Že je amazonský prales domovem prazvláštních přírodních jevů, není žádnou novinkou. Jednou takovou záhadou jsou deště, které v něm začínají o celé dva až tři měsíce dříve, než sezonní vítr přinese vlhký vzduch z oceánu. Výzkumníci nyní přišli se zajímavým konceptem, který předpokládá, že tuto první vlnu vlhka si stromy vytvářejí samy.

Studie údajně poskytla konkrétní data o procesu, o němž vědci spekulovali již delší dobu, alespoň tak říká Michael Keller, ekolog a výzkumník pro U.S. Forest Service z Pasadeny v Kalifornii.

Předchozí výzkum sice již ukázal akumulaci vlhkosti v atmosféře nad pralesem ještě předtím, než deště přinesl vítr, ale vědci tehdy netušili proč. Rong Fu, klimatická vědkyně z Kalifornské univerzity v Los Angeles, se k tomu vyjádřila přesně takto: „Všechno, co z toho zpozorujete, jsou vodní výpary, ale netušíte, kde se vzaly.“ Satelitní data také ukázala „zelenění“ pralesa, tedy nárůst čerstvých zelených listů, což vědce vedlo k závěru, že se musela navýšit vlhkost vzduchu, a to během fotosyntézy.

V procesu zvaném transpirace rostliny vypouštějí vodní páru prostřednictvím drobných pórů na spodní straně listů. Fu se domnívá, že místní vegetace dokáže vypouštěním dostatečného množství vlhkosti do ovzduší vytvořit nízká mračna. Musela ovšem ještě prokázat spojitosti mezi naměřenou vlhkostí a tropickým pralesem.

Fu a její kolegové pozorovali vodní výpary nad Amazonským lesem pomocí satelitu Aura od NASA, což je zařízení určené ke studii chemických procesů v zemské atmosféře. Vlhkost, která vzniká vypařováním z oceánu, bývá světlejší než vodní výpary z rostlin. To proto, že během vypařování vodní molekuly obsahující deuterium, izotop vodíku s jedním protonem a jedním neutronem, zůstávají v oceánu. Naopak rostliny zkrátka vysají vodu z půdy a poté ji vypustí do ovzduší, aniž by během toho jakkoliv měnily složení izotopů.

Se satelitem Aura zpozorovali, že vlhkost hromadící se nad pralesem několik měsíců před dešti z oceánu obsahuje velké množství deuteria, jak sama říká doktora Fu, „příliš mnoho na to, aby to byla voda z oceánu“. Největší obsah deuteria byl navíc zaznamenaný na konci období sucha, tedy během období, kdy je fotosyntéza nejaktivnější.

Tento stromy vyvolaný déšť může mít na ekosystém výrazný vliv; nyní se zdá, že ve formě dominového efektu. Vytvořené mraky vypouštějí déšť, ten ohřeje atmosféru, čímž způsobí, že se vzduch hrne nahoru, a navozují tak cirkulaci – koloběh. Fu a její kolegové se domnívají, že právě tato stromy vytvořená cirkulace je dostatečně velká na to, aby pohnula s pohyby větru tak, aby tak později přinesla vodu z oceánu. Tento fascinující závěr uvádějí na webové stránce Proceedings of the National Academy of Sciences.

Stromy si ale nepomáhají jen takto. Studie z roku 2012 totiž vedla ke zjištění, že prales sám také vypouští drobné částečky soli do atmosféry, čímž dále připravuje vhodné podmínky pro vyvolání dešťů. Je úžasné, jakým způsobem deštný prales ovlivňuje přírodní podmínky tak, aby mohl dobře fungovat a růst, ale zároveň to taky naznačuje, do jaké míry se jedná o křehké mechanismy, jejímž narušením způsobíme o hodně více škody, než se na první pohled zdá.

Mnoho lidí si hned vybaví, že kácením pralesa ničíme domov pro nespočet fauny i flóry, ale málokoho by napadlo, že tím můžeme zničit i samotný koloběh a cirkulaci vody na obrovských plochách, které jsou v podstatě obrovskými zemskými plícemi a zdrojem života i domova většiny živočišných a rostlinných druhů na zemi. Navíc si ještě můžeme uvědomit, že mnoho takových nuancí ještě ani zdaleka neznáme a následky svých činů uvidíme, pokud tady ještě budeme, v budoucnu.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Jan Petrák, časopis Šifra

Zdroj: https://www.sciencemag.org/news/2017/08/trees-amazon-make-their-own-rain