Julian Assange, který je již neuvěřitelné čtyři roky jakoby nic přímo uprostřed „demokratického“ světa, vězněn na ekvádorské ambasádě v Londýně, se svým světoznámým serverem Wikileaks znovu vytáhl do boje – tentokrát zveřejnil informace o protežované i nechvalně známé Transpacifické dohodě. Na té shledávají přemýšlivější občané jak USA, tak ostatních států světa včetně Evropské unie (které hrozí stejně nebezpečná transatlantická dohoda zvaná TTIP) podezřelé především to, s jakou tajností obě strany dohodu projednávaly a protlačily, většinou pod rouškou anonymity a pokud možno rychle a nerušeně.

Tajnůstky se dají leckdy tolerovat, ale rozhodně ne u dohody, která dosahuje tak masivních rozměrů, že převyšuje i starou známou „NAFTU“. Dohoda, která byla dokončena loni v říjnu, ale občané ještě pořádně nevědí, co v ní je, se týká kontroly okolo 40 % světové ekonomiky.

Málokdo ví, že se o smlouvě, o níž se začalo horlivě povídat až relativně nedávno, jednalo mezi USA a zainteresovanými státy celých 7 let. I když už poslední překážky padly v říjnu minulého roku, Wikileaks nepřestává odhalovat další a další informace, které nebyly oficiálně oznámeny světu. I to by mělo být důvodem k pozastavení a možná úplnému zrušení podobné dohody. Pokud si dají takovou práci s tím být záhadní, můžeme tušit, že jako obvykle nedělají nic hezkého.

Pronásledovaný zakladatel WikiLeaks Julian Assange došel k závěru, že kapitola o investicích, která umožňuje korporacím žalovat vládu z důvodu narušování budoucích výdělků, zůstává nejdůležitějším problémem celé dohody.

Reportérka Amy Goodmanová z Democracy Now! se s Jualinem sešla, aby projednali následky smlouvy. Assange řekl:

„Toto partnerství se těší velice dobré ochraně před médii, majoritou populace, a dokonce před kongresmany. Ale 600 amerických společností je součástí tohoto procesu a dostalo se jim práva vstupovat do některých částí dohody. V podstatě každý aspekt moderní ekonomiky, včetně bankovních služeb, zahrnuje TPP. Ukotvení nové ultramoderní struktury v zákonech USA i jiných zemí, které se smlouvy účastní, jedná se o 14 zúčastněných zemí, je záležitost, která se potom velmi, velmi těžko zvrátí.“

Assange ale zároveň věří, že vláda může být až příliš silná na to, aby si ji korporace žalovaly, jak si umanou, zároveň ovšem rychle dodává, že nadnárodní korporace budou mít nová privilegia, nikoliv specificky ty americké.

Další významnou stránku smlouvy může být potenciální negativní dopad na životní prostředí a zdraví výsledkem žalování vlády. To Assange vysvětluje na vzorovém případě soukromé nemocnice versus nemocnice státní. Kdyby se vláda teoreticky rozhodla vybudovat nemocnici relativně blízko již fungující soukromé, korporace, která ji vlastní, by měla s privilegii danými novou smlouvou právo vládu žalovat. V podstatě by státem hrazená nemocnice ohrožovala zisky té soukromé a ta by zcela legálně mohla zakročit. To z finančního hlediska dává smysl, ale všichni víme, že ne každý si může dovolit soukromého doktora, a zejména ve Spojených státech se slabým sociálním státem by ještě větší práva a dominance soukromého sektoru mohla přinést neblahé následky nižší a střední třídě. A jaké následky budou v Evropě? Pokud to nezjistí Wikileaks, možná to brzy pocítíme na vlastní kůži.

Překlad: Jan Petrák

Zdroj