Dušan Dvořák pěstoval na své zahradě konopí a vyráběl z něj mastičky a tinktury, které pomáhaly zmírňovat bolesti lidem, kterým jiná léčba nepomohla. Poněkolikáté skončil ve vězení a stát se jej pokouší zbavit svéprávnosti.  

Každý rok na sklonku léta se v Ospělově na Prostějovsku opakuje stejný výjev. Na farmu osmapadesátiletého Dušana Dvořáka dorazí policejní oddíl a sklidí vše, co pěstitel zasel. Poslední dva ročníky již tradiční akce se ale v několika věcech přesto lišily. Kromě několika desítek sušených a stovek vzrostlých rostlin konopí odvezli bezpečnostní orgáni loni i pana Dvořáka, a to rovnou do cely předběžného zadržení. Letos desetiletý boj kočky s myší vyvrcholil prozatím jeho zatčením na pražském ruzyňském letišti, když se s platným vízem snažil uprchnout před perzekucí do Severní Ameriky.

Pořadatel básnických a kulturních festivalů, signatář Charty 77, účastník třetího odboje, ale především vystudovaný speciální pedagog a psychoterapeut, který stál u zrodu české adiktologie, když v roce 1991 spoluzakládal první českou terapeutickou komunitu pro drogově závislé v Němčicích u Volyně, se dlouhodobě zasazuje o zpřístupnění konopí k léčbě a výzkumu. A právě odtud pramení jeho střety se zákonem – opakovaně je obviňován za nedovolenou výrobu a nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Za svou vytrvalost a neústupnost si mezi lidmi, kteří se o problematiku zasloužili, vysloužil přezdívku Jan Hus.

Dušan Dvořák není klasický dealer, který by pěstoval pokoutně marihuanu a distribuoval ji všem huličům v okolí. I když je sám kuřákem, což je u adiktologa samo o sobě zvláštní, spor se zde vede o něco úplně jiného. Pěstitel tvrdí, že pěstuje odrůdy s vysokým obsahem CBD vhodné k léčbě a tlumení příznaků některých chorob, nikoli s převažující psychoaktivní složkou THC, kterou užívají huliči. Ti si svoji zálibu a mnohdy závislost s oblibou obhajují vzletnými frázemi o neškodnosti či dokonce prospěšnosti kouření, a tak mnohdy připomínají alkoholiky, kteří tvrdí, že alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství a pivo je lék; anebo vehementně prosazují teorie o tom, jak červené víno příznivě ovlivňuje zdraví. Možná to hroznové… „Je to jen čirý mýtus, že červené víno je dobré pro zdraví,“ tvrdí Valerie Beralová z Univerzity v Oxfordu, která zkoumala účinky nápoje na milion žen ve věku nad padesát let. „Žádný důkaz pro to neexistuje.“ Autoři sice primárně zkoumali vztah mezi hormonální terapií a riziky rakoviny, ale všimli si mimo jiné i souvislostí mezi konzumací alkoholu a rakovinou.

Podobně skeptický je i výzkum vědců z americké Univerzity Johnse Hopkinse, kteří dlouhých devět let sledovali osm stovek konzumentů světově proslulého červeného vína Chianti. Žádné pozitivní účinky rovněž nebyly prokázány. Něco jiného ale samozřejmě je, jestli si dáte skleničku či dvě k jídlu, nebo vyžahnete „na zdraví“ celou lahev.

Dušan Dvořák. Foto a2larm.cz

U marihuany je to podobné. Aby si člověk uvědomil nebezpečnost a škodlivost hulení, stačí vyrazit na některý z konopných festivalů. Všudypřítomná zmatenost, zpomalenost a otupělost klátících se zástupů intoxikovaných, připomínajících kultovní seriál živí mrtví, je natolik hmatatelná, že si rizik všimnete i bez desetiletého výzkumu.

To je ale v tuto chvíli vedlejší, ať už jde o účinky alkoholu, nebo trávy. Dušan Dvořák není perzekvován kvůli prodeji drog, ale proto, že z konopí vyrábí mastičky a tinktury. A právě zde leží pomyslné jablko sváru.

V traileru připravovaného dokumentárního filmu „The Cannabis War is Over… If You Want It“, jejž chystají zastánci legalizace ze stejnojmenné iniciativy, zaznívá kouzelná věta ze strany představitelů státu, která vystihuje vše podstatné: „Léčit se můžete léčivem. To není to, co si vypěstujete doma na zahrádce.“ Pokud se totiž budete léčit tím, co si vypěstujete doma na zahrádce, bude to dobré sice pro vás, ale nikoli pro byznys a státní kasu…

Konopí v lékárnách?

„Vidíme, jak se mrhá se zdroji, které nám poskytuje příroda. Ty jsou však omezené! Drahocenné suroviny jsou dnes drancovány pro zisk a důsledky řeší málokdo. Čelíme velkým ekologickým výzvám, přitom udržitelné možnosti jsou na dosah ruky. Konopí provází člověka od nepaměti a na rozdíl od mnoha jiných průmyslových surovin za sebou nezanechává výraznou ekologickou stopu. Díky jeho všestranným vlastnostem se jedná o jednu z nejužitečnějších rostlin na světě,“ vysvětluje ve své rozumnější části manifest iniciativy Cannabis War is Over… If You Want It.

Ponechme teď stranou jejich jednostranné zlehčování nebezpečnosti marihuany jako drogy v jiné části manifestu a zůstaňme u jejich pohledu na „léčivou“ stránku věci. Kampaň, která mimo jiné organizuje na úterý 3. prosince v pravé poledne před prostějovským soudem demonstraci na podporu vězněného Dušana Dvořáka, se vymezuje i proti zneužití zákona Konopí do lékáren. Ten před pěti lety na jedné straně sebral lidem možnost vyrobit si vlastní tinkturu nebo mastičku, a na straně druhé přihrál léčebný monopol do rukou státu. Za pět let od zavedení zákona tuto bylinu užívá k léčbě oficiálně zhruba 700 lidí a skrze lékárny bylo za tu dobu vydáno asi pět kilogramů konopí. Zatímco to legální je pro většinu občanů prakticky nedostupné, policie ročně zabavuje tuny domácí a jiné ilegální produkce.

Pacienti navíc musejí překonat řadu obtíží, aby se k takzvanému léčebnému konopí vůbec dostali. Množství předepsané látky je totiž velmi omezené a také chybí víc lékařů, kteří by měli odvahu jej předepisovat. Zaregistrovaných lékařů, kteří tak mohou činit, je teprve kolem stovky. A lékáren, kde je konopí dostupné, je také jen pár desítek. Ta největší potíž ale spočívá v ceně. Za měsíční léčebnou dávku by pacient zaplatil něco kolem 30 000 korun. Je to docela komické vzhledem ke skutečnosti, že by si tuhle medicínu mohl doma vypěstovat každý téměř zadarmo. Na jedné straně jsou tak občané kriminalizováni, na straně druhé je pro ně téměř nedostupné konopí legální.

Základním zákonem vymezujícím používání konopí je zákon č. 167/1998 Sb. o návykových látkách. Fyzická osoba smí přípravky s obsahem návykových látek nabývat pouze pro vlastní potřebu a pouze na základě lékařem vydaného receptu. Dále s návykovými látkami, tedy i s konopím pro léčebné použití, mohou zacházet výhradně právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, kterým ministerstvo zdravotnictví vydalo povolení k zacházení, nebo subjekty, které s návykovými látkami mohou zacházet přímo na základě § 5 zákona o návykových látkách. Konopí může být použito pouze k výzkumným, vědeckým a terapeutickým účelům vymezeným v povolení k zacházení vydaným ministerstvem zdravotnictví.

Zájemců o léčebné konopí, především z důvodů tlumení bolesti u chronických obtíží, kožních neduhů či svalové ztuhlosti podle výroční zprávy Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti z roku 2016 je mnohonásobně více, než je 700 „oficiálních“ pacientů; zpráva zmiňuje 880 000 lidí, kteří o rok dříve užili konopí k léčebným účelům. Z porovnání údajů je tedy i matematickým antitalentům mého typu jasné, že většina nákupů jde přes černý trh.

Dušan Dvořák byl od roku 2010 už desetkrát obviněn a několikrát odsouzen za to, na zahradě domu na Prostějovsku pěstoval každoročně stovky rostlin konopí. Ačkoli nikdy nebylo prokázáno, že by šířil toxikomanii či se na produkci konopí obohacoval a šlo mu o zpřístupnění konopí k léčbě a výzkum jeho léčebných vlastností, podle legislativy je jeho počínání nezákonné.

Krátce před svým posledním zatčením a neúspěšným úprkem za oceán podal pan Dvořák již dvacátou ústavní stížnost, v níž prohlašuje, že česká justice systematicky porušuje jeho ústavní práva i Listinu základních práv a svobod. Připomíná, že nikdy nepěstoval marihuanu a že tato skutečnost nikdy nebyla předmětem zkoumání a prokazování ze strany orgánů činných v trestním řízení: „Konopí jsem pěstoval pouze za účelem získání léků a je zcela nepochybné, že ho využívali pouze lidé, kteří byli nemocní. To je ve spisu doloženo řadou svědectví, čestných prohlášení a filmovým dokumentem Konopné pašije.“

Na Dvořákovu obranu se staví řada významných osobností, například jeden z nejznámějších výzkumníků konopí na světě Lumír Hanuš, který žije a pracuje v Izraeli, bývalý státní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil, zpěvák David Koller, primář olomoucké gynekologické kliniky Aleš Skřivánek nebo fotograf Jindřich Streit. Podle dostupných informací a drsného zacházení se ale zdá, že spíš než o zdraví pacientů či spravedlnost tu jde o zastrašení případných dalších odvážlivců. Přezdívka Jan Hus zde tak získává nový rozměr.

Na základě znaleckých posudků se pokusil stát zbavit pana Dvořáka dokonce svéprávnosti. Podle jednoho z nich byl v letech 2008 a 2012 „zcela nepříčetný“, a nemohl proto obhajovat netrestnost léčby konopím. Další najatý „znalec“ o něm prohlásil, že „když nechápe, že páchá trestnou činnost, je to znak bludu a patří na půl roku až rok na uzavřené oddělení“.

Motivaci státu dobře popsal filozof Otakar Bureš na serveru a2larm.cz. Podle něj jde především o kšeft a o to, jak prodat něco, co může mít každý za pár korun doma, za velké peníze. Legálních uživatelů sice zatím není ani tisíc, ale to se může výrazně změnit ve chvíli, kdy projde uvažovaný návrh ministerstva zdravotnictví, aby bylo léčebné konopí v nějaké míře hrazeno zdravotními pojišťovnami.   „Ústřední problém však zůstává obvykle poněkud v pozadí: politici nejsou ochotní podpořit výzkum a uplatnění postupů, které pomáhají nemocným či trpícím lidem, protože to zkrátka nevyhovuje ekonomickým zájmům mocných soukromých společností. V tomto smyslu lze chápat Dvořákova slova, že by farmaceutickým firmám hodně narušilo hospodaření, kdyby byly léky z konopí dostupné, protože nejdou patentovat.“ Z toho by se jeden vážně zhulil… Samozřejmě tajně.

Milan Vidlák, časopis Šifra