Po dlouhé koronavirové odstávce a zlepšujícím se vývoji podivné epidemie neepidemie se zdálo, že pomalu končí i nejhvězdnější chvíle hlavních epidemiologů, kteří se stali tvářemi několikaměsíčního hrdinného vládního „boje proti nákaze“.
Obzvláště po odchodu Romana Prymuly po neshodách s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem se zdálo, že se Čechům blýská na lepší časy. Jenže místo „rozvolňování“ se stala pozoruhodná věc. Zatímco virus opravdu ustoupil a ukázalo se, že po počátečním humbuku vlastně není zbla tak nebezpečný, jak se říkalo; a většina lidí o tom, že nějakou „koronu“ má, netuší do chvíle, kdy to ukáže jakýsi pochybný test, případně se nemoc projevuje příznaky jakéhokoli jiného nachlazení či chřipky nebo něčím, jako je „jarní únava“, oba pánové se stali mnohem nakažlivějšími a expanzivnějšími než celý slavný koronavirus.
Někdo to samozřejmě na sebe vzít musí, a ne každý má hroší kůži na to, aby dělal černou práci, v tomto případě ohlupování lidí ve velkém. I s vědomím toho, že právě na tom je působení v politice a dalších vysokých funkcích založené, se ale řádění tohoto „dua Korona“ jeví přece jen poněkud extrémně.
Šifra rozumí tomu, že k udržení lidí v klidu, aby se nebouřili kvůli již probíhajícímu a chystanému propouštění a svému postupnému chudnutí, je třeba ponechat jim roušky a udržovat je v pohotovosti před „nebezpečným virem“. Nebýt roušek, nikdo by se už nebál. Nechtěně to v jednom rozhovoru přiznal i druhý z dvojice epidemiologických drábů Rastislav Maďar. Roušky podle něj mají signalizační efekt a říkají lidem „vezmi si roušku, ten virus je pořád tady“.
Tento psychologický postup je v dané chvíli pochopitelný, a i kvůli jisté vyšší důvěřivosti a naivitě českých občanů, uvyklých na své koblihové i jiné vůdce a autority, o kterých si myslí, že se o ně vždy postarají, probíhá řízený restart globální ekonomiky v České republice o mnoho klidněji než v jiných zemích. Například v Německu se na demonstracích scházejí miliony lidí (podle korporátních médiích tisíce) a začíná to lítat vzduchem, neboť kapitalismu uvyklí Němci v mnohem větší míře pochopili, o co se hraje. Již jim došlo, že právě snížení jejich příjmů, zvýšení nezaměstnanosti, a tím i produktivity práce bylo hlavním cílem této monstrózní akce, tak, aby přehřátá ekonomika opět začala šlapat.
Z tohoto úhlu pohledu je určitě lepší, proběhne-li celá globální „reforma“ co nejvíc v klidu a nenásilně, než kdyby vypukl chaos a občanské nepokoje, či dokonce válka, jak bylo v podobných případech zvykem v minulosti. Po několikaměsíční světové „karanténě“ je již stejně vše podstatné dokonáno a rozhodnuto a čeká se jen na to, až se výsledky postupně projeví, neboť ekonomika má vždy jistou setrvačnost. A tak Češi, z nichž velká část, přes 700 tisíc, pobírá platy díky státnímu programu Antivirus, aniž by chodili do práce, a aniž by jejich místa vůbec ještě existovala, užívají poslední klidné týdny, než to opravdu začne, jak varuje již stále více odborníků. Čím hloupější lidi v daném státě jsou, tím lépe se zkrátka řídí.
Naspeedované duo českých epidemiologů, které náhle získalo dosud nepoznanou moc, si však zdá se svoji roli drábů užívá víc, než by bylo nutné. Svědčí o tom především jejich četné mediální výstupy. Například přechod Romana Prymuly z funkce náměstka zdravotnictví a předsedy Ústředního krizového štábu vlády ČR do nově vytvořené trafiky vládního zmocněnce pro vědu a výzkum kýžený ústup ze světla ramp a zklidnění nepřinesl. Naopak, tento skvělý šachista, kterému mezinárodní šachová federace udělila titul Mistra FIDE, tedy třetí nejvýznamnější mezinárodní titul, prokazuje neuvěřitelně pevné nervy a koronavirovými figurkami hýbe stejně umně jako při svých šachových partiích.
Nejenže stále poskytuje médiím jeden rozhovor za druhým, ale nevynechá v něm jedinou příležitost, aby v něm svým soupeřům, tedy v tomto případě českému národu, neadresoval nějakou dobře cílenou výhrůžku či poučení. A to přesto (nebo právě proto?) že se v Česku od začátku „pandemie“ nic nedělo, a nic se neděje dosud. I v Moravskoslezském kraji, kde byla podle vlády kritická situace a zaváděla se v červenci plošná opatření, mělo virózu covid-19 pouze 26,1 lidí na 100 000 obyvatel, což je jedenašedesátkrát (!) méně, než je spodní hranice pro vyhlašování epidemie mnohem silnější chřipky. Ani to však nebrání korporátním, ale i některým alternativním médiím národ zásobovat manipulativními titulky o rekordním počtu nakažených a vážnosti choroby, se kterou nyní leží po nemocnicích v celé republice vskutku „rekordních“ 104 lidí.
Názory, že virus slábne (přestože nikdy nebyl silný), jsou podle epidemiologa Romana Prymuly, který čerstvě poskytl rozhovor deníku MF Dnes, jenž patří jeho šéfovi Andreji Babišovi, „absolutně neopodstatněné“. Stejně tak v rozhovoru odmítá tvrzení, že virus do Vánoc zmizí, a dramaticky sděluje: „Pořád stoupáme a zejména v rozvojových zemích jdou čísla prudce nahoru. Vize, že virus zmizí do konce roku, je prostě absolutní nesmysl.“ Čímž připravuje půdu pro další restrikce (nikoli ekonomické ve smyslu zavírání provozoven, ale společenské ve smyslu nošení látkových náhubků a omezování návštěv některých akcí), do jejichž „plánování“ se několik dní předtím pustil v rozhovoru pro Právo. „Hlavní problém je, že na podzim, já to očekávám někdy v listopadu, dojde k souběhu chřipkové a covidové epidemie. Řada lidí si bude myslet, že mají příznaky covidu, a budou se dožadovat testování. Za sezonu přitom chřipkou onemocní zhruba 10 procent populace, což je milion. Představme si, že epidemie bývá rozložena do dvou měsíců, tak to znamená, že máme 120 tisíc osob nemocných za týden, a to už je problém. Když u těchto jedinců ještě budeme řešit karanténu, tak to přinese poměrně zásadní logistické problémy.“
V několika větách zde Roman Prymula na jedné straně v podstatě přiznal, co řada na covidu politicky a obchodně nezainteresovaných lékařů a odborníků říká od počátku – že covid-19 má zcela stejné či velmi podobný průběh jako běžné nachlazení či chřipka, a kdyby se koronavirus netestoval, nikdo by nepoznal, že nemá obyčejnou virózu. V dalších větách ale vládní epidemiolog jen tak mimochodem připustil, že na podzim může být v karanténě až 10 procent české populace! Prohlásil, že by v případě nedostatečné testovací kapacity museli všichni pokašlávající lidé zůstat doma. A to přesto, že mají lidé úplně stejná nachlazení a respirační infekce každý podzim. Doslova řekl: „Jakmile by někdo zakašlal, tak by ho hnali (z práce) domů.“ Do karantény by museli taktéž lidé, se kterými by tito kýchající přišli do kontaktu. Neuvěřitelné…
Utěšovat se lze snad jen tím, že to nemyslí vážně a jde možná pouze o slovní udržování koronavirových „věřících“ v napětí, aby nepřemýšleli o tom, že statistiky i to, co epidemiologové o koronaviru říkají, si protiřečí a ze zdravotního hlediska nic z toho absolutně nedává smysl.
Pro milovníky roušek
Nejenže se nekonalo „utlumení“ plukovníka Prymuly, který Čechy s oblibou kárá a vyhrožuje jim, že když budou zlobit a nebudou ho poslouchat, dá jim na ústa látku, stalo se ještě něco mnohem horšího. Na scéně se po boku slovenského premiéra České republiky Andreje Babiše náhle objevil Maďar slovenského původu. Epidemiolog, odborník na cestovní medicínu a vedoucí Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví Lékařské fakulty Ostravské univerzity Rastislav Maďar byl jmenován vedoucím resortní pracovní skupiny Ministerstva zdravotnictví České republiky pro rozvolňování v souvislosti s onemocněním Covid-19 a koordinátorem ministerské pracovní skupiny.
Od pana Maďara v médiích téměř denně slýcháme, jak je situace špatná a jak nás zachrání jenom roušky, a jak by je zavedl povinně nejen v metru, kam se bez nich pod hrozbou mastné pokuty nesmí, ale nejradši i všude jinde. „Zatím není důvod, abychom se zamýšleli, že se něco z toho, co platí, bude rušit. Spíš se za čas, třeba za týden, roušky zavedou i jinde nebo se přijmou další opatření,“ hlásil na konci července.
Milovník roušek se již těší na září, kdy se to Čechům chystá pořádně osladit. Nebo spíš poprskat. V rozhovoru na Reflex.cz se svěřil se svými obavami z podzimu, nastínil vizi chaosu, který způsobí souběh chřipky a koronaviru (mezi jejichž průběhem není rozdíl, a tak až do letošní pandekomedie všechny viry způsobující infekce dýchacích cest spadaly do jednoho pytle a nerozlišovalo se, který z virů včetně koronavirů „chřipku“ způsobil), a zdůraznil, že klíčové bude nošení roušek a disciplína lidí. Měly by podle něj fungovat v upraveném režimu také školy, kde by se neměly potkávat jednotlivé třídy a skupiny žáků. A rozčílil se také na nedisciplinované Čechy, kteří si užívali dovolenou v Chorvatsku, na což upozornil rozhořčeným tweetem. „A není ti blbý psát nám tohle z Chorvatska, Rosťo?“ zeptala se jej přes stejný kanál legendární seriálová postava lobbisty Tondy Blaníka, když si všimla, odkud Maďar tweetuje. Aspoň jsme se trochu zasmáli.
Největší „zářezy“ se mu podařily v rozhovoru pro Echo24. Na poznámku Daniela Kaisera (jednoho z mála přemýšlejících novinářů, kteří účelově nezvyšují koronovou paniku, ale informují o tom, co se skutečně děje), jestli rouškování není tak trochu přehnané a že v rouškách vypadáme jako zombíci, vrchní rouškofil odpověděl: „To je otázka evoluce. Za pár měsíců si naši lidé zvykli na roušky i na rozestupy, dnes je často vytvářejí i tam, kde to po nich nikdo nevymáhá.“
On to ještě, jako by se nechumelilo, přizná v novinách! To je vážně borec. A pak to přišlo – ve stejném rozhovoru se zamyslel nad společenským dopadem koronavirové pandemie nepandemie: „Spousta lidí si žila nad poměry vzhledem ke svým příjmům, myslela si, že mít se dobře je základní lidské právo. A to není,“ vypálil. „Takže pokud někdo jel na hraně a co vydělal, utratil za zbytečnosti, tomu teď příroda ukázala, že to nebyl dobrý postup.“
Na jeho nečekaném vyjádření je pozoruhodný především fakt, že jde snad o první s jistotou pravdivý výrok, který jsme z úst tohoto muže za dobu jeho „rouškování“ mohli slyšet.
Touto odpovědí docent Maďar perfektně, ač možná neplánovaně shrnul celý „smysl“ koronavirové pandemie a její plánovanou úlohu v ekonomice – redukovat příjmy ve společnosti, která žije dlouhodobě na dluh a rozhazuje jako smyslů zbavená nakupováním věcí, které si nemůže dovolit, a pročistit a znovu nakopnout dysfunkční ekonomiku.
Dobře to v médiích popsal i firemní sociolog Vojtěch Bednář: „Brzy se nejspíš bude propouštět. A to je vždy problém, nejen pro lidi, kterých se zbavují, ale i pro ty, kteří zůstávají. Reorganizace, úspory a změny se musí vysvětlit, a to není snadné po dlouhé době tučných a pohodlných časů. Pochopitelně se bojí o práci. Na straně druhé ale potřebují, aby lidé pracovali, a ukazuje se, že mnoho si jich prostě zvyklo být doma. Nyní je tedy těžké je přimět, aby šli do práce. Oba tyto problémy se prolínají a řeší současně – a do toho se blíží doba, kdy se s koncem podpůrných opatření a také vypršením výpovědních lhůt dost možná začne lámat chleba. (…) ,Placený nepracující‘ v žádném případě není nová kategorie… Již Joseph Heller zmiňuje farmáře placeného bohatě za to, že nepěstuje vojtěšku… A samozřejmě bychom mohli jít dále do minulosti. Bohužel, a je to věc, na kterou jsem už odpověděl výše – problém je v tom, že mnoho lidí je dnes fakticky doma, a přitom poměrně štědře placeno, ale mnoho zaměstnání vzniklých v dosavadní době konjunktury prakticky nepřináší užitek. V tomto ohledu můžeme sázet na osvědčený očistný efekt ekonomické krize, jenže ten se doopravdy projeví v okamžiku, kdy vyprší vládní podpůrné programy a bude, bohužel, velmi nepříjemný.“
Jinými slovy – bylo třeba celosvětově uměle narovnat ekonomiku tak, aby firmy neprodukovaly stále větší množství předražených a neužitečných šuntů, a lidé neměli zbytečně moc peněz, aby za tyto předražené a neužitečné šunty rozhazovali, a tím jejich cenu hnali ještě víc nahoru. Po ochlazení ekonomiky by tak mělo obojí klesnout – jak příjmy, tak ceny. Zároveň by se ale měla zvýšit konkurence mezi firmami i na trhu práce, snížit kvůli nižší kupní síle obyvatel zbytečná nadvýroba a zvýšit kvalita a produktivita, neboť bude mnohem těžší získat zákazníky. O tom píše Šifra od začátku a jsme rádi, že svou troškou do mlýna přispěl k tématu nečekaně i Rastislav Maďar.
Druhá věc je, že něco takového říká zrovna on. Pravdu o životě lidí nad poměry – bez finančních rezerv, na hypotéky a úvěry, které budou chtít banky bez milosti splatit – sice má, ale pokud něco takového prohlásí, obzvláště v rovnostářském Česku, musí počítat s reakcí. A ta přišla, když si novináři Zdeněk Strnad či Jan Hrbáček všimli, že tato zamyšlení pronáší ve chvíli, kdy má na fotografii na svém webu na ruce model hodinek Breitling, který stojí bratru 200 000 korun. To na sociální síti vyvolalo bouři. Paradox je, že hodinky Čechům zdá se vadí víc než to, že si z nich epidemiologové dělali celou dobu šoufky.
Fotka s hodinkami Breitling ale není důležitá ani tak proto, že vyvolává u lidí vztek a závist. Daleko zajímavější je bílý plášť, ve kterém je na fotce pan Maďar oblečený, s logem společnosti Avenier.
Proočkovat!
Kromě nadšení pro roušky si lze u Romana Prymuly i Rastislava Maďara všimnout stejného nadšení i pro vakcíny. Na očkování proti covidu-19 se ti dva těší víc než na Vánoce.
První jmenovaný v rozhovoru pro MF Dnes připustil, že se vakcína proti covidu-19 již vyrábí – a to přesto, že nebyly dokončeny všechny testovací fáze. „Řada předních velkých producentů vsadila na úspěch v testech a zahájili velkovýrobu,“ konstatoval český epidemiolog směrem k britsko-švédské farmaceutické společnosti Astra Zeneca. Prý je to proto, že si společnost věří, že budou klinické studie úspěšné. To věříme. Protože když už budou mít vakcíny vyrobené, určitě se postarají o to, aby testy dopadly přesně tak, jak potřebují. S jejich penězi a vlivem to nebude sebemenší problém. „V tomto případě je to unikátní i tím, že se jde na cenu, která je téměř nákladová. Některé firmy kalkulovaly s cenou třeba i 100 dolarů za dávku, přitom v tomto případě se pohybuje kolem 4,5 dolaru za dávku. S EU už jsou domluvení na 400 milionech dávek.“
Zbývá tak už jen zařídit, aby se mohl oočkovat každý Evropan… Pokud se to „ošetří“ legislativně, může stát vakcína klidně jenom stokorunu. Vyšší marži totiž nahradí zaručený počet klientů.
Ve stejném rozhovoru přitom pan Prymula připustil, že je virus čtyřikrát slabší než na jaře a pořád se mění. Tak jak by se, u všech rohatých, proti neustále se měnícímu „neznámému“ viru dalo plošně očkovat, když prý jeho chování zatím neznáme? Takové „detaily“ ale epidemiologové, politici a farmaceuti zřejmě neřeší. Tady jde ještě o mnohem víc než o zdraví či i restart ekonomiky. O pořádný balík.
Právě český epidemiolog Prymula je v tomto ohledu dlouhodobě podezírán ze střetu zájmů tak velkého, že se vyrovná i svému šéfovi Babišovi, jehož vláda a úřednický aparát má dlouhodobě blahodárný vliv na prosperitu koncernu Agrofert – rozhoduje totiž o tom, jaké budou zákony i kam půjdou dotace.
Epidemiolog je dlouholetým šéfem České vakcinologické společnosti a předním propagátorem očkování a lobbistou v tomto oboru u nás. Problémy se střetem zájmů měl Roman Prymula už jako šéf fakultní nemocnice v Hradci Králové, když vyšlo najevo, že společnost Biovomed, podílející se na byznysu kolem vakcín, formálně vlastněná jeho nyní třicetiletou dcerou, získala od farmaceutických firem za pár let 117 milionů korun. Firmu založila Prymulova dcera již v roce 2013, kdy jí bylo pouhých 24 let. Již po třech měsících od vzniku společnosti, aniž by předtím měla Karolína Prymulová jakékoli zkušenosti v oboru, získala zakázky za 32 milionů korun. A parádně se jí dařilo až do odvolání tatínka z funkce ředitele nemocnice. Jeho dlouhé nadšení pro vakcinaci co největšího počtu lidí a jiné farmaceutické „vynálezy“ se tak dá dost dobře pochopit.
Stejně nadšený pro vakcíny je i Rastislav Maďar. I u něj se to dá pochopit. Je totiž odborným garantem a vedoucím lékařem farmaceutické společnosti Avenier, která si stanovila za cíl „zvýšit proočkovanost populace v České republice prostřednictvím svých center lokalizovaných po celém území“. Přeloženo do normálního jazyka, jedná se o jednoho z největších distributorů vakcín v České republice.
Těžko se jim divit, že jsou oba pánové tak činorodí, a tak rádi by rouškovali a očkovali populaci. Krásně se jim totiž míchají funkce veřejné s působením v soukromých firmách. To je ostatně základem politiky – kvůli platům a dalším finančním benefitům z titulu veřejných funkcí se do nich nevstupuje ani nekandiduje. To jsou pro mnohé politiky a úředníky jenom takové drobné, kapesné na přilepšenou. Proto se můžou někteří tak okázale vzdávat svých platů a věnovat je na charitu. Anebo jako pan Maďar, když se jej jeden pán v jakémsi on-lin chatu přímo zeptal, proč lže, odpovědět: „Nevím, z čeho tak usuzujete, ale mohu vás ujistit, že jediný aspekt, kterého se od začátku držím, bez ohledu na jakékoliv jiné okolnosti či tlaky, je ten odborný. Politik nejsem, o státní funkce nemám zájem a práce na uvolňování karantény je neplacená. Cítím však odpovědnost za zdraví a životy lidí, to mi jako motivace bohatě stačí.“ To samozřejmě chápeme…
Vyčítat někomu, kdo se probojuje do vysoké veřejné funkce, že se zapojuje do nejrůznějších malých a velkých domů, je jako vyčítat štírovi, že vás bodne, když mu dáte příležitost. Tohle snad každý člověk, který je jen trochu při smyslech, už po těch letech chápe.
Nejsmutnější proto na tom všem není ani tak to, že se to děje, jako že se najde pořád tolik lidí, kteří si z takových lidí dělají ikony, věří jim, i když je tahají za nos, a s radostí ze sebe nechají dělat úplné pitomce. Hloupí lidé se na druhou stranu velmi snadno řídí a ovládají, a tak si v Čechách můžeme užívat, na rozdíl od jiných zemí, krásného a klidného léta.
Co budou ale fandové koronaviru, lebedící si doma, pobírající za to plat a strachující se z údajně „zhoršující se epidemiologické situace“, dělat na podzim, až se jejich již neexistující pracovní místa přestanou dotovat a skončí na dlažbě? To už je věc jiná.
Jen mi pořád nejde do hlavy, že je na tom netrknou ani ty nejviditelnější „náznaky“. Opravdu lidem není divné, když se celá léta ve firmách bojovalo proti home officům, lidi se honili do práce a děti do školy, že se najednou o sto osmdesát stupňů otočilo a zničehonic se jim říká, hlavně ať nikam nechodí, pracují v klidu z domova, neunavují se, věnují se zahrádkaření a opalování, a že práce nikam neuteče? A opravdu si tito občané myslí, že je socialistický ráj, kde se nemusí pracovat a na účet chodí výplaty, již na dosah? A že se vrátíme před rok 1989, kde se taky houby dělalo, a všichni se měli stejně dobře, jen s tím rozdílem, že neměli auta a byty na hypotéky a nekvalitní zboží se nekupovalo v supermarketu, ale pod pultem? Vážně to není tolika lidem divné? Zřejmě ne. O to pak budou překvapenější, až to rupne.
Než jsem stihl dopsat tento článek, další s rouškami a dalšími „strategickými“ produkty kšeftující vtipálek, ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, oznámil, že se od 1. září vracejí roušky – budeme muset zase chodit s náhubkem nejen v MHD, ale i ve všech vnitřních prostorách. Zřejmě tak neuvidíme ty kyselé tváře lidí, kteří spoléhali na to, že se o ně čtyři mušketýři Andrej, Roman, Rosťa a Honza zvaný Červený svetr postarají a budou je královsky – stejně jako sebe – živit „z eráru“. Nikdo jim totiž neřekl, že roušky nechrání ani před virem, ani před ztrátou zaměstnání a sociálních jistot. Obojí byla jen taková koronavirová mlha.
Tak rouškám zdar a hodně štěstí. A abychom nekončili zbytečně chmurně, dovolme si ocitovat jeden zdařilý vtípek z ordinace praktického lékaře. „Kdy skončí ta pandemie koronaviru?“ ptá se pacient doktora. Ten pokrčí rameny: „To nevím, o politiku se nezajímám.“
