Pro všechny, kteří stále nechtějí věřit tomu, že politika světové demokratické mocnosti číslo jedna, Spojených států amerických, je založena na napadání, okupování, rozvracení a drancování cizích států a masakrování jejich obyvatel, přišel přelomový moment.
Americká televize CNN, která je vlajkovou lodí americké propagandy a budování pozitivního amerického PR, nyní překvapivě přinesla zprávu o tom, jak se taková zahraniční politika konkrétně dělá. Člověk by čekal takovéto zprávy na nějakém „nepřátelském“ či „dezinformačním“ webu, ale na mainstreamové CNN? Proto je to tak výjimečná událost – může pomoci otevřít oči těm, kteří sice dávno tuší, že je něco špatně, ale zdráhali se uvěřit, že by něco takového mohla být pravda.
Ten článek se na webu CNN objevil už na konci května a inspiroval mě k napsání tématu o amerických převratech, zabíjení cizích prezidentů a rozsévání chaosu po celém světě, který vychází v aktuální Šifře.
Precizní analýza detailně popisuje, kterak Spojené státy americké financovaly a vyzbrojovaly elitní policejní komando v Salvadoru, které provádělo nezákonné vraždění. Reportéři CNN získali zprávu z vyšetřování OSN, která uvádí, že od roku 2003 dostala salvadorská policie a armáda od USA stovky milionů dolarů, oficiálně na podporu boje s gangy.
Takto se to praktikuje pokaždé, když není žádoucí, aby se vědělo, kdo za akcí stojí – je daleko taktičtější najmout si například žoldáky a teroristy z al-Káidy, aby dělali požadovanou „politiku“, než tam napochodovat s vlastními vojáky. V Salvadoru si to Američané vyzkoušeli už v roce 1977, kdy při jimi ovlivňované „občanské“ válce zemřelo přes 70 000 lidí.
Právě Jižní a Střední Amerika se staly terčem mnoha a mnoha podobných převratů, kde byly odstraňováni legitimní prezidenti a nahrazováni poslušnými loutkami.
Například v Guatemale v roce 1950, to byl příklad přímo učebnicový. V této „banánové“ republice se stal prvním prezidentem, kterého demokraticky zvolila většina obyvatel, Jacobo Arbenz. Nebyl to žádný velký revolucionář, ale stačilo, aby začal plnit svůj volební program ve stylu větší sociální spravedlnosti, a bylo zle. Zavedl například zemědělskou reformu – sice byla velmi rozumná a mírná, ale Washingtonu se pranic nelíbila, neboť částečně mířila proti korporaci United Fruit Company, jež zde ovládala pěstování banánů. Troufalí Guatemalci chtěli mít také něco z působení velké ovocnářské společnosti. Tu vedl v té době John Foster Dulles, shodou okolností americký ministr zahraničí. A další shodou okolností jeho bratr Alan Dulles řídil CIA.
Američané vyvolali v Guatemale v roce 1954 umělou krizi. V rámci „teroristické kampaně“ mezi prostým obyvatelstvem šířili chaos a strach, z letadel, která zemi bombardovala, zároveň shazovali propagandistické letáky… A co provedli s oblíbeným prezidentem Arbenzem, jenž znamenal pro většinu místních naději na lepší život? Označili jej za komunistu, svlékli do naha a takto poníženého vyfotili, než jej vyhnali do exilu. Místo něj dosadili pod rouškou „prosperity a svobody pro lidi“ diktátora, generála Armase, který se postaral o pravý opak, jak už to v americkém „newspeaku“ bývá. Vyzbrojen svými novými kamarády povraždil tisíce lidí a United Fruit Company nechal řádit dál.
Loutky a loutkáři
Jedním z politiků, kteří se nechtěli stát americkými loutkami a rozhodli se impériu postavit jako Luke Skywalker v Hvězdných válkách Darthu Vaderovi, byl Omar Torrijos. Panamský prezident měl u lidí obrovskou podporu, která rezonovala i za hranicemi, protože se rozhodl dělat úplně jinou politiku, než je běžné. Poprvé v historii nebyla Panama, která do počátku 20. století patřila pod Kolumbii a následně v ní půlstoletí vládli oligarchové napojení na Washington, na nikom závislá. Ani na Americe, ani na Sovětském svazu, ani na Číně, což z ní dělalo světový unikát. Torrijos na rozdíl od Fidela Castra na Kubě nebažil po revoluci, pouze zdůrazňoval, že má Panama vlastní práva. „Omarovým ideálem je svoboda; žádná zbraň nedokáže zabít ideál,“ hlásil generál. A právě v tom se krutě mýlil.
Jeho hvězda však stále stoupala a přitahovala nežádoucí pozornost i v zahraničí. Co by tomu řekli jinde, kdyby věděli, že to jde i jinak než pomocí zotročení a vydírání a proměny země v americkou kolonii, tedy výhodně pro obě strany? Co kdyby to chtěl každý? Pro systém rozvojové pomoci, kdy se nabízejí chudším státům prostřednictvím Světové banky a Mezinárodního měnového fondu nesplatitelné půjčky, znamenala jeho nezávislost ohrožení. Zvlášť když se Torrijosovi podařilo navrátit Panamský průplav svému národu. Posledního červencového dne roku 1981 zahynul Omar Torrijos při letecké nehodě. A nebyl zdaleka sám…
Jak dopadli další latinoameričtí prezidenti? Jak probíhají americké převraty v cizích zemích? Jaké jsou jejich scénáře? Co všechno je součástí zamlčované historie? Kolik vlád se Američané pokusili odstranit? Lze nějak čelit síle impéria?
