Nestává se často, aby se zájmy „obyčejných“ lidí protnuly s cíli politiků a jejich vládců. U záchrany planety a budování čistějšího světa se to však podařilo. O to to bylo podezřelejší. Zatímco na jedné straně šlo o přirozenou touhu mít zdravější a udržitelnější životní prostředí, což k tématu přilákalo mnoho idealistů a milovníků přírody, o co šlo politikům a šedým eminencím tohoto světa? Též o planetu, nebo o něco jiného?
Už to, že se po letech bezuzdného drancování krajiny najednou prudce změnil kurz a začala se prosazovat takzvaná zelená politika, která přešla dokonce od vznešených slov k činům, bylo krajně podezřelé.
Celý ekologický přístup totiž úzce souvisí s globálním oteplováním, kde se provalilo, že takzvaní klimatičtí alarmisté falšovali data i celé vědecké studie, aby přiměli lidi k určitému spotřebitelskému chování, ale především se staly základem takzvané uhlíkové burzy neboli byznysu s emisními povolenkami.
U jeho základu stál jeden z prvních výrazných propagátorů globálního oteplování, bývalý americký viceprezident a hochštapler Al Gore, jenž se z poměrně chudého politika po odvysílání svého silně manipulativního dokumentu s až parodickým názvem Nepříjemná pravda stal pohádkově bohatým byznysmenem.
To byla ale jen rozcvička, protože zelená politika zašla ještě mnohem dál. K tomu, abychom pochopili, odkud vítr fouká, se musíme podívat do Německa a útrob automobilového průmyslu.
O pravé podstatě zelené politiky a kde se vzala, jsme si obšírně povídali v dalším živém vysílání na youtubovém kanálu Šifrovaný svět. Podívat se můžete zde:
