Máte doma nezvladatelné dítě takové a máte pocit, že už jste vyzkoušeli snad úplně všechno, ale nic nezabírá? Připadáte si k ničemu a neschopná? Proč? Učil vás snad někdo, JAK takovéto situace řešit jak je zvládat? Asi těžko. Tak si prosím nic nevyčítejte. Věřte, že nejste jediná nebo jediní, kdo má podobný problém a nedokáže ho řešit sám.

Každý problém má ale řešení. Pokud se zaměříme na samotné záporné slovo, které rozdělíme na NE-ZVLÁDAT-ELNÉ, tak už jen tento poznatek nám velmi napoví. Pokud toužíme něco zvládnout, musíme najít způsob, JAK to zvládnout. Zaměřit se na příčiny, na spouštěče, které zapříčiňují tyto nezvladatelné stavy. Ty je třeba se snažit v první řadě eliminovat na minimum.

Zkusme se společně podívat nejprve na jeden z mnohých příkladů, kdy si maminka stěžuje na nezvladatelnost své tříleté dcery. „Připadám si jako neschopná máma. Moje skoro tříletá dcera je absolutně nezvladatelná, neporadí si s ní nikdo z rodiny, byli jsme i u psychologa, psychiatra a nikdo mi nepomůže. Snažím se, jak můžu.

Malá je odmalička živější, od cca 30 měsíců se hodně zhoršila, začala všechny mlátit, nadávat, i sprostě, křičet na nás. Snažím se jí věnovat, dávám jí lásku, autoritu má taky. Každý den dostane nějaký záchvat hysterie, když se nechce oblíknout, když nedostane to, co chce, a tak dále… Zkoušela jsem křik, plácnout, nechat ji vyvztekat, nemluvit s ní… Nezabralo nic.

Už se to u nás táhne skoro půl roku, jsme z toho zničení… Nevíme, proč se její povaha tak změnila. Opravdu není jediný den, kdy by byla v pohodě, bez jediného hysteráku… Začala ubližovat i zvířatům. Máme doma kočky a psa, odmalička je měla ráda, je na ně zvyklá, nikdo z rodiny nikomu neubližuje. Psychiatr mi řekl, že s ní mám přerušit kontakt, když začne záchvat, a v momentě, kdy se uklidní, ho zase navázat. To taky nezabírá… Vím, že je tohle kritický věk, ale já už si s ní opravdu nevím rady, protože se to u nás děje většinu dne a každý den… Budu ráda, když mi někdo napíše, cokoliv… L.“

Už ze samotného dopisu je zřejmé, že maminka je naprosto zoufalá a neví si rady. Jistě by dala cokoliv za trošku klidu a pohody. Co bych mohl mamince doporučit, je, aby zkusila nejprve „ZRCADLO“. To znamená, že vše, co bude dělat dcera při tzv. „hysteráku“, bude zrcadlově napodobovat i maminka, a to tak, aby na ni dcera zřetelně viděla. Tím, že dítě uvidí sebe sama, jak se chová, v mnoha případech se zarazí a přemýšlí.

Nejprve začne analyzovat, že se maminka asi zbláznila. Následně to zkusí znovu, a pokud se zrcadlení zase opakuje, teprve pak dcerce dojde, že jde o „OPIČÍ SYNDROM“, a začne postupně ze svých zlozvyků ustupovat, neboť se mu nebude líbit, co vidí. Sebe sama! (Dítě s maminkou bojuje o energie!)

Jak na děti

Další možností je odvést rychle pozornost. Například tím, že ze sebe vyhrknete: „Koukej, tamhle právě proběhla myška. Honem se běž kouknout, kam se schovala“. V tomto případě je bleskurychle odvedena pozornost jiným směrem a dítě se zaměří na imaginární myšku. Místo aby řešilo sebe, začne hledat, kam se myška schovala. Vy můžete dítě ještě podpořit v hledání tím, že proběhnete několik místností a opět zavoláte na dítě, že jste ji právě zahlédla třeba v kuchyni. Tím vytváříte prostor pro aktivní i virtuální činnost dítěte a přemýšlení nad myší, nikoliv nad sebou.

Nelze tedy v tomto případě hovořit o vymýšlení si (na což mnohé maminky rády poukazují), ale o odvedení pozornosti jiným směrem.

Pokud ani to nezabere, pak už zbývá asi jen „indiánská kůra“, tzv. léčba šokem. Mně se opravdu osvědčila. Moje děti ale tato technika nikdy moc nerozhodila, neboť byly odmalinka vedeny k přirozenému otužování, kdy společně střídali teplou a studenou vodu. Zde je totiž velmi důležitá jedna zásada! Musíte si být jisti, že máte dítě naprosto zdravé a tato kúra mu neublíží, ale prospěje. Proto to neberte jako návod.

Pravda ale je, že studená voda má blahodárné účinky na náš organismus bez rozdílu věku. Proto se také lidé pravidelně otužují. Pokud vaše dítě často marodí, je to dáno tím, že se neotužuje a doma velmi často přetápíte, nevětráte a nezvlhčujete suchý vzduch. Vše má svoji  příčinu i důsledek. Díky těmto otužovacím kúrám také indiáni netrpěli skoro žádnými nemocemi, jako je to běžné v dnešní civilizované společnosti. A proč? Protože si jejich tělo vypěstovalo odolnost, kterou potřebovalo pro přežití v zimních měsících. Kdo může dnes tvrdit, že se pravidelně otužuje, aby jeho tělo bylo odolnější? Vy to snad děláte?

Velmi důležité je ovšem následně důkladné osušení a vydrhnutí kůže ručníkem, aby se tělo rychle prohřálo. Poté je třeba dítěti vysvětlit, že se musí rychle obléci, aby nenastydlo. Navíc se obleče velmi rádo, neboť bude cítit chlad, který potřebuje potlačit. Poslední krok je velmi důležitý, neboť je nutné dítě co nejvíce zabavit, a to tak, aby se soustředilo nikoliv na sebe, ale na to, co právě dělá. Klidně ho vezměte do kuchyně a něco s ním připravujte, tvořte, nechte ho samostatně pracovat. Tentokrát začne fungovat zrcadlení obráceně. Dívejte se na něj a vše dělejte tak názorně, aby dítě pochopilo, že vás má napodobovat. Nemusíte mu nic říkat. Vytvořte například těsto a dejte mu je opracovat, ať z něho něco samo vyrobí.

Důležité je uvědomit si, že není možné, aby dítě začalo být agresivní, vzteklé, ukřičené a používalo vulgární výrazy z ničeho nic a bez důvodu. Snažte se hledat příčiny nejprve v rodině či v příbuzenstvu a teprve potom u dítěte. Nic v životě se neděje jen tak, znáte to.

Pokud žádná z výše uvedených technik nezabere nebo pro vaše dítě není nejvhodnější, zkuste si pročíst e-booky na stránce http://jaknadeti.com/, které vás mohou trochu nasměrovat. Nebo napište, probereme společně možnosti a můžeme zkusit nalézt řešení. Pište na email info@jaknadeti.com

Radovan Ondráček, osobní kouč a autor projektu Jak na děti