Na Cynthii Ann McKinney, která strávila 12 let v Kongresu za Demokratickou stranu jako první afroamerická zástupkyně státu Georgia a v roce 2008 kandidovala za Stranu zelených na americkou prezidentku, jsem narazil – a to doslova – u špaget. Stejně jako já se v říjnu zúčastnila Rhodoského fóra – Dialogu civilizací, konference, kde se otevřeně mluví o potížích a směřování celého lidstva a jejímž letošním ústředním tématem byl zuřící globální chaos.
Jen o pár hodin dřív jsem skoro spadl ze židle, když tato výjimečná dáma vystoupila na pódium se svým projevem. „Týdny před svou vraždou mluvil John Fitzgerald Kennedy o míru: ,Ne mír amerických zbraní, mír v podobě násilí, ne mír pro Američany, ale mír pro všechny. To šílené válčení nedává smysl.‘ Dnes, o několik desítek let později, útoky USA stále nabývají na síle. Umíte si představit, že dnešní prezident Obama řeční jako tehdy Kennedy? Já tedy ne,“ hřímala od řečnického pultíku. „Útoky USA po celém světě nabývají na síle, válka proti teroru zničila mnohé státy a toto krvavé vůdcovství USA musí skončit. Nejprve je třeba říct si pravdu, protože spravedlnost na lžích vystavět nelze.“
Toho jsem se coby zuřivý investigativec ihned chytl, a když jsem si paní kongresmanku rychle vygoogloval, pochopil jsem, že se toho vážně nebála. Vždyť hned po 11. září 2001 zpochybnila oficiální verzi těchto útoků a později podepsala petici Hnutí za pravdu o 11. září, volající po novém vyšetřování. Jelikož mě toto téma rovněž velice zajímá a napsal jsem o něm celý seriál, který si můžete přečíst zde, požádal jsem – bonton nebonton – političku o rozhovor zrovna v momentě, kdy hledala v bufetu vidličku.
Sice souhlasila, avšak její přátelská a vstřícná nátura měla i druhou stranu mince. Paní McKinney neustále někde pobíhala a bavila se tu u kafíčka s belgickým profesorem, tu s čínskou novinářkou v mediálním koutku, nebo se ztratila úplně, a tak jsem i přes domluvený termín ukořistil chabých sedm minut.
Když už jsem propadal trudnomyslnosti a vyčítal si, že jsem to nepěkně prokoučoval, narazil jsem na rozesmátou političku v tranzitní zóně mnichovského letiště, kde čekala dvanáct hodin na spoj do Bangladéše a já osm hodin na let do Prahy.
Za tu dobu mi poutavě povyprávěla nejen o tom, že politici v USA nemají fakticky žádnou moc, neboť jsou propojeni s šedými eminencemi v zákulisí, či o tom, kdo a jak USA řídí, ale i to, proč musel být tímto „skrytým státem“ zastaven John Fitzgerald Kennedy či za čím vším stojí Donald Rumsfeld a Dick Cheney, kteří tuto „ilegální moc“ reprezentují navenek.
Mluvíte takhle otevřeně normálně i v USA?
Ano. Samozřejmě ne každý je na pravdu připraven. Když jsem o těchhle věcech začala mluvit poprvé, bylo to kacířství – například po 11. září. Bezprostředně po útocích jsem coby členka Kongresu začala sama hledat informace a pátrat po tom, co se vlastně stalo a jak se něco takového vůbec stát mohlo. Automaticky, prostě proto, abych měla odpověď pro své voliče. Teze Bushovy administrativy byla, že jsme byli napadeni, protože jsme svobodní. Ale já jsem musela svým voličům říct, že to není pravda, že svobodní vůbec nejsme, a vysvětlit jim, že všechny peníze z jejich daní, které šly na obranu, zpravodajské služby, infrastrukturu a podobně, byly vyhozené do vzduchu. A že to vše dokonce čtyřikrát během jediného dne selhalo a měli bychom mluvit o tom, jak je to možné. To, co se strhlo, ale bylo absolutně šílené…
Vy jste od začátku věděla, že 11. září 2001 je lež, nebo jste na to přišla až pod tlakem informací, které jste zjistila?
Ne, nevěděla jsem, že to celé je lež, ale věděla jsem, že lež je to, že jsme byli napadeni proto, že jsme svobodní. Protože lidé v Americe, a obzvlášť třeba ti černí, svobodní nebyli a nejsou. Jako kongresmanka jsem tedy vedla svoje vlastní „vyšetřování“ 11. září – studovala jsem podrobně mezinárodní tisk, sledovala oficiální vyšetřování a přišla jsem například na to, že jinde ve světě se k lidem dostaly informace, které se k Američanům nedostaly.
A co jste zjistila, že na těch oficiálních informacích nesedí?
Zjistila jsem, že nesedí vůbec nic.
Takže jste přišla na to, že to, co nám říkali, že se stalo, se stalo jinak?
Ano, dodnes nevíme, co přesně a jak se to stalo. Zcela jistě víme pouze to, jak se to nestalo: tak, jak říkala a říká americká vláda.
A o tom všem jste mluvila i v Kongresu?
Ano. Celý americký vojensko-průmyslový komplex se na mě obořil a octla jsem se pod velkým tlakem. Zastrašování, sledování, různé formy psychologického nátlaku, nadávky… Říkali o mně třeba, že jsem blázen.
Jen pro srovnání: Jak je to s přijímáním vašeho zpochybňování oficiální historky o útocích z 11. 9. dnes? Změnilo se něco?
Dnes už přece každý ví, že je to lež. Jen o tom pořád nesmějí mluvit média a oficiálně se tváříme jakoby nic.
Oficiálně nejen v Americe o 11. září pořád nikdo nechce uvést nějaké realističtější vysvětlení. Tak co je tady špatně?
Spojené státy byly ukradeny. Elity používají politiky k tomu, aby pomocí nich diktovaly politiku, která vůbec není pod kontrolou těchto politiků, natož pak amerického lidu. Tento převrat byl proveden postupně a v tichosti.
USA tedy řídí jakási stínová vláda v pozadí?
Nazvala bych to jakýmsi skrytým či temným státem ve státě. (Cynthia McKinney používá termín „deep state“. Šifra jej ve zbytku textu překládá jako „skrytý stát“.) A nejsou to nezbytně jen byznysmeni a korporace, řekněme tomu spíše souhrnně zájmové skupiny, které organizují i všechny ty hybridní války, jichž jsme v posledních letech stále častěji svědky.
Ve svém projevu na Rhodosu jste zmínila Johna Kennedyho a jeho řeč o míru a o tom, jak kritizoval americké válčení už v 60. letech. Moc dlouho ale o míru nemluvil, neboť byl zavražděn. Má to zabití podle vás nějakou souvislost s jeho politikou?
Jsem přesvědčená o tom, že prezident Kennedy byl cílem atentátu právě kvůli své politice a slibům, jež pronesl na půdě Americké univerzity ve své slavné řeči v roce 1963, kde mluvil o míru ve světě a o tom, že nelze mít „pax Americana“ a ovládat a vydírat svět pomocí amerických zbraní. Prezident Kennedy vyhlásil mír, a já jsem si jistá, že to byl jeden z hlavních důvodů, proč byl zabit.
Nelegální skrytý stát, který řídí USA, dokáže aktivovat armádu, jmenuje premiéry a prezidenty, popřípadě je zabíjí, když potřebuje, vyvolává umělé krize i války…
Důvodů k jeho zabití ale bylo víc…
Prezident Kennedy také nařídil, že dolar bude opět tak, jako tomu bylo do doby, než vznikl Federální rezervní systém, vydávat ministerstvo financí – nikoli ilegální monopol a bankovní kartel Fedu. Když po jeho smrti nastoupil do Bílého domu Lyndon Johnson, jedna z prvních věcí, kterou udělal, bylo, že Kennedyho nařízení, které by vrátilo moc do rukou amerického lidu, okamžitě zrušil. Důvodů pro to, že mu byl vystřelen mozek z hlavy, bylo mnoho a mnoho. Rozhodně to neudělal žádný osamělý šílenec jako Lee Harvey Osvald. Jednak to byla vysoce profesionální práce, jednak tam na jednoho střílejícího člověka bylo až příliš mnoho kulek a směrů. Vážně zraněn byl i texaský guvernér Connally. Těžko mohla jedna osamělá kulka udělat několik zatáček a odboček, jak tvrdila oficiální verze.
Američané tomu, co jim o této události řekly úřady, věří?
Myslím, že oficiální verze selhává v odpovědích na příliš mnoho otázek. Jako třeba tu, co se stalo s Kennedyho mozkem. Je to skoro jako s 11. zářím 2001, kde dvě letadla měla zbořit tři mrakodrapy. Například rakev, kam bylo umístěno tělo Johna Kennedyho, byla jiná než ta, v níž byl převážen z Dallasu, mozek se nikdy nenašel a kulka, která byla na místě činu nalezena, byla původní a nepoškozená. Bylo by to na delší povídání, ale znepokojivé otázky zůstávají. V listopadu roku 1963 z toho byli lidé v šoku, omráčení, a tyto otázky kladli pouze kacíři. Ale dnes? Když Národní archiv zveřejnil autentické audionahrávky z té doby, konkrétně třeba rozhovory z paluby Air Force One při cestě z Dallasu po Kennedyho zabití, staly se nejstahovanějšími soubory v historii archivu. To mimo jiné ukazuje, že velmi mnoho lidí ušlo od roku 1963 kus cesty a dnes má každý ohledně vraždy JFK spoustu otázek a pochybností. Myslím, že oficiálnímu příběhu už věří jenom velmi málo lidí. Tak jako tomu o 11. září 2001.
Mají 11. září 2001 a vražda Kennedyho společného ještě něco kromě toho, že stále víc lidí nevěří oficiálním verzím obou událostí?
Peter Dale Scott, což byl mimo jiné člen mojí komise pro obhajobu disertační práce na Kalifornské univerzitě v Berkeley, toho napsal o vraždě Kennedyho opravdu spoustu. Tento známý profesor politologie, diplomat a autor vynikajících knih obě tyto výjimečné a přelomové události, vraždu Kennedyho a 11. září 2001, používá jako nezpochybnitelný důkaz existence skrytého státu. Scott je v podstatě největší světový odborník na téma skrytého, neoficiálního a nelegálního státu, který ho dokázal popsat a analyzovat.
Na jedné straně je zde tedy oficiální stát, do jehož čela jsou představitelé voleni ve volbách, schvalují zákony a dělají politiku, na straně druhé neoficiální, superglobální a nadnárodní stát, který má vlastní politiku a celé to řídí. Tento stát dokáže aktivovat armádu, jmenuje premiéry a prezidenty, popřípadě je zabíjí, když potřebuje, vyvolává umělé krize a války apod. Skrytý stát, skrytá agenda, skryté události (tedy ty, za kterými stál skrytý stát, ale jejich oficiální verze je jiná).
Na obou těchto událostech, 11. září i vraždě Kennedyho, ve svých knihách profesor Scott ukazuje, jaké mají tyto podvratné akce skrytého státu podobnosti, a přináší teoretický konstrukt skrytého státu a jeho fungování. Podle tohoto konstruktu můžeme být i schopni detekovat, kdy začal skrytý stát nabývat na síle, kdy začal být definovatelný. Profesor Scott to dělá opravdu přesvědčivě a na takové úrovni, že v tom nemá konkurenci.
Scott začal pátrat i po konkrétních lidech reprezentujících skrytý stát, kteří mají tendenci objevovat se v pozadí těchto skrytých událostí. Vzal vraždu Kennedyho, Watergate, Írán Contras (aféra, kdy Reaganova administrativa v 80. letech prodávala ilegálně zbraně Íránu a z výtěžku financovala povstalecké skupiny Contras v Nikaragui; později navíc vyšlo najevou, že přes ně CIA z Nikaraguy pašovala kokain) a 11. září. A víte, co zjistil? Že u všech událostí se objevuje kontinuita – nejen stejné rysy a metody, ale i stejní lidé. Například Donald Rumsfeld a Dick Cheney. Cheney a Rumsfeld byli architekti takzvané kontinuity vládnutí skrytého státu, jeho reprezentanti na významných postech. Pozoruhodné je, že se objevili v pozadí událostí i 11. září 2001, což je 40 let poté, co s těmito věcmi začali.
Oni prováděli takové věci už zamlada? Ví se, že třeba Rumsfeld pracoval pro farmaceutické a agrochemické koncerny, ale on měl něco společného i s Írán Contras a vraždou Kennedyho?
Ano, jedou v tom od začátku. Petr Dale Scott například hledal široké použití tajného komunikačního vybavení, které jde kompletně mimo všechny oficiální struktury a funguje jako jakási tajná síť při těchto akcích skrytého státu. Například u 11. září 2001 – pamatujete, jak Rumsfeld, který měl dávat rozkazy k sestřelení unesení letadel, jaksi nebyl k zastižení až do 10.30? Nebo Cheney, který nebyl k zastižení, protože telefonoval? Žádné nahrávky a záznamy o tom samozřejmě neexistují. Vždy, když víte, co hledat, je to jasně patrné. Předem připravené oficiální verze, zfalšované důkazy, nastrčené loutky, které vědí, co říkat, a podobně. Totálně separovaná komunikační síť mimo oficiální struktury byla použita 22. listopadu 1963 u vraždy Kennedyho, 11. září 2001 u útoků na WTC i u zbylých jmenovaných událostí, u kterých bylo potřeba, aby neexistovaly záznamy.
Jeden z hlavních důvodů, proč byl John Kennedy zabit, je to, že v projevu v roce 1963 vyhlásil mír. A že nařídil, že dolar bude opět vydávat ministerstvo financí, ne Fed.
Pozor, nemluvíme o zabezpečených komunikačních linkách, které má vláda k dispozici, tohle jde zcela mimo. Když komise vyšetřující útoky z 11. září nemohla najít a zdokumentovat záznamy klíčových rozhodnutí, která Cheney toho dne učinil, poznamenala, že veškerá komunikace probíhala přes tajnou linku umístěnou v tunelu k prezidentskému bunkru – s tak vysokým stupněm utajení, že není možné, aby záznamy hovorů kdokoli získal. Je to součást takzvaného Projektu soudného dne, který má kořeny v 60. letech a v jehož začátcích byli právě Rumsfeld a Cheney.
Byla jste 12 let členkou amerického Kongresu. Kdo v Americe vládne, pakliže jste to nebyli vy, volení kongresmani a politici?
Podle svých zkušeností můžu říct, že existují členové skrytého státu, kteří jsou dosazeni do různých funkcí a jsou normálně vidět – Donald Rumsfeld, Dick Cheney, Henry Kissinger nebo Zbigniew Brzezinski. Jen si položte otázku: Co má takový Barack Obama co dělat s Henrym Kissingerem? Proč by si proboha měl Obama nechat radit zrovna od Kissingera? To přece nedává smysl. Tedy samozřejmě v případě, pokud by nebyl Obama představitelem nové generace skrytého státu. Každý dolar, který zaplatí americký daňový poplatník, by měl být účelně vynaložen a hlavně transparentně doložen. Nic by se nemělo rozhodovat v takové tajnosti, v jaké se to děje několik posledních desítek let. Vše by mělo být o-tev-ře-né. Ne jako když si Donald Rumsfeld oznámí den před 11. zářím na tiskové konferenci, že mu nějakým záhadným způsobem zmizelo v Pentagonu 1,3 bilionu dolarů, druhý den je účetní oddělení, které je má najít, kompletně zničeno při údajném nárazu letadla, jehož trosky se nikdy nenašly, a Rumsfeldovi se po tomhle všem nic nestane. Naopak dehonestují a napadají lidi, kteří mluví o tom, že není možné, aby narazil do Pentagonu boeing s rozpětím 38 metrů a v budově zůstala několikanásobně menší díra.
Víme, že ty peníze ukradli, ale nedá se s tím nic udělat a Američané se můžou leda tak divit. Ptala jsem se v Kongresu, kam se peníze ztratily. Víte, co řekli? Že prý počítače Pentagonu spolu nekomunikují a nedá se to zjistit. To je výsměch.
Kongres nemá žádnou moc. A tak může Donald Rumsfeld klidně říct, že ztratil bilion dolarů, a usmívat se u toho jako sluníčko. A nic se mu nestane.
Ale třeba počítače NSA, které odposlouchávají celý svět, spolu komunikují skvěle…
Ano, tam problém nemají. Víte, potíž je v tom, že členové Kongresu se kompletně vzdali svojí moci, zodpovědnosti a dohledu nad věcmi veřejnými. Ačkoli by podle Ústavy měl mít Kongres největší moc, ve skutečnosti vůbec žádnou nemá. A tak klidně může Donald Rumsfeld uspořádat tiskovou konferenci, říct, že ztratil bilion dolarů a usmívat se u toho jako sluníčko. A nic se mu nestane. Já jsem na té jeho tiskové konferenci ohledně této ohavné záležitosti byla a víte, co on řekl? Že si tuhle bilionovou ztrátu můžou Spojené státy americké dovolit! USA si to samozřejmě dovolit nemohou, ale lidi jako on si mohou dovolit všechno.
To je dobré vědět… Pokoušely se vás tyto osoby, které mají obrovskou moc, nějak zlanařit nebo ovlivnit? Jak to celé funguje?
Pořád za vámi chodí lobbisti. Tady to celé začíná. Mnozí kongresmani se zajímají jen o částky, které od nich dostanou na kampaň. Tenhle mi dá tolik na kampaň, tenhle tolik – to je v podstatě to jediné, co je zajímá, a udělají za to vše, co si lobbisté přejí. Pak už je mají v hrsti. Nějaké přesvědčení, názory, svědomí, na to se absolutně nehraje. Důležité jsou jen peníze.
Když vám ale tyto struktury nedají peníze, jak můžete v kampani konkurovat těm, kteří dostávají od korporací miliony?
Je to skoro nemožné. Já jsem se musela spoléhat na svoje voliče a malé přispěvatele. V Georgii mě naštěstí všichni znali, protože jsem byla první Afroameričankou v Kongresu za tento stát a nově vytvořený 11. okrsek, který se táhl od Atlanty až po Savannah. (Přestože se hranice tohoto okresku v roce 1995 změnily a spolu s nimi i etnické složení jejích voličů, McKinney si udržela podporu a byla do něj znovuzvolena ve čtyřech dalších volbách.) Měla jsem tam obrovskou podporu.
Goldman Sachs vám nic nedal?
Goldman Sachs mi nic nedal. U mě není zajímavé ani tak to, jak jsem se stala členkou Kongresu, ale jak jsem se stala bývalou členkou Kongresu. Stala jsem se totiž terčem izraelské lobby. Izraelská lobby operuje uvnitř republikánské i demokratické strany. Ti jsou schopni aktivovat své přívržence takovým způsobem, že pozice k Izraeli se najednou stane základním kritériem. Ať už je to ženská organizace, ekologická nebo jiná, dokážou mobilizovat lidi, peníze a hlavně média. A když izraelská lobby chce, média vás zničí. Na rozdíl od nich vy nemáte ani zlomek zdrojů, abyste se mohli bránit. Je to velmi sofistikovaný postup, který je úplně stejný jako v případě skrytého státu. Je to spolu totiž dost úzce provázané.
Co vám udělali?
Napsala jsem knihu Ain’t Nothing Like Freedom, kde jsem popsala, jak izraelská lobby funguje, co dělají, jaký mají vliv… Když si vezmete války, které jsou dnes vedeny, tyty války jsou součástí dlouhodobějších plánů, které se již dostaly na veřejnost. Jeden plán je známý jako Yinonský plán. Jde o plán na zničení západní Asie a severní Afriky, který měl pojistit izraelskou dominanci v regionu. Když jsem o tom začala mluvit a psát, osočovali mě z antisemitismu, což už ale přestává fungovat, tak museli změnit taktiku. V té době totiž zrovna jeden pár z Colorada žaloval židovskou organizaci Liga proti pomluvám. Šlo o sousedský spor kvůli nedovolenému vstupu psa na pozemek nebo něco takového, kdy jeden soused byl Žid a druhý katolík. Židovský soused nařkl katolíka z antisemitismu a stěžoval si u Ligy proti pomluvám, která se začala míchat do toho, že pes vběhl na cizí zahradu. (směje se) A tahle organizace označila katolické manžele za antisemity. Nakonec jim Liga musela zaplatit v rámci žaloby, kterou proti nim manželé podali, něco přes milion dolarů. Po tomhle, co se stalo, už si musejí dávat pozor, protože když vás nařknou nesmyslně z antisemitismu, můžete je žalovat. A vyhrát. A když vyhrajete, budou muset platit. Takže poté, co mě zkusili očernit touto cestou, jsem jim pohrozila žalobou, a na rovinu jsem jim řekla: Jestli mě budete napadat z antisemitismu, zažaluji vás a nedoplatíte se.
Jak reagovali?
Nejprve se omluvili, že udělali chybu, ale samozřejmě pouze změnili způsob, jakým se mě snažili zdiskreditovat. Je opravdu zajímavé vidět, jak fungují. Když se v něčem zastanete Palestiny, jste milovník teroristů a berete teroristické peníze. V americké politice nelze být fér a nestranit té „správné“ straně, jinak se dostanete do problémů a média vás ukřižují. Jako mě. Tato taktika je velmi efektivní. „Delostřelectvo“, které mají k dispozici, je ohromné a těžko se mu brání. Stačí, když se rozhodnou, že vás zničí. Jejich penězům a možnostem nemůže nikdo konkurovat. Já jsem měla velkou podporu voličů ve svém státě, znají mě. Pracovala jsem velmi tvrdě a zajímala jsem se o jejich problémy, takže mě šestkrát zvolili do Kongresu a v Georgii mě mají pořád rádi. Čím déle ale v tomto prostředí jste a neberete-li od tohohle, nedáváte tamtomu a nejdete na ruku zájmovým skupinám, časem šlápnete někomu na kuří oko. A já jsem šlápla na velké kuří oko.
Komu?
Třeba Rumsfeldovi a jeho léku Tamiflu na ptačí a jinou chřipku. Rumsfeld šéfoval až do svého nástupu do vlády firmě Gilead Sciences, kde vlastní akcie v hodnotě desítek milionů. Tedy ve společnosti, která vyrábí a prodává tento lék. Rumsfeld všem zemím říkal, ať kupují Tamiflu, což je zcela přímý konflikt zájmů. A Pentagon, kterému velel, nakoupil Tamiflu za 60 milionů dolarů. Vedlejším efektem tohoto pochybného léku je mimo jiné sebevražda, kterou po jeho požití spáchaly desítky lidí. No uznejte, to radši dostanu chřipku než Tamiflu. (směje se) (V angličtině udělala z této věty Cynthia McKinney vtipnou slovní hříčku, neboť slova pro chřipku a lék se rýmují: „Much rather I get the flu than Tamiflu.“)
Já jsem všechny tyhle informace dostala do povědomí veřejnosti. Tito lidé, kteří pracují pro skrytý stát, jsou moji nepřátelé, protože řídí celý tenhle kolotoč a ovládají lidi po celém světě. Ničí země, planetu, společnost, páchají genocidy, vraždy. Moje svědomí a moje hodnoty mi velí mluvit o tom otevřeně a říkat lidem, jak systém funguje a co tihle lidé dělají. A budu v tom pokračovat, dokud budu naživu.
Tento text vyšel v aktuálním čísle Šifry. Již základní obsah na www.casopis-sifra.cz, ke kterému má každý přístup zdarma, je nabitý informacemi, zajímavostmi, komentáři, videi nebo glosami, ale až tištěný časopis či jeho elektronická verze, kterou si můžete pohodlně listovat a číst na displeji PC, mobilu či tabletu, nabízí ty pravé poklady – nové informace, reportáže, rozhovory jako tento, pravidelné rubriky, analýzy, seriály a mnoho dalšího exkluzivního čtení a původních materiálů. Zakoupením časopisu (tištěná verze bez placení poštovného a dopravy, tedy za skvělých 59 Kč nebo 2,40 EUR, Vám přijde až domů do schránky v Česku i na Slovensku) či objednáním předplatného přispějete jak na vydávání jedinečného časopisu, který píše necenzurovaně o věcech, které hlavní média zásadně nezveřejňují, tak i na provoz tohoto webu.
Zakoupením elektronického předplatného získáte roční (499 Kč) či půlroční přístup (260 Kč) ke všem číslům časopisu, která již vyšla, a k nim vám neustále budou přibývat nová čísla tak, jak budou vycházet. Kompletní Šifrotéku můžete objednávat zde.
