý rozhovor DVTV. Momentálně na sobě nemá žádný čip, a tak byl zrovna člověkem. „Ty kybernetické pokusy, které jsem dělal, byly vědecké, takže pozorování toho, co se stane s impantáty, je jejich součástí,“ prozradil hned v úvodu. A samozřejmě také, co se stane s lidským tělem.
Mě by ale spíš zajímalo, co se stane celkově s člověkem, který takový čip má. Profesor Warwick na otázku moderátorky Emmy Smatany, zda je pro něj životní alternativou stát se robotem, opatrně odpověděl, že spíše než stát se robotem „mít určité robotické vlastnosti“. V posledním experimentu například svým mozkem ovládal robotickou ruku, která ale byla jinde než on, což považuje za velmi vzrušující. Zároveň to ale působí tak trochu děsivě. „Když víte, že jako kyborg můžete mít mozek na jednom místě a tělo, kdekoli si budete přát…“
„Jak tenká je hranice mezi člověkem a kyborgem a mezi kyborgem a robotem?“ pokládá moderátorka další vynikající otázku, která je nanajevýš zajímavá a míří přímo k věci. „Myslím, že mezi člověkem a kyborgem tak velká není, můžete si nechat něco implantovat. (…) Implantát dává zvláštní schopnosti. Pokud jste jenom kyborg, znamená to, že jste hlavně člověk. Myslím, že je to hlavně záležitost hlavy. Polud začnete mít do jisté míry mozek řízený počítačem, pak bych to považoval za krok k úplné robotizaci. Ale k tomu máme ještě daleko,“ uklidňuje profesor.
Daleko? Pokud může řídit umělou ruku na dálku, zase tak daleko se to nezdá. Naopak. Pokud se lidi nechají přesvědčit, že jim něco usnadní život, pak to může znamenat brzký konec lidské rasy.
Lidé totiž v rámci své lenosti a většího pohodlí zatím byli schopni přistoupit na všechno možné od platebních karet po chytré lavičky, díky čemuž je úřady mohou nonstop sledovat. Jak to asi bude vypadat, když se vzdají totální kontroly nad svým životem a nechají si imlpantovat do těla něco, co umožní, aby byli řízeni na dálku tím, kdo čip naprogramoval?
Profesor se nechal na počítač skrze čip napojit poprvé před dvaceti lety. A moc se mu to líbilo. „Bylo to skvělé, protože se mi samy otevíraly dveře a rozsvěcovalo se světlo.“ A připojil strašidelnou větu: „Když máte něco implantováno, považujete to za součást sebe.“
Jen si to představte – stačí udělat pěkná reklama v televizi a lidi se po tom vrhnou jako vosy po bonbonu. Kdo by nechtěl mít takové výjimečné schopnosti? Profesor Warwick si například při jednom pokusu nechal propojit své nervy se svou českou manželkou Irenou.
Součástí exoerimentu bylo, že měla jeho žen ana krku náhrdelník, který měnil barvy a byl napojen na jeho nervový systém. Když byl v klidu, náhrdelník svítil modře. Jakmile jej ale něco rozrušilo, začal okamžitě svítit červeně.
Jak už to u vědců bývá, profesor by se rád propojil s někým pomocí ozku, aby vše mohl otestovat. Manželka to odmítla, protože jí to přijde riskantní. On je z té možnosti ovšem nadšen. Ostatně hned tuto možnost – a nevypadalo to, že by příliš žertoval, nabídl moderátorce.
Vždycky jsem si myslel, že největší nebezpečí pochází z umělé inteligence a strojů, které nás postupně nahradí. Je tu ale ještě jedno větší riziko – zlikvidujeme se postupně sami tím, že zcela předáme kontrolu nad svými životy do rukou „externistů“. Velký bratr musí skákat radostí.
Profesor dokonce v rozhovoru přiznal, že dostal po sérii několika únosů a vražd dětí v Anglii zadání vytvořit implantáty, které by umožnily sledování dětí. Sice od toho kvůli kritice prozatím odstoupil, ale je si přesvědčen o tom, že do 200 let nebudou nas větě lidé, kteří by neměli pod kůží nějaký ten čip. Centrální mozek lidstva je blíž, než se zdá.
Že by další konspirační teorie, která se stane realitou? O plánu očipovat lidstvo v rámci agendy nového světového řádu se mluví již dlouhá léta. Někdo tomu věřil, jiný si takovou variantu neumal ani představit. Reálně se ale k této variantě blížíme. V případě, že k tomu pod nějakou bohulibou záminkou skutečně dojde, už nám to asi bude definitivně jedno. Protože budeme povinně „šťastní“ a poslušní kyborgové, připoutaní k Matrixu navždy. Je tohle opravdu něco, co chceme?
