Svět se v posledních letech obrátil vzhůru nohama. Nic už nefungovalo normálně, a všechno bylo úplně naopak, než být mělo. Slova a realita se dostaly do příkrého rozporu. „Prosíravě“, jak říkal v cimrmanovské hře Afrika baron Ludwig Úvalský von Úvaly u Prahy, to popsal již spisovatel George Orwell ve svém dystopickém veledíle 1984. Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla. A tak se zde v prostorách ministerstva lásky mučí političtí vězni, ministerstvo pravdy programově lže, ministerstvo míru řídí válku a ministerstvo hojnosti vede ekonomiku k hladomoru.
V naší realitě by zase ti největší demokrati a bojovníci za svobodu nejraději cenzurovali a zakazovali všechny, kteří nemají pokrokové liberální názory a nepodporují záchody pro třetí pohlaví, vybírání pohlaví podle toho, jak se kdo cítí, masovou nelegální migraci či další progresivistické kratochvíle nové doby. A ještě se to vydává za pokrok. Ve veřejném prostoru se lže jako o život, a ti co nejvíc lžou, zakládají za peníze ještě větších lhářů servery a iniciativy, které kontrolují, zda ostatní říkají pravdu. Respektive to, co se jim hodí jako pravda označit.
To je ale ještě slabý odvar proti tomu, co se děje v těchto dnech, týdnech a měsících ve Spojených státech amerických, kolébce těchto moderních „vymožeností“, odkud se postupně každá hloupost vždy rozšíří do celého světa.
Hnutí Black Lives Matters, které desítkami milionu dolarů podporuje například známý rozvraceč tradiční lidské společnosti George Soros, rozpoutalo za oceánem doslova uragán. Pan Soros, americký miliardář maďarského původu, je vůbec zajímavým ztělesněním tohoto orwellovského newspeaku. Podobně jako českého miliardáře Zdeňka Bakalu, který se do Států vydal jako vyučený dámský krejčí a vrátil se jako finanční magnát, i Sorose obestírá podobně neuvěřitelná legenda, že se z nuly „vypracoval“ v jednoho z nejlepších finančníků světa.
Opravdu tomu někdo věří? Nejde náhodou spíš jen o mediální krytí a nejsou tito lidé, kteří se tak podezřele dostali „z nuly na sto“, načež začali pěstovat politický aktivismus se sklony k rozvracení stávajících ústavních pořádků, pouze manažery pracující pro nějaké „vyšší šarže“? Ponechme na svobodné úvaze každého čtenáře.
Tu George Soros sestřelil v 90. letech svými spekulacemi britskou libru, tu sehrál aktivní roli v asijské bankovní krizi v roce 1997, kdy jej například malajsijský premiér obvinil z pádu měny jeho země, a jeden z thajských politiků jej dokonce označil jako ekonomického válečného zločince. Skutečně lidé věří tomu, že by něco takového mohl dělat nějaký nezávislý finančník a investor, který se vypracoval od nuly až na vrchol? Stačí se podívat, jak je tento pán nedotknutelný ve všech korporátních médiích, která jej unisono označují jako dobrodince, jenž pomáhá světu, aniž by se tato média pozastavila nad tím, že velká část jeho aktivit vede k politickým „nedemokratickým“ změnám a podněcování násilí.
Jeho dobré srdce, kterému záleželo na blahu všech lidí, pak podle mediálních báchorek údajně zajistilo, že se rozhodl o (své?) miliardy podělit a od těch dob podporuje „otevřenou společnost“ – sponzoruje černošská hnutí, romské inciativy, školní inkluzi, feministky, levicová média, organizace bojující za to, aby si každý mohl vybrat, zda se cítí chlapečkem, holčičkou, něčím mezi či něčím úplně jiným, manželství homosexuálů, protesty proti Donaldu Trumpovi, barevné revoluce ve světě i další „charitativní“ aktivity. Arabská stanice al-Džazíra dokonce v jednom ze svých komentářů poté, co se Soros pokusil spustit barevnou revoluci v Gruzii, napsala, že Gruzie se již stala „dalším státem USA a její guvernér se jmenuje George Soros“.
Zajímavé je, že do čehokoli mírumilovného a bohulibého tenhle chlap vložil peníze, to se postupně zvrhlo v násilný boj za rozbití stávajících pořádků. A „po akci“ to bylo vždy ještě horší než „před akcí“. Že by se jejich aktéři jen proaktivně snažili zasloužit si „darované“ peníze? Nebo bylo jejich získání podmíněno přímou poslušností a plněním úkolů?
Jeho organizace se staly synonymem politických neziskových organizací a jemu se orwellovským newspeakem říká demokrat a filantrop.
No a teď tenhle demokrat a filantrop nasypal miliardy do radikálních černošských hnutí. Jak to dopadlo? Bohužel úplně stejně jako vždycky. Dobře to popsal americký novinář John Kass ve svém sloupku v Chicago Tribune 22. července, když se Chicago a jiná velká americká města měnila ve válečnou zónu. Příznivci hnutí Black Lives Matters si zde beztrestně drancují majetky cizích lidí, kradou, zapalují auta i obchody a policie se proti nim bojí rázně zakročit. Má k tomu ale velice dobrý důvod. Podle Kasse „jde o velká města vedená demokratickými starosty, kde se vraždění a střílení gangů vymklo kontrole a kde mají dosud živá centra měst našlápnuto k tomu, aby se stala městy duchů“. „Ale tato demokratická města jsou také místy, kde levicový miliardář George Soros utratil miliony dolarů na pomoc při instalaci bojovníků za liberální sociální spravedlnosti na místa státních zástupců, čímž přetvořil soudní systém v Americe (…)“
Tito Sorosovi státní zástupci podle Kasse tolerují násilí v ulicích tím, že násilníky netrestají, ale propouštějí. Je to sice do posledního písmene pravda, ale o panu Nedotknutelném se smí v médiích hlavního proudu, která prosazují stejnou agendu, jakou dostal za úkol prosazovat George Soros, mluvit jenom hezky. Krátce po zveřejnění svého sloupku tak přišel John Kass o funkci vedoucího oddělení publicistiky. Pokud by byl pan Soros jen nezávislý finančník a filantrop, vyhazovali by se kvůli němu novináři? Vážně?
Mezitím se situace v Chicagu vyostřila. Obchodní čtvrť Magnificent Mile po řádění přívrženců hnutí Black Lives Matters v noci na pondělí vypadala, jako kdyby ji zasáhlo menší zemětřesení. Výlohy obchodů byly zničené, na ulicích je nepořádek.
Všechno to přitom začalo na základě jedné typicky vylhané zprávy, skutečné fake news, proti kterým pan Soros a jemu podobní tak vášnivě bojují svými miliardami. Jejich definice fake news je jednoduchá: to, co říkáme my, je správně, to, co říkají ti, kteří říkají něco jiného než my, je lež, dezinformace a fake news. Asi tisíc lidí se tak na základě výmyslu na sociálních sítích, který informoval o zabití patnáctiletého chlapce policií, k němuž ale vůbec nedošlo, shromáždilo v centru Chicaga.
Žádná demonstrace proti nerovnosti se ale nekonala. Mnoho účastníků přijelo rovnou v dodávkách a kombících, aby měli v čem odvézt nakradené zboží na nejluxusnější obchodní adrese ve městě. Prostě se předstíráním demonstrace ani nezdržovali a rovnou začali nakládat. Navedla je k tomu přímo „Sorosova“ neziskovka Black Lives Matters, která se k tomu ještě hrdě hlásí. V televizi NBC to vysvětlila pěkně polopaticky jedna z organizátorek tohoto obskurního hnutí jménem Ariel Atkinsová. „Toto jsou reparace,“ řekla tato vyšinutá dáma s odůvodněním, že černoši v minulosti trpěli, a tak si mají právo vzít od bělochů to, co chtějí, jako jakési odškodnění za toto historické utrpení. A dodala: „Je mi jedno, jestli se někdo rozhodne vyplenit Gucciho nebo obchodní dům Macy’s nebo Nike, protože to zajistí, že se ten člověk nají. Zajišťuje to, že se může obléct.“
Vtipná byla i slova paní Atkinsové, že „ať si chtěli vzít cokoliv, mohli si to vzít, protože tyhle obchody jsou stejně pojištěné“.
Takhle nakupovat by asi bavilo leckoho. Za tři hodiny „demonstranti“ z luxusních obchodů „vydemonstrovali“ úctyhodných 60 milionů dolarů. Někteří rabující ale byli slušní; dbali na vyhlášená bezpečnostní opatření a respektovali cedule požadující vstup do obchodů pouze s nasazenými rouškami.
Členové hnutí Black Lives Matters, které cílené rabování organizuje a přívržence v něm přímo podporuje a zajišťuje, aby pěstovali chaos, tak jak to má pan Soros rád, mohou být při těchto demokraticko-liberálních aktivitách naprosto v klidu. Jejich mecenáš totiž, jak připomněl ve svém „závadném“ sloupku novinářský matador John Kass, do velkých amerických měst v čele s Chicagem nainvestoval miliony dolarů, aby pomohl ke zvolení „bojovníkům za liberálně-sociální spravedlnost do funkcí státních zástupců“. A nemluvil jen tak do větru. Deník Chicago Tribune totiž zveřejnil analýzu, z níž plyne, že „progresivní“ černošská státní návladní Kim Foxxová za rok smetla ze stolu celkem 25 000 obvinění z trestních činů, tedy o hodně víc než její předchůdkyně. Takto velkoryse přistupuje ve velké míře i k demonstrantům, kteří jsou ve skutečnosti prachsprostí zločinci, neboť pod záminkou demonstrování pouze rozbíjejí, útočí na policisty a kradou jako straky.
Jak připomněl Milan Vodička z MF Dnes slova chicagského policejního šéfa Davida Browna: „Vyrazili do ulic s důvěrou, že za své činy neponesou následky.“ Brown také prohlásil, že nešlo o žádný organizovaný protest, ale o čirou kriminalitu. Snad jej za to nikdo nevyhodí z práce.
Chicago teď zažívá i díky našemu maďarsko-americkému demokratovi a filantropovi, který nedávno oslavil devadesáté narozeniny, velký nárůst kriminality. Ta je zde i bez politických neziskovek tradičně obrovská, ovšem jen za letošní červenec přibylo 105 vražd, což je o 139 procent víc než loni. A také 406 incidentů se střelnou zbraní, což je o 75 % víc než loni.
Černoši z BLM v Americe ukázali jistě velmi lákavý recept na šťastný „komunistický“ život krizi. Marxisticky smýšlející (neboli v dnešní terminologii progresivní) starostka Lori Lightfootová své soukmenovce hájila slovy: „Příliš mnoho lidí – disproporčně hlavně černí a hnědí – ztratilo v posledních měsících práci, příjmy, domovy a vyhlídky ve městě, jež neudělalo nic, zatímco chicagská elita profitovala. Když protestující zaútočí na drahé obchody vlastněné bohatými a sloužící bohatým, útočí na město, které není jejich a nikdy pro ně ani nebylo zamýšleno.“
Jestli budou demokrati podporovaní demokratem nejvyšším takhle pokračovat, brzy docílí toho, že za chvíli nebudou mít co krást. Chicagská „elita“ své podniky musela vybudovat, platí nájmy i zaměstnance, a aby něco měla, musí tvrdě pracovat. Prostě něco dělat. Až přestane podnikat nebo své aktivity přesune kvůli nedobrým podmínkám pro byznys jinam, konečně se budou mít všichni v Americe stejně. Jen by měl paní Atkinsové někdo říct, že za chvíli nebudou mít její chráněnci co jíst, protože nic nebude. A pokud se nenaučí pořádně pracovat, tak zřejmě umřou hlady.
Všichni stejně?
Trošku mi tenhle přístup paní Atkinsové a spol. připomněl současnou situaci u nás. Zatímco některé černochy v USA zatím podporuje George Soros, a občas si přivydělají „nakupováním“ v luxusní čtvrti, mnohé české občany v tuto chvíli zatím sponzoruje (Sorose lijícího miliardy do českých neziskovek teď ponechme chvilku stranou, to je teď jiná kapitola) Andrej Babiš. Nečiní tak samozřejmě ze svých peněz, ať už je vydělal jakkoli, ale daňových poplatníků – z dluhu, kteří již brzy budou muset splácet. V obou případech je důležité slovíčko ZATÍM.
Oba případy, i když každý samozřejmě jinak a nelze je zcela srovnávat, vycházejí z podobného socialistického smýšlení. Programem Antivirus drží česká vláda doma přes 700 tisíc zaměstnanců, kterým posílá výplaty, aniž by museli něco dělat, přičemž jejich pracovní místa již z velké části fakticky neexistují. Na rozdíl třeba od Němců nebo Rakušanů, kteří pouze zaměstnavatelům v rámci kurzarbeitu přispívají tak, že zaměstnancům, pro něž je práce pouze ve zkráceném úvazku, dorovnávají zbytek původní mzdy.
Mnohým Čechům se lenošení tak zalíbilo, že firmy, kterým koronavirus neublížil, ale ještě zvýšil poptávku po jejich zboží, nemohou sehnat zaměstnance. Například společnost Linet, která vyrábí zdravotnická lehátka, a její produkce e v době koronavirové ještě zvýšila, není schopna nalákat do práce potřebný počet lidí. V médiích si postěžovala, že ti radši sedí doma „na Antiviru“. I další čeští podnikatelé přiznávají, že nikdy nebylo tak těžké dostat lidi do práce. A když už tam přijdou, tak je přimět pracovat. Proto se těší, až budou stát – zřejmě již na podzim, až placené prázdniny skončí – lidé zase na práci frontu a oni si budou moct vybrat ty nejschopnější. A ti, co nebudou schopni či ochotni nic dělat, holt budou mít smůlu. Lidé si zdá se tuto realitu stále neuvědomují a myslí si, že se někdo postará.
Otázka, kterou američtí ani čeští „socialisté“, ve svých hlavách podobně rovnostářští, nedomysleli, je, co se stane, až cizí „zdroje“ dojdou. A zdá se, že díky našemu koronavirovému příteli již tato doba ťuká na dveře. Komunismus – ať už skutečný či myšlenkový – se snad již konečně vyčerpá a padne. A bude zase rozdíl mezi těmi, kteří se snaží, a kteří pracovat nechtějí, a hlavně nikdy nepřemýšlí, jak něco udělat pořádně a být užiteční a prospěšní. Udělat to dobře pro sebe i pro ostatní, nikoli to ošulit, to je, oč tu běží. Při téměř nulové nezaměstnanosti bylo v posledních letech vytvořit zdravé konkurenční prostředí téměř nemožné. To se teď díky koronaviru zcela určitě změní. Tím, že bude méně pracovních příležitostí, a tudíž více adeptů, se zvýší produktivita a firmy si budou moci vybrat jen pracovité lidi. Tím koronavirem zchlazená ekonomika zase pofrčí a půjde nahoru.
Je to podobné jako v „bajce“, která koluje na Facebooku. Zní zhruba takto:
Jeden americký profesor ekonomie vedl na vysoké škole třídu, která trvala na tom, že socialistický model funguje a že by nikdo neměl být chudý ani bohatý, všichni by měli být zhruba na stejné úrovni.
Profesor řekl: „OK, uděláme v této třídě experiment. Známky z jednotlivých testů zprůměrujeme, a všichni tak budou dostávat stejnou známku, jako je průměr třídy, takže nikdo nepropadne, ale nikdo ani nedostane jedničku.“
Po prvním testu byly známky v průměru a každý student dostal dvojku. Studenti, kteří tvrdě studovali, byli trochu zklamaní, a studenti, kteří studovali málo, byli spokojení. U dalšího testu studenti, kteří studovali málo, studovali ještě méně, a ti, kteří studovali hodně, se rozhodli, že jim průměr stačí, takže i oni studovali málo. V tomto testu už byl průměr 4!
Spokojený nebyl nikdo. Při třetí zkoušce byl průměr 5, vše se zvrhlo v následné hašteření, obviňování a nadávky. Nikdo nechtěl studovat ve prospěch někoho jiného, a tak nakonec všichni propadli.
Profesor konstatoval, že socialismus už z principu nemůže fungovat, protože odměna za práci může být skvělá, lidé mohou mít motivaci uspět, ale když si vláda celou odměnu vezme, nikdo se nebude snažit nebo nebude chtít uspět.
A vše shrnul do pěti bodů:
1) Nemůžete legislativou udělat z chudých prosperující a prosperující legislativně odstavit od příjmů.
2) Co dostane jeden člověk, aniž by si to odpracoval, to musí odpracovat jiný člověk, aniž by za tuto činnost obdržel odměnu.
3) Vláda nemůže dát nikomu nic, aniž by si to dříve nevzala od někoho jiného.
4) Nelze rozmnožit bohatství tím, že se rozdělí.
5) Jestliže si polovina lidí představuje, že nemusí pracovat, protože se druhá polovina o ně postará, a když druhá polovina zjistí, že není dobré pracovat, protože někdo jiný bezpracně dostane to, co oni vytvořili, tak to je začátek konce každého národa.
Koronavirus však se statem quo pořádně zamíchal, a blížíme se mílovými kroky do doby, kdy budou muset lidi začít zase pracovat a vytvářet hodnoty, ne jen chodit do práce a bezhlavě spotřebovávat. Éra „levných“ peněz musí skončit. A to je dobře.
